ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.1108.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 1108/2023-5396
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2023 o dovoláních, která podali obvinění Karel Kuba , nar. 24. 5. 1974 v Praze, trvale bytem Zelená 1999/23c, Praha 6, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Ruzyně, Kateřina Uzlová , nar. 19. 9. 1973 v Praze, trvale bytem Počátecká 583, Praha 4, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Ruzyně, L. M. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, a Ing. Martin Šrůtek , nar. 4. 8. 1976 v Liberci, trvale bytem Kašparova 813, Liberec, t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Liberec, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 3 To 12/2023-4952, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 1/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Karla Kuby, Kateřiny Uzlové, L. M. a Ing. Martina Šrůtka odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2022, č. j. 4 T 1/2021-4750 (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byli obvinění Karel Kuba, Kateřina Uzlová, L. M. a Ing. Martin Šrůtek (dále též jen „obvinění“ nebo „dovolatelé“) uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustili společně s již pravomocně odsouzenými Jaroslavem Mückem st., Janem Richterem a Miroslavem Těhníkem tak, že (převzato z rozsudku soudu prvního stupně a zestručněno)
společně s Jaroslavem Mückem ml., nar. 6. 6. 1979, jenž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. 4 T 11/2021, který nabyl právní moci téhož dne,
v roce 2011 na území České republiky, ve společném úmyslu obohatit se za současného zkrácení daně z přidané hodnoty ze zboží pořízeného z jiných členských států EU obchodem se surovinou FAME (metylester řepkového oleje) a surovým řepkovým olejem, z iniciativy a na základě pokynů Karla Kuby vytvořili skupinu obchodních společností, nebo v ní působili, v rámci níž v období od 1. 3. 2011 do 30. 7. 2011 nejprve společnost KODOTEX s.r.o., IČ: 24736562, pořizovala FAME od společnosti TECOSOL GmbH, DIČ: DE245846185, se sídlem ve Spolkové republice Německo, a surový řepkový olej od společnosti PROVIT SK s.r.o., IČ: 36762300, se sídlem ve Slovenské republice, a v tomto období fiktivní fakturací simulovali obchod s těmito surovinami mezi společnostmi v takto vytvořené skupině obchodních společností v posloupnosti (řetězci):
v období od 1. 3. 2011 nejméně do 9. 5. 2011
KODOTEX s.r.o., kterou fakticky ovládal obž. Karel Kuba s již zemř. R. B. – ROGI GROUP s.r.o., IČ: SK45346887 (se sídlem na Slovensku) – AKVA Top s.r.o., IČ: 27395880, za níž jednal Jan Richter, Miroslav Těhník, přičemž přiznání k dani z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí roku 2011 podala L. M. – K - Bau Invest s.r.o., IČ: 24706515, za níž jednala Kateřina Uzlová, L. M. vystavovala faktury a sestavovala přiznání k dani z přidané hodnoty, a Jaroslav Mück ml. zřídil a ovládal bankovní účet společnosti, z něhož prováděl platby za společnost a zastupoval společnost v jednání s finančním úřadem,
a v období nejpozději od 7. 4. 2011 nejméně do 31. 7. 2011 v posloupnosti (řetězci):
KODOTEX s.r.o., kterou fakticky ovládal obž. Karel Kuba s již zemř. R. B. – ROGI GROUP s.r.o., IČ: SK45346887 (se sídlem na Slovensku) – OM Group company, s.r.o., IČ: 28132483 (jednatel pohřeš. Miloslav Gumala) – JAMU Corp. s.r.o., IČ: 24837679, za níž jednal Jaroslav Mück st. a Jaroslav Mück ml., a K - Bau Invest s.r.o., IČ: 24706515, za níž jednala Kateřina Uzlová, L. M. vystavovala faktury a sestavovala přiznání k dani z přidané hodnoty, a Jaroslav Mück ml. zřídil a ovládal bankovní účet společnosti, z něhož prováděl platby za společnost a zastupoval společnost v jednání s finančním úřadem – Top Triumph s.r.o., IČ: 24746177, za níž jednal Martin Šrůtek,
zatímco ve skutečnosti výše uvedené zboží bylo společností KODOTEX s.r.o. jako pořizovatelem zboží z jiných členských států napřímo prodáno (koncovým) odběratelům v tuzemsku – společnostem BIOCOMP s.r.o., IČ: 27405931, ČESKÝ STROM a.s., IČ: 27207145, EKOPETROL, s.r.o., IČ: 27187772, a KOPOS-OIL, s.r.o., IČ: 25147714,
přičemž fakturace v rámci popsané skupiny obchodních společností (fiktivního odběratelského řetězce) byla účelově prováděna tak, aby budila zdání, že z fakturovaných obchodů má povinnost odvést daň z přidané hodnoty společnost AKVA Top s.r.o., kam byl účelově do pozice jednatele dosazen Miroslav Těhník, a společnost OM Group company, s.r.o., kam byl účelově do pozice jednatele dosazen zemř. Miloslav Gumala, a nikoliv společnost KODOTEX s.r.o., kdy však společnosti AKVA Top s.r.o. a OM Group company, s.r.o., daň z přidané hodnoty za příslušná zdaňovací období měsíců březen až červenec roku 2011 nepřiznaly a neodvedly, a naopak příslušné peněžní prostředky, které by jinak měly posloužit k uhrazení povinnosti na DPH, byly v hotovosti vybrány Janem Richterem a pohřeš. Miroslavem Gumalou z bankovních účtů těchto společností,
kdy takto bylo ze společného záměru obž. Karla Kuby a zemř. R. B. společností KODOTEX s.r.o.
a) dne 26. 4. 2011 na Finančním úřadu pro Prahu 1 podáno nepravdivé daňové přiznání za měsíc březen 2011, když konkrétně na ř. č. 1 nebyly uvedeny údaje o dodání zboží v tuzemsku, kdy do součtu tohoto řádku nebyly zahrnuty následující (soudem prvního stupně detailně vypočtené) faktury vystavené nepravdivě společností KODOTEX s.r.o. na zahraničního odběratele, spol. ROGI GROUP, s.r.o. s celkovým základem daně 2 060 717,70 Eur, tj. 50 178 476,02 Kč a tomu odpovídající DPH 10 035 695,19 Kč,
b) dne 26. 5. 2011 na Finančním úřadu pro Prahu 1 podáno nepravdivé daňové přiznání za měsíc duben 2011, když konkrétně na ř. č. 1 nebyly uvedeny údaje o dodání zboží v tuzemsku, kdy do součtu tohoto řádku nebyly zahrnuty následující (soudem prvního stupně detailně vypočtené) faktury vystavené nepravdivě společností KODOTEX s.r.o. na zahraničního odběratele, spol. ROGI GROUP s.r.o., s celkovým základem daně 3 107 771,04 Eur, tj. 75 674 224,82 Kč a tomu odpovídající DPH 15 134 844,96 Kč,
c) dne 28. 6. 2011 na Finančním úřadu pro Prahu 1 podáno nepravdivé daňové přiznání za měsíc květen 2011, když konkrétně na ř. č. 1 nebyly uvedeny údaje o dodání zboží v tuzemsku, kdy do součtu tohoto řádku nebyly zahrnuty následující (soudem prvního stupně detailně vypočtené) faktury vystavené nepravdivě společností KODOTEX s.r.o. na zahraničního odběratele, spol. ROGI GROUP s.r.o., s celkovým základem daně 2 358 249,78 Eur, tj. 57 423 382,14 Kč a tomu odpovídající DPH 11 484 676,43 Kč,
d) dne 28. 7. 2011 na Finančním úřadu pro Prahu 1 podáno nepravdivé daňové přiznání za měsíc červen 2011, když konkrétně na ř. č. 1 nebyly uvedeny údaje o dodání zboží v tuzemsku, kdy do součtu tohoto řádku nebyly zahrnuty následující (soudem prvního stupně detailně vypočtené) faktury vystavené nepravdivě společností KODOTEX s.r.o. na zahraničního odběratele, spol. ROGI GROUP s.r.o., s celkovým základem daně 918 046,90 Eur, tj. 22 354 442,01 Kč a tomu odpovídající DPH 4 470 888,40 Kč,
e) dne 29. 8. 2011 na Finančním úřadu pro Prahu 1 podáno nepravdivé daňové přiznání za měsíc červenec 2011, když konkrétně na ř. č. 1 nebyly uvedeny údaje o dodání zboží v tuzemsku, kdy do součtu tohoto řádku nebyly zahrnuty následující (soudem prvního stupně detailně vypočtené) faktury vystavené nepravdivě společností KODOTEX s.r.o. na zahraničního odběratele, spol. ROGI GROUP s.r.o., s celkovým základem daně 1 489 366,79 Eur, tj. 36 266 081,33 Kč a tomu odpovídající DPH 7 253 216,27 Kč,
čímž byla za výše uvedená zdaňovací období na straně společnosti KODOTEX s.r.o. daň z přidané hodnoty zkrácena ve výši 48 379 321,25 Kč, přičemž
obž. Karel Kuba se uvedeného jednání dopustil konkrétně mimo jiné tím, že v době nejpozději od 23. 11. 2010 nejméně do 29. 8. 2011 prostřednictvím ostatních obžalovaných především skrytě řídil a organizoval činnost výše popsaného uměle vytvořeného fakturačního řetězce obchodních společností (dále též jen jako „řetězec“), pročež za tímto účelem, ať už přímo či nepřímo, prostřednictvím jiných obžalovaných či ve spolupráci se zemř. R. B. koordinoval jejich činnost svými pokyny či zadáními
• k založení či převzetí těchto společností, jejich registraci k DPH, založení jejich bankovních účtů především u Komerční banky, a.s.,
• k dosazení tzv. bílých koní jako jednatelů do společností v řetězci a dalších osob, které využíval k řízení těchto společností, kdy zatímco se zemř. R. B. stal obchodním ředitelem spol. KODOTEX s.r.o., takto došlo k dosazení Damiána Toševa jako jednatele spol. KODOTEX s.r.o., L. O. jako účetní spol. KODOTEX s.r.o., Jana Richtera jako jednatele spol. AKVA Top s.r.o., Miloslava Gumaly jako jednatele spol. OM Group Company s.r.o., Jaroslava Mücka ml. jako společníka spol. JAMU Corp. s.r.o. a Jaroslava Mücka st. jako jejího jednatele, Kateřiny Uzlové jako jednatelky spol. K - Bau Invest s.r.o.,
• k uzavírání obchodních smluv a vytváření fiktivních účetních dokladů a nepravdivých daňových přiznání k DPH a jiných daňových tvrzení, v nichž bylo předstíráno pořízení FAME a řepkového oleje mezi společnostmi uvnitř řetězce a k dalším jednáním souvisejícím s fungováním těchto společností a pácháním této trestné činnosti včetně jejího zastírání, pročež se scházel nebo komunikoval vedle zemř. R. B. také s Jaroslavem Mückem ml., Kateřinou Uzlovou, Ing. Martinem Šrůtkem, T. M., R. T. a dalšími osobami,
• k výběru hotovostních peněžních prostředků – výnosů z trestné činnosti – z bankovních účtů společností AKVA Top s.r.o. a OM Group Company, s.r.o., když tyto pokyny dával především Janu Richterovi, jenž mu, případně jiné určené osobě, tyto prostředky odevzdával,
dále se finančně podílel na vytvoření celého řetězce a vyplácel přímo či nepřímo prostřednictvím jím řízených osob peněžní odměny osobám na tomto řetězci zúčastněným,
a rovněž dne 28. 2. 2011 jako jednatel společnosti P.K.Gastro Invest, s.r.o., uzavřel se společností K - Bau Invest s.r.o. zprostředkovatelskou smlouvu, jejíž podstatou bylo zprostředkování dodávek FAME a řepkového oleje za provizi pro spol. K - Bau Invest s.r.o. v období od 1. 3. 2011 do 31. 12. 2011,
a to vše, ač si jako osoba koordinující trestnou činnost zapojených společností a beneficient jejích výnosů byl vědom toho, že společnosti v popsaném odběratelském řetězci se zbožím reálně neobchodují a jedná se o simulované obchody spočívající v rychlé formální přefakturaci zboží a vytvoření zdání, že DPH z těchto obchodů měly při dovozu surovin na území České republiky ze Slovenské republiky uhradit společnosti AKVA Top s.r.o. a OM Group company, s.r.o., ač k faktickému dodání surovin koncovým odběratelům došlo v tuzemsku přímo společností KODOTEX s.r.o. a nikoliv prostřednictvím společností AKVA Top s.r.o. a OM Group company, s.r.o., následně společnostmi K - Bau Invest s.r.o. či Top Triumph s.r.o.,
kdy takto ke škodě České republiky, zastoupené tehdy Finančním úřadem pro Prahu 1, dnes Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, úz. prac. pro Prahu 1, zajistil společnosti KODOTEX s.r.o. neoprávněné snížení povinnosti k DPH o částku 48 379 321,25 Kč,
obž. Jan Richter popsaný skutek páchal konkrétně mimo jiné tím, že na základě pokynů a zadání Karla Kuby či jiné jím řízené osoby v době nejpozději od 17. 1. 2011 nejméně do 29. 8. 2011
• jako jednatel spol. AKVA Top s.r.o., kterým byl od 17. 1. 2011 do 31. 1. 2011, podepsal rámcovou kupní smlouvu pro dodávky FAME se spol. K - Bau Invest s.r.o. zastoupenou Kateřinou Uzlovou, a se stejnou společností dne 31. 1. 2011 podepsal i smyšlenou „Smlouvu o pronájmu skladových prostor pro dodávky FAME“,
• v období od 2. 3. 2011 do 31. 5. 2011 vystavoval účetní doklady za spol. AKVA Top s.r.o., v nichž předstíral dodání uskutečněného zdanitelného plnění – FAME a řepkového oleje společnosti K - Bau Invest s.r.o., ačkoliv navíc, když už nebyl jednatelem společnosti, k tomu formálně neměl žádné oprávnění,
• vystavil plnou moc L. M. k sestavení a podepsání daňového přiznání spol. AKVA Top s.r.o. za 1. čtvrtletí 2011,
• v období od 4. 3. 2011 do 29. 7. 2011 vybral v hotovosti peněžní prostředky z bankovního účtu spol. AKVA Top s.r.o. v částce přes 917 400 EUR a podílel se na výběru hotovosti ve výši 916 400 EUR z účtu spol. OM Group company s.r.o., které postupně předával jako výnos z trestné činnosti Karlu Kubovi nebo jiné jím řízené osobě,
• se podílel na účelovém dosazení pohřeš. Miloslava Gumaly, osoby nezpůsobilé a bez domova, do funkce jednatele spol. OM Group company, s.r.o., a zajišťoval v případě potřeby jeho osobní přítomnost při jednáních za společnosti,
• umožnil, aby společnosti AKVA Top s.r.o. a OM Group company, s.r.o., fakticky ovládal a jejich činnost koordinoval Karel Kuba,
a to vše, ač věděl, že společnosti AKVA Top s.r.o. a OM Group company, s.r.o., s FAME a surovým řepkovým olejem reálně neobchodují, že se jedná o předem domluvený simulovaný obchod spočívající v rychlé přefakturaci FAME a řepkového oleje, kdy obě jmenované společnosti jsou součástí fiktivního odběratelského řetězce a on sám na základě pokynů Karla Kuby řídí Miloslava Gumalu, pouze formálního jednatele OM Group company, s.r.o., a s vědomím, že cílem tohoto celého jednání je zkrátit DPH na straně společnosti KODOTEX s.r.o., kdy takto ke škodě České republiky, zastoupené tehdy Finančním úřadem pro Prahu 1, dnes Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, úz. prac. pro Prahu 1, zajistil společnosti KODOTEX s.r.o. neoprávněné snížení povinnosti k DPH o částku 48 379 321,25 Kč,
obž. L. M. popsaný skutek páchala konkrétně mimo jiné tím, že na základě pokynů a zadání její dcery Kateřiny Uzlové řízené Karlem Kubou v době nejpozději od 1. 3. 2011 do 26. 8. 2011
• podepsala na základě plné moci daňové přiznání spol. AKVA Top s.r.o. za první čtvrtletí roku 2011 podané dne 29. 4. 2011 na Finančním úřadu pro Prahu 10, které obsahovalo zcela fiktivní údaje o přijatých zdanitelných plněních – dodávky FAME od slovenské spol. ROGI GROUP s.r.o. a uskutečněných zdanitelných plnění – dodání téhož produktu společnosti K - BAU Invest s.r.o. ovládané Kateřinou Uzlovou,
• v období nejpozději od 1. 3. 2011 do 6. 6. 2011 vystavovala účetní doklady za spol. K - Bau Invest s.r.o., v nichž předstírala uskutečněné zdanitelné plnění – dodání FAME a řepkového oleje společnostem Top Triumph s.r.o. a koncovému odběrateli EKOPETROL, s.r.o.,
• sestavovala daňová přiznání k DPH spol. K - Bau Invest s.r.o. za zdaňovací období 3/2011 až 7/2011, která obsahovala zcela fiktivní údaje o přijatých zdanitelných plněních – FAME a řepkového oleje od společností AKVA Top s.r.o. a OM Group Company, s.r.o., a uskutečněných zdanitelných plnění – dodání téhož produktu společnostem EKOPETROL, s.r.o. a Top Triumph s.r.o.,
a to vše, ač si musela být vědoma, že společnosti AKVA TOP s.r.o. a K - Bau Invest s.r.o. s FAME a surovým řepkovým olejem reálně neobchodují, že se jedná pouze o předem domluvený simulovaný obchod spočívající v rychlé přefakturaci těchto surovin, kdy obě jmenované společnosti jsou součástí fiktivního odběratelského řetězce ovládaného Karlem Kubou, a s vědomím, že smyslem tohoto řetězce je zkrátit DPH na straně společnosti KODOTEX s.r.o. z dodání surovin tuzemským odběratelům,
kdy takto ke škodě České republiky, zastoupené tehdy Finančním úřadem pro Prahu 1, dnes Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, úz. prac. pro Prahu 1, zajistila společnosti KODOTEX s.r.o. neoprávněné snížení povinnosti k DPH o částku 48 379 321,25 Kč,
obž. Jaroslav Mück st. popsaný skutek páchal konkrétně mimo jiné tím, že na základě pokynů a zadání svého syna, Jaroslava Mücka ml. či jiné Karlem Kubou řízené osoby v období nejpozději od 18. 4. 2011 nejméně do 25. 8. 2011
• dne 18. 4. 2011 společně se synem, Jaroslavem Mückem ml., založil spol. JAMU Corp. s.r.o. a stal se jejím jednatelem a společníkem s 50% obchodním podílem,
• dne 18. 5. 2011 společně se synem, Jaroslavem Mückem ml., zřídil bankovní účet u Komerční banky, a.s., č. XY, u něhož určil jako disponenta a osobu oprávněnou vstupovat do internetového bankovnictví i svého syna, načež ho nechal z tohoto účtu provádět debetní platby týkající se přímo převodu peněz v rámci výše popsaného fiktivního odběratelského řetězce, mezi společnostmi JAMU Corp. s.r.o. a OM Group company, s.r.o.,
• provedl některé debetní platby týkající se přímo převodu peněz v rámci výše popsaného fiktivního odběratelského řetězce, mezi společnostmi JAMU Corp. s.r.o. a OM Group company, s.r.o.,
• podepsal za spol. JAMU Corp. s.r.o. obchodní smlouvy se společnostmi v rámci řetězce, načež takto dne 1. 6. 2011 s Ing. Šrůtkem, jednajícím za spol. Top Triumph s.r.o. podepsal i Rámcovou kupní smlouvu na surový řepkový olej,
• zahrnul nebo nechal zahrnout do účetnictví spol. Top Triumph s.r.o. účetní doklady o fiktivním pořízení FAME a řepkové oleje od spol. OM Group company, s.r.o.,
• vystavoval účetní doklady za spol. JAMU Corp s.r.o., v nichž předstíral uskutečnění zdanitelného plnění – dodání FAME a řepkového oleje společnosti Top Triumph s.r.o.,
• jako jednatel společnosti podal nebo nechal podat daňová přiznání k DPH za zdaňovací období 6 a 7/2011, která obsahovala zcela fiktivní údaje o přijatých zdanitelných plněních – FAME a řepkového oleje od spol. OM Group Company, s.r.o., a uskutečněných zdanitelných plnění – dodání téhož produktu společnosti Top Triumph s.r.o.,
• umožnil, aby spol. JAMU Corp. s.r.o. prostřednictvím jeho syna Jaroslava Mücka ml. fakticky řídil Karel Kuba,
a to vše, ač si musel být vědom, že spol. JAMU Corp. s.r.o. s FAME a surovým řepkovým olejem reálně neobchoduje, že se jedná pouze o předem domluvený simulovaný obchod spočívající v rychlé přefakturaci FAME a řepkového oleje, kdy společnost je součástí fiktivního odběratelského řetězce ovládaného Karlem Kubou, který řídí jeho syna, Jaroslava Mücka ml., a s vědomím, že smyslem tohoto řetězce je zkrátit DPH na straně společnosti KODOTEX s.r.o. z dodání surovin tuzemským odběratelům,
kdy takto ke škodě České republiky, zastoupené tehdy Finančním úřadem pro Prahu 1, dnes Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, úz. prac. pro Prahu 1, zajistil společnosti KODOTEX s.r.o. neoprávněné snížení povinnosti k DPH o částku nejméně 7 490 568,82 Kč,
obž. Ing. Martin Šrůtek popsaný skutek páchal konkrétně mimo jiné tím, že se záměrně jako jednatel společnosti Top trimph s.r.o. účastnil uvedeného řetězce tím, že v období nejpozději od 1. 3. 2011 do nejméně 25. 8. 2011
• podepsal za spol. Top Triumph s.r.o. obchodní smlouvy se společnostmi v rámci řetězce, zde konkrétně se společnostmi JAMU Corp. s.r.o. a K - Bau Invest s.r.o. na dodávky FAME a řepkového oleje a se společnostmi BIOCOMP s.r.o., ČESKÝ STROM a.s., EKOPETROL, s.r.o., a KOPOS-OIL, s.r.o., podepsal obchodní smlouvy o prodeji toho samého produktu jako s koncovými odběrateli,
• zahrnul do účetnictví spol. Top Triumph s.r.o. účetní doklady o fiktivním pořízení FAME a řepkové oleje od společností JAMU Corp. s.r.o. a K - Bau Invest s.r.o.,
• vystavoval účetní doklady za spol. Top Triumph s.r.o., v nichž předstíral uskutečněné zdanitelné plnění, dodání FAME a řepkového oleje, společnostem BIOCOMP s.r.o., ČESKÝ STROM a.s., EKOPETROL, s.r.o. a KOPOS-OIL, s.r.o.,
• sestavil a podal za společnosti Top Triumph s.r.o. daňová přiznání za zdaňovací období 3/2011 až 7/2011, která obsahovala zcela fiktivní údaje o přijatých zdanitelných plněních – FAME a řepkového oleje od společností JAMU Corp. s.r.o. a K - Bau Invest s.r.o. a uskutečněných zdanitelných plnění, dodávkách toho samého produktu společnostem BIOCOMP s.r.o., ČESKÝ STROM a.s., EKOPETROL, s.r.o. a KOPOS-OIL, s.r.o.,
a to vše, ač si musel být vědom, že spol. Top Triumph s.r.o. s FAME a surovým řepkovým olejem reálně neobchoduje, že se jedná o předem domluvené simulované obchody spočívající v rychlé přefakturaci FAME a řepkového oleje, kdy spol. Top Triumph s.r.o., je součástí fiktivního odběratelského řetězce ovládaného Karlem Kubou ve spojení se zemř. R. B. a s vědomím, že smyslem tohoto řetězce je zkrátit DPH na straně společnosti KODOTEX s.r.o. z dodání surovin tuzemským odběratelům,
kdy takto ke škodě České republiky, zastoupené tehdy Finančním úřadem pro Prahu 1, dnes Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, úz. prac. pro Prahu 1, zajistil společnosti KODOTEX s.r.o. neoprávněné snížení povinnosti k DPH o částku nejméně 24 259 088,84 Kč,
obž. Miroslav Těhník popsaný skutek páchal konkrétně mimo jiné tím, že dle pokynů a zadání neznámé osoby či osob řízených Karlem Kubou v období od 31. 1. 2011 do nejméně 4. 8. 2011
• se nechal za slíbenou úplatu jmenovat jednatelem spol. AKVA Top s.r.o.,
• podepsal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty této společnosti za druhé čtvrtletí roku 2011, ač byl srozuměn s tím, že toto daňové přiznání může obsahovat nepravdivá údaje,
• jako jednatel spol. AKVA Top s.r.o. nevedl účetnictví této společnosti a nevykonával ani jiné povinnosti vyplývající mu z jeho funkce jednatele, čímž umožnil, aby se společnost stala součástí výše popsaného řetězce ovládaného Karlem Kubou, a to vše, ač věděl nebo byl nejméně srozuměn, že spol. AKVA Top s.r.o. může být součástí daňové nebo jiné trestné činnosti, potažmo shora výše popsaného řetězce obchodních společností, jehož smyslem bylo simulovat obchodní činnost a vytvořit zdání, že daň z přidané hodnoty měly namísto spol. KODOTEX s.r.o. odvést společnosti AKVA Top s.r.o. a OM Group Company, s.r.o.,
kdy takto ke škodě České republiky, zastoupené tehdy Finančním úřadem pro Prahu 1, dnes Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, úz. prac. pro Prahu 1, zajistil společnosti KODOTEX s.r.o. neoprávněné snížení povinnosti k DPH o částku 30 946 072,09 Kč,
obž. Kateřina Uzlová popsaný skutek páchala konkrétně mimo jiné tím, že dle pokynů a zadání Karla Kuby či jiné jím řízené osoby v období nejpozději od 24. 1. 2011 do nejméně 29. 8. 2011, přitom
• nejpozději dne 24. 1. 2011 přijala od jednatele spol. KODOTEX s.r.o. Damiána Toševa plnou moc k jednání za tuto společnost před Finančním úřadem pro Prahu 1 a téhož dne osobně převzala rozhodnutí o registraci této společnosti k DPH na tehdejším Finančním úřadu pro Prahu 1,
• jako jednatelka spol. K - Bau Invest s.r.o. dne 24. 2. 2011 udělila plnou moc Jaroslavu Mückovi ml. k založení bankovního účtu spol. K - Bau Invest s.r.o. u Komerční banky, a.s., na základě čehož se jmenovaný stal jediným disponentem a osobou oprávněnou ke vstupu do internetového bankovnictví a následně ho nechala z tohoto účtu provádět debetní platby ve prospěch nejméně spol. AKVA Top s.r.o.,
• uzavřela jako jednatelka spol. K - Bau Invest s.r.o. smlouvy se společnostmi AKVA Top s.r.o., OM Group company, s.r.o., EKOPETROL, s.r.o. a Top Triumph s.r.o., jejichž předmětem byl nákup, resp. prodej FAME a řepkového oleje,
• zahrnula nebo nechala zahrnout do účetnictví spol. K - Bau Invest s.r.o. účetní doklady o fiktivním pořízení FAME a řepkového oleje od společností AKVA Top s.r.o. a OM Group company, s.r.o.,
• pověřila svoji matku, L. M., vystavováním účetních dokladů za spol. K - Bau Invest s.r.o., v nichž společnost předstírala dodání uskutečněného zdanitelného plnění – FAME a řepkového oleje společnostem EKOPETROL, s.r.o., a Top Triumph s.r.o.,
• pověřila svoji matku, L. M., sestavením daňových přiznání spol. K - Bau Invest s.r.o. za zdaňovací období 3 až 7/2011, které následně podala nebo nechala podat příslušnému správci daně, a která obsahovala zcela fiktivní údaje o přijatých zdanitelných – FAME a řepkového oleje od společností AKVA Top s.r.o. a OM Group company, s.r.o., a uskutečněných zdanitelných plnění – dodání toho samého produktu ve prospěch EKOPETROL, s.r.o., a Top Triumph s.r.o.,
• uzavřela dne 28. 2. 2011 s Karlem Kubou jako jednatelem spol. P.K.Gastro Invest, s.r.o., IČ: 26734052, zprostředkovatelskou smlouvu, jejíž podstatou bylo zprostředkování dodávek surovin FAME a řepkového oleje společnosti K - Bau Invest s.r.o. v období od 1. 3. 2011 do 31. 12. 2011,
• umožnila, aby spol. K - Bau INVEST s.r.o. fakticky řídil Karel Kuba nebo jím řízené osoby, a to vše, ač věděla, že Damián Tošev je pouze formálním, účelově dosazeným jednatelem společnosti KODOTEX s.r.o., a že spol. K - Bau Invest s.r.o. s FAME a surovým řepkovým olejem reálně neobchoduje, že se jedná pouze o předem domluvený simulovaný obchod, kdy společnost je součástí fiktivního odběratelského řetězce, a s vědomím, že smyslem tohoto řetězce je zkrátit DPH na straně spol. KODOTEX s.r.o. z dodání surovin tuzemským odběratelům,
kdy takto ke škodě České republiky, zastoupené tehdy Finančním úřadem pro Prahu 1, dnes Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, úz. prac. pro Prahu 1, zajistila společnosti KODOTEX s.r.o. neoprávněné snížení povinnosti k DPH o částku nejméně 48 379 321,25 Kč,
přičemž již pravomocně odsouzený Jaroslav Mück ml. se na trestné činnosti podílel tím, že na základě pokynů a zadání Karla Kuby či zemř. R. B. v období nejpozději od 24. 2. 2011 nejméně do 25. 8. 2011
· dne 18. 4. 2011 fakticky založil spol. JAMU Corp. s.r.o., do níž účelově dosadil jako jejího jednatele svého otce, Jaroslava Mücka st., a stal se v ní také společníkem s 50% obchodním podílem, se souhlasem Karla Kuby nechal vést účetnictví společnosti svou matku, J. B. M., nar. XY, dne 18. 5. 2011 pro tuto společnost společně se svým otcem zřídil bankovní účet u Komerční banky, a.s., č. XY, u něhož se stal disponentem i osobou oprávněnou vstupovat do internetového bankovnictví, načež na pokyn Karla Kuby a s vědomím svého otce, formálního jednatele, z tohoto účtu provedl část debetních plateb týkajících se přímo převodu peněz v rámci výše popsaného fiktivního odběratelského řetězce, mezi společnostmi JAMU Corp. s.r.o. a OM Group company, s.r.o.,
· dle pokynů Karla Kuby příp. R. B. řídil činnost spol. JAMU Corp. s.r.o. a následně zprostředkoval účelový převod obchodních podílů společnosti na Adama Nováka, nar. 18. 12. 1990;
· s vědomím Kateřiny Uzlové, pouze formální jednatelky, která mu za tím účelem dala plnou moc, založil dne 24. 2. 2011 pro společnost K - Bau Invest s.r.o. bankovní účet u Komerční banky, a.s., č. XY a stal se jeho jediným disponentem a osobou oprávněnou vstupovat do jeho internetového bankovnictví, načež na pokyn Karla Kuby a s vědomím Kateřiny Uzlové z tohoto účtu prováděl debetní platby týkající se přímo převodu peněz v rámci výše popsaného fiktivního odběratelského řetězce, mezi společnostmi K - Bau Invest s.r.o. a AKVA Top s.r.o. a OM Group company, s.r.o.
· dle pokynů Karla Kuby řídil společnost K - Bau Invest s.r.o. a na základě plné moci vystavené dne 14. 7. 2011 Kateřinou Uzlovou ji zastupoval před Finančním úřadem pro Prahu 10,
· na pokyn nebo nejméně s vědomím Karla Kuby, který mu za tím účelem předal nebo nechal předat přístupové údaje do internetového bankovnictví účtu č. XY společnosti AKVA Top s.r.o. vedeného u Komerční banky, a.s., a účtu č. XY společnosti OM Group company, s.r.o., vedeného rovněž u Komerční banky, a.s., nahlížel na tyto účty a provedl z nich minimálně část debetních plateb týkající se přímo převodu peněz v rámci výše popsaného fiktivního odběratelského řetězce, mezi společnostmi AKVA Top s.r.o. a ROGI GROUP s.r.o. a mezi OM Group company, s.r.o. a ROGI GROUP s.r.o.,
· dne 13. 5. 2011 přijal jako zmocněnec plnou moc udělenou mu účelově dosazeným jednatelem spol. OM Group company, s.r.o., Miloslavem Gumalou k jednání před příslušným správcem daně včetně její registrace k DPH a DPPO a převzetí rozhodnutí o registraci k těmto daním,
· umožnil, aby společnost JAMU Corp. s.r.o. fakticky ovládal Karel Kuba společně s již zemř. R. B., a to vše, ač věděl, že společnosti JAMU Corp. s.r.o. a K - Bau Invest s.r.o. s FAME a surovým řepkovým olejem reálně neobchodují, že se jedná pouze o předem domluvený předstíraný simulovaný obchod spočívající v rychlé přefakturaci FAME a řepkového oleje, kdy obě jmenované společnosti jsou součástí fiktivního odběratelského řetězce, a s vědomím, že cílem tohoto celého jednání je zkrátit DPH na straně společnosti KODOTEX s.r.o. z dodání FAME a surového řepkového oleje tuzemským odběratelům, kdy takto ke škodě České republiky, zastoupené tehdy Finančním úřadem pro Prahu 1, dnes Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, úz. prac. Pro Prahu 1, zajistil společnosti KODOTEX s.r.o. neoprávněné snížení povinnosti k DPH o částku nejméně 48 379 321,25 Kč.
2. Za tento zločin byly obviněným uloženy následující tresty: Karlu Kubovi podle §240 odst. 3 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody na 5 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, dále podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech na dobu 8 let a podle §71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty – peněžních prostředků ve výši 444 611,32 Kč na zajištěném bankovním účtu č. XY, peněžní hotovosti ve výši 10 000 Kč uložené v bezpečnostním sáčku Policie ČR, č. 001307, pozemku parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 386 m², jehož souč ástí je stavba na adrese XY XY, pozemku parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 66 m², jehož souč ástí je stavba bez čp./č.e., pozemku parc. č. XY, ostatní plocha, o výměře 36 m² a pozemku parc. č. XY, ostatní plocha, o výměře 31 m², to vše zapsáno na LV XY, v katastrálním území XY XY. Obviněné Kateřině Uzlové podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody na 3 roky, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech na dobu 8 let. Obviněné L. M. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody na 2,5 roku, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Obviněnému Ing. Martinu Šrůtkovi podle §240 odst. 3 tr zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody na 2,5 roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech na dobu 8 let.
Proti tomuto rozsudku (proti výroku o vině i trestu) podali obvinění Karel Kuba, Kateřina Uzlová, L. M. a Ing. Martin Šrůtek odvolání, která Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 27. 4. 2023, č. j. 3 To 12/2023-4952 (dále též jen „napadené usnesení“ nebo „napadené rozhodnutí“) zamítl jako nedůvodná podle §256 tr. ř.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
4. Proti citovanému usnesení vrchního soudu následně zmínění obvinění podali dovolání, a to obviněný Karel Kuba prostřednictvím obhájce Mgr. Richarda Němce, obviněná Kateřina Uzlová prostřednictvím obhájce JUDr. Zdeňka Weiga, obviněná L. M. prostřednictvím obhájců Mgr. Jany Jevtić a JUDr. Petra Vališe a obviněný Ing. Martin Šrůtek prostřednictvím obhájce Mgr. Václava Dařbujana.
5. Obviněný Karel Kuba opřel své dovolání o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř., přičemž odcitoval jejich plné zákonné znění. Nejprve zrekapituloval obsah rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně a jejich odůvodnění ve vztahu ke své osobě a vyjádřil přesvědčení, že rozhodná skutková zjištění nebyla v řízení řádně prokázána, jak požaduje §2 odst. 5, 6 tr. ř. Zejména z odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu je zřejmá určitá předpojatost a předsudečný postoj. Nemůže se ubránit dojmu, že přístup odvolacího soudu byl do jisté míry ovlivněn nevysloveným přesvědčením, že on snad má nějaký podíl na zmizení R. B. a Miloslava Gumaly. Toto striktně odmítá a v souvislosti s tím připomíná, že soudy odmítly provést jako důkaz zjevně existující odposlechy zemřelého R. B. z inkriminovaného období. Odůvodnění odvolacího soudu v této části vyznívá zcela absurdně. Pokud na základě k dotazu intervenujícího státního zástupce bylo zjištěno, že odposlechy podléhají režimu utajení, pak jemu nelze klást k tíži, že tyto odposlechy dostatečně neidentifikoval. Je přesvědčen, že jde o důkazní prostředek, který může být v projednávané věci zásadní, a to zvlášť za situace, kdy soudy odmítly provést jako listinný důkaz výpověď zemřelého R. B.
6. Přístupu odvolacího soudu odpovídá i tvrzení, že jeho vinu mají vedle výpovědí spoluobviněných a svědků prokazovat i nějaké listiny. V hlavním líčení nebyl proveden žádný listinný důkaz prokazující jeho vinu. Naopak, na základě celé řady důkazů lze uzavřít, že tím, kdo ovládal společnost KODOTEX (poznámka Nejvyššího soudu: názvy všech výše uvedených obchodních korporací budou v odůvodnění tohoto rozhodnutí nadále uváděny bez zkratek označujících jejich právní formu), byl zemřelý R. B. S výjimkou výpovědi obviněného Jaroslava Mücka ml. nebyl proveden žádný důkaz, který by prokazoval, že to byl on (obviněný Karel Kuba), kdo dával pokyny ostatním obviněným k založení či převzetí společností, a to včetně společnosti KODOTEX, k založení jejich bankovních účtů apod. Výpověď jediného spoluobviněného, která navíc byla opakovaně měněna a která nemá oporu v žádném dalším důkazu, nemůže sloužit jako zásadní usvědčující důkaz za situace, kdy je zde řada jiných důkazů, jež jsou s touto výpovědí v rozporu. Má podezření, že obviněný Jaroslav Mück ml. byl ke změně výpovědi motivován příslibem beztrestnosti pro jeho matku – svědkyni J. B. M. Její podíl na činnosti společnosti JAMU Corp. byl fakticky totožný s působením obviněné L. M. a přesto nebyla obviněna.
7. Více svědků potvrdilo, že za společnost KODOTEX jednal výhradně zemřelý R. B., který také měl na rozdíl od něj zkušenosti s obchodem s minerálními oleji a pohonnými hmotami. Tato osoba se z obchodních vztahů znala se svědkem T. M. a jeho společnostmi EKOPETROL, BIOCOMP a ČESKÝ STROM. Skutečnost, a že to byl on (obviněný Karel Kuba), kdo vytvořil řetězec společností s cílem obchodovat s takto specifickými komoditami (FAME a řepkový olej), vylučuje jeho nulová zkušenost z této oblasti. Soudy také zjevně přehlédly finanční náročnost jednotlivých obchodních operací, když se jednalo o desítky až stovky tisíc euro, což je objem finančních prostředků, jímž on nikdy nedisponoval. Nebylo nijak prokázáno, a že to byl právě on, kdo tyto prostředky vynakládal. Ve skutečnosti mohli být společnost KODOTEX a zemřelý R. B. řízeni z prostředí koncových odběratelů (společností), u nichž dovážené komodity skončily a kteří na celém obchodu profitovali. Soudy se dostatečně nevypořádaly s jeho námitkou, že skutkový děj prezentovaný rozsudkem soudu prvního stupně a potvrzený napadeným usnesením odvolacího soudu není jediný možný, resp. je dokonce výrazně méně pravděpodobný než jiný (jím naznačený), který vychází z úředního záznamu o podání vysvětlení svědka P. K. ze dne 5. 2. 2019. V něm uvedený svědek podrobně popsal roli J. H. a jeho vztah k zemřelému R. B., jakož i schůzky, u nichž měl být přítomen i T. M. (přičemž zde obviněný ocitoval některé pasáže z daného úředního záznamu). Chování obviněného Jaroslava Mücka ml. a opakované změny jeho výpovědi v průběhu řízení zásadně ovlivnily jeho věrohodnost. Výpověď svědka P. K. o roli zemřelého R. B., která nebyla soudem přijata, na rozdíl od té přijaté koresponduje s dalšími svědeckými výpověďmi, a to například s výpovědí R. T. ze společnosti TECOSOL.
8. Zcela nepodložený je i závěr soudů, že to byl on, kdo rozhodoval o obsazení tzv. bílých koní do společností ve vytvořeném řetězci. Totéž platí o závěru, že měl být příjemcem výnosu z trestné činnosti a osobou řídící výběry hotovosti z bankovních účtů společností AKVA Top a OM GROUP company. To nevyplývá z žádného důkazu, a to ani z výpovědi obviněného Jana Richtera v přípravném řízení, jak uvedl odvolací soud. Tento obviněný byl vážně nemocen a velice pravděpodobně i závislý na alkoholu a omamných a psychotropních látkách. Důkazní význam jeho výpovědi je značně pochybný. Někteří svědci vypověděli, že R. B. měl údajně zmizet s významnými finančními prostředky. Pokud by příjemcem prostředků z trestné činnosti byl on (obviněný Karel Kuba), pak by je u sebe nemohl mít R. B. a zmizet s nimi. I kdyby připustil, že část výpovědi obviněného Jaroslava Mücka ml. je pravdivá, tak neexistuje žádný jiný důkaz o tom, že on (obviněný Karel Kuba) komukoli dával pokyny k uzavírání obchodních smluv, k vytváření fiktivních účetních dokladů a zejména k podávání nepravdivých daňových přiznání k DPH. To jsou pouze spekulativní nepodložené úvahy soudů.
9. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný nejprve odkázal na svoji předchozí argumentaci, z níž podle něj plyne, že hmotněprávní posouzení věci je nesprávné proto, že neměl žádný právní ani prokázaný faktický vztah ke společnostem KODOTEX, AKVA Top ani OM GROUP company. Ve vztahu k žádným společnostem začleněným do fakturačního řetězce neměl žádnou odpovědnost a nebylo prokázáno, že by komukoli dával pokyny. Jediným, kdo o takové jeho činnosti hovořil, byl spoluobviněný Jaroslav Mück ml., avšak soudy zjevně přehlédly, že společnost JAMU Corp., za kterou tento spoluobviněný jednal, neměla žádné obchodní vztahy se zahraničními subjekty. Z hlediska fungování tvrzeného fakturačního řetězce byla zcela bez významu, když obchodovala výhradně s tuzemskými odběrateli a dodavateli. Na tvrzených obchodech se tato společnost navíc podílela jen relativně krátkou dobu. Na základě výpovědi obviněného Jaroslava Mücka ml. mu nelze klást za vinu jeho zapojení v celém rozsahu a za všechny společnosti. Obviněnému Jaroslavu Mückovi st. bylo přičteno zavinění z hlediska rozsahu zkrácení daně jen ve vztahu k obchodním případům realizovaným prostřednictvím společnosti JAMU Corp., tedy ve výši pouze 7 490 568,82 Kč, což příkře kontrastuje se závěry ohledně rozsahu zkrácení daně u dalších obviněných, včetně jeho samotného.
10. V souvislosti se závěrem soudů o rozsahu zkrácení daňové povinnosti obviněný následně odcitoval část vyjádření zpracovatele znaleckého posudku – znaleckého ústavu Česká znalecká, a. s. Poukázal na to, že k dotazu, zda závěry posudku odpovídají reálné daňové povinnosti společnosti KODOTEX, zpracovatel připustil, že tomu tak být nemusí, protože neměl k dispozici jiné podklady než ty, které mu předložila policie. Dále připustil, že na jejich základě nemůže určit, kdo z obviněných se na údajném zkrácení daně podílel a jakou měrou. Finanční úřad pro hlavní město Prahu v tomto řízení původně uplatnil nárok na náhradu škody pouze ve výši 3,26 mil. Kč. Disproporce mezi soudy tvrzeným rozsahem zkrácení daně a rozsahem vyčísleným finančním úřadem je enormní a nelze jej překonat jen argumentací odvolacího soudu, že stanovisko správce daně není určující a že soudy rozhodují o rozsahu zkrácení daně bez ohledu na něj. Z „přihlášky škody“ a jejího vyčíslení navíc vyplývá, že podle správce daně došlo ke zkrácení DPH u jiných subjektů, než jak tvrdí soudy. Daňový nedoplatek byl evidován u jiných subjektů tvrzeného fakturačního řetězce než u společnosti KODOTEX. Rozsah zkrácení daně je zásadní mj. pro posouzení právní kvalifikace činu. Závěr o rozsahu zkrácení daně nemůže být jen spekulativní, musí být konkrétní a jasný. Soudy si proto měly přinejmenším vyžádat doplněk znaleckého posudku, v němž by se znalecký ústav pokusil namísto prostého matematického výpočtu na základě dostupných podkladů zjistit, v jakém rozsahu měla být u jednotlivých daňových subjektů ovlivněna jejich daňová povinnost.
11. Nesprávné právní posouzení se týká rovněž použité právní kvalifikace ve vztahu k tvrzenému zavinění a vymezeným rozhodným skutkovým závěrům, když on nejednal za subjekty zatížené daňovou povinností či simulující nižší daňovou povinnost. Nemůže být odsouzen za zkrácení daně, když žádnou daňovou povinnost nezkrátil. Ostatně s ohledem na výše uvedené není ani jasné, který daňový subjekt skutečně daň zkrátil a v jakém rozsahu.
12. Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. napadá v kontextu výše uvedených námitek jak trest odnětí svobody, tak zejména trest propadnutí náhradní hodnoty (finančních prostředků na jeho bankovním účtu a nemovitostí). Je přesvědčen, že vady napadeného rozhodnutí uložení takového trestu neumožňují, a to jak z hlediska nedostatku zavinění k tvrzenému následku (údajné zkrácení daňové povinnosti společností KODOTEX, údajné řízení a ovládání této společnosti, údajné vytvoření, ovládání a řízení simulovaného fakturačního řetězce, jeho postavení jako údajného beneficienta výnosů z trestné činnosti), tak z hlediska zjištění skutečného rozsahu zkrácení daně a jeho případné odpovědnosti za něj. Vůbec nebylo zjištěno ani prokázáno, kdo a v jaké míře se na tvrzené trestné činnosti obohatil, a zejména ne, že to byl právě on. Z toho důvodu je přesvědčen, že pro rozhodnutí o propadnutí náhradní hodnoty nebyly splněny podmínky vymezené v §71 tr. zákoníku a tento trest je tak nezákonný.
13. S ohledem na uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení vrchního soudu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
14. Obviněná Kateřina Uzlová dovolání podala s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zdůraznila, že je zde rozpor mezi tvrzeným skutkovým průběhem neoprávněného snížení povinnosti k DPH a způsobem výpočtu neoprávněného snížení DPH s výsledkem 48 379 321,25 Kč. K uvedené částce soudy dospěly na základě faktur týkajících se obchodů společnosti KODOTEX se slovenským odběratelem ROGI GROUP v měsících březnu až červenci 2011. V rozsáhlém popisu trestného jednání v soudních rozhodnutích se však uvádí, že KODOTEX slovenské společnosti ROGI GROUP zboží ve skutečnosti nedodal a že tyto obchody byly fiktivní. Reálně KODOTEX zboží nakoupené ze Slovenska a Německa prodal přímo tuzemským společnostem BIOCOMP, EKOPETROL, ČESKÝ STROM a KOPOS-OIL. K zastření výše uvedeného stavu osoby fakticky ovládající KODOTEX využily řetězec tuzemských firem, z nichž KODOTEX jako poslední článek dodal zboží oněm čtyřem tuzemským odběratelům. Při správě daní se vychází ze skutečného obsahu právních jednání. Bylo-li spolehlivě zjištěno, že KODOTEX zboží nakoupené z Německa a Slovenska dodal přímo zmíněným čtyřem tuzemským společnostem, pak neoprávněné snížení povinnosti k DPH mělo být zjištěno z vydaných faktur společnosti KODOTEX vůči těmto čtyřem skutečným odběratelům. Jestliže by tyto faktury KODOTEX neposkytl, orgány činné v trestním řízení si je mohly vyžádat od odběratelů. Není jisté, zda se částky a jejich součty na vydaných fakturách společnosti KODOTEX vůči společnosti ROGI GROUP shodují s fakturami vydanými společností KODOTEX vůči oněm čtyřem odběratelským společnostem. Nejen pro daně platí, že údaje musejí pocházet z dokladů, které jsou v řízení uznány za prokazatelné, a nikoli z dokladů, které byly v řízení přímo označeny za falešné. Rozhodnutí obou soudů jsou tedy vnitřně rozporná, pokud při výpočtu rozsahu zkrácení daně vycházejí z číselných údajů a dění, které výslovně označují za podvodné, tj. z dodávek společnosti KODOTEX slovenské společnosti ROGI GROUP. Vyvstává otázka, proč zpracovateli znaleckého posudku nebyly předloženy faktury vystavené společností KODOTEX čtyřem skutečným tuzemským odběratelům. Obhajoba se domnívá, že rozsah zkrácení daně u obviněné Kateřiny Uzlové nelze odvozovat z tvrzených vydaných faktur společnosti KODOTEX o dodávkách slovenské společnosti ROGI GROUP, když se v rozhodnutích obou soudů mnohokrát uvádí, že šlo o obchody fiktivní. Třem obviněným – Jaroslavu Mückovi st., Martinu Šrůtkovi a Miroslavu Těhníkovi byla přičtena vina za nižší zkrácení daně než ostatním pěti obviněným a toto nelze odůvodnit pouze tvrzením, že do rozhodujících funkcí byli jmenováni na kratší dobu než inkriminovaných pět měsíců. Daňový řád vychází ze skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti rozhodné pro správu daní, fiktivní jednání v oblasti daní tudíž neplatí. Matematický výpočet zkrácení DPH byl tedy znalci zadán nesprávně, pokud bylo už předtím známo, že společnost KODOTEX ve skutečnosti po nákupu ze zahraničí zboží společnosti ROGI GROUP nedodala, že jej dodala přímo tuzemským společnostem BIOCOMP, ČESKÝ STROM, EKOPETROL a KOPOS-OIL bez jakýchkoli prostředníků. Východiskem pro stanovení rozsahu zkrácení daně měly být reálné prodeje výše jmenovaným českým společnostem.
15. Dovolatelka postrádá vyčíslení jejího konkrétního podílu na zkrácení daně co do počtu případů a co do výše daně podle dokladů, které přijala a vydala její společnost K - Bau Invest. Vina a trest měly být individualizovány vzhledem k jejímu konkrétnímu počínání v dané věci a nikoli na základě jednání hlavního aktéra trestného jednání – společnosti KODOTEX. Nebyl problém zajistit od jednotlivých článků řetězce jejich faktury o nákupech a prodejích zboží v řetězci a sestavit z nich samostatné tabulky pro každý článek řetězce zvlášť, včetně společnosti K - Bau Invest. Rozsah zkrácení daně, které způsobila ona, měl být vypočten z vydaných nákupních a prodejních faktur společnosti K - Bau Invest stejným způsobem jako v případě zkrácení daně přičítaného společnosti KODOTEX, resp. osobám za ni jednajícím. Na straně 56 rozsudku soudu prvního stupně se uvádí, že ve společnosti K - Bau Invest byla provedena daňová kontrola na DPH za zdaňovací období březen až květen 2011, přičemž byla doměřena daň ve výši téměř 40 mil. Kč. V průběhu této kontroly nebylo prokázáno skutečné přijetí zdanitelného plnění – FAME od společnosti AKVA Top a z toho důvodu nebyl uznán nárok na odpočet daně z tohoto plnění. Doměřená daň ve výši téměř 40 mil. Kč však není správná, neboť zpráva o kontrole zahrnuje i neuznané odpočty z nákupů v celkové hodnotě 1 301 971,98 Kč od tří různých společností, z jejichž neoprávněného uplatnění ji však pravomocný rozsudek neviní. Viní ji pouze z nákupů od společnosti AKVA Top v měsících březnu, dubnu a květnu 2011. Tyto nákupy však ve svém souhrnu nečiní částku téměř 40 mil. Kč, nýbrž jen 32,7 mil. Kč. Soud též opomenul uvést ve zprávě o kontrole neuznanou částku odpočtu uplatněnou v měsíci květnu 2011 ve výši 6 257 835,37 Kč z nákupů od společnosti OM GROUP company. Součet všech čtyř uvedených částek činí 38 910 541,43 Kč (když nadto je tato částka snížena o přiznanou a uhrazenou daň ve výši zhruba 280 000 Kč), tedy nikoliv téměř 40 mil. Kč. Nic z toho však nebránilo soudu vynést výrok o vině obviněné na základě částky daně zkrácené společností KODOTEX z fingovaných dodávek slovenské společnosti ROGI GROUP, tj. o 10 mil. Kč vyšší.
16. Výše uvedené však neplatí o měsících červen a červenec 2011. Žádný ze soudů platebními výměry finančního úřadu za toto období neargumentoval, což však neznamená, že taková rozhodnutí, a navíc pravomocná, neexistují a že jimi podle §9 odst. 1 tr. ř., věta za středníkem, orgány činné v trestním řízení nejsou vázány. Společnost K - Bau Invest podávala přiznání k DPH řádně do 25 dnů po uplynutí měsíčního zdaňovacího období, jak jí ukládal §136 odst. 4 daňového řádu. Platební výměr o vyměření daně za měsíc červen 2011 tudíž nabyl právní moci dnem 25. 7. 2011 a za měsíc červenec 2011 dnem 25. 8. 2011 s výsledkem, že k žádnému zkrácení daně nedošlo. Těmito pravomocnými rozhodnutími správce daně byly orgány činné v trestním řízení vázány. Posuzovat vinu obviněné by mohly pouze v případě, že by existoval za měsíce červen a červenec 2011 dodatečný platební výměr doměřující daň ve vyšší částce, než která byla přiznána. Teprve z rozdílu mezi dodatečným vyměřením daně a přiznanou daní mohly soudy posuzovat její vinu za případné úmyslné zkrácení daně. Je však zřejmé, že dodatečné platební výměry za tyto dva měsíce vydány nebyly a neexistoval tak ani prostor pro samostatné posuzování výše daně orgány činnými v trestním řízení v rámci předběžné otázky podle §9 odst. 1 tr. ř. Podle zprávy o kontrole finančního úřadu byly společnosti K - Bau Invest vyloučeny odpočty z nákupů od společnosti AKVA Top ve výši zhruba 32,7 mil. Kč, na straně 56 rozsudku se však uvádí doměření daně ve výši téměř 40 mil. Kč a ve výroku o vině na straně 16 pak, že společnosti KODOTEX zajistila neoprávněné snížení povinnosti k DPH ve výši 48 379 321,25 Kč (jak plyne z tabulky přímých prodejů slovenské společnosti ROGI GROUP, jichž se však ona nijak neúčastnila). Přímý důkaz v podobě tabulky nákupů a prodejů zboží společností K - Bau Invest neexistuje, stejně tak jako ani tabulka nákupů ze zahraničí a tuzemských prodejů společnosti KODOTEX.
17. Vzhledem k výše uvedenému a k době, která od spáchání jednání uplynula, obviněná Kateřina Uzlová navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze i u usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil.
18. Obviněná L. M. své dovolání založila na důvodech uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. K tomu souhrnně uvedla, že nebyla součástí žádného řetězce společností a nevěděla o žádné trestné činnosti a o fiktivnosti obchodů. Ve spise se nenachází jediný důkaz o tom, že by opak byl pravdou. Ostatní obvinění měli v rámci řetězce působit jako jednatelé nebo řídící osoby jednotlivých společností. Ona byla jako jediná odsouzena za to, že na žádost své dcery zpracovala účetní doklady. Pracovala jako účetní a žádná jiná účetní odsouzena nebyla. Není daňovou poradkyní, tedy sama nemůže podávat za žádný subjekt daňové přiznání a také žádné daňové přiznání za subjekt uvedený v obžalobě nepodala. Pokud je to v popisu skutku uvedeno, tak je to v rozporu se skutečností a provedenými důkazy. Každý subjekt si své daňové přiznání podepíše a podá sám na svoji odpovědnost. Jednotlivé úkony účetní včetně zastoupení na finančním úřadu jsou stále jen výkonem činnosti účetní, která nemůže být trestně postihována. Není zřejmé, jak by tím, že zpracovávala účetnictví společnosti K - Bau Invest po dobu asi šesti měsíců a učinila jednu oprávku na základě dodané plné moci, mohla vědomě zajistit neoprávněné snížení povinnosti k DPH společnosti KODOTEX, s níž neměla nic společného. Skutek, a to ani tak, jak je popsán v rozsudku, není trestným činem. Nebylo prokázáno, že by věděla o jakémkoli řetězci společností, o jakémkoli krácení daně jakýmkoli subjektem, o jakékoli fiktivnosti obchodů, když podklady, které obdržela, byly standardní.
19. V dané věci se jedná o úmyslný trestný čin, u něhož je vyžadován úmysl pachatele zkrátit daň. Z provedeného dokazování však nevyplývá žádná přímá vazba mezi ní a společností KODOTEX, která měla podle rozsudku daň zkrátit. Nebyl prokázán žádný její společný úmysl ke zkrácení daně, že by měla jednat z pokynu obviněného Karla Kuby, ani že by se jakkoli obohatila. Skutkové závěry popsané ve výroku o vině jsou tak v rozporu s provedeným dokazováním. Její vědomí by navíc muselo zahrnovat nejen to, že jde o fiktivní obchody, ale také jejich rozsah a objem. Jakkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě nestačí k vytvoření spolehlivého a zejména zákonného podkladu (i z pohledu ústavního práva) pro odsuzující výrok soudu. Ten musí být vždy výrazem lidsky dosažitelné jistoty. K prokázání dokazované skutečnosti musí existovat více důkazů, které musejí ve svém souhrnu tvořit logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu a musí z nich být možno vyvodit jen jediný závěr a současně vyloučit možnost závěru jiného. To se v daném případě nestalo. Ani jeden ze soudů se nezabýval tím, že by její úmysl musel zahrnout rozsah, ve kterém měla být daň zkrácena společností KODOTEX. Subjektivní stránka je dovozena z argumentace, že pokud její dcera Kateřina Uzlová dříve nepodnikala s FAME a měla v tu dobu v péči velmi malé dítě, pak ona jako matka měla trestnost jednání poznat. V tom však nelze spatřovat žádnou logiku, proč by měla matka předpokládat, že její dcera páchá trestnou činnost a tím pádem, že ji páchá i ona sama, když zpracuje na žádost dcery účetní doklady. Pouze z obsahu podnikání nebo potřeby investice není nikdo oprávněn logicky předpokládat, že se musí automaticky jednat o trestnou činnost, natož aby to předpokládala matka o dceři, která nikdy dříve neměla problémy se zákonem.
20. Soud se také nevypořádal s námitkou, že žádná jiná účetní z ostatních společností soudem presumovaného řetězce stíhána nebyla, ať už jde o J. M. nebo L. O. Posledně uvedená byla v řízení slyšena jen jako svědek, přestože měla být účetní společnosti, která měla daň krátit. Ona na rozdíl od toho vykonávala účetní činnost pro společnost odlišnou od společnosti KODOTEX. Neměla žádnou možnost poznat, zda obchody, kterých se účetní doklady týkaly, probíhají nebo jsou jen fiktivní, a už vůbec není zřejmé, jak by měla poznat, že cokoli mělo za účel krácení daně na straně společnosti KODOTEX. I zpracovatel znaleckého posudku uvedl, že předložené doklady na něj nedělaly dojem nějaké fiktivnosti, že šlo o relativně věrohodné formuláře. Jak tedy měla poznat případnou fiktivnost ona? Její trestní odpovědnost byla dovozena čistě na základě příbuzenského vztahu s dcerou Kateřinou Uzlovou a chabé argumentace soudů ohledně objektivní a subjektivní stránky trestného činu. Její jednání nenaplnilo skutkovou podstatu žádného trestného činu, šlo čistě o výkon činnosti externí účetní, která ani nebyla daňovou poradkyní. Žádné podklady nepřipravovala, tyto jí byly předávány stejně jako u jakýchkoli jiných společností, kterým zpracovávala účetnictví. Ze spisu neplyne žádné spojení mezi ní a Karlem Kubou nebo zemřelým R. B. či jinými osobami, aby mohla páchat trestnou činnost ve společném úmyslu. V roce 2011 se s Karlem Kubou neznala a poznala jej až o několik let později, když se stal partnerem její dcery Kateřiny Uzlové. Provedené dokazování je tak v rozporu se skutkovým zjištěním, že měla být součástí skupiny řízené Karlem Kubou nebo R. B. Není zřejmé, proč byla žalována za vyhotovení jakýchkoli faktur, případně zpracování přiznání k DPH jakékoli jiné společnosti, s níž nemá nic společného. Nebylo odůvodněno, jak mohla mít vědomost o tom, jaká daňová přiznání podává společnost KODOTEX, s níž ji nic nespojuje. Co do subjektivní stránky odvolací soud jednání všech obviněných generalizoval. Na rozdíl od jiných obviněných však ona nebyla žádným bílým koněm ve společnosti začleněné do fakturačního řetězce, její postavení bylo oproti ostatním obviněným specifické. Nebylo prokázáno, že by věděla o tom, zda nebo kdo případně uděluje nějaké pokyny její dceři Kateřině Uzlové. Ostatní spoluobviněné neznala, společný úmysl spáchat trestnou činnost prokázán nebyl. Subjektivní stránka trestného činu zcela chybí a soudy obou stupňů ji odvodily pouze spekulativně, dokonce v rozporu s provedenými důkazy. Tvrzení odvolacího soudu, že měla vykonávat i jinou než jen evidenční činnost, nemá oporu v provedených důkazech. Byly jí pouze předávány informace, které vložila do účetního programu pro vystavení faktur, tj. odběratel, částka atd. Žádnou aktivní činnost sama nevytvářela a nevykonávala ani žádnou jinou činnost při vystavování dokladů. Podle soudu ji usvědčují listinné důkazy, které však vyhotovuje každý účetní, jako např. faktury. Odkazuje na svoji výpověď učiněnou před soudem prvního stupně, z níž plyne pravý opak toho, co dovodil tento soud i soud odvolací, což zakládá zásadní extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Městský soud dovodil, že když měla společnost velký obrat a ona jako účetní viděla četnost obchodů a jejich objem, tak musela vědět, že jde o trestnou činnost. To je však absurdní.
21. Její jednání nemůže být trestným činem také s ohledem na materiální podmínku trestnosti uvedenou v §12 odst. 2 tr. zákoníku, tedy s ohledem na stupeň jeho společenské škodlivosti. Společenská škodlivost výkonu činnosti účetní zde není a nelze na ni nahlížet z hlediska trestního práva. Princip subsidiarity trestní represe vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě. Je zásadně nepřípustné, aby prostředky trestní represe sloužily k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy. Klade si otázku, do jaké míry je škodlivý výkon činnosti zpracování účetních dokladů matkou, která je účetní, pro dceru na základě její žádosti bez prokázání vědomosti o jakékoli trestné činnosti.
22. V závěru hlavního líčení soud provedl důkaz odposlechy z jiné trestní věci z roku 2015, tedy čtyři roky poté, co mělo dojít k trestné činnosti, jež je předmětem tohoto řízení. Není zřejmé, zda tyto odposlechy z jiné kauzy byly získány zákonným způsobem a zejména je zvláštní, že odposlechy z roku 2015 mají dokreslit vztahy mezi obviněnými v roce 2011. Zatímco návrhy jiných obhájců na provedení odposlechů osob z předmětného období byly zamítnuty, tak tyto odposlechy z doby o čtyři roky pozdější provedeny byly, což se jeví jako naprosto nerovný přístup.
23. Rozsah zkrácení daně byl stanoven pouze na základě matematické odpovědi znalce na otázku policejního orgánu, aniž by byla zkoumána obvyklost cen jednotlivých obchodů. Znalcům nebyl předložen domnělý řetězec společností a už vůbec nebylo zkoumáno, který subjekt a jestli vůbec je povinen odvést DPH podle zákona o dani z přidané hodnoty. Znalec výslovně připustil, že pokud by měl k dispozici podklady, které by daňovou povinnost například snižovaly, tak mohla být tato povinnost jiná. Znalecký posudek vycházel jen z přesně vymezených podkladů, které byly k dispozici a které byly znalci předány. Pokud by se objevily doklady další, tak by bylo možné výpočet verifikovat a přepočítat na aktuální stav.
24. Součástí dovolání obviněné byl i podnět k rozhodnutí předsedy senátu Nejvyššího soudu o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí. K tomu obviněná uvedla, že je jí již přes 70 let, ve výkonu trestu nikdy nebyla, vedla řádný život, má stálou práci, plní své závazky. Ke spáchání trestné činnosti mělo dojít před více než deseti lety. Výkon trestu odnětí svobody nepodmíněně ve věznici s ostrahou je nepřiměřený s ohledem na to, jakým způsobem se měla na trestné činnosti podílet, že to bylo jen nevědomě výkonem činnosti externí účetní. Výkon trestu by proto měl být odložen do doby rozhodnutí o dovolání.
25. Pokud jde o samotné rozhodnutí o opravném prostředku, dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, jakož i další na něj navazující rozhodnutí, a uvedenému soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
26. V následném doplnění odůvodnění dovolání obviněná rozvedla argumenty, na základě kterých považuje odposlechy z jiné trestní věci za procesně nepoužitelné. Zdůraznila, že podle §88 odst. 1 tr. ř. lze odposlechy nařídit, jen pokud lze důvodně předpokládat, že jimi budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by dosažení tohoto účelu podstatně ztíženo. V době, kde byly odposlechy pořízeny, již nebylo možné předpokládat získání jakýchkoli významných skutečností o údajné trestné činnosti z dřívějšího období. Pokud by o pořízení odposlechů usilovaly orgány činné v trestním řízení v nyní projednávané věci, tak by k jejich nařízení dojít nemohlo pro nesplnění zákonné podmínky. Převzetím odposlechů z jiného trestního řízení bez aplikace příslušné hypotézy §88 tr. ř. došlo k obejití zákonné ochrany obviněných, což zakládá nezákonnost a nepřípustnost důkazu.
27. Dále pak obviněná zopakovala, že podle jejího názoru jsou učiněná skutková zjištění v rozporu s provedenými důkazy. Samotné prokázání, že vystavovala faktury a zpracovávala daňová přiznání ještě nijak nedokazuje jakoukoli její údajnou trestnou činnost. Neznala, a pro svoji činnost to ani nepotřebovala vědět, bližší detaily o chodu společností. Zpracovávala pouze přijatá data a její trestní odpovědnost je fakticky dovozována jen na základě příbuzenského vztahu matka-dcera. Tato dedukce je silně ovlivněna profesní deformací orgánů činných v trestním řízení, včetně soudů obou stupňů, u kterých patrně již samotná fakturace a typ komodit vyvolává podezření z nelegální činnosti, neboť mají s podobnými případy zkušenosti. Ona však takové zkušenosti neměla a navíc postupovala podle pokynů dcery. Samotný fakt, že obviněná Kateřina Uzlová byla tehdy na mateřské, neznamená, že obchodování nemohlo být reálně prováděno jinými osobami, které ji zastupovaly. Ani skutečnost, že se dříve podobnými obchody nikdy nezabývala, neznamená, že se nemohla posléze k takové příležitosti dostat. Nesprávnost právního posouzení věci spatřuje v tom, že trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku je trestným činem úmyslným a v daném případě nebylo postaveno najisto, že skutečně věděla o fiktivnosti obchodních transakcí. Nemohlo tak dojít k naplnění znaků subjektivní stránky trestného činu, když v jejím případě lze shledat zavinění nanejvýš nedbalostní.
28. Obviněný Ing. Martin Šrůtek uvedl, že dovolání podává z důvodu uvedeného v §265a odst. 1 písm. g) tr. ř. [přičemž pravděpodobně byl míněn §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], avšak následná slovní formulace (že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení) fakticky odpovídá ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
29. Vrchní soud v Praze se podle jeho mínění dostatečně nevypořádal s uplatněnými odvolacími námitkami. Vzhledem k tomu, že řízení u odvolacího soudu bylo zahájeno dne 23. 2. 2023 a rozhodnutí bylo vydáno již dne 27. 4. 2023, tak lze úspěšně pochybovat, nakolik se odvolací soud seznámil s celým obsáhlým spisovým materiálem. Projednání bylo spíše jen čistě formální. Byť to není dovolacím důvodem, má potřebu na to upozornit. O jeho vině bylo rozhodnuto na základě toho, že byli uznáni vinnými ostatní obvinění. Pokud byl zjištěn skutkový stav takový, že byla prokázána existence řetězce vedoucího ke zkrácení daně, tak byla z pohledu soudu jasná vina i všech účastníků tohoto řetězce, respektive osob, které se do činnosti tohoto řetězce nějakým způsobem zapojily. Obviněný Karel Kuba jednal podle odůvodnění rozhodnutí soudů v úmyslu přímém a stejný závěr by byl vysloven zřejmě i v případě zemřelého R. B. Ostatní obvinění však měli jiné postavení. Všichni kromě něj samotného měli postavení tzv. bílých koní a byli řízeni přímo Karlem Kubou nebo zemřelým R. B. On jediný měl zkušenosti s obchody s FAME a řepkovým olejem. Obchodní korporace Top Triumph vznikla bez souvislosti se souzenou trestnou činností a jinak vykazovala zcela legální aktivity. Na trestné činnosti se měl podílet fiktivními obchodními transakcemi prováděnými společností Top Triumph, když neměl být iniciátorem této trestné činnosti a neměl při jejím páchání vůdčí roli. Podle soudu musel vnímat riziko simulovaných transakcí, do kterých se dobrovolně zapojil. Ohledně jeho osoby je však třeba poukázat na rozdíl v odůvodnění rozsudku oproti ostatním obviněným. U něj jako jediného soud použil termín, že se přiklonil k argumentaci obžaloby, že se i na jeho straně jednalo o simulaci reálných obchodů. Z použitých formulací je zřejmé, že sám soud byl do jisté míry na pochybách, zda lze jeho jednání bez dalšího kvalifikovat jako trestné.
30. Souhlasí s tím, že v rámci dokazování byla prokázána existence podvodného daňového řetězce a v podstatě i jednání jednotlivých obviněných, ovšem s jedinou výjimkou. Domnívá se, že jeho jednání bylo v rámci trestního řízení posouzeno v rozporu se hmotným právem. Trestný čin podle §240 tr. zákoníku nelze spáchat z nedbalosti. Právní teorie i judikatura si je vědoma poměrně složitého rozlišení nepřímého úmyslu a vědomé nedbalosti. Soud musí vycházet z objektivně zjištěných skutečností a na ty aplikovat správnou hmotněprávní normu, tj. správný typ zavinění. Je si vědom, že se pohybuje na tenké hranici možnosti odmítnutí dovolání s odkazem, že se dovolává přezkumu hodnocení důkazů ve smyslu odvolacího přezkumu, když dovolací řízení není další odvolací instancí. Přesto se domnívá, že se tímto dovoláním domáhá primárně správné aplikace hmotněprávní úpravy, když správná aplikace formy zavinění je klíčová pro posouzení jeho jednání a nikoli pro samotný skutkový přezkum. K předmětnému jednání došlo v roce 2011 a on se nemůže ubránit pocitu, že soud jeho jednání a klíčovou otázku, co mohl a měl vědět, hodnotil optikou doby rozhodování soudu, nikoli optikou doby, kdy k jednání došlo. Samotný pojem „karusel“ a vůbec povědomí o existenci podobných řetězců se začaly v médiích významně vyskytovat až v souvislosti se zavedením institutu nespolehlivého plátce DPH, tj. s účinností od 1. 1. 2013. V roce 2011 nebyl pojem řetězového daňového podvodu obecně znám. Nároky na chování subjektu vstupujícího do obchodních transakcí se od roku 2011 vyvinuly, ovšem tento vývoj, resp. požadavky na subjekt, nelze bez dalšího aplikovat zpětně.
31. Soudy závěr o jeho nepřímém úmyslu dovodily především z jeho zkušeností z oboru, kdy podle soudů musel vědět, že žádné zboží nekupuje a obchod pouze předstírá. Dále byla hodnocena jeho znalost R. B. jako spojovacího článku řetězce a jedna platba na účet společnosti AKVA Top, kterou učinil. Dále se soudy podrobně věnovaly okolnostem předcházejícím převodu obchodního podílu ve společnosti Top Triumph z jeho osoby na P. K. na konci roku 2011, což zjevně dávaly do souvislosti s jednáním uvedeným v obžalobě. On však všechny podstatné otázky logicky a vyčerpávajícím způsobem vysvětlil ve své výpovědi v hlavním líčení dne 15. 9. 2021. Tato jeho výpověď je konzistentní, netrpí žádnými vnitřními rozpory ani zjevnými fabulacemi či zkresleními. Soud se však přesto touto výpovědí jako důkazním prostředkem nijak zvlášť nezaobíral, polemizoval s jednotlivostmi, aniž by se zabýval celkem. V rámci vypořádání jeho obhajoby mělo být vysvětleno, proč je verze obžaloby pro soud přesvědčivější než verze obhajoby. Ve zmíněné výpovědi vysvětlil, jak reálně fungovaly obchody s FAME a surovým řepkovým olejem, jak se znal se zemřelým R. B., o němž v té době neměl žádné negativní informace. Byl zvyklý na model, kdy R. B. stál za různými subjekty, přes které dokázal dodat komoditu, která byla v té době zřejmě ne vždy jednoduše dostupná. Vyjádřil se i k navázání obchodní spolupráce se společnostmi K - Bau Invest a JAMU Corp. Pro něj jako pro obchodníka bylo důležité kritérium, že zboží nakoupil levněji, než jej prodal. Jednalo se o cenu obvyklou na trhu, nikdy by nenakoupil zboží nápadně levné, následně pak realizoval svoji marži. Jeho účast na obchodech dávala smysl v tom, že byl pro své odběratele důvěryhodným obchodním partnerem. Zboží, které by pro jeho dodavatele nebylo snadné na trhu prodat, on prodat dokázal.
32. Z výše uvedeného vyplývá jiná skutková verze, která je ovšem přímo spjatá s určením formy zavinění podle hmotného práva. Oba soudy tuto skutkovou verzi ve svých rozhodnutích nijak nevyvracejí, pouze tvrdí, že on ze své pozice a se svými zkušenostmi musel vědět, že nedochází k reálnému obchodu, že se úmyslně zapojil do simulovaného obchodu a že přijal a vydal fiktivní daňové doklady. Na druhé straně se soudy v odůvodnění rozhodnutí vůbec nezabývaly variantou, zda se z jeho strany nejednalo o zcela legitimní obchod, kde mohl on, resp. jím vedená obchodní korporace Top Triumph, posloužit jako tzv. buffer nevědomky, když se k němu přes pravděpodobného organizátora R. B. dostali dodavatelé K - Bau Invest a JAMU Corp. Předprodej FAME a surového řepkového oleje je podle hodnocení soudů simulací obchodu, avšak tento závěr je dán tím, že soudy nerozumějí fungování různých dodavatelsko-odběratelských vztahů, že mnozí odběratelé mají interní seznamy dodavatelů, od kterých jsou ochotni zboží odebírat, zatímco od jiných ne. Byť to tedy třeba na první pohled nedává ekonomický smysl, tak zúčastněným subjektům to smysl dává. Soudy správně jako spojnici mezi ním a obviněnými Kateřinou Uzlovou a Jaroslavem Mückem st. uvedly zemřelého R. B., ovšem tuto spojnici hodnotily jako odsuzující indikátor. To je ovšem hodnocení dnešní optikou, nejde o hodnocení, jaké mohl učinit on se znalostmi, jimž disponoval v roce 2011.
33. Soudy dovodily, že reálně došlo k dodávce FAME a surového řepkového oleje od společnosti KODOTEX zpracovatelským společnostem EKOPETROL, BIOCOMP, ČESKÝ STROM a KOPOS-OIL. On za dané situace připouští pouze nevědomou nedbalost, neboť se domníval, že se pohybuje v rámci reálného obchodu. Nakupoval od legitimního dodavatele (který existoval a jehož důvěryhodnost byla zaštítěna R. B.) reálně existující zboží (toto má soud za prokázané) legitimní cestou (ke zboží existovaly veškeré doklady) a prodával jej legitimnímu odběrateli (legitimita odběratelů též nebyla zpochybněna). Jeho verze má tedy stejnou váhu jako verze obžaloby. Skutečnost, že v řetězci před ním docházelo k simulaci obchodů ještě neznamená, že se této simulace dopustil i on. Vysvětlil i fungování přepravce, postup vyskladnění z vysílacího daňového skladu a naskladnění do přijímacího daňového skladu, ověření kvality zboží a proces placení. Rovněž tak vysvětlil i důvod a okolnosti převodu svého obchodního podílu ve společnosti Top Triumph na P. K. Jednal tehdy pod tlakem, když probíhala daňová kontrola, došlo k doměření daně a on se potýkal s osobními problémy. Neměl sílu dál bojovat s finančním úřadem. Soudy zhodnotily tuto část jeho jednání velmi kriticky a nelze se ubránit pocitu, že podle nich je toto následné jednání v podstatě integrální součástí údajného trestného jednání. On přitom popsal poměrně tristní a nijak neobvyklou zkušenost s finanční kontrolou, kterou zažila spousta podnikatelů, kdy správce daně nebylo možné přesvědčit o naprosto triviálních věcech, a stávalo se, že správce daně odmítl uznat odpočet daně na vstupu, zatímco daň na výstupu ponechal. Soud může jen těžko hodnotit důvody, pro které se rozhodl pro převod obchodního podílu způsobem, jakým to udělal. Opět jde o hodnocení optikou existence podvodného daňového řetězce v době rozhodnutí. Soud odmítl vidět jiné důvody pro lidské chování, které je v různých situacích pro jednající osobu naprosto logické a racionální, byť se tak třeba nezdá třetím osobám.
34. Na základě uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání.
35. Nejvyšší státní zástupce se do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu k dovolání obviněných nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
36. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda jsou dovolání v této trestní věci přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na určeném místě a zda je podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obvinění jsou osobami oprávněnými k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, která splňují všechny obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., a to včas a na místě, kde lze taková podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
37. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nestačí přitom, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, nýbrž je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto následně hodnotil, zda obviněnými vznesené námitky obsahově vyhovují jim uplatněným důvodům dovolání.
38. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ).
IV.
Důvodnost dovolání
K námitkám všech dovolatelů
39. Nejvyšší soud v první řadě konstatuje, že námitky všech čtyř obviněných lze formálně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř. a v té souvislosti pak i pod obviněnými sice výslovně neoznačený, ale implicitně též namítaný, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Pod důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze oproti tomu subsumovat pouze jedinou námitku obviněné L. M., a to konkrétně tu, která se týká údajně chybné aplikace §12 odst. 2 tr. zákoníku. Ostatní námitky obviněných se nacházejí mimo zákonem stanovené dovolací důvody. Nejvyšší soud každopádně nemohl přisvědčit žádnému z dovolateli uplatněných argumentů.
40. Námitky všech čtyř obviněných jsou soustředěny prakticky výlučně do oblasti dokazování (skutkové), přičemž se fakticky poukazuje zejména na údajný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními a částečně pak i na to, že tato skutková zjištění jsou podle obviněných založena na procesně nepoužitelných důkazech, resp. že soudy nižších stupňů nedůvodně odmítly provést obviněnými navržené důležité důkazy. Až na tuto argumentaci pak navazuje (vychází z ní) tvrzení dovolatelů, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Jinými slovy, bude-li jinak posouzen skutkový stav (ve prospěch obviněných ve smyslu jejich skutkových námitek), pak nebude namístě použitá právní kvalifikace (nebude se jednat o žádný trestný čin). Takovouto konstrukci však samozřejmě nelze přijmout, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. na jejím základě nelze dovodit. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat pouze to, že skutek, jak byl soudem zjištěn , byl chybně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Veškeré námitky obviněných (s jedinou, již zmíněnou, výjimkou u obviněné L. M.) však ve skutečnosti směřují pouze k tomu, že soudy nižších stupňů údajně vadně zjistily skutkový stav, tedy se vztahují pouze k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dokonce i argumentace obviněného Karla Kuby, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, vychází v zásadě z téhož, tj. z jím uplatněných rozsáhlých skutkových námitek (s tím, že pokud budou přijaty, pak nemohou být splněny podmínky §71 tr. zákoníku pro uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty a současně nemůže obstát ani nepodmíněný trest odnětí svobody).
41. Nejvyšší soud každopádně v posuzované věci žádný, natož pak zjevný, rozpor mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, neshledal. Rovněž tak nezjistil, že by rozhodná skutková zjištění byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo že by nebyly nedůvodně provedeny podstatné důkazy navržené obviněnými. Stejně tak neshledal, že by správně zjištěné jednání obviněných bylo vadným způsobem právně kvalifikováno, resp. že by napadené rozhodnutí, případně rozhodnutí soudu prvního stupně, spočívalo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Nebyl zde proto žádný důvod do závěrů soudů nižších stupňů zasahovat.
42. Je třeba připomenout, že o tzv. zjevný rozpor ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jde pouze tehdy, když skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, když tato skutková zjištění nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když jsou tato zjištění opakem toho, co je obsahem provedených důkazů apod. Musí se tedy jednat o prakticky svévolné hodnocení důkazů, provedené bez jakéhokoli akceptovatelného racionálního logického základu. Nejvyšší soud je v daném směru povolán korigovat jen skutečně vážné excesy soudů nižších stupňů (k tomu přiměřeně viz např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález téhož soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a řada dalších). Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy každopádně nemůže být založena jen na tom, že obviněný na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy jinak, s jiným do úvahy přicházejícím výsledkem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Dovolání je určeno především k nápravě vážných procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav v celé jeho šíři.
43. V projednávaném případě se obvinění domáhají evidentně právě toho, aby provedené důkazy byly zhodnoceny jiným (jejich představám lépe vyhovujícím) způsobem. Prosazují přitom vlastní skutková tvrzení, aniž by ovšem zohlednili všechny relevantní důkazy nejen jednotlivě, ale zejména i v jejich logickém souhrnu a ve vzájemných souvislostech. Toto naopak správně učinily soudy nižších stupňů.
44. Jak zdůraznil Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (jehož porušení obvinění ve svých dovoláních též, jakkoli třeba jen implicitně, namítají) nelze vykládat tak, že obviněným garantuje úspěch v řízení, resp. že jim zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jejich představám. Je jím zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy, což se ovšem v projednávané trestní věci stalo.
45. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral je, porovnával je s obhajobou obviněných a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že Městský soud v Praze a Vrchní soud v Praze v odůvodnění svých meritorních rozhodnutí v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 a §138 tr. ř., dostatečně podrobně, logicky a přesvědčivě vyložily, na základě jakých důkazů uznaly obviněné vinnými ze spáchání předmětného skutku, jak tyto důkazy hodnotily, na základě čeho mají za vyvrácenou obhajobu obviněných, jakož i to, proč jejich další důkazní návrhy považovaly za nadbytečné a nepotřebné pro rozhodnutí ve věci. I podle názoru Nejvyššího soudu bylo dokazování provedeno v dostatečném rozsahu a učiněná skutková zjištění mají odpovídající obsahové zakotvení v provedených důkazech, na něž soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích zcela konkrétně odkázaly. Při provádění a hodnocení důkazů tyto soudy postupovaly v souladu s ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. ř., veškeré relevantní důkazy hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a na základě toho pak učinily správné skutkové a právní závěry. Nelze jim vůbec nic vytknout, pokud rozhodnutí o vině dovolatelů založily především na následujících důkazech:
46. V případě obviněného Karla Kuby je to primárně (viz zejména str. 81–86, odst. 155.-161. rozsudku soudu prvního stupně) výpověď obviněného Jaroslava Mücka ml. a prvotní výpověď obviněného Jana Richtera z přípravného řízení, dále pak částečně i výpovědi obviněného Jaroslava Mücka st. a svědkyně J. B. M. Je přitom zřejmé, že soudy tyto výpovědi nepřijaly nekriticky, naopak se jejich věrohodností pečlivě zabývaly. Městský soud vysvětlil mj. i to, proč ani výpovědi řady osob (v pozici obviněných či svědků) popisující výrazné zapojení zemřelého R. B. do řízení a činnosti společnosti KODOTEX nijak nevylučují závěr o vině obviněného Karla Kuby v rozsahu vymezeném ve výroku rozsudku. Naprosto správně bylo uvedeno, že je docela dobře možné, že tento obviněný jednal ve spolupráci nebo dokonce na pokyn (pod vedením) ještě nějakých dalších v tomto řízení nezjištěných osob, že nebyl na samém vrcholu hierarchie osob v dané skupině pachatelů. Správně nepřehlédl ani prokazatelně úzké vazby obviněného Karla Kuby na svědka T. M. působícího ve vedení tří z celkem čtyř společností, u nichž veškeré předmětné zboží (FAME a surový řepkový olej) končilo, výstup ze sledování osob a věcí (opakovaná setkání obviněného Jaroslava Mücka ml. a svědka R. B., dokumentující snahu obviněného Karla Kuby ovlivnit výpověď obviněného Jaroslava Mücka ml. v tomto řízení), jakož i listinné důkazy související se vstupem obviněného Karla Kuby do společnosti KODOTEX v srpnu 2011, podáním dodatečných daňových přiznání k DPH, převody a výběry částek z účtu uvedené společnosti v řádu statisíců euro a následným převodem společnosti na zjevného bílého koně, to vše v rozmezí jen několika měsíců. Oba soudy nižších stupňů zcela správně uzavřely, že obviněný Karel Kuba měl prokazatelně eminentní zájem na tom, aby všechny ve fiktivních obchodních řetězcích zapojené společnosti úspěšně kooperovaly, neboť jen tak bylo možné dosáhnout sledovaného cíle v podobě zkrácení DPH a tomu odpovídajícího získání neoprávněného obohacení v řádu několika desítek milionů korun.
47. U obviněné Kateřiny Uzlové (viz zejména str. 76–78, odst. 152. rozsudku soudu prvního stupně) jde především o listinné důkazy (faktury, daňová přiznání, zprostředkovatelské a dodavatelsko-odběratelské smlouvy, plná moc k zastupování společnosti KODOTEX před Finančním úřadem pro Prahu 1, včetně převzetí rozhodnutí o registraci této společnosti jako plátce daně z přidané hodnoty, emailová komunikace obviněné aj.) v kombinaci s výpověďmi obviněných L. M., Jaroslava Mücka ml., Ing. Martina Šrůtka a svědka T. M. Podpůrným usvědčujícím důkazem (korespondujícím s důkazy výše uvedenými) jsou výstupy z odposlechu telekomunikačního provozu mezi obviněnými Kateřinou Uzlovou, L. M. a Karlem Kubou z věci vedené Policií ČR, Národní centrálou proti organizovanému zločinu, pod sp. zn. NCOZ-849/TČ/2016. Soudy nižších stupňů přesvědčivě vysvětlily, proč dovolatelka jistě věděla, že nejde o skutečné obchody, nýbrž jen o fiktivní fakturaci s cílem zkrátit DPH a že její činnost je součástí činnosti širší skupiny pachatelů, jakož i to, že byla v těsném kontaktu s obviněným Karlem Kubou.
48. Prakticky totéž platí i v případě obviněné L. M. (viz zejména str. 78–79, odst. 153. rozsudku soudu prvního stupně). Z trestné činnosti byla usvědčena především listinnými důkazy (účetní doklady a jim odpovídající daňová přiznání k DPH společnosti K - Bau Invest a v jednom případě i AKVA Top na základě plné moci, aj.) v kombinaci s vlastní výpovědí a výpověďmi obviněných Kateřiny Uzlové a Jaroslava Mücka ml., jakož i výše specifikovanými odposlechy mobilních telefonů z jiné trestní věci. Soud prvního stupně i soud odvolací naprosto logicky vysvětlily, proč nebylo možné přijmout obhajobu dovolatelky, že nevěděla o fiktivnosti obchodů a že jen jako každá jiná účetní zpracovávala účetní doklady a pracovala s informacemi, které jí byly poskytnuty klientem.
49. V případě obviněného Ing. Martina Šrůtka jde o listinné důkazy (zejména účetní a daňové doklady související s předmětnými obchody – nákupy a prodeji zboží) obecně korespondující s výpověďmi spoluobviněných Kateřiny Uzlové, Jaroslava Mücka st. a Jaroslava Mücka ml. Zejména Městský soud v Praze velmi podrobně rozvedl (viz str. 86-88, odst. 162. rozsudku), proč neuvěřil obhajobě dovolatele, že z jeho strany šlo o naprosto standardní podnikání, a na základě čeho došel naopak k závěru o úmyslném zapojení dovolatele do činnosti celé skupiny pachatelů této sofistikované a dobře organizované daňové trestné činnosti.
50. Správně zjištěné jednání obviněných soudy následně odpovídajícím způsobem právně kvalifikovaly jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Jakkoli ve výroku rozsudku soudu prvního stupně výslovný odkaz na ustanovení §23 tr. zákoníku chybí, z jeho odůvodnění je posouzení činnosti obviněných jako spolupachatelství zcela zřejmé (výslovně viz např. str. 88–89, odst. 164. – 165.). Pro účely právní kvalifikace činu není rozhodné, v které společnosti, na jaké pozici a jak přesně se dovolatelé do řešené trestné činnosti zapojili. Rozhodující je, že jednali úmyslně, koordinovaně, s cílem zkrátit DPH při vědomí existence dalších článků řetězce potřebného k úspěšnému dokonání trestného činu. Existence předmětných fiktivních obchodních (fakturačních) řetězců měla smysl právě jen pro účely zkrácení daně. Zapojené společnosti byly reálně ovládány osobami stojícími mimo ně a existovat a plnit svou roli mohly jen prostřednictvím osob „nastrčených“, tj. obviněných na pozici jejich statutárních zástupců či, jako tomu bylo v případě obviněné L. M., na pozici účetní, resp. osoby jednající na základě plné moci. Na jednání všech dovolatelů je třeba pohlížet jako na nezbytně nutnou součást činnosti fiktivních obchodních řetězců. Ačkoli se každá ze společností do nich zapojených na krácení DPH podílela poněkud jiným způsobem, na jiném stupni, tak činnost všech dohromady prokazatelně směřovala k dosažení společného cíle, jímž bylo zkrácení DPH společností KODOTEX, jež byla prvním příjemcem zboží z jiného členského státu Evropské unie na území České republiky. Mezi jednáním dovolatelů a trestněprávně relevantním následkem v podobě zkrácení daně nepochybně existuje příčinná souvislost. Z důvodů podrobně vysvětlených oběma soudy nižších stupňů nevznikají žádné pochybnosti ani o úmyslné formě zavinění na straně obviněných, přičemž pokud konkrétně u Kateřiny Uzlové, L. M. a Ing. Martina Šrůtka soudy uzavřely, že šlo o úmysl „minimálně nepřímý“, pak jde o rozhodnutí v jejich prospěch.
51. Soud prvního stupně i soud odvolací si byly vědomy bez výjimky všech zásadních skutečností zmiňovaných obviněnými nyní shodně i v jejich dovoláních. Dovolací námitky jsou pouhým opakováním námitek odvolacích, přičemž Vrchní soud v Praze se těmito zabýval (viz str. 18–27, odst. 10. – 26. napadeného usnesení). Ve skutečnosti vůbec nejde o situaci, že by z provedených důkazů vyplývalo něco jiného, než s čím oba soudy nižších stupňů pracovaly a z čeho při svém rozhodování vycházely. Podstata dovolání obviněných spočívá toliko v polemice se způsobem, jakým soudy provedené důkazy zhodnotily. Argumentace obviněných není ničím jiným než pokračováním jejich stále stejné obhajoby, opakováním argumentů vznesených již v dřívějších fázích trestního řízení, s nimiž se ovšem soudy nižších stupňů vypořádaly. Nejvyšší soud mnohokrát ve svých předchozích rozhodnutích zdůraznil, že za této situace jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné (viz např. usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408).
52. Jak už bylo naznačeno, dovolacím námitkám obviněných nebylo možné přisvědčit ani zčásti. Závěr soudů nižších stupňů o tom, že se dopustili předmětných skutků, je správný, a zcela správná je i použitá právní kvalifikace. Skutkový stav byl zjištěn v rozsahu, který byl nezbytný pro rozhodnutí, a to bez jakýchkoli důvodných pochybností. Nejvyšší soud se v podstatném ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů a odkazuje na relevantní pasáže odůvodnění jejich rozhodnutí (viz str. 18–27, odst. 10. – 26. napadeného usnesení odvolacího soudu a zejména str. 68–90, odst. 138. – 167. rozsudku soudu prvního stupně).
53. Problematikou potřeby reakce (odpovědí) na stále se opakující argumenty (otázky) obviněných se opakovaně zabýval i Ústavní soud. Například ve svém usnesení ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, zdůraznil, že ve shodě s Evropským soudem pro lidská práva (dále též jen „ESLP“) zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nelze chápat tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument, a odvolací soud se při zamítnutí odvolání může v principu omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně (viz např. věc řešená před ESLP García proti Španělsku). Totožné stanovisko Ústavní soud zaujal i ve svém usnesení ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16 (zde s odkazem na rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997 ve věci Helle proti Finsku) a řadě jiných. Netřeba pochybovat o tom, že pokud uvedené platí pro odvolací řízení, pak to tím spíše platí pro řízení dovolací, je-li zjištěno, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám obviněných věnovaly dostatečnou pozornost.
54. Nad rámec toho, co v odůvodnění svých meritorních rozhodnutí uvedly soudy prvního a druhého stupně, tak považuje Nejvyšší soud za potřebné v reakci na dovolací argumenty obviněných doplnit už jen následující.
K námitkám obviněného Karla Kuby
55. Rozsáhlé námitky obviněného na straně 5–11 jeho dovolání nejsou ve své podstatě ničím jiným, než rekapitulací obsahu vybraných důkazů a jejich hodnocením ze strany obviněného, který zároveň polemizuje s tím, jak tytéž důkazy zhodnotily soudy. Mimo jiné přitom odkazuje (podrobně cituje obsah) i na procesně nepoužitelný důkaz v podobě úředního záznamu o podání vysvětlení svědkem P. K. ze dne 5. 2. 2019 (viz strana 8 dovolání). Této jeho polemice však nelze přiznat žádné opodstatnění.
56. Pokud poukazoval na své malé (či údajně žádné) zkušenosti s obchody s FAME a řepkovým olejem a naopak na údajně velké zkušenosti R. B. (osoby prohlášené za mrtvou, která podle něj za všechno může), pak je třeba uvést, že případné zkušenosti a výrazné zapojení R. B. do této trestné činnosti nijak nevylučují, že se do ní významně zapojil (na stejné úrovni organizátora) i on sám. Jestliže někteří svědci či obvinění vypověděli, že v souvislosti s řešenými obchody nejednali s obviněným Karlem Kubou, nýbrž s R. B. či jinými osobami, pak samozřejmě nelze vyloučit, že obviněný Karel Kuba stál tzv. v pozadí, žádných jednání se přímo fyzicky neúčastnil a vše potřebné za něj v té chvíli vyřizovali jiní. Možností je mnoho. Každopádně to, že se v naznačeném směru nepodařilo objasnit všechny detaily, ještě neznamená, že důkazní situace nebyla dostatečná pro rozhodnutí o vině dovolatele. Je tomu právě naopak, o jeho vině svědčí celá řada provedených důkazů, zjištěných skutečností a jejich vzájemných souvislostí, jak podrobně uvedly oba soudy nižších stupňů a jak bude dále zmíněno i v odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu. Prokázat konkrétní obsah dohod uvedených dvou osob a konkrétní rozdělení úloh mezi nimi už samozřejmě nelze. Bylo by to jistě velmi obtížné i za situace, že by R. B. žil a byl dostupný, pokud by stejně jako obviněný Karel Kuba odmítl spolupracovat při objasnění této trestné činnosti, a vzhledem k tomu, že za nejasných okolností beze stopy zmizel, je to vyloučeno zcela. To však samo o sobě nevylučuje závěr o vině obviněného Karla Kuby.
57. Není pravdou, co tvrdí dovolatel, že si soudy z vícero verzí prezentovaných obviněným Jaroslavem Mückem ml. účelově vybraly jen ty pasáže, které dovolatele usvědčují, zatímco ostatní pominuly. Naopak je zřejmé, že věrohodností výpovědi obviněného Jaroslava Mücka ml. se soudy pečlivě zabývaly, když si byly vědomy toho, že jeho vyjádření v průběhu řízení doznala určitých změn. Jeho tvrzení nepřijaly nekriticky a dostatečně vysvětlily, proč uvěřily jeho zásadním tvrzením o vedoucí roli obviněného Karla Kuby v rámci skupiny pachatelů této trestné činnosti. Není zde nic, co by nasvědčovalo tomu, že výpověď obviněného Jaroslava Mücka ml. je křivým obviněním dovolatele, nebyl prezentován jediný přijatelný důvod, proč by obviněný Jaroslav Mück ml. měl takto postupovat. Jestliže obviněný Karel Kuba nabídl verzi, že se tím obviněný Jaroslav Mück ml. mohl snažit zabránit trestnímu stíhání své matky (jež v pozici účetní vykonávala podobnou činnost jako obviněná L. M.), pak takovouto možností by snad bylo možné se vážně zabývat v úvodní fázi trestního řízení, na samém začátku přípravného řízení, nikoli však za situace, kdy obviněný Jaroslav Mück ml. určitá svá tvrzení korigoval a následně je k dotazům stran doplnil až v průběhu hlavního líčení před soudem, s odstupem několika let. Jakémukoli ovlivnění tohoto obviněného ze strany orgánů činných v trestním řízení absolutně nic nenasvědčuje.
58. K argumentu dovolatele, že výpověď obviněného Jaroslava Mücka ml. jej usvědčuje jen z udílení pokynů ve vztahu ke společnosti JAMU Corp. (která se na tvrzených obchodech měla podílet jen po část doby) a že mu na jejím základě nelze klást za vinu zkrácení DPH v celém rozsahu všech žalovaných obchodů, lze ve stručnosti uvést následující. Závěr soudů byl jednoznačně takový, že obviněný Karel Kuba organizoval a řídil činnost celé skupiny zúčastněných společností, že byl vůdčí osobou celé skupiny pachatelů (spoluobviněných v této věci a dalších osob) a proto tedy odpovídá za veškeré zkrácení DPH, které bylo v rámci činnosti daných fiktivních obchodních řetězců způsobeno. Na tom nic nemění skutečnost, že přímo a jasně jej z účasti na trestné činnosti ze všech spoluobviněných usvědčil pouze Jaroslav Mück ml. a na začátku přípravného řízení též Jan Richter, zatímco ostatní obvinění (kteří ovšem zcela popřeli i vlastní vinu) nikoli. Jak už bylo naznačeno výše, celá tato trestná činnost mohla být úspěšně provedena (dokonána) jen díky dokonalé kooperaci všech společností začleněných do dvou postupně vytvořených umělých obchodních (fakturačních) řetězců a osob za ně jednajících. O tom, že se na této činnosti významným způsobem podílel i obviněný Karel Kuba, že právě on tuto činnost řídil a koordinoval (ať už sám nebo ve spolupráci s dalšími osobami), nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti.
59. V souvislosti s argumentací dovolatele je třeba též připomenout, že obviněný Jaroslav Mück ml. (jenž vypověděl, že jednal z iniciativy a na pokyn obviněného Karla Kuby) se na řešené trestné činnosti nepodílel jen jako jednatel společnosti JAMU Corp., nýbrž podstatným způsobem i v rámci společnosti K - Bau Invest, tedy fakticky jednal za subjekty začleněné do obou fiktivních obchodních řetězců. Sám dovolatel navíc dne 28. 2. 2011 jako jednatel společnosti P.K.Gastro Invest uzavřel se společností K - Bau Invest zprostředkovatelskou smlouvu, na jejímž základě měl být společnosti K - Bau Invest dodáván surový řepkový olej i FAME, přičemž doba účinnosti tohoto smluvního ujednání byla vymezena od 1. 3. 2011 do 31. 12. 2011, tedy po celé stíhané období. Netřeba zvlášť zdůrazňovat, že tato skutečnost příliš neodpovídá tvrzení dovolatele, že obchodům s danými surovinami nerozuměl, neměl s nimi žádné zkušenosti a vůbec ničeho se neúčastnil.
60. Dovolatel dále sám připustil, že R. B., který v té době rozjížděl předmětné obchody a sháněl za tím účelem lidi, tzv. dohodil obviněné Kateřinu Uzlovou a Jaroslava Mücka ml. (ovšem s tím, že nic víc k obchodům neví, protože vše další bylo už jen mezi nimi). Pokud se on sám účastnil nějakých obchodních jednání společnosti KODOTEX, tak to bylo vždy na žádost R. B. a jen v pozici tlumočníka. Podobných tvrzení prezentoval obviněný Karel Kuba celou řadu a nutno uvést, že jako celek jeho obhajoba působí velmi nevěrohodným dojmem (sama o sobě). Například uvedl, že společníkem společnosti KODOTEX se stal také jen na žádost R. B., do společnosti vstoupil, aniž by cokoli platil, aniž by o ní cokoli podrobnějšího věděl, aniž by si cokoli zjišťoval (včetně informací o jejím majetku, závazcích apod.). Ani poté sám nic nezařizoval, vše dělal stále jen na pokyn R. B., kterému v té době věřil a až později zjistil, že jím byl zneužit. Pokud z účtu společnosti vybíral nějaké peněžní prostředky v eurech, tak to bylo opět na žádost R. B., kterému také vše předal. Rovněž faktury ve společnosti JAMU Corp. přebíral vždy jen na žádost R. B., kterému je předával, a totéž platí o dokladech od obviněné Kateřiny Uzlové. Jestliže obviněnému Jaroslavu Mückovi ml. předával nějaké peníze v hotovosti, tak to byly peníze R. B. a on jednal na základě jeho žádosti. Pokud nakonec převedl společnost KODOTEX na jakéhosi pana Karla z Moravy (jehož vůbec neznal a poprvé jej viděl až u notáře), tak to bylo zase na pokyn R. B., který vše zařídil a on sám jen podepsal připravené dokumenty. Náhodou se zná i se spoluobviněnými Janem Richterem a Ing. Martinem Šrůtkem, ale ani s nimi žádné obchody (které byly předmětem obžaloby) neřešil. Vůbec nerozumí prvotní výpovědi obviněného Jana Richtera v tom smyslu, že tento na základě jeho pokynů vybíral nějaké peníze z účtu společnosti AKVA Top a předával mu je, nebo že by mu měl udílet nějaké pokyny ohledně této společnosti. O činnosti společnosti AKVA Top nic nevěděl, stejně tak jako ani o činnosti společností OM GROUP company a ROGI GROUP. Dodatečná souhrnná hlášení a daňová přiznání za společnost KODOTEX skutečně podal, avšak jejich obsah ani neznal, vše mu připravil právník, na jehož radu to učinil. S předáním peněz na zaplacení obhájce a snahou ovlivnit výpověď spoluobviněného Jaroslava Mücka ml. (aby v této trestní věci nevypovídal) nemá nic společného, R. B. se velmi dobře znal nejen s ním, ale i s R. B., dělal mu řidiče, jednal ze své iniciativy. Jak už bylo řečeno, takto postavenou obhajobu považuje Nejvyšší soud ve shodě se soudy nižších stupňů za účelovou a nepravdivou, zjevně motivovanou snahou dovolatele vyhnout se trestnímu postihu. Úzká provázanost dovolatele se spoluobviněnými a společnostmi zúčastněnými na obou fiktivních obchodních řetězcích je více než zřejmá. Jeho vysvětlení, jak se vlastně vůbec ničeho neúčastnil, sám nic nedělal, nic nezařizoval, vše nanejvýš někomu zprostředkoval či přetlumočil, jsou nepřijatelná.
61. Tvrzení dovolatele, že výpověď obviněného Jaroslava Mücka ml. je jediným usvědčujícím důkazem proti němu, neodpovídá skutečnosti. Faktem je, že tato výpověď je důkazem důležitým, nikoli však jediným. Obviněný Jaroslav Mück ml. (jenž se sám k účasti na trestné činnosti doznal) jasně popsal, že to byl právě obviněný Karel Kuba, kdo měl vůdčí roli, jakkoli třeba někdy nejednal sám, nýbrž v součinnosti s R. B. Mezi těmito dvěma byl přátelský vztah, a pokud jeden z nich byl šéfem, pak to byl obviněný Karel Kuba. Ten rozhodoval o všem podstatném, vše řídil a financoval. Totéž činil i ve vztahu k obviněné Kateřině Uzlové působící ve společnosti K - Bau Invest. Obviněný Karel Kuba a R. B. jednali vždy souladně, pokyny týkající se páchání této trestné činnosti od nich dostával po celu dobu. O vůdčí roli obviněného Karla Kuby hovořil ve své první výpovědi v přípravném řízení i obviněný Jan Richter (č. l. 348 a násl.). Vypověděl, že právě od Karla Kuby dostával pokyny týkající se činnosti společnosti AKVA Top, na jeho pokyn mj. založil bankovní účet, poté od něj dostal telefon, na který mu byly posílány zprávy, kdy a kolik má z účtu vybrat, kde a komu má peníze předat. Většinou je vozil na benzínku do XY, kde byl někdy přítomen i sám Karel Kuba. Na jeho pokyn se později společnosti AKVA Top zbavil. Obviněný Jaroslav Mück st. mimo jiné uvedl, že obviněný Karel Kuba běžně chodil do kanceláře společnosti JAMU Corp., která měla sídlo v jeho objektu. Choval se jako šéf, se synem (Jaroslavem Mückem ml.) řešil nějaké obchody, přičemž on ale neví jaké. Do kanceláře společnosti JAMU Corp. měl přístup kromě něho samotného a syna právě již jen obviněný Karel Kuba. Ten si každé pondělí přebíral faktury a dodací listy, někam je odvážel na potvrzení a poté je vozil zase zpět, na činnost společnosti JAMU Corp. celkově dohlížel. Za svoji činnost od něj dostával odměnu ve výši zhruba 20 000 Kč měsíčně. Svědek I. S. (tehdejší společník a jednatel společnosti ROGI GROUP) v souvislosti se společností KODOTEX uvedl, že jméno R. B. mu nic neříká. Ohledně předmětných obchodů jej oslovil muž jménem Karel, s nímž pak také vždy jednal o dodávkách FAME a řepkového oleje (které zase obratem prodával zpět do České republiky dvěma jiným společnostem).
62. Vysoká angažovanost obviněného Karla Kuby v této trestní věci byla potvrzena i výstupem ze sledování osob a věcí – viz str. 62, odst. 116. rozsudku soudu prvního stupně, kde je popsán průběh schůzek obviněného Jaroslava Mücka ml. a svědka R. B. ve dnech 8. 1. a 15. 1. 2019 a zjevná snaha „Karla“ ovlivnit výpověď obviněného Jaroslava Mücka ml. v tomto řízení, včetně poskytnutí finančního příspěvku ve výši 10 000 Kč na zaplacení obhájce (protokol č. l. 1437 a násl.). Jakkoli odposlechy mobilních telefonů obviněných z roku 2015 pořízené v jiné trestní věci (viz výše) obviněného Karla Kubu přímo neusvědčují z nyní projednávané trestné činnosti spáchané v roce 2011, velmi podobný obsah jeho činnosti a způsob komunikace s některými spoluobviněnými osobami nelze samozřejmě přehlédnout.
63. Dovolatel měl dále výhrady ke způsobu určení rozsahu zkrácení daně s tím, že zpracovatel znaleckého posudku České znalecké, a. s., uvedl, že jím vypočtená daňová povinnost společnosti KODOTEX k DPH nemusí odpovídat reálné daňové povinnosti, když mohl vycházet jen z toho, co mu bylo policií předloženo. K tomu nelze než uvést, že jde o situaci, která je v případech podobné trestné činnosti naprosto typická. Těžko lze přesně stanovit reálnou daňovou povinnost určitého subjektu, pokud tento subjekt místo vystavení daňových dokladů a podání daňových přiznání v souladu s jeho reálnými obchody předstírá existenci obchodů fiktivních a vystavuje daňové doklady a podává daňová přiznání odpovídající právě jen a pouze těmto fiktivním obchodům. Za dané situace tak nezbývá než vycházet z dokladů, které jsou k dispozici, a výši daňové povinnosti stanovit na jejich základě a na základě všech dalších jednoznačně prokázaných významných skutečností. To se v daném případě stalo, přičemž orgány činné v trestním řízení v pochybnostech postupovaly ve prospěch obviněných (k tomu podrobněji viz níže, v části odůvodnění týkající se námitek obviněné Kateřiny Uzlové). Lze samozřejmě souhlasit s názorem dovolatele, že závěr o rozsahu zkrácení daně nemůže být spekulativní, že musí být jasný a konkrétní. To ovšem v tomto případě také je, jakkoli je do jisté míry ovlivněn nastalou situací, jejíž vznik ovšem zapříčinili sami obvinění. Je zhola zbytečné se pokoušet (jak žádá dovolatel) namísto „pouhého matematického výpočtu“ stanovit „reálnou daňovou povinnost“ společnosti KODOTEX na základě „dostupných dokladů“. Jak už bylo naznačeno, právě v důsledku jednání obviněných nastala situace, kdy dostupné doklady neodpovídají reálnému průběhu předmětných obchodů, tudíž na jejich podkladě nelze dovodit, jaká byla „reálná“ daňová povinnost společnosti KODOTEX. Tato a další společnosti se prostřednictvím obviněných snažily právě o to, aby se to, jak obchody proběhly reálně a jak vysoká daňová povinnost a komu reálně vznikla, vůbec nezjistilo, a aby naopak všechny jimi vystavované účetní a daňové doklady „prokazovaly“ něco úplně jiného. Obvinění zcela jistě nemohou očekávat, že nyní uspějí s naznačenou obhajobou a zprostí se trestní odpovědnosti, když daný stav sami zavinili a je kýženým výsledkem jejich úmyslného protiprávního jednání.
64. Za zhola zbytečný je třeba označit i odkaz dovolatele na to, jak vysokou „škodu“ uvedl Finanční úřad pro hlavní město Prahu ve své první „přihlášce k trestnímu řízení“, že zde byla uvedena částka podstatně nižší, než celkový rozsah zkrácení daně, za nějž pak byli obvinění odsouzeni. Finanční úřad rozsah zkrácení daně vyčíslil podle tehdejší situace, na základě skutečností, které mu tehdy byly známy, když měl v té době logicky jen omezené informace a možnosti. Pro rozhodnutí v trestní věci je zásadní výsledek celého podrobného dokazování před soudem, neboť až díky němu byla objasněna činnost obviněných v plném rozsahu a ve všech souvislostech. Prostředky, které měly k dispozici orgány činné v trestním řízení, byly samozřejmě podstatně účinnější, než ty, které měl svého času k dispozici poškozený. Naprosto stejným způsobem lze reagovat na další argument obviněného, že finanční úřad původně evidoval zkrácení DPH u jiných subjektů než u společnosti KODOTEX, přičemž bylo poukazováno na jednotlivá rozhodnutí správce daně o doměření daňové povinnosti. Také zde je na místě konstatování, že až na základě detailního dokazování v trestním řízení byla rozkryta činnost celé skupiny pachatelů, jednotlivých článků účelově vytvořených obchodních řetězců, a díky tomu bylo zjištěno, kdo byl ve skutečnosti příjemcem zboží, kdo v řetězci působil jako tzv. missing trader, kdo jako tzv. buffer, komu vznikla reálná daňová povinnost, kdo ji zkrátil, v jaké výši atd.
65. Stejně jako u některých jiných obviněných se i u obviněného Karla Kuby veškerá jeho tvrzení zpochybňující rozsah zkrácení daně nesou jen ve zcela obecné rovině. Tvrdí se, že to, jak výši zkrácení DPH určily soudy, je špatně, aniž by bylo ovšem jasně a konkrétně uvedeno, v čem je spatřováno pochybení a především jak mělo být postupováno správně (reálně proveditelným způsobem, nikoli jen hypoteticky představitelným). Navíc, což je z hlediska rozhodnutí v dovolacím řízení velmi podstatné, z tvrzení dovolatele ani nevyplývá, že by poukazované nedostatky mohly rezultovat v závěr, že způsobené zkrácení DPH bude natolik dramaticky nižší, aby to mohlo mít vliv na otázku právní kvalifikace činu, tj. že by se nejednalo o velký rozsah [alespoň 10 000 000 Kč – viz §138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku]. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom může být naplněn pouze tehdy, pokud namítané vady mohou mít vliv na skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu . Tak tomu ovšem v daném případě není. O tom, že rozsah zkrácení daně velmi výrazně přesáhl částku 10 000 000 Kč, nevznikají ani nejmenší pochybnosti.
66. Nejvyšší soud nemohl dát dovolateli zapravdu ani v tom, že by zde byla vada v podobě tzv. opomenutých důkazů, pokud soudy nižších stupňů „odmítly k důkazu provést zjevně existující odposlechy zemřelého R. B. z inkriminovaného období“. Ve shodě se závěry Vrchního soudu v Praze má i Nejvyšší soud za to, že tento důkaz nemá potenciál jakkoli zvrátit výsledky dosavadního dokazování. Vina obviněného Karla Kuby byla prokázána nade vší rozumnou pochybnost a provádění dalších obviněným navržených důkazů bylo za této situace skutečně již nadbytečné. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 17. 2. 2022 (č. l. 4530–4531) je zřejmé, že v té chvíli skutečně nešlo o konkrétně učiněný důkazní návrh obhajoby, nýbrž spíše jen o jakési rozvinutí úvah obhájce s tím, že by jej zajímalo, kdo a proč byl odposloucháván, jestli vůbec, a pokud ano, tak by se rád s obsahem odposlechů seznámil. Jen zcela obecně bylo z jeho strany konstatováno, že hovor Z. J. s R. B. v době jeho zmizení může mít teoreticky souvislost s aktivitami jmenovaného ve společnosti KODOTEX, přičemž nakonec obhájce uzavřel „třeba z toho nic nebude, ale třeba z toho také něco být může“. V dalším hlavním líčení dne 25. 4. 2022 pak byli obvinění a jejich obhájci seznámeni (viz č. l. 4689 p.v.) s obsahem vyjádření Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu (č. l. 4680), aniž by následně kdokoli z nich vznesl další důkazní návrh, resp. upřesnil své předchozí vyjádření. Hlavní líčení bylo odročeno na 13. 6. 2022, kde se předsedkyně senátu na úvod dotázala přítomných stran, zda mají nějaké návrhy na doplnění dokazování. Na to obhájce obviněného Karla Kuby Mgr. Richard Němec navrhl pouze přečtení úředních záznamů o podání vysvětlení R. B. a P. K. (viz č. l. 4702 p.v.). Po provedení části listinných důkazů pak již strany žádné další důkazní návrhy neměly, dokazování bylo prohlášeno za skončené a bylo přistoupeno k závěrečným řečem. Z uvedeného jasně vyplývá, že obviněným Karlem Kubou nebyl řádně učiněn konkrétní důkazní návrh, o němž by soud prvního stupně měl (mohl) formálně rozhodnout. K učinění takového návrhu poprvé došlo až ve fázi odvolacího řízení. S ohledem na to a na aktuální stav důkazní situace (viz výše – vina obviněného Karla Kuby byla jednoznačně prokázána již na základě do té doby provedených důkazů) nelze Vrchnímu soudu v Praze nic vytknout, pokud tento důkazní návrh dovolatele zamítl jako nadbytečný.
67. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jakkoli byl výslovně označen, nespadá žádná z námitek dovolatele. Jak už bylo řečeno, v mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat pouze to, že skutek, jak byl soudem zjištěn , byl chybně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Veškeré námitky obviněného však ve skutečnosti směřují pouze k tomu, že soudy nižších stupňů údajně vadně zjistily skutkový stav, tedy se vztahují výlučně k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (k tomu viz výše). Žádné konkrétní „právní“ námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný neuplatnil.
68. Prakticky totéž lze konstatovat i ohledně argumentace vztahující se k obviněným též označenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. I zde jsou jeho námitky primárně založeny na tvrzení, že soudy nižších stupňů vadně zjistily skutkový stav. Argumentace obviněného je v této části (viz odst. 20. na straně 12 jeho dovolání) jen velmi stručná a naprosto obecná. Sám obviněný zde výslovně uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. uplatňuje „v kontextu svých dosavadních námitek“, tedy především s poukazem na to, že nebylo prokázáno, že by se dopustil trestné činnosti tak, jak je v odsuzujícím rozsudku uvedeno, že by odpovídal za vzniklé zkrácení daně, a vlastně ani to, kdo vůbec daň zkrátil a v jaké výši, a s ohledem na to jsou pak uložené tresty odnětí svobody a propadnutí náhradní hodnoty nezákonné. Ve vztahu k trestu propadnutí náhradní hodnoty pouze jednou větou uvedl, že nebyly splněny podmínky ustanovení §71 tr. zákoníku, aniž by ovšem jakkoli blíže rozvedl proč, v čem bylo zmíněné zákonné ustanovení podle jeho názoru porušeno. Nejvyšší soud tak prakticky nemá co přezkoumávat, nemá na co reagovat. Samozřejmě není jeho úkolem, aby si dovolací argumentaci obviněného jakkoli domýšlel. Lze tak pouze ve stručnosti konstatovat, že neshledal nic, co by uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty v daném případě bránilo, ba právě naopak. Zákonné podmínky ustanovení §71 tr. zákoníku při zohlednění výsledků provedeného dokazování splněny byly. Ze strany soudů bylo uložení tohoto druhu trestu dostatečně odůvodněno – viz zejm. rozsudek soudu prvního stupně str. 91–92, odst. 172. – 174. a usnesení soudu druhého stupně str. 29, odst. 29. Trest zákazu činnosti obviněný ve svém dovolání nezmínil vůbec a k trestu odnětí svobody neuvedl žádnou relevantní argumentaci. Pokud jde o otázku potrestání, Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že dovolatel se činu dopustil jako jeho organizátor, což je přitěžující okolností ve smyslu §42 písm. p) tr. zákoníku, na spáchání činu měl evidentně rozhodující podíl. Jestliže mu za této situace byl jako hlavní trest uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na pět let, tj. sankce vyměřená na samé spodní hranici zákonné trestní sazby podle §240 odst. 3 tr. zákoníku, pak se jedná o potrestání spíše mírné, a to i při zohlednění současně uložených trestů propadnutí náhradní hodnoty a zákazu činnosti, rozhodně ne o potrestání nepřiměřeně přísné.
K námitkám obviněné Kateřiny Uzlové
69. Jedná se o námitky čistě skutkového charakteru, kterými je zpochybňován především způsob stanovení rozsahu zkrácení daně. Základní podstata argumentace dovolatelky však není Nejvyššímu soudu příliš zřejmá – viz její úvahy na str. 2 dovolání, že pokud soud vyšel z toho, že společnost KODOTEX zboží fakticky dodala přímo čtyřem koncovým odběratelům (společnostem BIOCOMP, ČESKÝ STROM, EKOPETROL a KOPOS-OIL), tak měl při stanovení rozsahu zkrácení DPH vycházet z faktur společnosti KODOTEX vystavených těmto čtyřem koncovým odběratelům a nikoli z faktur vystavených společnosti ROGI GROUP, jakož i na to navazující argumentace, že pokud by zmíněné faktury neposkytla sama společnost KODOTEX, tak by si je měly orgány činné v trestním řízení vyžádat od uvedených koncových odběratelů. Z výsledků provedeného dokazování je jasně zřejmé, že žádné faktury společnosti KODOTEX vystavené skutečným koncovým odběratelům neexistují, a to právě v důsledku řešené trestné činnosti obviněných, kteří fingovali předprodej daného zboží přes několik článků účelově vytvořených umělých obchodních řetězců. Vedle reálných faktur o pořízení zboží z ciziny společností KODOTEX existují již jen daňové doklady vztahující se k fiktivním obchodním transakcím (mezi KODOTEX a ROGI GROUP, mezi ROGI GROUP a dvěma missing tradery AKVA Top a OM GROUP company, mezi těmito missing tradery a buffery K - Bau Invest, JAMU Corp. a Top Triumph, a konečně mezi těmito buffery a skutečnými koncovými odběrateli zboží BIOCOMP, ČESKÝ STROM, EKOPETROL, resp. KOPOS-OIL).
70. Pokud jde o způsob určení rozsahu zkrácení DPH, z čeho mohly, resp. musely orgány činné v trestním řízení vycházet, tak v první řadě lze odkázat na to, co bylo uvedeno již výše ve vztahu k námitkám obviněného Karla Kuby. Výši DPH bohužel nebylo možné stanovit způsobem, který by byl jistě nejjednodušší a nejsprávnější, tj. na základě faktur vystavených společností KODOTEX koncovým odběratelům zboží, neboť tyto faktury neexistují a byly účelově nahrazeny řetězcem faktur jiných, mezi jednotlivými články uměle vytvořených řetězců obchodních korporací, za účelem navození zdání uskutečnění obchodů mezi nimi. Soudy mohly a musely vycházet z toho, co měly reálně k dispozici a co bylo jasně dáno, tj. především z cen, za něž společnost KODOTEX zboží nakupovala ze Spolkové republiky Německo, resp. ze Slovenské republiky, dále z cen, za něž totéž zboží následně podle jí vystavovaných faktur prodávala společnosti ROGI GROUP atd. Při tom je samozřejmě třeba vycházet ze základní premisy běžného obchodního styku, že žádný obchodník na kterémkoli článku obchodního řetězce zboží neprodá levněji, než za kolik jej nakoupil. V daném případě nic nesvědčí pro závěr, že by navýšení ceny při prodeji zboží společností KODOTEX společnosti ROGI GROUP oproti ceně, za kterou společnost KODOTEX toto zboží nakoupila z ciziny, bylo jakkoli nepřiměřené. Z listinných důkazů se podává, že společnost KODOTEX cenu navýšila způsobem, který se nijak nevymyká běžným obchodním zvyklostem, jistě mj. i proto, aby nevzbudila zbytečné podezření. Například v měsících dubnu a květnu 2011 podle příslušných faktur (viz příloha spisu č. 2, svazek č. 3) prodávala FAME společnosti ROGI GROUP za částku 1 120 Eur za tunu, když toto zboží krátce předtím pořídila ve stejných měsících od společnosti TECOSOL za cenu 1 061 Eur za tunu (viz příloha spisu č. 2, svazek č. 4). Navýšení ceny při tomto prvním přeprodeji tedy činilo 59 Eur za tunu (zhruba 5,5 %). V následujících článcích fiktivního obchodního řetězce pak bylo zboží přeprodáváno s dalším mírným navýšením ceny. Například podle faktur založených v příloze č. 3, svazku č. 3 společnost ROGI GROUP prodávala totéž zboží (FAME) v měsících dubnu a květnu 2011 společnosti AKVA Top za částku 1 123 Eur za tunu, tedy s navýšením o další 3 Eura na tunu oproti ceně, za kterou jej měla pořídit od společnosti KODOTEX. Jestliže tedy orgány činné v trestním řízení při stanovení rozsahu zkrácení DPH vycházely z cen fakturovaných společností KODOTEX společnosti ROGI GROUP, a nikoli z vyšších cen fakturovaných následně dalšími články dotčených fiktivních obchodních řetězců, pak jde zjevně o variantu pro obviněné příznivou, o postup vysloveně v jejich prospěch.
71. Stejně jako někteří jiní, i obviněná Kateřina Uzlová zkritizovala způsob, jakým soudy stanovily rozsah zkrácení daně, aniž by však současně přijatelným způsobem vysvětlila, jakým jiným a podle ní správným způsobem (který by ovšem byl také v praxi realizovatelný, nikoli jen teoreticky představitelný) se tak mělo stát. Navíc, jak bylo také již zmíněno výše ve vztahu k dovolání obviněného Karla Kuby, se v žádném případě nemůže jednat o námitky vztahující se k rozhodným skutkovým zjištěním, jež jsou určující pro naplnění znaků trestného činu [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. S ohledem na objem obchodů a cenu zboží je zcela zřejmé, že výše zkrácené DPH velmi výrazně převyšuje částku 10 000 000 Kč, což je hranice velkého rozsahu [§138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku]. O naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §240 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku tak není žádných pochyb.
72. Dovolatelka dále poukázala na skutečnost, že obviněným Jaroslavu Mückovi st., Ing. Martinu Šrůtkovi a Miroslavu Těhníkovi byla „přičtena odpovědnost“ za nižší zkrácení daně než ostatním obviněným, včetně ní samotné, což nepovažuje za správné. K tomu je především třeba uvést, že je bezpředmětné poukazovat na to, jaké zkrácení daně měli podle zjištění soudu způsobit jiní obvinění. Z hlediska současného rozhodování je důležité to, v jaké výši zkrátila daň dovolatelka, jakým způsobem a v jakém rozsahu se podílela na předmětné trestné činnosti, a zda toto vše bylo soudy správně vyhodnoceno a dostatečně odůvodněno. To se v daném případě stalo. Výše zkrácení DPH byla stanovena podle toho, v kterém období a jakým způsobem se obviněná zúčastnila řešené trestné činnosti prostřednictvím některé ze společností začleněných do fiktivních obchodních řetězců, jak přispěla k tomu, že společnost KODOTEX mohla DPH zkrátit. Společnost K - Bau Invest, za níž dovolatelka jednala, byla zapojena do obou fiktivních obchodních řetězců, jejichž prostřednictvím ke zkrácení DPH došlo. Dovolatelka též záměrně přehlíží (ve svém dovolání nezmiňuje) fakt, že těsně před začátkem páchání celé této trestné činnosti, konkrétně dne 24. 1. 2011, přijala od tehdejšího jednatele společnosti KODOTEX Damiána Toševa plnou moc k jednání za tuto společnost před Finančním úřadem pro Prahu 1 a zároveň téhož dne osobně převzala na uvedeném úřadu rozhodnutí o registraci společnosti KODOTEX jako plátce daně, což ji též od samého začátku úzce spojuje nejen se společností K - Bau Invest, ale i přímo se společností KODOTEX. Dovolatelka v inkriminovaném období uzavřela jménem společnosti K - Bau Invest dodavatelsko-odběratelské smlouvy jednak se společností AKVA Top a jednak se společností OM GROUP company a jistě není náhodou, že obě tyto společnosti se následně ukázaly být tzv. missing tradery, když ani jedna z nich nepřiznávala a státu neodváděla DPH z předmětných obchodů. Po celé stíhané období měly být tyto obchody navíc zprostředkovávány společností P.K.Gastro Invest zastupovanou obviněným Karlem Kubou (viz již výše zmíněná zprostředkovatelská smlouva ze dne 28. 2. 2011). Ten za hlavního pachatele řešené trestné činnosti označil zemřelého R. B., přičemž zároveň uvedl, že mu na jeho žádost tzv. dohodil mimo jiné právě i obviněnou Kateřinu Uzlovou a ti dva že pak v rámci činnosti společnosti K - Bau Invest spolupracovali. Činnost obviněné Kateřiny Uzlové v rámci společnosti K - Bau Invest prokazuje i výpověď obviněného Jaroslava Mücka ml., který zároveň přiznal svoji vlastní účast na trestné činnosti a jednoznačně uvedl, že řídící osobou, tedy tím, kdo udílel pokyny a činil veškerá důležitá rozhodnutí, byl obviněný Karel Kuba. Zároveň vyjádřil přesvědčení, že obvinění Karel Kuba a Kateřina Uzlová již v té době (v době páchání řešené trestné činnosti) udržovali intimní vztah (jenž je v pozdější době zřetelný nejen z již zmíněných odposlechů pořízených v jiné trestní věci, ale i z výpovědí více obviněných).
73. Naprosto nelze souhlasit s argumentací dovolatelky, že soudy měly stanovit výši daňové povinnosti u každé společnosti na každém článku řetězce zvlášť, a to včetně „její“ společnosti K - Bau Invest, vždy podle faktur vystavených na tom kterém článku řetězce. Tím, kdo zkrátil DPH prostřednictvím více „nastrčených“ společností, byla skupina obviněných – fyzických osob a ke zkrácení DPH došlo nikoli na straně všech těchto společností (na různých stupních fiktivního obchodního řetězce), ale již na samém začátku na straně společnosti KODOTEX (viz výše). Tato společnost veškeré zboží prokazatelně pořídila v jiném členském státu Evropské unie a následně jej přímo dodala čtyřem různým příjemcům v tuzemsku, avšak zároveň fingovala prodej téhož zboží odlišnému subjektu se sídlem v cizině – slovenské společnosti ROGI GROUP s tím, že zboží údajně opustilo území České republiky, což právě mělo zásadní vliv na výši její daňové povinnosti k DPH. Právě na tom byl tento daňový podvod založen. Není tedy pravdou, že by rozsah zkrácení daně obviněnou Kateřinou Uzlovou měl být vypočten z nákupních a prodejních faktur „její“ společnosti K - Bau Invest. Tyto faktury jsou pouze fiktivními doklady vztahujícími se k fiktivním obchodům, které se nikdy neuskutečnily. Soudy naopak správně zjistily a vycházely z toho, že DPH zkrátila již společnost KODOTEX a pro rozhodnutí o vině obviněné Kateřiny Uzlové je rozhodující, v jakém období a jakým způsobem k tomuto následku svým jednáním přispěla.
74. Ze stejného důvodu nejsou rozhodné ani závěry daňových kontrol provedených správcem daně u společnosti K - Bau Invest, resp. výše na základě těchto kontrol doměřené daně (viz str. 5 dovolání). Finanční úřad tehdy postupoval podle pravidel daňového řízení, přičemž měl k dispozici jen omezené informace, vycházel z podkladů, které byly v té době pro něj dostupné. Orgány činné v trestním řízení oproti tomu měly (v pozdější době, na základě rozsáhlého dokazování) k dispozici informace mnohem obsáhlejší a podrobnější, včetně všech důležitých souvislostí, a to mj. i způsobu zapojení společnosti K - Bau Invest a dalších do obou uměle vytvořených obchodních (fakturačních) řetězců. Proto je naprosto zbytečné polemizovat s výsledky finanční kontroly u společnosti K - Bau Invest a s výší finančním úřadem doměřené daňové povinnosti, jak obviněná též činí na str. 5 svého dovolání. Navíc i z výpočtů zde prezentovaných samotnou dovolatelkou a jejích vlastních úvah vyplývá, že výše DPH každopádně výrazně přesahovala částku 10 000 000 Kč, což je minimální hranice velkého rozsahu, tedy, jak bylo výše vyloženo, nemůže jít o skutkové zjištění, které by bylo určující pro naplnění znaků trestného činu, a tudíž nemůže být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná ve svém dovolání neprezentovala žádná tvrzení, natožpak racionální argumentaci, která by mohla resultovat v závěr, že výše jí způsobeného zkrácení DPH nedosahuje hranice 10 000 000 Kč. Ani v případě obviněné Kateřiny Uzlové proto není pochyb o naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §240 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
75. Za zcela neopodstatněný je třeba označit i její další argument, že by snad soudy měly být v tomto řízení vázány rozhodnutími finančního úřadu v daňovém řízení, že pokud např. za období června a července 2011 nebyla v zákonné lhůtě zpochybněna správnost daňového přiznání společnosti K - Bau Invest k DPH, tak že „vina obviněné mohla být posouzena pouze v případě, že by za měsíce červen až červenec 2011 existoval dodatečný platební výměr doměřující daň v částce vyšší, než jak bylo společností přiznáno“. Ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř. soudy samozřejmě nebyly rozhodnutími finančního úřadu v daňovém řízení vázány, neboť šlo o posouzení viny obviněných, tj. soudy naopak musely otázku zkrácení daně, resp. výši tohoto zkrácení, posoudit samy. Navíc je znovu třeba připomenout a zdůraznit zásadní fakt, že ke zkrácení DPH došlo nikoli na straně společnosti K - Bau Invest, nýbrž už dříve na straně společnosti KODOTEX. Za toto zkrácení dovolatelka (spolu)zodpovídá, byť třeba sama nejednala přímo jménem společnosti KODOTEX. Ke vzniku trestněprávně relevantního následku totiž přispěla jiným způsobem, na jiném článku účelově vytvořeného obchodního řetězce, když její jednání bylo nezbytnou součástí celku potřebného k dokonání činu.
K námitkám obviněné L. M.
76. Argumenty obviněné se v odůvodnění jejího dovolání na mnoha místech opakují, různě se prolínají, přičemž se zde směšuje argumentace směřující k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ve skutečnosti se až na jedinou výjimku (týkající se údajně nesprávné aplikace §12 odst. 2 tr. zákoníku) jedná výlučně o námitky skutkové spadající pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. I v případě obviněné L. M. však platí, že nevznesla žádný dostatečně pádný argument, který by mohl vést ke zrušení napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení. Naopak, jedná se v podstatě jen o opakování obhajoby uplatněné v předchozím řízení, včetně odvolací argumentace, s kterou se však oba soudy nižších stupňů dostatečně vypořádaly. Beze zbytku to platí i pro stěžejní tvrzení obviněné, že nevěděla o fiktivnosti daných obchodů, že vykonávala pouze běžnou činnost účetní, že nepatřila do žádné skupiny pachatelů, že se vědomě nepodílela na žádném krácení daně apod. Již soud prvního stupně zdůraznil, že si je vědom určité specifičnosti postavení této obviněné v dané skupině pachatelů, když vykonávala převážně „jen“ činnost externí účetní, pro níž může být (obecně vzato) obtížné seznat, zda jde o reálné obchody nebo obchody fiktivní s cílem zkrátit DPH. I přesto však u této dovolatelky dospěl k závěru o vině (k tomu viz zejména str. 78–79, odst. 153. rozsudku). Stejný závěr pak učinil i soud odvolací (viz str. 23, odst. 19. a str. 26–27, odst. 25 napadeného usnesení). Rozhodně není pravdou, že by v tomto řízení nebyl proveden žádný důkaz, který by vyvrátil obhajobu dovolatelky, že o fiktivnosti obchodů nevěděla. Naopak, oba soudy nižších stupňů se s touto obhajobou dostatečně vypořádaly a správně došly k závěru, že je nepřijatelná.
77. Prakticky totéž lze konstatovat i ohledně námitky, že nebylo ničím prokázáno, že by jednala na pokyn obviněného Karla Kuby a že by se činem obohatila. Výrok o vině zní tak, že obviněná jednala v rámci širší skupiny pachatelů ve společném úmyslu obohatit se (aniž by však bylo řečeno, že se obohatila přímo i ona sama, příp. jak), a to podle pokynů své dcery – obviněné Kateřiny Uzlové, jíž udílel pokyny zase někdo další. Ani jeden ze soudů nižších stupňů tedy závěr, že se dovolatelka obohatila, resp. že by jednala na přímý pokyn obviněného Karla Kuby, neučinil. To, že společnost K - Bau Invest fakticky řídil a obviněné Kateřině Uzlové udílel pokyny obviněný Karel Kuba, bylo prokázáno (viz výše). Vzájemnými vztahy obviněných a rozdělením úkolů při páchání trestné činnosti, včetně obviněných Karla Kuby, Kateřiny Uzlové a L. M., se Městský soud v Praze podrobně zabýval (viz zejména str. 76–79, odst. 152. – 153. rozsudku). Obhajoba obviněné, že nebyla prokázána žádná spojitost mezi ní a obviněným Karlem Kubou, resp. zemřelým R. B. či jinými osobami podílejícími se na předmětné daňové trestné činnosti, byla bezpečně vyvrácena. Kromě výstupu z odposlechů mobilních telefonů obviněných v roce 2015 (z jiné trestní věci), které dobře dokumentují jejich vzájemné vztahy a činnost v tomto období, lze zmínit také např. e-mailovou komunikaci mezi obviněným Karlem Kubou a dovolatelkou ze dne 27. 12. 2011 (viz strana 62, odst. 117. rozsudku soudu prvního stupně), která příliš nekoresponduje s obhajobou (dovolacím tvrzením) obviněné, že obviněného Karla Kubu v roce 2011 neznala, že jej poznala až s odstupem několika let, když se stal partnerem její dcery.
78. Dovolatelka dále zdůraznila, že za žádný subjekt nepodala daňové přiznání, že vykonávala čistě jen činnost účetní společnosti K - Bau Invest. Ani tomu však nelze přisvědčit. Na základě plné moci udělené obviněným Janem Richterem – tehdejším jednatelem společnosti AKVA Top podala za tuto společnost daňové přiznání k DPH za první čtvrtletí roku 2011. To vyplývá nejen z listinných důkazů, ale i z výpovědi samotné obviněné, aniž by však jakkoli rozumně vysvětlila důvod tohoto svého počínání. Na vysvětlenou uvedla pouze to, že ji o to požádala dcera, že je to tak třeba udělat, a že k tomu od ní dostala podklady. Netřeba samozřejmě zvlášť zdůrazňovat, že není vůbec běžné, aby obviněná jednak zpracovávala účetnictví a daňová přiznání společnosti K - Bau Invest a současně podávala daňové přiznání i za společnost AKVA Top, což byl dodavatel společnosti K - Bau Invest (a zároveň missing trader v prvním fakturačním řetězci).
79. K argumentaci, že se soudy nevypořádaly s námitkou, proč byla jako účetní trestně stíhána pouze ona a nikoli například L. O. a J. M., je třeba v první řadě uvést, že soudy byly vázány obsahem obžaloby a mohly posuzovat vinu jen těch osob, vůči nimž byla obžaloba podána. Každopádně oběma soudy nižších stupňů bylo dostatečně podrobně vysvětleno, proč právě v případě obviněné L. M. dospěly k závěru, že tato o fiktivnosti obchodů věděla a že se zcela vědomě podílela na páchání úmyslné trestné činnosti. Byla v blízkém příbuzenském vztahu s obviněnou Kateřinou Uzlovou (matka – dcera), přičemž z tohoto a ze všech dalších zjištěných skutečností a vzájemných souvislostí lze bezpečně dovodit, že musela vědět, že nejde o reálné obchody. Její dcera se takovými obchody nikdy dříve nezabývala, měla v té době nouzi o peníze, pečovala o malé děti, v předchozím období měla vždy spíše jen nízké výdělky a najednou z ničeho nic začala podnikat „ve velkém“ prostřednictvím obchodní společnosti, s mnohamilionovými měsíčními obraty, a jí (dovolatelce) to prý přesto nepřišlo divné, dcera jí nic neřekla a ona sama se na nic neptala, nic neřešila, nezajímalo ji, proč společnost K - Bau Invest, která byla předtím nečinná, najednou vykazovala každý měsíc mnohamilionové obraty apod. Divné jí nepřišlo ani to, proč její dcera krátce nato takto dobře rozjeté obchody a celé podnikání ukončila. Za dané situace nelze soudům nižších stupňů vůbec nic vytknout, pokud obhajobu obviněné označily za účelovou a provedenými důkazy vyvrácenou.
80. Obviněná poukázala též na to, že zpracovatel znaleckého posudku České znalecké, a. s., ve své výpovědi před soudem mimo jiné uvedl, že doklady, které posuzoval, na něj na první pohled nepůsobily dojmem nějaké fiktivnosti, že se naopak jednalo o relativně „věrohodné formuláře“. V té souvislosti si obviněná položila řečnickou otázku, jak mohla fiktivnost obchodů poznat ona, když ji nepoznal ani znalec. Odpověď je ovšem nasnadě. Znalec reagoval pouze na dotaz, zda doklady samotné (bez řady skutečností a souvislostí, které on neznal, ale dovolatelka ano) podle svého obsahu na první pohled nebudí podezření, že jsou fiktivní. V té souvislosti je samozřejmě nutné uvést, že snahou obviněných nepochybně bylo, aby jimi vystavované fiktivní doklady jako fiktivní na první pohled nepůsobily, aby naopak budily zdání, že se vztahují ke zcela reálným obchodům. Každopádně i v tomto směru se ze strany dovolatelky jedná o stále stejnou obhajobu, s níž se soudy nižších stupňů podrobně vypořádaly. Jasně vysvětlily, na základě jakých důkazů a úvah uznaly obviněnou vinnou, tedy mimo jiné i to, proč musela vědět, že se nejedná o reálné obchody, nýbrž jen o fiktivní fakturaci s cílem zkrátit daňovou povinnost k DPH (k tomu viz konkrétně zejména str. 78–79, odst. 153. rozsudku soudu prvního stupně a str. 23, odst. 19. usnesení odvolacího soudu).
81. Další výhrada obviněné směřovala proti bodu 12. odůvodnění napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze. Nejprve připomněla, že zde bylo uvedeno, že nikdo z obviněných není souzen za jednání spočívající v zahrnutí fiktivních faktur do ovlivnění výše DPH, ale naopak za to, že fiktivní faktury do daňového přiznání zahrnuty nebyly a že tak bylo navozeno zdání, jako by společnost KODOTEX dovezené komodity vůbec nezobchodovala. Na to pak dovolatelka navázala úvahou, že za této situace ovšem není jasné, proč byla žalována za vyhotovení fiktivních faktur jiné společnosti, respektive zpracování jejích daňových přiznání, když se společností KODOTEX a jejími daňovými přiznáními neměla nic společného. V reakci na to lze především uvést, že souzena a odsouzena byla za to (jak vysvětlily již soudy prvního a druhého stupně), že se určitým způsobem vědomě podílela na činnosti celé skupiny pachatelů a provedla část jednání, které bylo nezbytné k úspěšnému dokonání trestného činu. Bez fiktivní fakturace a podávání tomu odpovídajících nepravdivých daňových přiznání k DPH za společnosti začleněné do uměle vytvořených obchodních řetězců by nemohlo být dosaženo kýženého výsledku, tj. společnost KODOTEX by nemohla úspěšně zatajit, že zboží zakoupené v jiném členském státu Evropské unie dodala přímo čtyřem tuzemským koncovým odběratelům, nemohla by úspěšně předstírat vývoz téhož zboží zpět do ciziny (také členského státu Evropské unie) a v důsledku toho pak i to, že povinnost odvést z předmětných obchodů DPH nevznikla jí, nýbrž někomu jinému (missing traderům AKVA Top a OM Group company). Otázce spolupachatelství obviněných se poměrně podrobně věnoval již soud prvního stupně (viz odůvodnění jeho rozsudku na str. 89, odst. 165.), a to včetně odkazů na relevantní judikaturu.
82. Souhlasit nelze ani s námitkou, že soudy nepřípustně generalizovaly odůvodnění subjektivní stránky trestného činu u všech obviněných (s dodatkem, že ona nebyla ani bílým koněm, ani řídící osobou či hlavním příjemcem profitu z trestné činnosti, nýbrž pouhou účetní, o čemž se však v soudních rozhodnutích údajně nemluví). Otázkou naplnění subjektivní stránky trestného činu se soudy ve skutečnosti zabývaly poměrně podrobně. Městský soud v Praze tak učinil zejména na str. 78–79 v odst. 153. a na str. 90 v odst. 167. Vrchní soud v Praze tyto závěry následně akceptoval, což výslovně uvedl v odůvodnění svého usnesení a zároveň se zde naplněním subjektivní stránky trestného činu u dovolatelky zabýval i sám (viz str. 23, bod 19.). Zde prezentované úvahy obou soudů jsou logické a plně akceptovatelné. Naopak není příliš zřejmé, co dovolatelka myslela onou „nepřípustnou generalizací“, když o její účasti na řešené trestné činnosti, především v pozici účetní společnosti K - Bau Invest, a v souvislosti s tím mj. i o naplnění subjektivní stránky trestného činu se oba soudy zmiňovaly zcela konkrétně.
83. Jako další dovolací námitku obviněná uplatnila to, že se soud druhého stupně údajně nevypořádal s jejími odvolacími argumenty, když v odst. 25. jen nedostatečně a nekonkrétně odkázal na výsledky provedeného dokazování a závěry soudu prvního stupně. K tomu je třeba v první řadě znovu odkázat na již výše citované usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08. Vzhledem k tomu, že s obhajobou dovolatelky se dostatečně vypořádal již soud prvního stupně, tak odvolacímu soudu nelze vyčítat, že se s touto argumentací v zásadě ztotožnil, odkázal na ni a pouze částečně ji doplnil, tedy že jednotlivě bod po bodu nerozebíral všechny odvolací argumenty obviněné a výslovně a detailně se k nim jednotlivě nevyjadřoval. Již tehdy se totiž jednalo v podstatě jen o pokračování stále stejné obhajoby obviněné, která byla dostatečně vypořádána už soudem prvního stupně.
84. Pokud jde o argumentaci nesprávným určením rozsahu zkrácení daně, že šlo pouze o matematický výpočet znalce podle zadání orgánů činných v trestním řízení, aniž by bylo zkoumáno, zda fakturované ceny jsou obvyklé, zda nebo komu vůbec daňová povinnost vznikla, bez dalšího obšírného komentáře lze odkázat na to, co bylo uvedeno již výše ve vztahu k dovolacím námitkám obviněných Karla Kuby a Kateřiny Uzlové. Byly to právě obvinění, kteří svojí činností (řešeným trestným činem) zapříčinili stav, kdy objektivní obsahově správné daňové doklady k dispozici nejsou, a naopak zde existují jen doklady fiktivní týkající se předstíraných obchodů. S touto situací se oba soudy nižších stupňů naprosto správně vypořádaly a způsob stanovení rozsahu zkrácení DPH ve svých rozhodnutích řádně odůvodnily (viz str. 73–74, odst. 147. rozsudku soudu prvního stupně a str. 24–25, odst. 23. usnesení soudu odvolacího).
85. Za důvodnou nelze považovat ani námitku obviněné, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, pokud soud prvního stupně v závěru hlavního líčení provedl k důkazu „odposlechy z jiné kauzy z roku 2015“, tj. z doby zhruba čtyři roky po spáchání řešené trestné činnosti, přičemž obviněná zároveň zpochybnila i procesní použitelnost těchto odposlechů s tím, že nebyly splněny podmínky ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. V první řadě je třeba poznamenat, že není pravdou, že v době, kdy byly tyto odposlechy pořízeny, již nebylo možné předpokládat, že by mohly přinést jakékoli významné poznatky o trestné činnosti obviněných z dřívějšího období (o nyní řešené trestné činnosti), a že pokud by o pořízení odposlechů usilovaly orgány činné v tomto trestním řízení, tak by neuspěly s ohledem na nesplnění podmínky uvedené v §88 odst. 1 tr. ř. Naopak, z odůvodnění meritorních rozhodnutí soudů nižších stupňů je zřejmé, že jistý důkazní význam, jakkoli spíše jen okrajový, tyto odposlechy reálně měly i pro nyní řešenou věc, a to přesto, že byly pořízeny až s větším časovým odstupem po spáchání nyní projednávané trestné činnosti, a totéž se podává nakonec i z odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu. Zcela jistě tak nelze dojít k závěru (jenž se snaží dovolatelka prosadit), že by příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v této věci nemohl být vydán proto, že již nebylo možné důvodně předpokládat, že jím budou získány skutečnosti významné pro toto trestní řízení (§88 odst. 1 tr. ř.). Procesní použitelnost daných odposlechů však každopádně vyplývá z ustanovení §88 odst. 6 věty poslední tr. ř., jak rovněž správně uvedly oba soudy nižších stupňů (viz rozsudek soudu prvního stupně str. 79, odst. 153. a usnesení soudu druhého stupně str. 27, odst. 25.).
86. Ve vztahu k údajně nesprávnému právnímu posouzení skutku obviněná uplatnila v zásadě dvojí argumentaci, přičemž však ve skutečnosti lze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit jen jednu z nich, a to tu, která se týká údajně vadné aplikace ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku. Naproti tomu argumentace údajným nenaplněním subjektivní stránky trestného činu stojí výlučně na skutkovém základu, tedy spadá pod již shora podrobně rozebraný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tvrzení, že její jednání není trestným činem, totiž obviněná postavila na tom, že pouze zpracovávala účetnictví společnosti K - Bau Invest podle pokynů své dcery, že se společností KODOTEX neměla nic společného, že nebyla žádná vazba mezi ní a společností KODOTEX, že nejednala ve společném úmyslu zkrátit daňovou povinnost k DPH s ostatními obviněnými, že nebyla bílým koněm v žádné z dotčených společností apod. Jak už bylo řečeno, nejde o nic jiného než o opakování stále stejných argumentů, které uplatnila již před soudy prvního a druhého stupně a s nimiž se tyto soudy odpovídajícím způsobem vypořádaly.
87. Nad rámec uvedeného považuje Nejvyšší soud za potřebné reagovat již jen na námitku dovolatelky, že by v daném případě musel být prokázán její úmysl i ve vztahu k velkému rozsahu zkrácení daně, což se podle jejího mínění nestalo. V té souvislosti je třeba především upozornit na ustanovení §17 písm. a) tr. zákoníku, podle něhož se k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby přihlédne, jde-li o těžší následek, i tehdy, pokud jej pachatel zavinil z nedbalosti, s výjimkou případů, kdy trestní zákoník i zde vyžaduje zavinění úmyslné [což ovšem §240 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku v souvislosti se spácháním činu ve velkém rozsahu nevyžaduje, tedy postačuje nevědomá nedbalost]. Z provedeného dokazování je zřejmé, že dovolatelka se jako účetní společnosti K - Bau Invest a zároveň jako osoba podávající jedno z daňových přiznání za společnost AKVA Top podílela na trestné činnosti v poměrně velkém rozsahu a po poměrně dlouhou dobu. Evidentně měla přehled o finančních objemech předmětných obchodů, včetně příslušné výše DPH, když zpracovávala všechny s tím související účetní doklady pro společnost K - Bau Invest, vyplňovala její daňová přiznání k DPH a současně podala daňové přiznání k této dani za první čtvrtletí roku 2011 i za společnost AKVA Top. Nepochybně tedy věděla, že se DPH, která by měla být z těchto obchodů státu odvedena, pohybuje v řádu desítek milionů korun. Jestliže soudy nižších stupňů za této situace u obviněné (a to i ve vztahu ke spáchání činu ve velkém rozsahu) dovodily zavinění „nejméně ve formě nepřímého úmyslu“, pak jim nelze nic vytknout.
88. Jak už bylo řečeno, jedinou námitkou skutečně podřaditelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je námitka „nenaplnění materiální podmínky trestnosti činu“ s poukazem na ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku. Míněno bylo zřejmě to, že s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe a princip ultima ratio by jednání obviněné nemělo být řešeno prostředky trestního práva, nýbrž jiným způsobem, tj. že by se mělo jednat o pouhý přestupek nebo dokonce o jednání zcela beztrestné. Toto však obviněná nijak blíže argumentačně nerozvedla a úkolem Nejvyššího soudu není, aby si její argumentaci domýšlel. Prakticky zde tedy není nic konkrétního, k čemu by se dovolací soud měl (mohl) vyjádřit. Argumentace obviněné zjevně i v tomto směru vychází primárně z jejího tvrzení, že dělala jen obyčejnou práci účetní a na ničem nelegálním se vědomě nepodílela. To je však ve své podstatě námitka skutková, která byla vypořádána již výše. Pokud by bylo prokázáno, že skutečně jen poctivě vykonávala práci účetní, pokud by v jejím případě nebylo prokázáno naplnění subjektivní stránky trestného činu, pak by jistě odsouzena být nemohla. Taková situace zde ale nenastala, naopak bylo bez jakýchkoli rozumných pochybností prokázáno, že se na páchání předmětné trestné činnosti podílela úmyslně.
89. Ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, se podává, že společenská škodlivost není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Tak tomu ovšem v případě jednání dovolatelky není. Ta svým jednáním naplnila znaky nejen základní, ale i kvalifikované skutkové podstaty, resp. kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu, a to konkrétně podle §240 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. To sice ještě automaticky neznamená, že je bezpodmínečně třeba uplatnit trestněprávní odpovědnost (že uplatnění odpovědnosti podle jiných právních předpisů nemůže být dostačující), nemalý význam to však jistě má, neboť společenská škodlivost takového jednání je obecně mnohem vyšší, než v případě jednání naplňujícího znaky pouze základní skutkové podstaty téhož trestného činu (§240 odst. 1 tr. zákoníku). V daném případě nelze přehlédnout, že šlo o poměrně sofistikovanou trestnou činnost, o delší dobu trvající koordinované jednání celé skupiny pachatelů, přičemž došlo ke zkrácení daně v řádu desítek milionů korun. Zcela jistě zde tedy nejsou žádné mimořádné okolnosti, které by mohly resultovat v závěr, že jednání obviněné z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty a že se tedy nejedná o trestný čin, nýbrž jen o přestupek, případně o jednání zcela beztrestné.
K námitkám obviněného Ing. Martina Šrůtka
90. Námitky tohoto dovolatele jsou s ohledem na jejich obsah evidentně námitkami čistě skutkovými ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nikoli právními ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (vadné právní posouzení skutku). Obviněný zpochybnil závěr soudů o svém úmyslném zavinění, avšak tento závěr byl učiněn na základě komplexního vyhodnocení všech ve věci provedených důkazů (viz výše). Dovolatel si je sám zjevně vědom toho, že jím uplatněné námitky pod označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nespadají – viz část IV. jeho dovolání, kde na jednom místě výslovně připouští své srozumění s tím, že „se pohybuje na tenké hranici možnosti odmítnutí dovolání s odkazem, že se domáhá přezkumu hodnocení důkazů, když Nejvyšší soud není další odvolací instancí“. S tím nelze než souhlasit.
91. Dovolatel nezpochybnil (naopak jej výslovně přijal) závěr soudů, že šlo v daném případě o účelově vytvořený obchodní řetězec a podvodné jednání skupiny pachatelů rezultující ve zkrácení DPH, ovšem s tou výhradou, že on sám nejednal úmyslně, nýbrž jen nedbalostně. To je však obhajoba, kterou v tomto řízení uplatnil již před oběma soudy nižších stupňů a ty se s ní vypořádaly.
92. Argumentace obviněného, že „soudy hodnotily jeho zavinění optikou doby, kdy rozhodovaly, a nikoli optikou doby, kdy byl čin spáchán“, že v době činu nebyly pojmy jako karuselový podvod, řetězový daňový podvod apod. mediálně či jinak příliš známé, je irelevantní. Podstatné je, zda se obviněný v pozici statutárního zástupce jedné ze společností začleněných do fiktivního obchodního řetězce (v daném případě společnosti Top Triumph na pozici buffer) vědomě podílel na páchání této trestné činnosti s cílem zkrátit DPH, zda ke zkrácení daně skutečně došlo a pokud ano, tak v jakém rozsahu. To vše bylo provedeným dokazováním bezpečně zjištěno (viz výše). Obviněný pouze beze změny opakuje svoji dřívější argumentaci uplatněnou v tomto řízení, a to včetně argumentace odvolací. Tvrdí, že ve své výpovědi před soudem vše logicky a vyčerpávajícím způsobem vysvětlil a že tudíž závěr o jeho úmyslném zavinění nemůže obstát. Jinak řečeno, nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů ze strany soudů, které dospěly k závěru opačnému. Na tom, jak důkazy vyhodnotil Městský soud v Praze i Vrchní soud v Praze však Nejvyšší soud neshledal nic závadného. Není zde žádný rozpor, a už vůbec ne rozpor zjevný, mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Stejně jako předtím v odvolání, nyní i ve svém dovolání obviněný prakticky jen opakuje svoji základní obhajobu s tím, že tuto měly soudy akceptovat a ne odmítnout. V dovolání mj. výslovně uvádí (po podrobném rozboru obsahu své výpovědi v hlavním líčení), že z jeho tvrzení vyplývá jiná skutková verze, než kterou přijaly soudy, tato měla být podle jeho názoru akceptována a na základě toho pak byla namístě jiná právní kvalifikace činu (nejde o žádný trestný čin). Zejména Městský soud v Praze však v odůvodnění svého rozsudku podrobně vysvětlil, proč obhajobě obviněného neuvěřil a proč jej uznal vinným (viz str. 86–88, odst. 162.). Tomuto odůvodnění nemá Nejvyšší soud co vytknout. Jedná se o logické, vnitřně nerozporné úvahy mající oporu v provedeném dokazování a vycházející z komplexního posouzení všech ve věci provedených důkazů a zjištěných skutečností. Dovolatele lze proto na tuto část odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně odkázat, neboť tam najde odpověď (adekvátní reakci) na všechny své zásadní obhajovací námitky, včetně námitek dovolacích.
K námitkám všech dovolatelů
93. Veškerá výše uvedená konstatování ústí v závěr, že rozsudek soudu prvního stupně ani usnesení soudu druhého stupně netrpí vadami, které by naplňovaly obviněnými fakticky či formálně deklarované dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) resp. i) tr. ř. Z důvodu vzájemné podmíněnosti pak nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
V.
Způsob rozhodnutí
94. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl jako zjevně neopodstatněná podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
95. Jestliže obviněná L. M. ve svém dovolání žádala, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil, resp. přerušil výkon napadeného rozhodnutí, pak je třeba uvést, že se jedná o pouhý podnět, nikoli o návrh, o němž by bylo nutné činit formální rozhodnutí. Návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může totiž se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který tak ovšem v dané věci neučinil. Předseda senátu Nejvyššího soudu přitom důvody pro odklad, resp. přerušení, výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněné k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 12. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Ondřej Círek