ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.142.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 142/2023-297
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2023 o dovolání obviněného R. S. , nar. XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 2022, č. j. 7 To 194/2021–248, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 23 T 25/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněný R. S. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 3. 2021, č. j. 23 T 25/2019-226, uznán vinným přečinem projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle §404 tr. zákoníku a podle §67 odst. 2 písm. b), §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu 50 (padesát) denních sazeb ve výši jedné denní sazby 500 (pět set) Kč, tj. v úhrnné výši 25 000 (dvaceti pěti tisíc) Kč.
2. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. 4. 2022, č. j. 7 To 194/2021-248, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 3. 2021, č. j. 23 T 25/2019-226, ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §404 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. b), §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k peněžitému trestu v rozsahu 50 denních sazeb ve výši jedné denní sazby 500 Kč, tj. celkem 25 000 Kč.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Ve svém obsáhlém mimořádném opravném prostředku uvedl, že nesporuje základní skutkový závěr obou soudů, přičemž ale ani jeden ze soudů nižších stupňů podle obviněného nezjistil, že by měl jakýkoli úmysl sám tetováním něco propagovat, a přesto byl odsouzen za to, že někdo mohl symboly pochopit jinak, a že si měl být vědom takové možnosti. Takto popsané jednání ovšem nemohlo podle dovolatele založit skutkovou podstatu daného trestného činu. Dále uvedl, že tímto postupem soudů došlo k porušení jeho práva na legální politický projev, jelikož jeho vytetované symboly mohou poukazovat nejen na sympatie k nacistům, ale poukazovat i na krajně pravicové názory, přičemž symbolika legální krajní pravice není protizákonná. V této souvislosti také zmínil, že rozhodnutími soudů nižších stupňů tak prakticky došlo k zákazu legálně projevovaných a legálních krajně pravicových politických názorů, a tedy k porušení čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Rovněž konstatoval, že trestní stíhání je politicky diskriminující, přičemž v této souvislosti poukázal na příklady komunistických ideologií a jejich symboliku a uvedl, že je tu v jeho případě používána dvojí logika, když je potencionální záměna symbolů se zakázanou ideologií řešena pouze u krajní pravice. Podle dovolatele existuje ustálená dlouholetá praxe, že u politických projevů na demonstracích není významné, s čím lze symboliku hypoteticky zaměnit a měl tedy tzv. legitimní očekávání, že tento výklad budou soudy aplikovat i v daném případě. Poukázal na to, že dané námitky již uplatnil před soudy nižších stupňů, ale soudy se s nimi nevypořádaly, čímž způsobily nepřezkoumatelnost svých rozhodnutí. Je rovněž přesvědčen, že soudy chybně vyhodnotily podmínky nepřímého úmyslu, jelikož učinily rovnítko mezi vědomím a srozuměním, automaticky dovodily nepřímý úmysl, aniž by vzaly v úvahu, že mohlo jít o vědomou nedbalost. Podle dovolatele soudy vycházely z nezákonně opatřených důkazů, přičemž poukázal na zprávu NCOZ a dvě zprávy SKPV XY a mj. uvedl, že se jedná o nezákonně vedenou evidenci, v níž Policie České republiky sleduje legální politické projevy a činnosti, a to v rozporu s §79 odst. 3 zákona o Policii České republiky, a jelikož se jedná o nezákonně vedenou evidenci politických projevů, nelze k takovým důkazům přihlížet, neboť byly opatřeny v rozporu se zákonem. V souvislosti s danou námitkou poukázal také na vadu dokazování, když soud stran textů kapely XY pouze slepě převzal vyhodnocení z materiálů Policie České republiky, aniž by sám k dané skutečnosti provedl dokazování. Rovněž poukázal na důkaz provedený fotografií stran jeho prezentace na facebookovém profilu, přičemž uvedl, že se jedná o směs různých obrázků z různých zdrojů, aniž by byla zkoumána pravdivost či původ jednotlivých obrázků, jelikož původní důkaz, ze kterého byla směs obrázků vyrobena, nebyl soudy opatřen a ty tak vycházely pouze z nedoloženého a neúplného tvrzení policie v její zprávě o politické činnosti obviněného. Vzhledem k výše uvedeným nedostatkům navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni konání neveřejného zasedání k podanému dovolání nevyjádřil.
II.
Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
7. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy . K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zabývající se problematikou základních práv obviněných zakotvených v Ústavě, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod.
8. Ve vztahu k uvedenému lze tedy konstatovat, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které primárně směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování, pokud nemají charakter pochybení, v tomto dovolacím důvodu výslovně zmíněných. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině [ve skutkovém zjištění] je výsledkem určitého procesu, který primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
9. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03; viz shodně bod 8.).
10. Nejvyšší soud musí rovněž zdůraznit, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný (extrémní) nesoulad. Nadto lze dodat, že existence případného zjevného (extrémního) nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
III. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud musí předně uvést, že námitky, které obviněný v dovolání uplatnil, jsou obsahově shodné s těmi, které vtělil nejen do své obhajoby uplatněné v řízení před soudy nižších stupňů, ale také písemně vyjádřil ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. V rámci své argumentace mj. uváděl, že „ tetování s novopohanskými/severskými motivy patří mezi široce používané a módní historické symboly, snadno každému dostupné bez jakéhokoli napojení na neonacizmus; současně ani jeden z motivů nošený obviněným není jednoznačně neonacistický; chybí nedostatek srozumění – nepřímý úmysl; zobrazování pohanských symbolů je obecně dovoleno a každý má právo očekávat, že může nosit legální symboly; demonstrace, které se účastnil nebyla neonacistická a každý má právo vyjadřovat své politické přesvědčení zákonným způsobem; rozhodnutí soudu se opírá o důkazy opatřené nezákonnou formou – nezákonně vedenou databázi Policie ČR; „skeny nebyly zajištěny a provedeny zákonným způsobem “. Z rozhodnutí soudu prvního stupně je zřejmé, které důkazy provedl, přičemž je rovněž mezi provedenými důkazy zmíněna účast obviněného na demonstracích zaměřených na problematiku zvýšené romské kriminality, zájem obviněného o politiku krajně pravicových stran, účast obviněného na koncertu hudebních skupin s tvorbou se znaky neonacismu, profil obviněného na síti Facebook, kde se prezentoval oblečený do trika se znakem a názvem kultovní slovenské kapely „XY“ prezentující některé texty písní vyjadřující nenávist proti skupinám osob na základě jejich etnického či rasového původu. Odvolací soud reagoval v odůvodnění svého rozsudku např. na námitky týkající se „ údajné nezákonnosti sledování a porušování svobody shromažďovací; dále na účast na koncertu pravicové skupiny „XY“, stejně jako informace zachycené na facebookovém profilu obviněného; účastí obviněného na akci dne 18. 8. 2018 v XY; okolnosti, které vedly ke konání tohoto shromáždění Dělnické strany sociální spravedlnosti“; tetování na těle obviněného a jeho význame; znalecký posudkem z oboru sociální vědy, odvětví politologie, specializace nacismus, fašismus, neonacismus…; “, tudíž lze stěží akceptovat argumentaci dovolatele, že ze strany soudů nižších stupňů nebyla jeho námitkám věnována dostatečná pozornost.
12. V souvislosti se shora uvedeným je nutno obviněného upozornit na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle něhož „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. “. Dále považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že se ztotožnil se způsobem a rozsahem, kterým odvolací soud reagoval na námitky dovolatele, když vyvrátil argumentaci obviněného ve vztahu k podstatným okolnostem prokazujícím znaky přečinu, kterým byl dovolatel uznán vinným.
13. S ohledem na skutečnost, že obviněný svoji argumentaci v převážné míře založil na polemice s hodnotícími úvahami soudů nižších stupňů, když jejich závěry považuje za nesprávné, považuje Nejvyšší soud za nezbytné, obecně v souvislosti s předmětnou trestní věcí uvést, že soudy nižších stupňů provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k námitkám obviněného, způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti [ nutno podotknout, že důvodné pochybnosti nemohou existovat pro orgány činné v trestním řízení – soudy, za situace, kdy soud uzná obviněného vinným jako je tomu v předmětné trestní věci; pokud by soud měl mít důvodné pochybnosti o skutkovém stavu, pak musí postupovat při svém rozhodování ve prospěch obviněného. Oproti tomu obvinění (obhajoba), kterým není vyhověno a budou uznáni vinnými, byť vinu popírají, budou vždy tvrdit, že o skutkovém stavu existují důvodné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř.) ], považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence [ viz též §216 odst. 1 tr. ř. ( … bylo-li rozhodnuto, že se další důkazy provádět nebudou, prohlásí předseda senátu dokazování za skončené … )]. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, pak neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
14. Vedle zmíněného okruhu námitek je nutno zdůraznit, že další námitku ohledně subjektivní stránky přečinu, jímž byl obviněný uznán vinným, bylo nutno označit za hmotněprávní, naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak zjevně neopodstatněnou.
15. Vzhledem ke skutečnosti, že se Nejvyšší soud plně ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů ohledně viny obviněného přečinem podle §404 tr. zákoníku, postačovalo by na vyslovené závěry odkázat, a to např. s ohledem na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08 (viz níže bod 18.) či §265i odst. 2tr. ř., stejně jako na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání . I přes výše uvedené považuje však Nejvyšší soud za vhodné uvést následující.
16. Ve shodě se soudy nižších stupňů, ale také tvrzením obviněného, je nutno konstatovat, že symboly zobrazené na těle obviněného (tetování) nemusí mít význam, který v předmětné trestní věci vedl soudy k závěru o vině dovolatele. Obviněný, jak již výstižně a správně konstatoval odvolací soud, nešel a neúčastnil se žádné akce, která by byla oslavou severské mytologie. Bylo by s podivem, a to vzhledem k účasti obviněného a jeho sympatiím k extrémně pravicovým hnutím, jak zjistily soudy nižších stupňů (bod 7. rozsudku soudu prvního stupně), aby v situaci, kdy se o tuto severskou mytologii, jak sám uvedl, zajímá delší dobu (čerpáním znalostí z literatury a internetu), žil v prostém idealizovaném přesvědčení, že uvedené symboly mají pouze ten význam, který jim v dovolání a průběhu celé své obhajoby pouze přiznává. Sám obviněný zmínil svoji opakovanou účast na demonstracích zaměřených na problematiku zvýšené romské kriminality. Je tedy v souvislosti s předmětnou trestní věcí vhodné uvést, že se obviněný dostavil z místa svého bydliště do XY na akci, která byla reakcí na událost, kde skupina útočníků brutálně zbila mladíka [iDnes.cz, středa 8. srpna 2018; https://www.idnes.cz/usti/zprávy/dubi-koupaliste-dsss-protest-novinar-napadeni-romové-pravice-kotleba-hassan-policie-stihani . A180820_103511 usti_zprávy_mi]. Tato obecně dostupná informace je plně v souladu se sdělením NCOZ, jejíž hodnověrnost obviněný zpochybňuje, a ze které současně mj. vyplývá, že na 18. 8. 2018 bylo svoláno shromáždění s názvem „Protest proti násilí, rasismu a zvýhodňování nepřizpůsobivých“. Dále je vhodné uvést, že odvolací soud v rámci objektivity informací zmínil skutečnost, že „došlo k zbabělému napadení příslušníka většinové skupiny obyvatelstva příslušníky romské menšiny“, čímž vyjádřil nejen, kdo – která skupina osob, byl primárním útočníkem, ale na základě toho také vymezil, co bylo důvodem svolání akce v XY, kdo byl napadený mladík, ale také to, kdo stál za jeho napadením. Za takto popsané situace, kdy šlo o reakci na konflikt v XY mezi romskou a neromskou komunitou, lze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že se obviněný na této akci jako příznivec DSSS nacházel nikoli však jako milovník severské mytologie, ale aby vyjádřil svůj hněv stran události spojené s rasovým konfliktem na koupališti v XY. Obviněný sice zpochybňuje některé důkazy, které byly soudy nižších stupňů provedeny [ze zprávy NCOZ současně vyplývá, že šlo o veřejné shromáždění pořádané DSSS, když na projevy navázal neohlášený pochod; že v davu byl registrován obviněný, přičemž mezi účastníky v davu byla celá řada osob, které s ohledem na své tetování vyjadřující stěží sympatie k severské mytologii, byly rovněž kontrolovány policii], ale sám připustil svoji opakovanou účast na demonstracích zaměřených na problematiku zvýšené romské kriminality. Stěží lze rovněž soudům nižších stupňů vytknout skutečnost, že při hodnocení důkazů vycházely ze záznamů policejních orgánů (Národní centrály boje proti organizovanému zločinu), když správně uvedenou problematiku použití těchto záznamů jako důkazu vysvětlil odvolací soud v bodě 15. svého rozsudku. Stejně tak nic nebránilo soudům nižších stupňů použít v rámci hodnocení důkazů informaci o účasti obviněného na koncertu krajně pravicové skupiny XY. V souvislosti s uvedenou skupinou je lehce na internetu, se kterým obviněný podle své výpovědi pracoval a čerpal z něj informace, dohledatelný vývoj a žánrové zaměření uvedené skupiny [např. https://www.ceska-justice.cz ; https://cs.m.wikipedia.org ]. Obviněný v dovolání poukazoval na skutečnost, že Dělnická strana sociální spravedlnosti je řádně registrovanou a legálně existující politickou stranou a odvolacímu soudu vytýká, že tvrdí, že jde o „neonacistickou“ stranu. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že se obviněný „dne 18. 8. 2018 účastnil shromáždění Dělnické strany sociální spravedlnosti v městě XY a zde se pohyboval s viditelným tetováním na ruce“. Současně z již zmíněné zprávy NCOZ vyplývá, že v době, kdy probíhalo řazení k pochodu městem, byl v davu mj. identifikován také obviněný [v davu byl mj. také identifikován Z. G. (u toho mj. zjištěné tetování „Meine Ehre heisst Treue“ – odpovídající totožnému nápisu na dýce SS – viz č. l. 209, symbol svastiky se smrtihlavem uprostřed na pravém rameni atd.)]. K zadržení obviněného stejně jako Z. G. mělo dojít v restauraci XY (uvedenou skutečnost zmiňuje Nejvyšší soud na dokreslení situace a okruhu osob zúčastněných na demonstraci ve vztahu k významu účasti obviněného na této akci a významu jeho tetování v souvislosti s touto akcí a okruhem osob). Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí mj. dále uvedl, že „Není pravda, že by nešlo o neonacistickou demonstraci , když DSSS je takovou organizací jako nástupce nejvyšším správním soudem zrušené Dělnické strany“ [K uvedenému závěru odvolacího soudu lze uvést, že ze zprávy shora uvedené rovněž vyplynulo, které osoby s případnými proslovy byly účastny demonstrace 18. 8 2018 v XY (např. T. V. předseda Dělnické strany, kterou v roce 2010 rozpustil Nejvyšší správní soud, kvůli její xenofobní a protidemokratické rétorice a programu. Od roku 2010 je předsedou na ni navazující Dělnické strany sociální spravedlnosti – viz https://cs.m.wikipedia.org ]. Toto jsou jen některé ze skutečností, které braly a musely brát soudy nižších stupňů v úvahu při posuzování jednání obviněného. Za takto popsané situace nelze soudům nižších stupňů vytýkat, že účast obviněného na mítinku krajně pravicové DSSS, který byl konán jako akce vyjadřující hněv nad napadením příslušníka neromské většiny romskou menšinou (tedy rasovým konfliktem na koupališti v XY – viz bod 19. rozsudku odvolacího soudu), při účasti většího počtu takto smýšlejících osob, kterým je znám i jiný význam tetování (viz znalecký posudek PhDr. Jana B. Uhlíře, Ph.D. – viz shora), než který prezentoval ve své obhajobě obviněný, že právě s ohledem na tyto skutečnosti posoudily jednání obviněného jako přečin podle §404 tr. zákoníku.
17. Obviněný rovněž soudům vytkl, že dospěly k závěru, že jednal v nepřímém úmyslu, aniž by braly v úvahu, že mohlo jít také o nevědomou nedbalost. Pokud jde o vymezení pojmu zavinění, pak je potřebné pouze uvést, že nepřímý úmysl je definován [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku tak, že „pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Srozuměním (§15 odst. 2 tr. zákoníku) se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem]. Oproti tomu vědomá nedbalost, které se dovolatel nepřímo dovolává, je definována v §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tak, že „pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí“. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (obviněný záměrně zmiňuje pouze rozsudek soudu prvního stupně) je zřejmé, jakými úvahami se soud řídily, pokud dospěly k závěru o naplnění znaků nepřímého úmyslu. S jejich závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje a vzhledem k uvedenému není důvodu znovu tyto reprodukovat. Obviněný ve svém dovolání mj. také konstatoval, že měl legitimní očekávání, že soudy budou také v jeho případě vycházet z dlouholeté praxe, že u politických projevů na demonstracích není významné, s čím lze symboliku hypoteticky zaměnit. Tato skutečnost zmíněná obviněným bezpochyby svědčí pro závěr, že obviněnému byl znám nejen mytologický význam jeho tetování ve vztahu k pořádané demonstraci. Pokud pak obviněný hovoří o mnohaleté praxi soudů a jeho legitimním očekávání, pak jej musí Nejvyšší soud upozornit např. na rozsudek Okresního soudu v Teplicích, tedy stejného soudu, v jehož obvodu se pořádaná demonstrace konala, že zmíněný soud pod sp. zn. 7 T 9/2015 , týmž trestným činem uznal vinným jiného obviněného, který „byl oblečen do černého trika s viditelným modifikovaným vyobrazením tzv. slunečního kola umístěným mezi lvy, kdy uvedený symbol je užíván jako zástupný místo hákového kříže atd.“.
18. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Z pohledu ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání) lze mj. odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu