ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.785.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 785/2023-287
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2023 o dovolání obviněného J. B. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 11 To 66/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 16 T 48/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 16 T 48/2022, byl obviněný J. B. uznán vinným ze spáchání přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 6. srpna 2021 kolem 06.15 hodin na XY. km dálnice XY ve směru na XY, Okres XY, po předchozím incidentu, který se odehrál mezi ním jako řidičem soupravy tahače DAF, RZ XY a přívěsu GoldHofer, RZ XY, a poškozeným J. M. jako řidičem automobilu Ford Tranzit, RZ XY poté, co jej poškozený přiměl zastavit jeho vozidlo, v levém průběžném pruhu nájezdové větvě dálnice, v místě s připojovacím pruhem z dálnice, v prostoru mezi přední částí stojícího vozidla DAF a zadní částí vozidla Ford Tranzit, obžalovaný s kovovou tyčí v ruce přistoupil k poškozenému, který vystoupil z auta, zaútočil na něj tyčí tak, že jej nejprve zasáhl pod koleno pravé nohy, druhým úderem jej zasáhl přes klouby pravé ruky a mířil na hlavu poškozeného, který hlavou uhnul a do rány nastavil rameno s rukou zvednutou do půli těla, kterou tak obžalovaný zasáhl, a poté, co poškozený z místa z obavy o své zdraví utekl, se obžalovaný přesunul k přední části vozidla Ford Tranzit a tyčí rozbil levé zpětné zrcátko a trojúhelníkovou skleněnou výplň okna dveří řidiče, čímž způsobil škodu poškozením na vozidle Ford Tranzit ve výši 12 000 Kč poškozené BEST GOLD CARS, s.r.o., IČO 083 71 300, kterou následně uhradil, přičemž poškozený J. M. nebyl v důsledku zranění omezen v obvyklém způsobu života.“ .
Za uvedené jednání byl obviněný J. B. odsouzen podle §358 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. M. se svými nároky na náhradu nemajetkové újmy odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 16 T 48/2022, podal obviněný J. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 11 To 66/2023, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 11 To 66/2023, podal následně obviněný J. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu poškození cizí věci dle ustanovení §228 odst. 1 tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedeného důkazu, a to s obsahem znaleckého posudku č. 007843/2023 ze dne 17. 2. 2023 znalce Ing. Tichého, který určil cenu nákladů nutných k provedení opravy vozidla Ford Tranzit na částku celkem 8.601,50 Kč vč. DPH. Uvádí, že výše stanovené škody nemá oporu v provedených důkazech, resp. je s obsahem provedených důkazů ve zjevném rozporu. Soud prvního stupně a následně i soud odvolací vzal za podklad pro zjištění výše škody Odborné vyjádření ze dne 29. 3. 2022, kde je škoda na zpětném zrcátku stanovena na částku 7.500 Kč a na trojúhelníkovém levém bočním okně vozidla na částku 4.500 Kč. Odborné vyjádření ovšem odkazuje na přiloženou objednávku, kterou nelze považovat za procesně použitelný důkaz. Tato objednávka je nedatovaná a nepodepsaná. Cena zde uvedená nekoresponduje s cenou uvedenou v odborném vyjádření. Odborné vyjádření dále nezahrnuje informaci o tom, zda se jedná o cenu s DPH či nikoliv. Nezahrnuje informaci o tom, zda bylo zohledněno snížení hodnoty věci z důvodu stáří a opotřebovanosti, když se jedná o poškození náhradních dílů starších, používaných cca 9 let. Obviněný se proto domnívá, že skutek nevykazuje a nenaplňuje znaky trestného činu poškození cizí věci, když škoda odpovídající výši nákladů nutných k provedení opravy motorového vozidla Ford Tranzit je nižší než 10.000 Kč.
Ve svém dovolání obviněný dále namítl, že soudy nižšího stupně nesprávně právně posoudily jeho jednání, když jej právně kvalifikovaly jako přečin výtržnictví dle ustanovení §358 odst. 1 tr. zákoníku, jelikož zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky tohoto trestného činu. Soudy kvalifikovaly jednání obviněného jako trestný čin výtržnictví jen proto, že měl fyzicky napadnout poškozeného a že k tomu mělo dojít veřejně. To ovšem k naplnění zákonných znaků uvedeného trestného činu nestačí. Obviněný uvádí, že jeho jednání nebylo zaměřeno proti dalším osobám, nebylo výrazem záporného vztahu k veřejnému pořádku, projevem neúcty ke společnosti jako celku, prostředkem sebeprosazování na úkor veřejnosti. V daném případě pouze řešil individuální neshodu s jinou osobou, vyvolanou předchozím incidentem s poškozeným. Tento konflikt se týkal pouze individuálních zájmů, nijak se nedotkl ostatních občanů a neznamenal žádné podstatnější narušení nebo ohrožení veřejného pořádku. Soudy nižšího stupně dále posoudily, že se měl předmětného jednání dopustit na místě veřejnosti přístupném, a to v prostoru mezi vozidly v levém průběžném pruhu nájezdové větve dálnice. Místo veřejnosti přístupné lze charakterizovat jako každé z míst, kam má přístup široký okruh lidí individuálně neurčených a kde se také zpravidla více lidí zdržuje, takže hrubá neslušnost nebo výtržnost by mohla být postřehnuta více lidmi. V návaznosti na uvedené pak soudy nižšího stupně zcela pomíjí skutečnost, že pohled na obviněného a poškozeného byl zleva zakryt svodidly a z pravé části mohutným vozidlem DAF s přívěsem a dodávkou Ford Tranzit. Připustíme-li, že místo dálnice je veřejnosti přístupné, kde se může běžně nacházet nezjištěný počet osob z veřejnosti, nelze již akceptovat skutečnost, že „výtržnické jednání mohl sledovat velmi vysoký počet osob“. Předmětné jednání bylo skryto předmětnými vozidly a ostatních lidí se tak událost žádným způsobem nemohla dotknout.
Závěrem svého dovolání proto obviněný B. navrhl, aby Nejvyšší soud shora uvedené nedostatky konstatoval a zrušil jak dovoláním napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, č. j. 11 To 66/2023-258, tak jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 1. 2023, č. j. 16 T 48/2022-230. Dále aby rozhodl tak, že obviněný J. B. se dle ustanovení §226 písm. b) tr. ř. obžaloby pro trestný čin poškození cizí věci dle ustanovení §228 odst. 1 tr. zákoníku a trestný čin výtržnictví dle ustanovení §358 odst. 1 tr. zákoníku zprošťuje.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zároveň řádně a pečlivě provedené důkazy hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož zjevný či extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Dodává, že v pravomoci obecných soudů je stanovit si potřebný rozsah dokazování a zároveň je zcela na jejich úvaze, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky budou objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. S ohledem na shora uvedené nelze soudům v předmětné věci ničeho vytknout co do rozsahu dokazování. Oba soudy provedly ve vztahu ke skutkovým zjištěním týkajících se přečinů, za které byl obviněný uznán vinným, všechny potřebné důkazy nezbytné pro své rozhodnutí.
Co se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., z hlediska hmotněprávního nelze přisvědčit dovolateli ohledně tvrzeného nesprávného posouzení skutků ze strany odvolacího soudu, který jeho jednání posoudil jako dva přečiny, ačkoliv podle obviněného vůbec nedošlo k naplnění znaků jejich skutkových podstat. V této souvislosti je možno v plném rozsahu odkázat na právní závěry nalézacího soudu vtělené do bodů č. 10. a 11. odůvodnění rozsudku, kde je rozebráno, jakými úvahami se soud při posouzení jednání obviněného řídil. Je zde především zdůvodněno, proč nalézací soud posoudil jednání obviněného jako výtržnost na místě veřejnosti přístupném, byť se zpočátku jednalo o řešení konfliktní situace pouze mezi obviněným a poškozeným, zasahující toliko individuální zájmy aktérů. S argumentací okresního soudu ohledně zvolené právní kvalifikace, kterou ještě dále precizoval, se pak v plném rozsahu ztotožnil i soud odvolací, jak plyne z odůvodnění jeho usnesení v bodě č. 9. Nelze ani přisvědčit dovolateli, že krajský soud obešel znalecký posudek vypracovaný za účelem stanovení výše škody na vozidle Ford Transit, který předložil obviněný. Odvolací soud se dostatečně vypořádal se závěry posudku v odůvodnění svého rozhodnutí v bodě č. 8. Zde zkonstatoval, proč je při stanovení výše škody na vozidle nevzal v potaz, a to s odkazem na nepřesnost znaleckého zkoumání ohledně stanovení výše škody, když znalec nezohlednil všechny vlastnosti poškozených částí vozidla.
Pokud obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy pro vady, vyskytující se v řízení, v rámci věcného projednání, naplňující některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., které odvolací soud před svým rozhodnutím o zamítnutí odvolání neodstranil. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před rozhodnutím odvolacího soudu. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího ani odvolacího podle názoru státního zástupce zatíženo není. Po zvážení shora uvedených skutečností proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný J. B. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Uvedený nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto třeba vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. I nadále tak lze pod uvedený dovolací důvod podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). I nadále však na podkladě uvedeného dovolacího důvodu není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou tedy takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám obviněného. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o uvedenou kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu.
Obviněný J. B. namítl, že v případě skutku, kdy měl rozbít levé zpětné zrcátko a trojúhelníkovou výplň okna dveří řidiče, nemá výše stanovené škody oporu v provedených důkazech, respektive je s obsahem provedených důkazů ve zjevném rozporu, a to konkrétně s obsahem znaleckého posudku č. 007843/2023 ze dne 17. 2. 2023 znalce Ing. Tichého, který určil cenu nákladů nutných k provedení opravy vozidla FORD Tranzit na částku celkem 8.601,50 Kč vč. DPH.
Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný poté, co došlo mezi ním a poškozeným k neshodě při řízení motorového vozidla, napadl poškozeného kovovou tyčí, způsobil mu několik drobných zranění a poté rozbil levé zpětné zrcátko a trojúhelníkovou skleněnou výplň okna předních dveří řidiče na automobilu. Při zjištění škody vycházel soud prvního stupně z odborného vyjádření (viz č. l. 54, 55), v němž je škoda na zpětném zrcátku stanovena na částku 7 500 Kč a na trojúhelníkovém levém bočním okně vozidla na 4 500 Kč, celkem tedy 12 000 Kč. Zmíněné odborné vyjádření, na rozdíl od znaleckého posudku, který předložil obviněný, zohledňuje všechny skutečnosti. Zejména je zřejmé, že odborné vyjádření, z něhož soud vychází, vzalo v potaz, že zpětné zrcátko automobilu mělo dálkové elektrické ovládání a výhřev, trojúhelníkové okno na straně řidiče pak bylo tónováno, ostatně jako ostatní skla na automobilu, což lze zjistit z protokolu o ohledání místa činu. Nelze proto přisvědčit námitce obviněného, že výše stanovené škody nemá oporu v provedených důkazech, neboť znalec Ing. Tichý nezhodnotil všechny okolnosti podstatné při stanovení výše způsobené škody.
Obviněný J. B. ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného J. B.
Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze nicméně podřadit námitku obviněného, že skutkový stav, který byl zjištěn ze strany soudů nižšího stupně, nenaplňuje znaky trestného činu výtržnictví dle ustanovení §358 odst. 1 tr. zákoníku.
Trestný čin výtržnictví dle ustanovení §358 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu, průběh nebo zakončení organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí.
Obviněný konkrétně namítl, že jeho jednání nelze podřadit pod pojem výtržnost, navíc spáchanou veřejně. Uvedl, že forma jeho jednání hrubě nenarušovala občanské soužití, neboť se jednalo toliko o konflikt mezi ním a poškozeným, a že prostor, na kterém k jednání došlo, nebyl na místě veřejnosti přístupném z důvodu zakrytí odstavenými vozidly a svodidly.
Nejvyšší soud uvádí, že provedeným dokazováním bylo bez pochybností prokázáno, že obviněný J. B. se popsaného jednání dopustil na místě veřejnosti přístupném, a to konkrétně na frekventované části dálnice v pracovní den a na počátku dopravní špičky. Obviněný a poškozený se nacházeli v prostoru mezi vozidly, přičemž když došlo k útoku ze strany obviněného, nebyli nijak skryti a naopak na místo činu byla upřena pozornost projíždějících řidičů. Dálnice je místo veřejnosti přístupné, kde se běžně může nacházet nezjištěný počet osob z veřejnosti a může událost, která se tam odehrává sledovat. Jednání obviněného bylo navíc takové povahy, že sice bezprostředně směřovalo proti jednotlivci, avšak vzhledem ke způsobu provedení a dalším okolnostem případu se zároveň dotýkalo širšího okruhu osob, které ohrožovalo. V těchto osobách zcela evidentně počínání obviněného, který útočil na poškozeného kovovou tyčí a následně poté, co poškozený z místa z obavy o své zdraví utekl, tyčí rozbil levé zpětné zrcátko a trojúhelníkovou skleněnou výplň okna dveří, mohlo budit veřejné pohoršení a zároveň v nich vyvolat obavy tím, že obviněný byl ozbrojen kovovou tyčí a na místě incidentu se projevoval velice násilně. Lze proto uzavřít, že jednání obviněného bylo způsobilé narušit klid dalších osob, vyvolat u nich důvodné obavy, výraznější pohoršení či obdobnou zápornou reakci. Kvalifikace jeho jednání jako přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku je proto zcela na místě.
Obviněný J. B. konečně uplatnil taktéž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný J. B. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, příslušné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného J. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 9. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu