ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.505.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 505/2023- 1296
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 7. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. M. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2022, sp. zn. 11 To 328/2022, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 40 T 96/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 40 T 96/2021, byl obviněný M. M. uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1, 2 a 3, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za který mu byl podle §254 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon soud podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 roků. Dále okresní soud obviněnému podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních společností na dobu 2 let, podle téhož ustanovení trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence na dobu 3 let a současně podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost hradit během zkušební doby podle svých sil způsobenou škodu. Citovaným rozsudkem okresního soudu bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněné právnické osoby M. & P., IČ: XY. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud uložil obviněnému a obviněné právnické osobě povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené příspěvkové organizaci Základní škola a Základní umělecká škola Jesenice, IČ: 70107017, na náhradě škody částku ve výši 3 517 368 Kč a se zbytkem jejího nároku na náhradu škody soud poškozenou podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný i obviněná právnická osoba odvolání, která Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 12. 2022, sp. zn. 11 To 328/2022, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
3. Protože jsou stranám obě rozhodnutí soudů nižších stupňů známa, lze ohledně popisu skutků kladených obviněnému a obviněné právnické osobě v tomto řízení za vinu na ně zcela odkázat.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2022, sp. zn. 11 To 328/2022, podal obviněný M. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání „z důvodů uvedených v ust. §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.“. Vedle toho obviněný avizoval, že se v dovolání bude zabývat primárně rozsudkem soudu prvního stupně, neboť jeho odvolání bylo soudem druhého stupně zamítnuto pro nedůvodnost. Obecně rozsudku okresního soudu vytkl nekonkrétnost vyjádření jeho trestné činnosti. Formulace tzv. skutkové věty nesplňuje náležitosti podle §120 odst. 3 tr. ř., není zřejmé, jaké smluvní povinnosti měl obviněný porušit, jaké jsou okolnosti způsobu provedení trestného činu, jaké měly být jím udávané nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje a v čem spočívala tvrzená škoda, resp. jak vznikla. Protože popis skutku neobsahoval úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces, k čemuž odkázal na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 5 Tdo 426/2006, ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 4 Tz 98/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 429/2002, ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1048/2004, ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 5 Tdo 549/2016, rozhodnutí č. 43/1999-I. Sb. rozh. tr., č. 60/1972 Sb. rozh. tr. a nález Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 83/04).
5. Dále obviněný brojil proti naplnění subjektivní stránky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Okolnosti, které by měly charakterizovat zavinění obviněného, nejsou patrny ani z popisu skutku pod bodem 1) výroku o vině ani z odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Co se týká prokazování výše způsobené škody, podle obviněného soud nepostupoval správně, vycházel z tvrzení poškozené, aniž by se zabýval příčinnou souvislostí mezi jeho jednáním a vznikem škody, jejíž podstatu soud rovněž neupřesnil. Se samotným výpočtem výše způsobené škody obviněný také nesouhlasil. Není zřejmé, jaké faktury byly podkladem pro výpočet škody za zpracování účetnictví, faktury za rekonstrukci účetnictví zase tvrzení soudu vůbec neodpovídají, neboť jde o faktury za daňové poradenství v lednu 2017 a za zpracování účetnictví v období od ledna do března roku 2017. Navíc soud chybně do výše způsobené škody zahrnul i daň z přidané hodnoty, k čemuž dovolatel citoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1952/2006.
6. Obviněný byl přesvědčen, že soud prvního stupně se měl po předložení v této věci již druhé obžaloby držet svého právního názoru z jeho usnesení ze dne 21. 8. 2020, č. j. 40 T 43/2020-854, jímž po předložení první obžaloby věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Okresní soud podle obviněného postupoval v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. II. ÚS 2014/07), podle níž se obecné soudy nesmějí stavět do pozice pomocníka veřejné žaloby usilujícího o odsouzení obviněného stejně jako žalobce.
7. S ohledem na uvedené obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby soudu prvního stupně věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
8. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce, a to prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve připomněl rozhodnutí soudů a stručně zrekapituloval dovolací argumenty obviněného. Poté primárně upozornil na pochybnosti o tom, jestli dovolání obviněného vůbec splňuje veškeré náležitosti obsahu dovolání ve smyslu ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., podle něhož dovolání mj. musí obsahovat odkaz na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až m) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se opírá. Obviněným zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obsahuje dvě alternativy, z nichž první byla s ohledem na procesní situaci, v níž došlo k meritornímu přezkumu odvoláním napadeného rozhodnutí, vyloučena. Druhá alternativa citovaného dovolacího důvodu předpokládá odkaz na další důvod z taxativního výčtu dovolacích důvodů, který měl být podle obviněného naplněn v řízení před soudem prvního stupně. Obviněný však na žádný další dovolací důvod nepoukázal a Nejvyššímu soudu nepřísluší jakkoli dovolací námitky domýšlet nebo dotvářet a už vůbec nelze požadovat, aby dovolací soud napadené rozhodnutí přezkoumával ze všech v úvahu přicházejících dovolacích důvodů. Proto státní zástupce navrhl odmítnout dovolání obviněného pro nesplnění náležitostí obsahu dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
9. Pro případ, že by Nejvyšší soud neshledal podmínky pro výše navržený postup, vyjádřil se státní zástupce k uplatněným námitkám dovolatele tak, že část z nich nelze podřadit žádnému dovolacímu důvodu a ty námitky (proti zavinění a výši způsobené škody), na něž dopadá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jsou nedůvodné. Proto státní zástupce navrhl eventuálně odmítnout dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně státní zástupce navrhl Nejvyššímu soudu učinit rozhodnutí v neveřejném zasedání a vyjádřil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
10. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
11. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. podle §265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele bylo možné takovému důvodu podřadit, tj. aby mu svým obsahem odpovídaly. O bviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., resp. v dovolání doslova uvedl, že ho podává „z důvodů uvedených v ust. §256b odst. 1 písm. m) trestního řádu“.
12. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Tento dovolací důvod tudíž vymezuje dvě alternativy, avšak obviněný M. M. výslovně ani jiným způsobem jednoznačně nevyjádřil, kterou z nich mínil uplatnit. Předpokladem pro uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Zásadní význam zde má okolnost, zda odvolací soud přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně po věcné stránce. Tato první alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. totiž cílí na situace, kdy soud druhého stupně rozsudek odmítl nebo zamítl (podle §253 tr. ř.), aniž se jím meritorně zabýval, přičemž procesní podmínky pro takový postup nebyly dány. Zamítavé usnesení ve věci obviněného M. M. a obviněné právnické osoby však bylo vydáno podle §256 tr. ř., tedy až poté, co soud druhé instance v rámci své přezkumné činnosti dospěl k závěru, že odvolání nebylo důvodné, čehož si obviněný evidentně podle jeho stručného vyjádření z dovolání [srov. čl. I. odst. 3) dovolání] vědom byl. Za této situace mohl dovolatel úspěšně uplatnit deklarovaný důvod výhradně v jeho druhé alternativě, tj. že v řízení předcházejícím uvedenému zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a lze s jistou dávkou tolerance předpokládat záměr obviněného uplatnit právě druhou variantu důvodu v písm. m). Obviněný však v dovolání formálně ani slovně neoznačil naplnění jakéhokoli dalšího dovolacího důvodu v řízení před soudem prvního stupně, proto tato druhá alternativa dovolacího důvodu uvedeného v písmenu m) nebyla řádně uplatněna, jak bude podrobněji uvedeno níže.
b) K důvodům odmítnutí dovolání obviněného
13. Na úvod lze ve stručnosti uvést, že obviněný podal dovolání včas a prostřednictvím obhájce. Vedle obecných náležitostí podání obviněný v dovolání zároveň uvedl, proti kterému rozhodnutí uvedenému v §265a tr. ř. směřuje, který výrok a v jakém rozsahu napadá, a to včetně formálního označení důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., pro který rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a uvedl také, čeho se dovoláním domáhá, přičemž připojil i konkrétní návrh na rozhodnutí dovolacího soudu s poukazem na konkrétní ustanovení trestního řádu. Obligatorní obsahové náležitosti dovolání ve smyslu ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. byly zjevně splněny, a proto nebylo možné postupovat podle návrhu státního zástupce z jeho vyjádření k dovolání, tedy odmítnout dovolání obviněného z důvodu, že nesplňuje náležitosti obsahu dovolání, podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Význam obsahových náležitostí dovolání spočívá především ve skutečnosti, že dovoláním vymezuje dovolatel obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu (srov. §265i odst. 3 až 5 tr. ř.). Zároveň se od obsahu podaného dovolání odvíjí možné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které lze na jeho podkladě učinit. Dovolací soud tedy musí mít dostatečně kvalifikovaný podklad, aby mohl přezkoumávat napadené rozhodnutí a popřípadě prolomit jeho právní moc. Co se týká dovolacích důvodů, obviněný je povinen uvést ve svém dovolání alespoň jeden z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., a to jak jeho výslovnou citací, tj. uvedením jeho konkrétního zákonného znění s odkazem na příslušné ustanovení §265b tr. ř., tak uvedením okolností, které jej naplňují. Dovolací důvod nestačí obsahově vymezit námitkami či výhradami, které dovolatel uplatňuje proti napadenému rozhodnutí, ale musí být výslovně uveden i odkazem na některé ustanovení podle §265b tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 7 Tdo 541/2003, uveřejněné pod T 605 ve svazku 25 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck). V označení napadeného výroku, rozsahu, v němž je napadán, a důvodů, které k tomu vedou, lze spatřovat těžiště odůvodnění napadeného dovolání, protože těmito hledisky zároveň dovolatel vymezuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu a určuje rozsah možného rozhodnutí Nejvyššího soudu, eventuálně zaměření dalšího postupu ve věci (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3154, 3155, 3225 a 3226; Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, str. 482, 483; dále také srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 4 Tdo 577/2017, nebo ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1346/2012).
14. Obviněný tedy v dovolání v souladu s jeho povinnými obsahovými náležitostmi označil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který však má dvě alternativy. Ani na jednu z nich dovolatel výslovně nepoukázal, avšak s jistou mírou tolerance je možné předpokládat jeho uplatnění ve druhé variantě. Pod bodem 12. tohoto usnesení již bylo vysvětleno, že první alternativa citovaného důvodu dovolání objektivně ani nemohla být naplněna. Teoreticky tak připadalo v úvahu uplatnit daný dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Podstatou této alternativy je tedy skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale že tento soud, ačkoli v řádném opravném řízení přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející, neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů v písmenech a) až l) odst. 1 §265b tr. ř. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3174 až 3176 ).
15. Dovolání je obecně vzato mimořádným opravným prostředkem s přesně zákonem stanovenými formálními podmínkami pro jeho uplatnění, který výjimečně může prolomit právní moc napadeného rozhodnutí. Institut právní moci je přitom zárukou stability právních vztahů a právní jistoty. Proto musí být možnosti podání dovolání, dovolací důvody nevyjímaje, omezeny a jeho náležitosti striktně stanoveny zákonem, aby se širokým uplatněním tohoto mimořádného opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Z toho důvodu jsou např. dovolací důvody užší než důvody pro odvolání a Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním, naopak není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Autoři zákona vyšli z předpokladu, že k posouzení existence důvodů podmiňujících možnost úspěšného podání dovolání a k jejich přesnému formulování v samotném textu dovolání jsou nezbytné jednak právní znalosti, jednak znalosti dané věci. Tyto předpoklady jsou splněny v osobě obhájce, který na žádost obviněného může dovolání kvalifikovaně zpracovat a podat (srov. Vantuch, P. Obhajoba obviněného. 3. doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 590, 591). Zákonodárce si tedy byl nepochybně vědom zvýšených nároků, jež na dovolatele klade obsah a poměrně úzké vymezení jednotlivých dovolacích důvodů, a proto je v §265d odst. 2 tr. ř. stanoveno, že obviněný může podat dovolání zásadně jen prostřednictvím obhájce. Právně fundovanou argumentaci má tudíž zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem, resp. advokátem ve smyslu §265d odst. 2 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 4 Tdo 778/2020). Tento zákonný požadavek vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě nejzávažnějších právních vad, který klade zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti, jež jednak limitují přezkumnou činnost Nejvyššího soudu a jednak jejich nedodržení může znamenat odmítnutí dovolání bez jeho věcného posuzování podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Vzhledem k tomu je dovolání obviněného účinně podáno jen tehdy, jestliže tak učinil obhájce v zastoupení obviněného. Obhájce je totiž osobou znalou práva tak, aby právní složitost spojená s podáním dovolání a s rozhodováním o něm nebyla na újmu možnosti využití tohoto opravného prostředku i takovým obviněným, který nemá potřebné právní znalosti. Zároveň povinnost podat dovolání jen prostřednictvím obhájce má zaručit dostatečně kvalifikovaný podnět k tomu, aby se věcí zabýval Nejvyšší soud v třetí instanci a aby byla zachována rovnost přístupu všech obviněných k Nejvyššímu soudu bez ohledu na úroveň jejich právních znalostí (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3212 ).
16. Požadavek, aby dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce je tedy zcela logický s ohledem na výše uvedené zákonné obsahové požadavky tohoto mimořádného opravného prostředku ve smyslu §265f tr. ř., které by obviněný stěží mohl sám bez pomoci obhájce naplnit. V případě obviněného M. M. byla podmínka, aby dovolání podal prostřednictvím obhájce, splněna. I přesto však nebyl dán řádný podklad pro přezkoumání vytýkaných vad, neboť ty nebyly vázány na některý další dovolací důvod v písmenech a) až l), jímž má být zatíženo řízení u soudu prvního stupně, jak vyžaduje deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Jestliže Nejvyšší soud bude vycházet z toho, že obviněný chtěl opřít své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě (což byla jediná objektivně v úvahu připadající možnost, jak bylo vysvětleno shora), bylo zároveň třeba připojit alespoň jeden z dalších z dovolacích důvodů vyjmenovaných v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Takový výklad možnosti uplatnění této druhé alternativy pod písm. m) zastává i odborná právnická literatura, podle níž nestačí, pokud obhájce, jehož prostřednictvím obviněný podává dovolání, při vymezení a formulaci námitek, které mají obsahově naplnit uvažovaný dovolací důvod v jeho druhé alternativě, pouze uvede, že usnesení odvolacího soudu je nesprávné, protože odvolání obviněného bylo důvodné. V každé věci je nutné odkázat ještě na některý další ze zákonných dovolacích důvodů stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., který dovolatel spatřuje v řízení předcházejícím usnesení odvolacího soudu. Tento další zákonný dovolací důvod se již vztahuje k rozsudku soudu prvního stupně nebo k řízení před tímto soudem. Přitom i tento dovolací důvod musí být formulován tak, aby měl zákonné označení odkazem na některé z písmen a) až l) §265b odst. 1 tr. ř. (výjimečně lze tolerovat alespoň slovní označení) a aby byl doplněn formulováním konkrétních námitek. Pokud obhájce při podání dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. neuvede žádný z důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., dochází k odmítnutí odvolání (srov. Vantuch, P. Trestní řízení z pohledu obhajoby. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 1130). V posuzované trestní věci však žádný další důvod dovolání, který měl být dán již v řízení před okresním soudem, nebyl v dovolání obviněného M. M. vyjádřen ani formálně ani slovně, což má za důsledek, že Nejvyšší soud nemá zákonem vyžadovaný podklad pro přezkum napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení. Podle §265i odst. 3 tr. ř. totiž mimo jiné platí, že pokud Nejvyšší soud dovolání neodmítne podle odstavce 1 téhož ustanovení, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Přestože obecně se má podání posuzovat podle jeho obsahu (§59 odst. 1 tr. ř.), v případě dovolání jakožto vysoce formalizovaného mimořádného opravného prostředku se tato zásada uplatní pouze omezeně, resp. ji nelze aplikovat primárně bez ohledu na formu, v jaké bylo podání učiněno. Shora již bylo opakovaně zdůrazněno, že na podkladě dovolání může dojít k prolomení institutu právní moci napadeného rozhodnutí, což v zásadě není žádoucí. Proto zákon omezuje možnosti dovolacího soudu takovým způsobem zasáhnout a může k takovému postupu docházet výhradně na základě formálně precizního podání – dovolání – sepsaného osobou, u níž se předpokládá znalost právních předpisů včetně požadavku vyplývajícího z povahy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě tak , aby byla identifikována vada, k jejíž nápravě jsou určeny tyto další dovolací důvody pod písmeny a) až l). V dovolání obviněný necitoval žádný další dovolací důvod a neodkázal na žádný ani slovně, proto Nejvyšší soud shledal, že konkrétní dovolací námitky neodpovídaly dovolatelem uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě). Nejvyššímu soudu tak nezbylo než dovolání obviněného M. M. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Závěrečné shrnutí
17. Ze shora uvedených důvodů lze shrnout, že formálně byl obviněným dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatněn, avšak zcela nedostatečně, neboť z vyjádření obviněného nelze zcela jasně určit, o kterou z alternativ tohoto dovolacího důvodu měl v úmyslu opřít svůj mimořádný opravný prostředek. Pro případ, že by chtěl řádně uplatnit druhou alternativu, což by korespondovalo procesnímu stavu posuzované věci, bránila projednání dovolání skutečnost, že obviněný neoznačil některý z dalších dovolacích důvodů určených k nápravě vady, na niž nereagoval v rámci řízení a rozhodnutí o řádném opravném prostředku odvolací soud. Nejvyšší soud vlastními úvahami s ohledem na způsob rozhodnutí odvolacího soudu vyloučil, že by obviněný řádně uplatnil tento dovolací důvod v jeho první alternativě. Stejný závěr však Nejvyšší soud učinil i ohledně druhé alternativy tohoto dovolacího důvodu, jež teoreticky připadala v úvahu, protože ta předpokládá vyjádření některého z dalších důvodů dovolání, jež byly dány již v řízení před soudem prvního stupně, což předmětné dovolání nesplňuje. Dovolací námitky obviněného tudíž neodpovídají uplatněnému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu.
18. Vzhledem ke všem shora zmíněným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného M. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 7. 2023
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu