ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.133.2023.2
sp. zn. 6 Tdo 133/2023-639
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2023 o dovolání, které podal obviněný L. J. , nar. XY, bytem XY, XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. 55 To 299/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 49/2021, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. 55 To 299/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 2 T 49/2021 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný L. J. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku (ad 1.) a zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ad 2.), jichž se podle jmenovaného soudu dopustil jednáním popsaným ve výroku daného rozhodnutí.
2. Podle §185 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen také trest propadnutí věci ve vztahu k věcem specifikovaným ve výroku o trestu. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 1. 2021, č. j. 32 T 3/2021-47, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Dále mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené M. Č. (dále také jen „poškozená“) na náhradu nemajetkové újmy částku ve výši 245 984 Kč.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. 55 To 299/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 2, 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného podle §185 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil také trest propadnutí věci ve vztahu k věcem specifikovaným ve výroku o tomto trestu. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 1. 2021, č. j. 32 T 3/2021-47, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Jinak ponechal napadený rozsudek beze změn.
4. Na tomto místě Nejvyšší soud poznamenává, že původně bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 2 T 49/2021, který byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 55 To 495/2021, zrušen podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena Okresnímu soudu v České Lípě k novému projednání a rozhodnutí.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. 55 To 299/2022 (dále také jen „napadený rozsudek“), napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř.
6. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že měl v úmyslu být přítomen při veřejném zasedání, které bylo nařízeno na den 25. 10. 2022, avšak jeho žádosti nebylo vyhověno. Namítl, že v den, kdy mělo veřejné zasedání proběhnout, měl příznaky onemocnění covid-19, přičemž následně si provedl PCR test s pozitivním výsledkem. Nechtěl tedy ohrozit případným šířením nákazy koronaviru osoby zúčastněné na veřejném zasedání soudu, když případné šíření této nákazy je kvalifikováno jako trestný čin. Zůstal proto doma a veřejného zasedání se nezúčastnil. Postup odvolacího soudu, který nevyhověl jeho žádosti o odročení veřejného zasedání, proto označil za nesprávný a porušující jeho práva na obhajobu a spravedlivý proces. K tomu doložil „písemnou žádanku testu na covid-19“ (ve skutečnosti již výsledek tohoto testu).
7. Napadený rozsudek odvolacího soudu považoval obviněný dále za nesprávný ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení. Tuto nesprávnost spatřoval zejména v jednostranném vyhodnocení důkazů ve prospěch poškozené a v neprovedení a nedostatečném vypořádání se s doplňujícími důkazními návrhy. Namítl celou řadu nesrovnalostí a rozporů ve výpovědi a chování poškozené. Její osoba a výpovědi podle něj vykazují známky nevěrohodnosti. Z provedených důkazů označil za zřejmé, že vztah s poškozenou byl zpočátku harmonický, postupem času docházelo mezi nimi k některým konfliktům, nicméně situace nebyla rozhodně tak dramatická, aby mohl být učiněn závěr, že se dopustil trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí. Nejednalo se totiž podle něj o žádné trvalé a soustavné zlé nakládání – absentovala intenzita, soustavnost a pravidelnost. Rovněž popřel, že by se měl na poškozené dopouštět sexuálního styku bez jejího svolení. Jeho jednání proto bylo hodnoceno příliš přísně, a proto byl ukládán i nepřiměřeně přísný trest. Pokud soudy vzaly za prokázané jednotlivé incidenty, u kterých byli přítomni svědci H. či S., měly být posouzeny jako přečin ublížení na zdraví podle §146 tr. zákoníku ve stadiu pokusu. V neposlední řadě obviněný namítl, že se nemohlo jednat o „týrání osoby spolužijící“ také z důvodu, že podle znalkyně PhDr. Skramuské některé momenty soužití vnímala poškozená jako normu, a nikoliv tedy jako těžké příkoří. Soudům pak ještě vytkl, že znalecky nezkoumaly jeho osobu.
8. Závěrem odkázal na argumentaci uplatněnou v odvolání a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
9. K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Shrnul dovolání obviněného a uvedl, že je vystavěno na doslovném opakování námitek, jež se prolínají víceméně celým trestním řízením a s nimiž se soudy beze zbytku a správně vypořádaly, přičemž s nosnými body obou rozhodnutí soudů nižších stupňů se ztotožnil. V této souvislosti zmínil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002. Následně uvedl, že obviněný nereflektoval novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. účinným od 1. 1. 2022 při vymezení uplatněného dovolacího důvodu. Za bezpředmětný státní zástupce označil odkaz obviněného na podrobnější argumentaci dříve podaného odvolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 5 Tdo 592/2015, či ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010).
10. K námitce uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. státní zástupce uvedl, že je neopodstatněná, neboť v den konání veřejného zasedání obviněnému nebránila žádná objektivní překážka v účasti u něj. Neomlouval se totiž vlastním onemocněním, které by mu účast na projednání věci znemožnilo, a stejně tak jeho 14letá dcera nebyla dne 25. 10. 2022 v takovém zdravotním stavu, který by si vyžadoval trvalou péči ze strany obviněného jako jejího zákonného zástupce. Státní zástupce proto uzavřel, že odvolací soud nepochybil, pokud dne 25. 10. 2022 konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného.
11. Stěžejní část dovolací argumentace podle státního zástupce představují výhrady obviněného proti závěru soudů o naplnění znaků předmětných zločinů, jejichž spáchání popírá. Uvedl však, že naprostá většina takto prezentovaných výhrad se s vytýkaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [obviněným nepřesně označeným odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] rozchází. Pod tento dovolací důvod lze podle něj podřadit snad jen ty námitky, v jejichž rámci obviněný namítl, že poškozená neutrpěla posttraumatickou stresovou poruchu a že s ohledem na minulé zkušenosti poškozené vnímala jeho chování jako normu, tudíž nelze dospět k závěru, že by ho mohla vnímat jako těžké příkoří. Takové námitky však označil státní zástupce za zjevně neopodstatněné.
12. Nad rámec státní zástupce uvedl, že soud prvního stupně realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem podle něj dostál taktéž soud odvolací, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami se přesvědčivě vypořádal. Ve shodě se soudy konstatoval, že poškozená vypovídala v průběhu celého trestního řízení zcela konstantně, přičemž v jejích vyjádřeních nebyly zjištěny žádné nedostatky a rozpory, které by její věrohodnost jakkoliv oslabovaly.
13. Státní zástupce proto navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
15. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. 55 To 299/2022 , je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
16. Na tomto místě Nejvyšší soud dodává, že k podrobnější argumentaci uplatněné v odvolání nelze přihlížet. Obsah dovolání totiž nelze vymezit ani částečně odkazem na obsah odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010) .
17. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání.
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
20. Dlužno dodat, že zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upraven další (nový) dovolací důvod, podle nějž lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
IV.
Důvodnost dovolání
21. Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovolací argumentací, kterou obviněný uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
22. Přítomnost osob při veřejném zasedání obecně upravuje ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř. tak, že se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele, a nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná.
23. Pokud jde o odvolací řízení, otázka (ne)možnosti konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného je výslovně upravena pouze v ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, veřejné zasedání konat jen tehdy, jestliže výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
24. Přítomnost obviněného u veřejného zasedání z hlediska citovaného dovolacího důvodu může být nezbytná dále tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat obviněného k takovému veřejnému zasedání (§233 odst. 1 tr. ř.) a tím dal jednoznačně najevo, že v nepřítomnosti obviněného nemůže jednat a rozhodovat, ledaže by soud dodatečně rozhodl podle §205 odst. 2 tr. ř. za použití §238 tr. ř., že lze veřejné zasedání provést, i když se k němu nedostavil předvolaný obviněný.
25. V posuzovaném případě obviněný nebyl v době konání veřejného zasedání ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, proto případná aplikace ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. nepřicházela v úvahu. O veřejném zasedání, nařízeném na 25. 10. 2022, byl vyrozuměn, přičemž žádosti o jeho odročení odvolací soud nevyhověl (bod 1. napadeného usnesení). Namítl-li obviněný v dovolání, že již v den konání veřejného zasedání měl příznaky onemocnění covid-19, přičemž k dovolání přiložil doklad o pozitivním výsledku testu POCT ze dne 1. 11. 2022, je k tomu třeba uvést, že tuto skutečnost do své omluvy z veřejného zasedání nezahrnul, ačkoliv mu v tom zjevně jeho zdravotní stav nebránil, jestliže byl schopen svou účast omluvit zhruba hodinu a půl před konáním veřejného zasedání (toliko) z důvodu péče o svou nemocnou dceru. Možno poznamenat, že veřejné zasedání dne 25. 10. 2022 bylo konáno v jeho nepřítomnosti, za účasti jeho obhájce.
26. Při daných zjištěních (a za dále uvedených podmínek) by bylo možno dospět k závěru, že odvolací soud měl splněny podmínky k provedení veřejného zasedání, neboť se lze ztotožnit s jeho závěrem, že omluva, resp. důvody, pro které se obviněný domáhal změny termínu jednání soudu, nebyly dostatečné. Pokud by odvolací soud o podaném odvolání rozhodl na podkladě skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem a na podkladě dokazování jím provedeného, bylo by možno jeho procesní postup akceptovat. V takovém případě by zákonu odpovídajícím bylo soudem zvolené vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání o odvolání. Odvolací soud však zjevně – a plyne to z referátu předsedy senátu – takto (ve výše vymezeném rozsahu při rozhodování o podaném řádném opravném prostředku) postupovat nemínil, neboť k veřejnému zasedání předvolal poškozenou, kterou jako svědkyni vyslechl (byť v omezeném rozsahu) k podstatě jednání, které bylo obviněnému obžalobou kladeno za vinu a o němž napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně. Uvedené poznatky musel dovolací soud – a to i s přihlédnutím k obsahu podaného dovolání – zohlednit při svém rozhodování o důvodnosti podaného mimořádného opravného prostředku.
27. Za této situace, kdy navíc z celkového kontextu dovolání obviněného je patrné, že v průběhu celého svého trestního stíhání zpochybňoval věrohodnost poškozené a brojil proti její výpovědi, bylo totiž třeba se zabývat otázkou, zda nedošlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tak i k naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. tím, že odvolací soud v průběhu veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného doplnil dokazování právě o opětovný výslech poškozené. To platí tím spíše, že obviněný označil postup odvolacího soudu za nesprávný a porušující jeho práva na obhajobu a spravedlivý proces.
28. Jestliže odvolací soud k zajištění účasti obviněného na veřejném zasedání zvolil formu vyrozumění, dal mu ve smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. najevo, že jeho přítomnost na veřejném zasedání není nutná a lze jednat a rozhodnout i bez jeho přítomnosti. Takto však zásadně nelze postupovat, pokud odvolací soud hodlá provádět dokazování, jež není zjevně zcela marginálního charakteru. Za důkaz, který by mohl být takto označen, však nelze pokládat svědeckou výpověď poškozené, tj. ve své podstatě rozhodující důkaz, o nějž se opřel odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, resp. i posléze vydané rozhodnutí odvolacího soudu.
29. Postup odvolacího soudu v situaci, kdy hodlá v průběhu veřejného zasedání provádět dokazování, a to svým charakterem podstatné pro řešení otázky viny obviněného, v jeho nepřítomnosti, lze podle Nejvyššího soudu nepochybně pokládat za zásah do shora zmíněného práva obviněného, neboť za uvedené situace je nutno obviněného k veřejnému zasedání předvolat (a nikoliv jej pouze o jeho konání vyrozumět), aby se mohl nejen vyjádřit k provedeným důkazům, ale i svou procesní aktivitou (dotazy či důkazními návrhy) takové dokazování ovlivňovat. To pak s sebou nese i nutnost účasti obviněného u takového veřejného zasedání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 26/2004, pod č. T 621, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002).
30. Nejvyšší soud přitom považuje za důležité znovu zdůraznit, že se v posuzované věci nejednalo o nepodstatný důkaz, nýbrž šlo o výslech stěžejní svědkyně. Na tom nic nemění skutečnost, že tento výslech ve veřejném zasedání nevedl ke změně skutkových a na to navazujících právních závěrů. Odvolací soud výslechem poškozené ověřoval její věrohodnost, přičemž ve svém rozsudku také uvedl, že k doplnění dokazování tímto způsobem přistoupil s ohledem na „absenci některých vyjádření poškozené ve vztahu ke skutkovým závěrům soudu prvního stupně“ (bod 7. napadeného rozsudku). Za daných okolností se jednalo o důkaz rozhodující a klíčový.
31. S ohledem na uvedené je třeba považovat postup odvolacího soudu, který obviněného k veřejnému zasedání nepředvolal a veřejné zasedání provedl v jeho nepřítomnosti, za závažný zásah do práva obviněného na spravedlivý proces (na projednání věci v jeho přítomnosti) ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
32. Jelikož Nejvyšší soud shledal, že byl naplněn i po věcné stránce dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., což vedlo ke zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu, bylo by předčasné vypořádávat další dovolací námitky.
V.
Způsob rozhodnutí
33. Nejvyšší soud vzhledem k těmto skutečnostem podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. 55 To 299/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 3. 2023
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu