ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.371.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 371/2023-220
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2023 o dovolání, které podal obviněný J. Š. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, doručovací adresa XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 12. 2022, č. j. 55 To 260/2022-176, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 2 T 13/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 23. 5. 2022, č. j. 2 T 13/2022-91 , byl obviněný J. Š. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle výroku tohoto rozsudku dopustil tím, že
dne 25. 1. 2022 nejméně v 09:00 hodin nejméně v XY v ulicích XY a XY, kde byl zastaven a kontrolován hlídkou PČR KŘP Libereckého kraje, ÚO Jablonec nad Nisou, řídil jako řidič osobní motorové vozidlo zn. Škoda Superb, RZ XY, ač věděl, že naposledy byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, číslo jednací 4 T 7/2020, ze dne 28. 7. 2020, který nabyl právní moci dne 28. 7. 2020, mimo jiné za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odstavec 1 písmeno a) trestního zákoníku a byl mu uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 26. 12. 2021, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 36 měsíců a trest propadnutí věcí podle §70 odstavec 2 písmeno a) trestního zákoníku, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 27. 7. 2020, číslo jednací 4 T 78/2020, a nikdy nezískal řidičské oprávnění.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 13. 12. 2022, č. j. 55 To 260/2022-176, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Bc. Milana Čmelíka dovolání, jež opřel formálně o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d), písm. g) tr. ř. [ovšem ve znění účinném do 31. 12. 2021, v současnosti odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], s poukazem, že nebylo zachováno jeho právo na přítomnost při veřejném zasedání a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Namítl, že se nemohl veřejného zasedání o odvolání zúčastnit, jelikož k němu nebyl vůbec poštou předvolán. Jednání o odvolání proběhlo bez jeho přítomnosti, nevěděl ani o substituci za svého obhájce. Při předchozím odročení veřejného zasedání přitom výslovně uvedl, že trvá na své osobní účasti. Tímto postupem došlo k nedodržení ustanovení §233 tr. ř. a porušení zásady ústnosti a bezprostřednosti. Měl být upřednostněn materiální přístup k doručování soudních písemností před formalistickým, a to tím spíše, že mělo dojít k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Doručení fikcí nemohlo zhojit nesprávný postup krajského soudu, neboť nelze mít za prokázané, že se obviněný s obsahem zásilky seznámil. Odkázal v té souvislosti na nález Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. III. ÚS 3851/18, a rozhodnutí publikované pod č. 38/2003 Sb. rozh. tr.
6. Dále obviněný vyjádřil nesouhlas s jemu uloženým trestem, který označil za nepřiměřeně přísný. Připomněl, že prohlásil vinu a svého jednání upřímně litoval. Zdůraznil přitom výchovnou funkci trestu zvláště u souzeného přečinu. Výkonem trestu ztratí rodinné zázemí a zaměstnání, zpřetrhají se jeho žádoucí sociální vazby. V té souvislosti upozornil na doporučení Rec(2006)2-rev Výboru ministrů členským státům Rady Evropy k Evropským vězeňským pravidlům a zdůrazňovaný princip ultima ratio.
7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 12. 2022, č. j. 55 To 260/2022-176.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) výhradu obviněného stran dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nepovažoval za důvodnou, neboť zákonné podmínky k provedení veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti včetně řádného doručení fikcí byly splněny. Obviněný byl o konání veřejného zasedání vyrozumíván, jak vysvětlil v bodu 4. napadeného usnesení odvolací soud, s čímž se státní zástupce ztotožnil. Námitky obviněného proti výroku o trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný, nelze podřadit pod ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani případně pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ostatně sám obviněný takové vady nenamítá. V té souvislosti státní zástupce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 11 Tdo 817/2014, a ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 149/2003. Výtku týkající se trestu uplatnil obviněný mimo rámec zákonných dovolacích důvodů. Uložený trest není trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a očividně nepřiměřeným, neboť odpovídá zjištěným a soudy popsaným skutečnostem zakládajícím minimálně průměrnou závažnost činu zejména z hlediska osoby obviněného.
9. Na závěr státní zástupce navrhl dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když první skupinu výtek považoval za očividně nedůvodnou a druhou za nepodřaditelnou pod kterýkoliv ze zákonných dovolacích důvodů. Současně vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., bylo nutné posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují uplatněné dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Uplatnit jej lze tedy námitkou, že se v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu takto postupovat nelze, konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost při nich umožněna nebo zajištěna.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , byť byl dovolatelem označen podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím úpravě účinné do 31. 12. 2021], je dán v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
IV. Důvodnost dovolání
14. Vzhledem k obsahu podaného dovolání možno uzavřít, že obviněným uplatněné námitky sice lze formálně podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., ovšem jsou zjevně neopodstatněné.
15. Obviněný v prvé řadě namítá konání veřejného zasedání dne 13. 12. 2022 v jeho nepřítomnosti, a to přesto, že mu nebylo poštou vyrozumění o něm řádně doručeno.
16. Obecně je třeba uvést, že přítomnost osob při veřejném zasedání upravuje §234 odst. 1, 2 tr. ř., z nichž ovšem nutná přítomnost obviněného nevyplývá. Přítomnost osob při veřejném zasedání odvolacího soudu je upravena v §263 tr. ř., k přítomnosti obviněného se vztahuje jen ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. Z něho plyne, že veřejné zasedání odvolacího soudu nelze konat v nepřítomnosti obviněného, jestliže je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, ledaže výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Aplikace tohoto ustanovení ovšem na předmětnou věc nedopadá, jelikož v době konání veřejného zasedání nebyl obviněný na osobní svobodě nijak omezen. Trestní řád současně dává soudu na výběr mezi vyrozuměním a předvoláním obviněného o veřejném zasedání. Byl-li obviněný o veřejném zasedání vyrozuměn a nikoli k němu předvolán, dal tím soud najevo, že může jednat v jeho nepřítomnosti, jelikož nehodlá ve veřejném zasedání provádět dokazování, a obviněný má možnost, ale nikoli povinnost, se veřejného zasedání zúčastnit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 38/2003 a č. 18/2007 Sb. rozh. tr.). Lze tedy konstatovat (viz též přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 95/04), že současná právní úprava obsažená v ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. umožňuje, aby obviněný byl o konání veřejného zasedání pouze vyrozuměn (nevyžaduje se vždy předvolání), přičemž za dodržení této podmínky a se zřetelem ke skutečnostem uvedeným v souvislosti s ustanovením §263 odst. 4 tr. ř. je možné konat veřejné zasedání bez přítomnosti obviněného (§234 tr. ř.).
17. V posuzované věci je třeba připomenout, že odvolací soud po nápadu věci dne 13. 7. 2022 opakovaně veřejné zasedání nařízené na den 30. 8. 2022, 4. 10. 2022 a 10. 11. 2022 k žádostem obviněného z důvodu náhlých zdravotních indispozic, příp. pozitivního testu na onemocnění covid-19, odročoval. K termínům veřejného zasedání byl obviněný vždy vyrozumíván na adresu trvalého bydliště XY, XY a zároveň na jím dne 25. 1. 2022 do protokolu o svém výslechu podezřelého označenou doručovací adresu XY, XY. Současně byl obesílán i na kontaktní adresu sdělenou v průběhu řízení před nalézacím soudem jeho obhájcem (XY, XY). K žádnému z termínů veřejného zasedání a na žádné ze tří uvedených adres, si obviněný vyrozumění o veřejném zasedání osobně nevyzvedl. Rovněž k veřejnému zasedání o odvolání na den 13. 12. 2022 byl obviněný obeslán na všechny výše uvedené adresy [za užití odpovídajícího vzoru č. 14 tr. ř. doporučeného Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 12. 2017, č. 1/2017 (vyrozumění o veřejném zasedání)], opět si na žádné z nich však obsílku nevyzvedl. Jelikož odvolací soud zvolil formu vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání o odvolání podle §64 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. ř., nastalo doručení tohoto vyrozumění tzv. fikcí. Ta podle §64 odst. 4 tr. ř. nastává, pokud si adresát předmětnou písemnost nevyzvedne do deseti dnů od jejího uložení, k čemuž došlo v případě prvního doručení dne 22. 11. 2022. Poslední den této lhůty se považuje za den doručení, a to i přes skutečnost, že se adresát o uložení nedozvěděl, ačkoli se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Je na místě dodat, že adresy XY, XY a XY, XY, obviněný uvedl výslovně jako místa, kde se zdržuje a přebírá poštovní obsílky, tedy jako adresy označené pro účely doručování. K veřejnému zasedání o odvolání dne 13. 12. 2022 tak bylo dovolateli doručeno prokazatelně tímto náhradním způsobem, veřejné zasedání o odvolání proto bylo možno konat v jeho nepřítomnosti. Odvolací soud tudíž neporušil ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání.
18. Námitka stran nevědomosti obviněného o zastoupení u veřejného zasedání substitutem zvoleného obhájce je námitkou, kterou nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů. Zastoupení obhájce substitutem pak upravuje §26 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, které v zásadě opravňuje advokáta dát se zastupovat jiným advokátem vždy, když si klient výslovně nevymíní opak. Přístup k tomuto ustanovení je v odborné literatuře pojímán poněkud rozdílně buď jako právo advokáta, jehož může využít, odpovídá-li tomu rozsah zmocnění, tedy pokud si klient při převzetí právního zastoupení výslovně nevymíní, že jej advokát bude zastupovat toliko osobně (srov. ŽIŽLAVSKÝ, M.; KOVÁŘOVÁ, D. Zákon o advokacii. Komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2023-5-11]. ASPI_ID KO85_1996CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X) nebo jako neomezené oprávnění advokáta, které je ovšem podmíněno souhlasem klienta (srov. VYCHOPEŇ, M. In: SVEJKOVSKÝ, J.; VYCHOPEŇ, M.; KRYM, L.; PEJCHAL, A. Zákon o advokacii. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 207). Ustanovení §26 odst. 1 zákona o advokacii je koncipováno jako zcela obecné, tedy nestanovuje žádné explicitní omezení substitučního oprávnění advokáta vůči jinému advokátu ani je (na rozdíl od §26 odst. 2 zákona o advokacii ve vztahu k substitučnímu oprávnění advokáta vůči advokátnímu koncipientovi či jinému jeho zaměstnanci) nepředvídá. Ustanovení §35 odst. 1 tr. ř. zakotvuje tzv. advokátní monopol na obhajobu v trestním řízení, avšak omezuje substituční oprávnění advokáta toliko vůči advokátnímu koncipientovi v některých případech. Substituční oprávnění advokáta vůči jinému advokátovi však obecně pro trestní řízení nijak neupravuje, a tedy ani neomezuje a takové omezení nelze dovodit ani systematickým výkladem. Obviněný navíc v plné moci ze dne 6. 12. 2022 (č. l. 168), udělené svému druhému obhájci JUDr. Alexandru Šoljakovi, stvrdil podpisem, že bere na vědomí, že zmocněný advokát je oprávněn si ustanovit za sebe zástupce. Tento zástupce – Mgr. Jan Šourek, se veřejného zasedání dne 13. 12. 2022 účastnil. Termín tohoto veřejného zasedání vzal na vědomí při odročeném veřejném zasedání dne 10. 11. 2022 i prvý obhájce obviněného JUDr. Milan Čmelík, zvolený na plnou moc již dne 24. 3. 2022 (č. l. 65), který se ovšem bez udání důvodu k veřejnému zasedání nedostavil. U obviněného nicméně nebyl ani dán důvod nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř.
19. K výtkám obviněného stran nepřiměřené přísnosti uloženého trestu je nutné konstatovat, že v této části je dovolání nepřípustné. Nejvyšší soud totiž z opisu rejstříku trestů obviněného zjistil, že v mezidobí byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 2 T 63/2022, za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 23. 5. 2022, sp. zn. 2 T 13/2022, tedy v posuzované věci.
20. Dovolací soud přezkoumává napadené pravomocné rozhodnutí (tj. zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadených výroků) v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených, jakož i správnost předcházejícího řízení na podkladě skutkového a právního stavu, který existoval v době jeho vydání (tj. ex tunc ). K provedení přezkumné činnosti dovolacího soudu je ovšem nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu vůbec existovalo rozhodnutí napadené dovoláním (popřípadě výrok rozhodnutí napadený dovoláním). Jestliže by po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí došlo k jeho zrušení, popřípadě by došlo ke zrušení výroku napadeného dovoláním (např. právě v souvislosti s uložením souhrnného trestu či trestu společného), pak by dovolací soud nemohl přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě by dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí či výroku bylo nepřípustné a bylo by nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004).
V. Způsob rozhodnutí
21. Z výše popsaných důvodů je zřejmé, že uplatněným námitkám dovolatele, podřaditelným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., Nejvyšší soud nemohl přisvědčit, ve zbývajícím rozsahu bylo dovolání nepřípustné. Proto je Nejvyšší soud jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 5. 2023
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracovala:
Mgr. Zuzana Ursová