ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.548.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 548/2023-3498
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 7. 2023 o dovolání obviněného A. B. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 5 To 59/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 5/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 32 T 5/2020, byl obviněný A. B. uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„v úmyslu neoprávněně sebe a svou manželku obohatit, vědom si své špatné finanční situace, četnosti a výše svých finančních závazků a toho, že vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen dostát svému závazku, pod příslibem zpětného převodu nemovitostí v časovém horizontu 5 let uzavřel dne 17. 5. 2010 s poškozenou Š. K., nar. XY, smlouvu o budoucí kupní smlouvě a následně dne 28. 6. 2010 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej nemovitostí ve vlastnictví poškozené Š. K. manželům A. a J. B., konkrétně pozemku parc. č. XY – zahrada, pozemku parc. č. XY– zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. XY, pozemku parc. č. XY– zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., jiná st., pozemku parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., garáž, vše zapsáno na listu vlastnictví XY pro katastrální území XY, obec XY, okres XY, vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY, za kupní cenu ve výši 5 000 000 Kč, s tím, že se jedná o časově omezený převod nemovitostí, jehož účelem je zastavení předmětných nemovitostí u banky za účelem získání úvěru, kdy na úhradu kupní ceny vyplatil poškozené zčásti v hotovosti a zčásti bankovním převodem částku v celkové výši 1 000 000 Kč a při podpisu kupní smlouvy jí vystavil směnku s datem splatnosti do 28. 6. 2015 na částku 4 000 000 Kč, a to přesto, že mu bylo známo, že nebude schopen ve slíbené době nemovitosti převést zpět na poškozenou a že vystavená směnka není kryta jeho majetkovými aktivy, přičemž nemovitosti bezprostředně po uzavření kupní smlouvy zastavil ve prospěch Oberbank AG k zajištění hypotečního úvěru ve výši 4 000 000 Kč, který beze zbytku vyčerpal, obratem jej použil k úhradě svých starších závazků a následně jej řádně nesplácel, a v dohodnuté lhůtě, ani později, vlastnické právo k předmětným nemovitostem na poškozenou zpět nepřevedl, čímž způsobil poškozené Š. K. majetkovou škodu ve výši 4 400 000 Kč, představující rozdíl mezi obvyklou cenou předmětných nemovitostí, která v té době činila 5 400 000 Kč, a vyplacenou částí kupní ceny ve výši 1 000 000 Kč.“ .
Za uvedené jednání byl obviněný A. B. odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.
Naproti tomu byl podle §226 písm. a) tr. ř. obviněný R. B. zproštěn od skutku uvedeného v obžalobě státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 4 KZV 6/2020, kterým měl spáchat zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Š. K., nar. XY, trvale bytem XY, odkázána se svým nárokem na náhradu majetkové škody vůči obviněnému R. B. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 32 T 5/2020, podali obviněný A. B., státní zástupce a poškozená Š. K. odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 5 To 59/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek částečně zrušil, a to ohledně obviněného R. B. v celém rozsahu. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněný R. B., nar. XY v XY, bytem XY, se podle §226 písm. c) tr. ř. zprošťuje obžaloby Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 4 KZV 6/2020, pro skutek, kterým měl spáchat zločin podvodu dle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Š. K., nar. XY, trvale bytem XY, odkázána se svým nárokem na náhradu majetkové škody vůči obviněnému R. B. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §259 odst. 2 tr. ř. se z podnětu odvolání státního zástupce a poškozené Š. K. napadený rozsudek doplňuje o výrok, kterým se obviněný A. B. podle §228 odst. 1 tr. ř. zavazuje k náhradě majetkové škody poškozené Š. K., nar. XY, trvale bytem XY, zaplacením částky 4 400 000 Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. se poškozená Š. K. se zbytkem svého nároku na náhradu majetkové škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného A. B. zamítnuto. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 5 To 59/2022, podal následně obviněný A. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Jde-li o dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten dle obviněného naplňuje způsob hodnocení jeho finanční situace, když jeho neschopnost v budoucnu převést nemovitost zpět je dovozována pouze z jeho finanční situace v roce 2010. Soud prvního stupně se zcela a výlučně zaměřil na zjišťování závazků obviněného, aniž by ovšem projevil jakýkoli zájem o zjištění jeho aktiv a příjmů. Obviněný proto navrhl doplnit dokazování o znalecký posudek, který by se vyjádřil k jeho finanční situaci v roce 2010. Důkazní návrh byl ovšem soudy zamítnut. V druhé řadě obviněný poukazuje na tzv. extrémní nesoulad mezi obsahem důkazů a z nich učiněných skutkových zjištění soudu. Vrchní soud v Olomouci s odkazem na rozsudek krajského soudu prohlásil, že obviněný již před skutkem nehradil své závazky O., J. H., P. H., J. V., rodině M. B., A. H. Teze Vrchního soudu, že obviněný nebyl schopen dostát svým závazkům již v době projednávané trestné činnosti a naopak tyto hradil z dalších získaných půjček či úvěrů, je hrubě nepravdivá a rozporná s obsahem spisu. Uvádí, že konstatování Vrchního soudu v Olomouci o tom, že nelze uvěřit značným příjmům obviněného, neboť v rozhodném období a krátce po něm přestal splácet své závazky jak vůči fyzickým osobám, tak vůči bankám, je dokladem předpojatosti, neochoty provést dokazování ve prospěch obviněného a současně též deformací skutkových zjištění do té míry, která již zakládá hrubý nesoulad mezi závěry soudu a obsahem spisu.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný uvádí, že skutková věta rozsudku soudu prvního stupně konstruuje podvod tak, že obviněný jako kupující uzavřel s Š. K. jako prodávající kupní smlouvu, jíž došlo k převodu nemovitostí pod příslibem zpětného převodu za pět let, ač si byl vědom, že vzhledem ke své finanční situaci nebude moci svému závazku zpětného převodu dostát. Taková konstrukce podle něj nedává smysl, neboť i kdyby byl v době podpisu smlouvy v nějaké špatné finanční situaci, samo o sobě by mu to nebránilo za pět let převést nemovitosti zpět. Nelze nijak odhlédnout od toho, že převést vlastnické právo k nemovitostem nemohl sám, ale je zapotřebí dvou stran – převádějící a nabývající. Nezbytné bylo tedy i jednání Š. K. Nelze proto akceptovat, vytýká-li skutková věta obviněnému, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem na poškozenou zpět nepřevedl, když tato jej o nic nežádala. Namítá proto, že skutková věta je vadná, a nemůže naplňovat skutkovou podstatu vytýkaného trestného činu. Vedle výše uvedeného spatřuje vadu též ve vymezení výše škody. Mimo částku 1 000 000 Kč, která byla Š. K. vyplacena, obdržela též směnku na 4 000 000 Kč. Hodnota směnky ovšem nebyla od uvedené škody odečtena, přičemž nelze tvrdit, že by směnka byla bezcenná. I tato vada dle obviněného naplňuje dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. S ohledem na výše zmíněné obviněný A. B. žádá zrušení napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 32 T 5/2020 a s ohledem na charakter vad též zrušení předchozího rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 32 T 5/2020 a vrácení věci soudu prvého stupně. Dále žádá o přerušení výkonu rozhodnutí ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že významnou část dovolacích námitek tvoří obdobné výhrady obviněného, jako byly uplatněny v předcházejícím řízení, zejména pak proti rozsahu provedeného dokazování, jakož i k vypovídací hodnotě těch důkazů, které provedeny byly (viz např. rozporování svědectví jednotlivých svědků včetně poškozené; závěrů z daňových přiznání). Namítá zejména, že soudem nebylo dostatečně provedeno dokazování stran jeho finanční situace v době, kdy mělo dojít k převodu nemovitostí. Také poukazuje na důkazy, které soudu navrhoval a které nebyly soudem provedeny. Ve věci taktéž shledává extrémní rozpor mezi obsahem důkazů a z nich dovozených skutkových zjištění. Výše konstatovaným námitkám však nelze přiznat dovolatelem poukazované opodstatnění za stavu, že napadené rozhodnutí žádnou z takto vytýkaných vad netrpí. Krajský soud v Ostravě provedl komplexní rozsah dokazování, jehož výsledky vyhodnotil zcela logickým a přesvědčivým způsobem, na jehož podkladě také mohl formulovat skutkové závěry v kvalitě, rozhodné pro jejich právní posouzení. Svým přezkumným povinnostem následně dostál soud odvolací, který se mj. řádně vypořádal s těmi námitkami obviněného, které ze své podstatné části uplatňuje při odůvodnění svého dovolání. Dovolateli nelze přisvědčit v důvodnosti námitky, že je napadené rozhodnutí zatíženo vadou opomenutých důkazů. Pokud navrhoval doplnění znaleckého zkoumání za účelem zjištění jeho finanční situace v roce 2010, pak se s tímto důkazním návrhem vypořádal již soud nalézací, který o něm rozhodnul zamítavým způsobem s odkazem na jeho nadbytečnost. V aktuálně řešené trestní věci se ovšem nalézací soud velmi podrobně zabýval vyhodnocením finanční situace obviněného (zejm. odst. 86–92, 33–41 a 44–71), přičemž při tomto postupu zohledňoval nejen pasiva, ale i aktiva obviněného. Soud se taktéž vypořádal s věrohodností jak výpovědí poškozené, tak i jednotlivých svědků. Nalézacím soudem dále bylo nade vší pochybnost zjištěno, že obviněný nehradil své závazky již v době před spácháním projednávaného skutku, když kromě nehrazení splatných závazků vůči fyzickým osobám se nacházel v prodlení se splácením v rámci úvěrování ze strany České spořitelny, a.s. a současně mu vznikl nedoplatek u Okresní správy sociálního zabezpečení Opava a také ručil za závazky dalších osob. V obdobném způsobu získávání finančních prostředků formou půjček pokračoval i bezprostředně po spáchání přisouzeného skutku a krátce poté zároveň přestal hradit i řadu dalších půjček či úvěrů. Nalézacím soudem bylo tak důvodně poukázáno na to, že tvrzení obviněného o dostatečných příjmech odporuje mj. zjištění, že v rozhodném období a krátce po něm přestává splácet své závazky jak vůči fyzickým osobám, tak vůči bankám, a naopak získává další finanční prostředky novými půjčkami, které zajišťuje vystavováním dalších směnek.
K námitkám formálně podřazeným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupkyně uvádí, že v tomto směru bylo obviněným namítáno, že ze skutkové věty není patrno, jaká byla jeho špatná finanční situace, která bránila zpětnému převodu nemovitostí. Taktéž rozporuje, že by daný převod nebyl v roce 2015 možný a poukazuje na to, že jej sama poškozená nepožadovala. S důvodností této argumentace se však nelze ztotožnit. Z výroku o jeho vině totiž vyplývá to podstatné, že obviněný sebe a svou manželku obohatil tím, že uvedl poškozenou v omyl, když s ní uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí a následně kupní smlouvu o převodu nemovitostí pod příslibem zpětného převodu na poškozenou v časovém horizontu 5 let, ačkoliv si byl vědom toho, že vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen uvedenému dostát a že směnka, kterou vystavil, není kryta jeho majetkovými aktivy. Pokud takto přisouzeným jednáním způsobil poškozené škodu ve výši 4.400.000 Kč, pak není pochyb o tom, že naplnil znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Námitkám obviněného stran absentujícího zavinění nelze dát za pravdu, jelikož své špatné finanční situace si musel být vědom. Nelze se přiklonit ani k jeho přesvědčení, že by se jeho reálná finanční situace v rozhodném období nestala předmětem důsledného dokazování. Obsah dostupného spisového materiálu je naopak dokladem toho, že přístup soudu nalézacího ke zjištění této rozhodné okolnosti jeho jednání byl naprosto precizní a z hlediska posouzení otázky jeho zavinění tak zcela dostačující.
Nelze se ztotožnit ani s námitkami obviněného z hlediska výše způsobené škody. Nalézacím soudem totiž bylo zcela správně konstatováno, že nebyla vyvrácena obhajoba obviněného, že poškozené z části v hotovosti a z části převodem na účet zaplatil ze sjednané kupní ceny celkovou částku 1 milion Kč, a to ještě před podpisem kupní smlouvy. Nelze ovšem souhlasit s názorem, že poškozené vystavil směnku na 4 miliony Kč a o tam uvedený obnos by měla být výše způsobené škody ponížena. Předmětná směnka totiž nebyla kryta žádnými finančními aktivy. Ze všech výše uvedených důvodů proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného A. B. tak, že se odmítá podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila i s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d zachována. odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř.
Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že poprvé bylo v této věci rozhodováno na úrovni soudu druhého stupně usnesením Vrchního soudu v Olomouci dne 30. 9. 2021, sp. zn. 5 To 31/2021, kterým z podnětu odvolání státního zástupce a obviněných R. B. a A. B. došlo podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. ke zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 32 T 5/2020, kterému byla věc za podmínek §259 odst. 1 tr. ř. vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný A. B. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Uvedený nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto třeba vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. I nadále tak lze pod uvedený dovolací důvod podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). I nadále však na podkladě uvedeného dovolacího důvodu není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou tedy takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám obviněného. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o uvedenou kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl obviněný nesouhlas se způsobem hodnocení jeho finanční situace, když navrhl doplnit dokazování o znalecký posudek, který by se vyjádřil k jeho finanční situaci v roce 2010, který byl ovšem soudy zamítnut.
Nejvyšší soud k této námitce uvádí, že v posuzované věci se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů. Krajský soud v Ostravě důkazní návrh k vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomika k posouzení celkové finanční situace obviněného v rozhodné době zamítl. Taktéž odvolací soud se v bodu 25 odůvodnění svého rozhodnutí zabývá právě otázkou, proč neshledal návrh na doplnění dokazování důvodným a shledal ho ve shodě se soudem prvního stupně za nadbytečný. Lze se plně ztotožnit s odůvodněním rozsudku soudu odvolacího v tom, směru, že se soud nalézací zabýval okruhem možných a jemu dostupných důkazů, které by mohly přispět k objasnění věci, a správně dospěl k závěru, že v podstatě neexistuje žádný dosud neprovedený důkaz, který by mohl přinést jakékoliv nové poznatky podstatné pro rozhodnutí věci. Pokud obviněný učinil před soudem nalézacím návrhy na doplnění dokazování, pak soud nalézací v jednotlivých částech napadeného rozsudku vysvětlil, z jakých důvodů dané důkazy považuje za nepotřebné či nadbytečné (viz body 10, 17, 75 a 77 rozhodnutí soudu nalézacího).
K celkové finanční situaci obviněného v době, kdy došlo k uzavření smlouvy o koupi předmětných nemovitostí s poškozenou s příslibem jejich zpětného převodu na poškozenou ve lhůtě 5 let, odkazuje Nejvyšší soud zejména na body 87 a 88 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, z nichž plyne, že finanční situace obviněného nebyla zdaleka dobrá a trvala již delší dobu. Nalézací soud se v odůvodnění svého rozsudku na podkladě provedených důkazů velmi pečlivě zabýval vyhodnocením finanční situace obviněného v předmětném období. Jak vyplývá například z opatřených bankovních informací a z informací z insolvenčního řízení, obviněný si již v době před předmětnou transakcí půjčoval peníze nejen od fyzických osob, ale rovněž od bank a jiných právnických osob poskytujících nebankovní úvěry. Ne všechny půjčky či úvěry však řádně splácel. Nalézacím soudem bylo taktéž zjištěno, že v době projednávaného skutku negeneroval v rámci svého podnikání dostatek finančních prostředků k pokrytí svých tehdy splatných závazků a finanční prostředky, získané z hypotečního úvěru prostřednictvím transakce s poškozenou, použil právě k uspokojení části svých dosavadních závazků. Na základě shora uvedeného proto nelze přisvědčit tvrzení obviněného, že jeho finanční situace v době uzavření předmětné smlouvy s poškozenou Š. K. byla dobrá, v podnikání se mu dařilo a nic nenasvědčovalo tomu, že nebude schopen svému závazku převést předmětné nemovitosti zpět na poškozenou v dohodnuté době 5 let.
Obviněný zároveň ve svém dovolání zmínil extrémní rozpor mezi obsahem důkazů a z nich učiněných skutkových zjištění soudu. Vrchní soud v Olomouci prohlásil, že obviněný nebyl schopen dostát svým závazkům již v době projednávané trestné činnosti, a naopak tyto hradil z dalších získaných půjček či úvěrů, což je dle obviněného tvrzení hrubě nepravdivé a rozporné s obsahem spisu. Nejvyšší soud uvádí, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Olomouci na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o obviněným namítaný rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněného po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, zejména z výpovědí poškozené Š. K., svědků J. E., L. M., S. K., M. B., P. D., L. G., L. R. a M. V., výslechu znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí Ing. Pavly Brady a dalších listinných důkazů. Zejména výpověď poškozené byla podrobena důsledné kritice, a to především v těch částech, které se vyznačovaly vnitřní rozporností či nelogičností, přičemž soud nalézací pečlivě zvažoval, jaké skutkové závěry z ní plynou. Nalézací soud realizoval úplné a bezvadné dokazování, přičemž na podkladě jím provedených a řádně vyhodnocených důkazů bylo v souladu se zásadami formální logiky možné učinit nepochybné skutkové závěry, které se také staly dostatečným podkladem pro vyslovený závěr o vině a pro přisouzenou právní kvalifikaci. Dovozoval-li tedy obviněný do jisté míry absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy, a to případně v podobě zjevného (extrémního) nesouladu mezi nimi, není možné mu přisvědčit, neboť tato zjištění soudů z provedených důkazů nade vší pochybnost vyplývají.
Obviněný A. B. ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že skutková věta rozsudku Krajského soudu v Ostravě konstruuje podvod tak, že obviněný jako kupující uzavřel s Š. K. jako prodávající kupní smlouvu, jíž došlo k převodu nemovitostí pod příslibem zpětného převodu za pět let, ač si byl vědom, že vzhledem ke své finanční situaci nebude moci svému závazku zpětného převodu dostát. Uvádí, že taková konstrukce podle něj nedává smysl, neboť i kdyby byl v době podpisu smlouvy v nějaké špatné finanční situaci, samo o sobě by mu to nebránilo za pět let převést nemovitosti zpět. Namítá proto, že skutková věta je vadná, a nemůže naplňovat skutkovou podstatu vytýkaného trestného činu.
Trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu.
Nejvyšší soud uvádí, že provedeným dokazování bylo prokázáno, že obviněný A. B., ačkoliv si byl vědom své špatné finanční situace, četnosti a výše svých finančních závazků a toho, že vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen dostát svému závazku, pod příslibem zpětného převodu nemovitostí v časovém horizontu 5 let uzavřel nejprve dne 17. 5. 2010 s poškozenou Š. K. smlouvu o budoucí kupní smlouvě a následně dne 28. 6. 2010 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej nemovitostí ve vlastnictví poškozené Š. K. manželům A. a J. B., za kupní cenu ve výši 5 000 000 Kč, s tím, že se jedná o časově omezený převod nemovitostí, jehož účelem je zastavení předmětných nemovitostí u banky za účelem získání úvěru, kdy na úhradu kupní ceny vyplatil poškozené zčásti v hotovosti a zčásti bankovním převodem částku v celkové výši 1 000 000 Kč a při podpisu kupní smlouvy jí vystavil směnku s datem splatnosti do 28. 6. 2015 na částku 4 000 000 Kč, a to přesto, že mu bylo známo, že nebude schopen ve slíbené době nemovitosti převést zpět na poškozenou a že vystavená směnka není kryta jeho majetkovými aktivy, přičemž nemovitosti bezprostředně po uzavření kupní smlouvy zastavil ve prospěch Oberbank AG k zajištění hypotečního úvěru ve výši 4 000 000 Kč, který beze zbytku vyčerpal, obratem jej použil k úhradě svých starších závazků a následně jej řádně nesplácel, a v dohodnuté lhůtě, ani později, vlastnické právo k předmětným nemovitostem na poškozenou zpět nepřevedl. Obviněný přitom při uzavírání kupní smlouvy s poškozenou nemohl s ohledem na svou finanční situaci a způsob, jakož i úspěšnost jeho tehdejšího podnikání, důvodně spoléhat na to, že bude schopen dostát svému závazku předmětné nemovitosti poškozené v následující dohodnuté době převést zpět a dostát tak slibům, které jí při uzavření kupní smlouvy dal. Pokud obviněný argumentuje, že v předmětné době měl dostatek finančních prostředků, když kromě závazků měl také poměrně značné příjmy, pak takovému tvrzení nelze uvěřit s ohledem na chování obviněného, kdy v rozhodném období a krátce po něm přestal splácet své závazky jak vůči fyzickým osobám, tak vůči bankám, a naopak získával další finanční prostředky novými půjčkami, které zajišťoval vystavování dalších směnek.
Z výše uvedeného vyplývá, že obviněný sebe a svou manželku obohatil tím, že uvedl poškozenou v omyl, když s ní uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí a následně kupní smlouvu o převodu nemovitostí pod příslibem zpětného převodu nemovitostí v časovém horizontu 5 let, ačkoliv si byl vědom své špatné finanční situace, četnosti a výše svých finančních závazků a toho, že vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen dostát svému závazku a ve slíbené době nemovitosti převést zpět na poškozenou. Výše pospané jednání soudy kvalifikovaly jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. S touto právní kvalifikací se Nejvyšší soud ztotožňuje a doplňuje, že nelze přisvědčit námitkám obviněného stran absentujícího zavinění. Obviněný si své špatné finanční situace a možnosti budoucí neschopnosti dodržet své závazky vůči poškozené musel být vědom a s takovou eventualitou, že ke škodlivému následku na jejím majetku dojde, musel být minimálně srozuměn již v době spáchání přisouzeného činu.
Obviněný pod dovolací důvod podle písmene §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. řadí i námitku ohledně výše majetkové škody. Uvádí, že mimo částku 1 000 000 Kč, která byla Š. K. vyplacena, obdržela též směnku na 4 000 000 Kč a namítl, že hodnota směnky nebyla od uvedené škody odečtena, přičemž nelze tvrdit, že by směnka byla bezcenná.
Nejvyšší soud zde konstatuje, že směnka, vystavená obviněným a jeho manželkou na řad poškozené Š. K. nebyla kryta jejich majetkem a příjmy a s ohledem na zadluženost obviněného nebyla ani realizovatelná převodem na třetí osobu, a to i s přihlédnutím k dlouhé době její splatnosti, když prakticky všechny tehdejší závazky obviněného byly splatné daleko před dobou splatnosti uvedené směnky. Lze také připomenout skutečnost, že vystavování směnek na statisícové a milionové částky k zajištění pohledávek svých věřitelů bylo u obviněného běžnou praxí. O tom svědčí nejen výpovědi slyšených svědků z řad věřitelů obviněného, ale také směnky či na základě nich vydaná soudní rozhodnutí, jež byla soudem opatřena a k důkazu provedena.
K obviněným namítané výši škody proto Nejvyšší soud uvádí, že při stanovení výše škody vycházely soudy v souladu s ustanovením §137 tr. zákoníku z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává, jinými slovy z obvyklé ceny předmětných nemovitostí v době skutku, tj. ke dni 28. 6. 2010, kdy došlo k uzavření kupní smlouvy na předmětné nemovitosti, jež byla následně podkladem pro vklad vlastnického práva pro manžele B. do katastru nemovitostí. Obvyklou cenu předmětných nemovitostí k uvedenému datu stanovila ve svém znaleckém posudku v tomto řízení přibraná znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, Ing. Pavla Brady, částkou 5 400 000 Kč. Vzhledem k tomu, že poškozené se ještě před podpisem kupní smlouvy dostalo od kupujících manželů B. protiplnění ve výši 1 000 000 Kč, činí majetková škoda, kterou obviněný poškozené způsobil částku 4 400 000 Kč, představující rozdíl mezi obvyklou cenou předmětných nemovitostí, která v té době činila 5 400 000 Kč a vyplacenou částí kupní ceny ve výši 1 000 000 Kč. Nalézací soud zcela správně konstatoval, že co do částky 1 000 000 Kč nebyla vyvrácena obhajoba obviněného, že poškozené z části v hotovosti a z části převodem na účet zaplatil částku 1 milion Kč. Nelze však dát za pravdu jeho obhajobě, že poškozené vystavil směnku na 4 miliony Kč a o tam uvedený obnos by měla být výše způsobené škody ponížena, když předmětná směnka, jak je výše uvedeno, byla vystavena v době, kdy bylo obviněnému známo, že není kryta žádnými finančními aktivy. Lze tedy plně akceptovat i tu část výroku o vině, že tam popsaným jednáním došlo ke způsobení škody na straně poškozené ve výši 4 400 000 Kč.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný A. B. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného A. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody pro postup podle §265o tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 7. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu