ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.109.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 109/2023-1033
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2023 o dovolání obviněného J. K. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 4 To 104/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 128/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. 10. 2021, č. j. 3 T 128/2020-894, byl obviněný J. K. uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve formě účastenství jako organizátor podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tento trestný čin a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 21. 11. 2019, č. j. 18 T 124/2019-47, doručeným mu dne 14. 1. 2020 a pravomocným dne 23. 1. 2020, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jeden a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výši 200 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 100 000 Kč. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dva roky. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 21. 11. 2019, č. j. 18 T 124/2019-47, stejně jako všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných A. D. a A. D.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že v úmyslu získat finanční prostředky z pojistného plnění za fingovanou krádež neexistujícího vozidla nejprve prostřednictvím Z. M. zakoupil za částku 499 Euro dne 21. 8. 2019 v SRN vrak shořelého a zcela zničeného motorového vozidla tov. značky BMW 525D XDRIVE, černé barvy, VIN: XY, který mu Z. M. i s doklady k vozidlu přivezl do jeho provozovny v Písku, následně obviněný J. K. zajistil protokol o měření emisí vozidla se vznětovým motorem s řízeným systémem s OBD – osobního automobilu tov. značky BMW 525D XDRIVE, bílé barvy s VIN: XY vystavený dne 25. 9. 2019 firmou V. K. a protokol o technické prohlídce téhož osobního automobilu vystavený dne 26. 9. 2019 společností SeTeKoCAR, s. r. o. (doklady o provedené prohlídce před registrací vozidla); následně na podzim roku 2019 ve Strakonicích uzavřel s obviněným A. D. dohodu, že tento za odměnu 200 000 Kč uzavře úvěrovou smlouvu na financování koupě fakticky neexistujícího vozidla tov. značky BMW 525D XDRIVE, VIN: XY;
dne 13. 10. 2019 pak obviněný A. D. a obviněný J. K. společně odjeli osobním automobilem BMW 525D XDRIVE, bílé barvy, RZ XY, do Prahy, kde vyzvedli obviněnou A. D., s níž pokračovali na blíže nezjištěné místo, kde obviněný J. K. v přítomnosti obviněné A. D. a obviněného A. D. překryl štítek s původním VIN: XY, štítkem s VIN: XY, a poté všichni tři odjeli do autoservisu společnosti L. Z. A. (dále jen „L. Z. A.“), kde nejprve obviněná A. D. na základě předešlé ústní dohody s obviněným J. K., který jí přislíbil finanční odměnu, jako výlučný vlastník vozidla tov. zn. BMW 525D XDRIVE, VIN: XY, ač věděla, že vozidlo fakticky neexistovalo, uzavřela s pracovníkem společnosti L. Z. A. písemnou smlouvu o zprostředkování prodeje tohoto vozidla za prodejní cenu 630 000 Kč, následně obviněný A. D. uzavřel s pracovnicí společnosti L. Z. A. jako zprostředkovatelem úvěru poskytovaného společností Home Credit, a. s., úvěrovou smlouvu na financování předmětného neexistujícího motorového vozidla, když při uzavírání této smlouvy doložil prostřednictvím obviněného J. K. mzdové listy, z nich vyplynulo, že je zaměstnán u společnosti H. - C. (dále jen „H. – C.“), s čistým měsíčním příjmem ve výši 28 000 Kč, ačkoliv zde nebyl nikdy zaměstnán, když na základě těchto nepravdivých údajů mu byl poskytnut hotovostní úvěr ve výši 504 000 Kč, za který se zavázal uhradit formou 84 pravidelných měsíčních splátek ve výši 11 679 Kč celkovou částku 981 036 Kč, kdy ze sjednaných splátek uhradil toliko 58 996 Kč, přičemž finanční částka ve výši 504 000 Kč byla zaslána na účet společnosti L. Z. A., která finanční prostředky ve výši 503 999 Kč dne 16. 10. 2019 přeposlala na účet obviněné A. D., která dne 16. 10. 2019 ze svého účtu vyzvedla částku 500 000 Kč a tuto v Praze v přesně nezjištěný den předala obviněnému J. K., když dále na základě plné moci A. D. ze dne 13. 10. 2019, udělené společnosti L. Z. A., došlo dne 14. 10. 2019 na odboru dopravy Městského úřadu Roudnice nad Labem k zaregistrování fiktivního osobního automobilu tov. zn. BMW 525D XDRIVE, VIN: XY, do registru vozidel, bylo vystaveno osvědčení o registraci vozidla pod č. XY a fiktivnímu vozidlu byla přidělena registrační značka XY, kdy jako vlastník byla uvedena společnost Home Credit, a. s., a jako provozovatel vozidla byl uveden obviněný A. D., čímž způsobili společnosti Home Credit, a. s., škodu ve výši 504 000 Kč.
3. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 2022, č. j. 4 To 104/2022-952, byl z podnětu odvolání obviněné A. D. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to ve výroku o trestu uloženému této obviněné, a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. o něm bylo znovu rozhodnuto. Odvolání obviněného J. K. bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. V ostatním zůstal napadený rozsudek nedotčen.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, výrok o vině obviněného tímto přečinem je založen na nesprávném právním posouzení skutku a rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byly dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Stěžejní námitkou, prolínající se celým textem dovolání obviněného, bylo, že soudy opřely svá skutková zjištění o výpověď obviněného A. D., ač v předmětné věci proti sobě stojí dvě odlišné verze, a to právě verze obviněného A. D. a obviněného J. K., přičemž obviněná A. D. využila svého práva nevypovídat. Základní pochybení soudu prvního stupně spočívá v tom, že za základ pro svůj rozsudek vzal výpověď obviněného A. D. a obhajobu obviněného J. K. odmítl, aniž by náležitě v souladu §2 odst. 5, 6 tr. ř. objasnil diskrepance mezi výpověďmi těchto obviněných. Poukázal na stanovisko Ústavního soudu vyslovené v nálezu pod sp. zn. III. ÚS 1624/09, v němž je zdůrazněno, že v případě jediného přímého usvědčujícího důkazu je nutno tento mimořádně pečlivě hodnotit a doplnit, byť nepřímými důkazy, a pravidlo in dubio pro reo, podle něhož, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (dále také nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 3094/08). Nalézací soud se citovaným stanoviskem neřídil, bez řádného odůvodnění se nekriticky přiklonil k verzi obviněného A. D., a tím rozsudek zatížil vadou libovůle a svévole. V důsledku mechanické akceptace výpovědi obviněného A. D. oba soudy přehlédly, že události, u kterých obviněný A. D. asistoval svědku V. H. popsal tak, že jeho osobu zaměnil za obviněného J. K., a to s cílem zakrýt aktivní účast a konání svědka V. H.
6. Obviněný konkrétně popřel, že by pro něj svědek Z. M. pořídil ohořelý vrak automobilu a doklady k němu. Současně se dozvěděl, že obstarání požadoval svědek V. H. Rozporoval výpověď svědka s tím, že není v silách jednoho člověka, aby bez pomoci mechanizace vozidlo z valníku v prostoru autoservisu složil, což potvrdil i svědek J. H. Nebylo ani prokázáno, že by v očekávání příjezdu tohoto svědka byla brána autoservisu ponechána odemknutá. Svědek předmětnou událost popsal nepravdivě i ohledně osob, které s ním pro vozidlo jely. Nalézací soud pak zamítl jako nadbytečné důkazní návrhy výslechem svědka J. V., zaměstnance autoservisu v Písku, k tomu, zda dne 22. 8. 2019 při ranním příchodu do zaměstnání viděl v areálu autoservisu ohořelý vrak vozidla, a k tomu, kdo zavíral bránu dne 21. 8. 2019, a M. H., majitele objektu, k tomu, jakým způsobem se zavírala a zabezpečovala vstupní brána do autoservisu.
7. Dále obviněný konstatoval, že závěr soudů o tom, že opatřil protokol o měření emisí vozidla a protokol o technické prohlídce vozidla, je pouhou hypotézou nepotvrzenou žádným důkazem. Z výpovědi svědka V. M., zaměstnance STK Příbram, nelze dovodit, že by obviněný přivezl vozidlo na technickou prohlídku. Obviněný v tomto ohledu namítal, že nalézací soud k důkazu nevyžádal záznamy z kamer na STK v Příbrami, ač by mohly potvrdit či vyvrátit dané tvrzení. Kromě toho pominul možnost prokázat opatřením a následným vyhodnocením dat získaných záznamy z telekomunikačního provozu mobilu užívaného obviněným, kde se nacházel v době, kdy se měl účastnit předmětných kontrol a opatřovat protokoly. I když obviněný navrhl výslech svědka F. K. k tomu, kde se nacházel jeho automobil v době provádění kontrol a kdo jeho vozidlo provozoval, soud prvního stupně návrh zamítl jako nadbytečný.
8. Obviněný se podle svého tvrzení ani s obviněným A. D. nedohodl, že uzavře úvěrovou smlouvu na financování koupě fakticky neexistujícího vozidla. Rovněž k jízdě automobilem dne 13. 10. 2019 nedošlo tak, jak uvedl obviněný A. D. Zopakoval svou verzi, podle níž předmětného dne vozidlem svého otce odjel spolu s obviněným A. D. ze Strakonic přes Prahu do Roudnice nad Labem za svým kamarádem L. K., s nímž se domluvil na prezentaci jeho nového automobilu. Na sjednaném místě přistoupil svědek V. H. i se svou přítelkyní obviněnou A. D. (kterou do té doby nikdy neviděl). Obviněný se u autobazaru od ostatních na určitou dobu vzdálil, po asi hodině a půl se vrátil a šel do kanceláře autobazaru, kde se obviněný A. D. a obviněná A. D. domlouvali na zakoupení vozidla na úvěr. Poté všichni odjeli společně zpět do Prahy, kde se obviněný A. D. a obviněná A. D. zastavili na poště k ověření svých podpisů. Podle názoru obviněného je evidentní, že oba zbylí obvinění kryjí organizátora úvěrového podvodu svědka V. H. Obviněný přitom opakovaně navrhoval provedení výslechu svědků L. K. a J. H. k přítomnosti V. H. v autobazaru v Roudnici nad Labem, avšak soud takový návrh jako nedůvodný zamítl. Účast obviněného J. K. na podvodném jednání v autobazaru v Roudnici na Labem nelze bez důvodných pochybností dovodit ani z výpovědí svědků J. M., M. S. a R. Z., činných ve společnosti L. Z. A. v Roudnici nad Labem, kteří se shodli pouze na tom, že v autobazaru této společnosti byly tři osoby, a to dva muži a jedna žena. Obviněný však nepopírá, že v kanceláři byl, ovšem za jiným účelem a po kratší dobu, nežli odpovídá délce podvodného jednání uskutečněného v souvislosti s údajným prodejem vozidla.
9. Za neprokázané označil také tvrzení, že obviněný A. D. získal falešná potvrzení o měsíčním příjmu od obviněného J. K., neboť toto tvrzení se opírá pouze o výpověď obviněného A. D. Samotné podklady neposkytují žádné informace o tom, kdo je vystavil, komu byly poskytnuty a jak je získal. Soudy nereagovaly na upozornění učiněné obhájcem obviněného J. K., že u téhož okresního soudu se v civilním řízení projednává věc, v níž svědci uvedli, že od V. H. získali falešná potvrzení vydaná společností H. – C. k prokázání zaměstnaneckého poměru a výše měsíčního příjmu rovněž za účelem získání úvěru podvodným způsobem. Soudy však ignorovaly informaci týkající se V. H., který použil stejný modus operandi. Obviněný také popřel, že by v přítomnosti obviněné A. D. a obviněného A. D. na odlehlém místě překryl ve vozidle svého otce štítek VIN a nahradil ho štítkem s jiným VIN.
10. Dovolatel dále rozporoval, že by mu obviněná A. D. v Praze předala peněžní hotovost 500 000 Kč. Soud k tomuto závěru dospěl na základě výpovědi svědkyně L. K., avšak ponechal zcela stranou hodnocení dalších důkazů, a to zda v předmětné době byl vůbec obviněný přítomen a zda měla obviněná A. D. tuto částku k dispozici. Objektivní důkaz z telekomunikačního záznamu o místě a pohybu obviněného dne 16. 10. 2021 přitom potvrzuje jeho výpověď, neboť se v 12:21 hod. nacházel v obci XY. Jeho verze pak spočívala v tom, že v Praze měl svědek V. H. vyzvednout peníze od obviněné A. D. jako dluh za opravu vozidla, přičemž v XY se jim porouchalo auto, a proto je odtud do Prahy dovezl J. H. Peníze byly předány V. H., který z nich vyplatil za opravu. Tuto verzi mohl potvrdit J. H., jehož výslech obviněný navrhl, avšak nalézací soud s odkazem jeho nadbytečnost důkazní návrh zamítl.
11. Obviněný tudíž tvrdil, že svědek Z. M. vozidlo zakoupil pro V. H. a k podvodnému vylákání úvěru pak bylo zneužito vozidlo F. K., o jehož existenci svědek V. H. i obviněný A. D. věděli, neboť ho se souhlasem F. K. v několika případech užívali. Vrak vozidla nebyl přivezen do autoservisu J. K. v Písku a obviněný A. D. na základě instrukcí V. H. v součinnosti s jeho přítelkyní obviněnou A. D. podvodným způsobem v autoservisu v Roudnici nad Labem uzavřel smlouvu o úvěru se společností Home Credit, a. s., a to bez jakékoli účasti J. K.
12. K prokázání pravdivosti své výpovědi obviněný navrhl provedení důkazů výpověďmi F. K., L. K., J. H., J. V., J. H. a dále zjištění přesných časů výběru hotovosti 300 000 Kč a 200 000 Kč z účtu A. D. a zjištění osoby, která byla s vozidlem na emisích v Drásově, přičemž policejní orgán uvedený návrh na doplnění dokazování zamítl jako nadbytečný. Objasnění osobních vztahů mezi obviněným A. D., obviněnou A. D. a svědkem V. H. jako podstatná okolnost zůstalo zcela stranou pozornosti orgánů činných v trestním řízení, které porušily povinnost stanovenou v §2 odst. 5 tr. ř. Rovněž namítal nepřezkoumatelnost rozsudku, neboť skutkové a právní závěry nevycházely z důkazů, jimiž by byla trestná činnost nepochybně prokázána. V této souvislosti poukázal na vadu tzv. opomenutých důkazů identifikovanou v nálezu (správně usnesení) Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 376/03, přičemž soudy nerespektovaly čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Takový postup představoval ponížení lidské důstojnosti obviněného. Za skutkového stavu při absenci důkazů, které nalézací soud nepřípustně neprovedl, nelze vzít za prokázané, že obviněný spáchal skutek popsaný ve výroku rozsudku a při hodnocení nebyl akceptován také princip in dubio pro reo a vina nebyla opřena o zjištění vycházející z řádně provedeného a úplného dokazování. Soudy zkrátily ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces, nejednaly nestranně a nerespektovaly princip audiatur et altera pars.
13. Obviněný dále namítal, že odvolací soud bez jakéhokoli prověření odmítl tvrzení obviněného J. K., že se stal obětí spiknutí. Podrobně se pak zabýval některými argumenty užitými odvolacím soudem, přičemž v podstatě zopakoval již shora uvedené výhrady, s nimiž se podle jeho názoru nevypořádal ani odvolací soud. Měl za to, že nebylo vymezeno, v čem spočívalo jeho aktivní konání podle výpovědi svědků z personálu autoservisu v Roudnici nad Labem, přičemž nepopíral svou přítomnost v autoservisu, nýbrž svou roli při sjednávání dohod zde uzavřených. Dále namítal, že ze skutečnosti, že v autoservisu byl automobil patřící jeho otci předváděn bez registrační značky, nevyplývá, že by provedenou změnu učinil on. Pokud je na zprostředkovatelské smlouvě zaznamenáno jeho číslo mobilního telefonu, obviněný vylučuje, že ho někdo z autobazaru v Roudnici nad Labem telefonicky kontaktoval. Odvolací soud dále konstatoval, že v trestním řízení nebylo objasněno, kdo zajistil a pachatelům předal doklady osvědčující technický stav a emise neexistujícího vozidla a falza potvrzující neexistující pracovní poměr žadatele o úvěr, avšak přes toto zjištění zcela nepřípustně akceptoval tu část skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu, podle níž měl obviněný zajistit protokol o měření emisí vozidla a protokol o technické prohlídce vozidla a při uzavírání smlouvy obviněný A. D. doložil prostřednictvím J. K. zfalšované mzdové listy. Tvrzení soudu, že kontaktoval autoservis působící jako zprostředkovatel úvěrové smlouvy, to, že vedl jednání vedoucí ke sjednání podvodné kupní a úvěrové smlouvy, a že na výtěžku získaného trestnou činností profitoval, jsou nepřezkoumatelná, neboť nebylo odkázáno na žádný konkrétní důkaz, který by jejich pravdivost prokazoval. Závěr, že svědkyně L. K. neměla na výsledku řízení žádný zájem, rozporoval tím, že tento může existovat např. jen z kamarádství či poskytnutí odměny. Zdůvodnění odmítnutí důkazních návrhů obhajoby i odvolacím soudem pak označil za neakceptovatelné.
14. Postup, při kterém bylo rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku obviněného, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., koliduje s právem obviněného na „fair“ proces (viz nález Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 4/94). Krajský soud přehlížením vad rozsudku nalézacího soudu a řízení, které mu předcházelo, porušil ústavní povinnost soudu poskytnout ochranu základním právům a svobodám (srov. nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 55/04). Dále poukázal na nedostatečnost vysokého stupně podezření, ale nutnost prokázání viny mimo jakoukoli rozumnou pohybnost (srov. nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 608/06), rovněž došlo k nerespektování zásady deformace důkazů (srov. nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 30/94) a svévolnému hodnocení důkazů, k nimž opomněly soudy přiřadit obviněným navrhované důkazy. Nebyl respektován ani právní názor Ústavního soudu uvedený v nálezu pod sp. zn. II. ÚS 2027/17, podle něhož je atributem práva na odůvodnění soudního rozhodnutí řádně vyložená, logicky konzistentní a přesvědčivá aplikace práva obecným soudem. Měl za to, že obecné soudy pak nemohou rezignovat ani na posouzení věrohodnosti výpovědi svědka bez jejího řádného prověření, kdy tato vada nabývá ústavní relevance tehdy, když má taková výpověď stěžejní význam pro prokázání viny (srov. nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 608/06).
15. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
16. Státní zástupce Nejvyšší státního zastupitelství sdělil, že nevyužívá svého oprávnění ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. a k podanému dovolání se nevyjádřil.
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
18. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tento je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.
20. Vzhledem k tomu, že konkrétní výhrady obviněného nebyly striktně podřazeny pod tyto zvolené dovolací důvody, Nejvyšší soud považuje za nutné upozornit na skutečnost, že obviněný sice formálně namítal naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nicméně fakticky jeho dovolací argumentace spočívala výlučně v polemice se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Pod uplatněný dovolací důvod v jeho primárním smyslu proto nelze podřadit žádná tvrzení obviněného. Nicméně takovou dovolací argumentaci, jejíž podstatou byla existence deklarovaného zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy na základě nesprávného hodnocení důkazů, a dále konstatování, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, je možno podřadit pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud ji však shledal zjevně neopodstatněnou.
21. Nutno nejprve obecně konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Tato zjištění se opírají zejména o výpověď obviněného A. D., která koresponduje i s ostatními důkazy ve věci, jmenovitě výpověďmi svědků P. H., J. K., Z. M., V. M., J. M., M. S., R. Z. a L. K., stejně jako s listinnými důkazy, a konečně i s výpovědí obviněné A. D. učiněné před odvolacím soudem. V provedených důkazech nelze shledat jakékoliv rozpory se zjištěným skutkovým stavem. Jedná se o důkazy, které ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů ve svém celku shodně a spolehlivě prokazujících skutečnost, že se dovolatel dopustil shora popsaného jednání. Současně bylo zdůvodněno, proč soudy neuvěřily verzi obviněného podrobně popsané v jeho mimořádném opravném prostředku a setrvale uplatňované v rámci celého trestního řízení, tedy že se jednalo o jakési spiknutí vůči jeho osobě.
22. Namítá-li tak opakovaně obviněný, že proti sobě stojí dvě odlišné skutkové verze, přičemž soudy se v rozporu s principem in dubio pro reo přiklonily k verzi prezentované obviněným A. D., nelze mu přisvědčit. Jeho výpověď totiž, jak již bylo předestřeno shora, nestojí osamoceně, nýbrž je podpořena řadou dalších důkazů, jež byly soudem řádně hodnoceny a byl z nich vyvozen závěr o vině obviněného. Pro závěr o věrohodnosti výpovědi obviněného A. D. si tudíž soudy opatřily dostatečný podklad a hodnotily ji dostatečně pečlivě, přičemž nelze hovořit z jejich strany o libovůli či svévoli. Je tedy zřejmé, že to byl právě obviněný, kdo se dohodl s obviněným A. D. na uzavření úvěrové smlouvy na financování koupě fakticky neexistujícího vozidla.
23. S ohledem na provedené důkazy je pak možné učinit i skutkový závěr, že obviněný požádal svědka Z. M. o pořízení ohořelého vraku automobilu shodného, typu jako byl automobil otce obviněného F. K. včetně souvisejících dokladů. V souladu s názorem odvolacího soudu pak i dovolací soud nepovažuje za potřebné objasňovat, jakým konkrétním způsobem svědek Z. M. v areálu užívaném obviněným složil dovezený vrak vozidla ani zda na tomto místě mohli zaměstnanci vrak vidět. Výpověď svědka Z. M., že v předmětném areálu sejmul visací zámek zavěšený na bráně, pak plně koresponduje s výpovědí svědka J. H., jenž uvedl, že na bránu dvora někdy pověsil neuzamčený visací zámek, když tam po domluvě obviněný nebo jeho otec měli ještě večer přijet. Stran poukazu na nepravdivost tvrzení svědka Z. M., podle něhož měl vozidlo z Německa dopravit sám, avšak dle listinného důkazu vozidlo převzali tři mladí muži, lze upozornit na to, že sám svědek uvedl, že mu autovrak nakládali na podvalník ještěrkou, což však není s daným listinným důkazem v rozporu. – operativní informace na č. l. 5 (nelze použít v trestním řízení jako důkaz)
24. Skutkový závěr o tom, že obviněný zajistil protokol o měření emisí vozidla a protokol o technické prohlídce, je plně v souladu s výpovědí svědkyně M. S., která uvedla, že obviněný J. K. měl při jednání hlavní slovo, přičemž to byl on, kdo jí předal protokoly z STK, emisí a německý technický průkaz. Pro posouzení trestnosti jeho jednání jakožto organizátora trestného činu úvěrového podvodu je pak irelevantní, jakým způsobem předmětné protokoly zajistil, pouze daný závěr dokresluje jeho stěžejní roli. Pokud obviněný namítal, že si nalézací soud nevyžádal záznamy z kamer na STK v Příbrami, lze poukázat na to, že takový důkazní návrh není z protokolů o hlavním líčení ani veřejném zasedání seznatelný. V tomto duchu je i opatření a následné vyhodnocení dat získaných z telekomunikačního provozu mobilu užívaného obviněným, kde se nacházel v době, kdy se měl účastnit předmětných kontrol a opatřovat protokoly, irelevantní. Nicméně tyto by však ani neměly potenciál vyvrátit skutečnosti rozhodné pro vinu obviněného, přičemž je nepodstatné, která osoba byla konkrétně činná v rámci kontroly STK či emisí. Obdobný závěr lze učinit i k potvrzení neexistujícího pracovního poměru žadatele o úvěr obviněného A. D., neboť tento potvrdil, že pro něj měl obviněný J. K. dopředu připravené fiktivní příjmy od společnosti H. – C., které pro něj obstaral, a pro jistotu mu dal číslo i na fiktivního šéfa pro ověření zaměstnání. Ostatně již soud odvolací uzavřel, že důkazní situace na konkrétní osobu, která měla přímo opatřit falzifikáty, neukazuje, nicméně nejedná se pro obviněného o vyviňující okolnost. Užití termínu „zajištění“ ve skutkové větě rozsudku tak nelze označit za nepatřičné.
25. Rovněž byl provedenými důkazy dostatečně objasněn sled událostí dne 13. 10. 2019. Lze toliko ve stručnosti zopakovat, že verze obviněného A. D. i obviněné A. D., tedy že v tomto složení jeli předmětný den do Roudnice nad Labem za účelem uzavření úvěrové smlouvy na koupi fiktivního vozidla, je podepřena svědeckými výpověďmi personálu autoservisu, že se zde nacházely pouze tři osoby, dva muži a jedna žena. Nejvíce aktivní pak byl muž, jehož popis udaný svědky odpovídá osobě obviněného J. K., a který taktéž autoservis předem telefonicky kontaktoval. Jeho telefonní číslo pak bylo uvedeno i ve zprostředkovatelské smlouvě, přičemž na tomto byl následně kontaktován svědkem R. Z., který mu sdělil, že úvěrové peněžní prostředky byly odeslány na určený bankovní účet. Lze pak dodat, že obviněný byl s obviněnou A. D. v telefonickém kontaktu již dne 12. 10. 2019, tudíž jeho konstatování, že na ni neměl spojení, není pravdivé. Stran jeho dalšího tvrzení, že v přítomnosti obviněné A. D. a obviněného A. D. na odlehlém místě nepřekryl ve vozidle svého otce štítek VIN a nahradil ho štítkem s jiným VIN, lze konstatovat, že tento závěr vyplývá z výpovědi obviněného A. D., která byla shledána věrohodnou a koresponduje dále i s fotodokumentací osobního vozidla pořízenou společností L. Z. A.
26. Nakonec ani výtky obviněného, podle nichž mu obviněná A. D. nepředala peněžní hotovost 500 000 Kč v Praze, nejsou opodstatněné. Lze zdůraznit především výpověď svědkyně L. K., která byla přítomna předání částečně průhledné obálky s penězi ze strany A. D. právě obviněnému J. K. (částku přibližně kolem půl milionu jí posléze sdělila samotná obviněná), korespondující s tím, že obviněné dne 16. 10. 2019 přišla na účet částka 503 999 Kč od společnosti L. Z. A., přičemž téhož dne vybrala z účtu částky 300 000 Kč a 200 000 Kč. Takový závěr rozhodně není v rozporu s obviněným poukazovaným důkazem z telekomunikačního záznamu o místě a pohybu obviněného.
27. Rovněž Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že nelze uvěřit verzi obviněného o spiknutí skupiny pachatelů proti jeho osobě. Poukazoval-li obviněný na pochybení odvolacího soudu, lze konstatovat, že v podstatě zopakoval již uvedené výhrady, s nimiž se odvolací soud odpovídajícím způsobem rovněž vypořádal. Nejednalo se přitom o pouhý vysoký stupeň podezření, jak se snažil obviněný prezentovat, nýbrž o prokázání jeho viny mimo jakoukoli rozumnou pochybnost, jak je v trestním řízení vyžadováno. Námitky obviněného tak byly bezpředmětné, neboť existence předpokládaného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
28. Pokud tedy obviněný namítal, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (což by bylo namístě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod.), nebylo možné mu přisvědčit. Tato zjištění, učiněná zejména soudem prvního stupně, totiž z provedených důkazů zřetelně vyplývají. Veškeré své závěry potom soudy obou stupňů rozebraly a odůvodnily (viz zejména odstavce 44. až 49. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a odstavce 35. až 43. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění obou rozsudků odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Výše uvedené se rovněž týká namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, neboť žádný z rozsudků soudů nižších stupňů nevybočil z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli. Neshledal-li Nejvyšší soud v posuzované věci zjevný rozpor, nemohla být ani porušena procesní zásada in dubio pro reo. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny, znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. V této věci však pochybnosti o průběhu skutkového děje nevznikly. Postupem soudu tak nemohlo být ani zasaženo do základního práva obviněného na spravedlivé řízení.
29. Dovolatel také namítal, že ve vztahu k některým skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, v čemž spatřoval vadu tzv. opomenutých důkazů. Je nutno konstatovat, že vada tzv. opomenutých důkazů, jak ji definoval ve své judikaturní činnosti Ústavní soud (tj. situace, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily) a následně byla do jisté míry včleněna pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (tj. ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy), však v daném případě nebyla dána. Především je namístě připomenout, že soud nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; soudy jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
30. Nalézací soud pak v odstavcích 39. a 40. odůvodnění svého rozsudku velmi zevrubně vysvětlil, proč návrhy obhajoby na doplnění dokazování považoval za nadbytečné. Jmenovitě navržený výslech svědka J. V., zaměstnance autoservisu v Písku, k tomu, zda viděl v areálu ohořelý vrak či zda zavíral bránu areálu, byl bezpředmětný s ohledem na skutečnost, že jednak nemusel o dohodě ohledně brány nic vědět a další den by zde vrak byl viděn pouze v případě, že by do doby jeho příchodu do zaměstnání byl ještě v areálu. Obdobně argumentoval i v případě M. H., majitele areálu. Co se týče výslechu svědka F. K., otce obviněného, k tomu, kdy se prováděly technické prohlídka a kontrola emisí a jak to bylo s jeho autem, bylo uzavřeno, že se jedná o osobu, která má blízký příbuzenský vztah k obviněnému, a tedy i zájem na výsledku řízení, přičemž v přípravném řízení poskytl ve věci součinnost policejním orgánům a nebylo zřejmé, že by k věci mohl poskytnout více informací. Pokud jde o J. H., bylo konstatováno, že nejde o osobu, která by byla přítomna setkání obviněné A. D. a obviněného J. K. Konečně ani výslech L. K., který měl dosvědčit přítomnost V. H. v autobazaru v Roudnici nad Labem, nebyl s to zvrátit vinu obviněného, když to byl právě obviněný, kdo byl zaměstnanci autobazaru popsán jako volající a hlavní aktér při vyřizování úvěrové smlouvy. Pro úplnost lze dodat, že i zjištění přesných časů výběru hotovosti z účtu A. D. bylo shledáno nadbytečným. Ani odvolací soud pak neshledal důvody k doplnění dokazování v otázce konkrétního způsobu, jakým Z. M. v areálu složil dovezený vrak vozidla, zda jej na tomto místě mohli zaměstnanci vidět, dále zda se setkal či nikoli s L. K. v Roudnici nad Labem ani, zda se 16. 10. 2019 obviněný zdržoval ve společnosti J. H. (viz odstavec 42. odůvodnění jeho rozsudku). Lze tak dospět k závěru, že důkazní řízení vadou předvídanou další alternativou důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani vadou tzv. opomenutých důkazů netrpí a zmiňovaným postupem soudů tak nemohlo dojít k porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení.
31. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
32. Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy v návaznosti na existenci důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. v předchozím řízení. Jestliže však bylo dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) shledáno zjevně neopodstatněným a ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
33. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
34. Pokud obviněný J. K. v dovolání navrhl, aby podle §265o tr. ř. před rozhodnutím o dovolání předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž obviněný podal dovolání, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat podle §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu