Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.02.2024, sp. zn. 20 Cdo 3827/2023 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.3827.2023.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.3827.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 3827/2023-351 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) M. Z., b) I. Z., obou zastoupených JUDr. Jakubem Blažkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Březince 1232/16, proti povinné J. K. , zastoupené JUDr. Danem Zwiebem, advokátem se sídlem v Praze 8, Březinova 524/31, pro 94 080 Kč s příslušenstvím a pro 58 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 EXE 7496/2016, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2023, č. j. 53 Co 68/2023-250, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2023, č. j. 53 Co 68/2023-250, se v rozsahu, ve kterém bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 11. 2022, č. j. 15 EXE 7496/2016-219, ve výroku I. a II., ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 8 výrokem I. usnesení ze dne 30. 11. 2022, č. j. 15 EXE 7496/2016-219, zamítl návrh povinné na částečné zastavení exekuce, prováděné Mgr. Janem Svobodou, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Olomouc, výrokem II. zamítl návrh povinné na zastavení téže exekuce v celém rozsahu a výrokem III. zamítl návrh povinné na odklad exekuce. K návrhu na zastavení exekuce ohledně exekučních příkazů na prodej nemovitých věcí soud uvedl, že povinná nepředložila žádné doklady potvrzující existenci jiného než právě dotčeného majetku, z něhož by mohla být pohledávka s příslušenstvím uhrazena. Konstatoval, že volba způsobu exekuce je na exekutorovi, který postihl právě zahradu povinné, neboť pokud by postihl byt, neměla by povinná možnost žádného bydlení. Ohledně návrhu na zastavení exekuce v celém rozsahu uzavřel, že důvody uváděné povinnou nelze podřadit pod §268 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a měly být či byly projednávány v nalézacím řízení. Exekučnímu soudu nepřísluší přezkoumávat správnost titulu, rozhodující je jeho existence a vykonatelnost, přičemž oprávnění nepožadují víc, než jim podle titulu náleží. 2. Městský soud v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 potvrdil. Odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání s tím, že povinná netvrdila žádné skutečnosti, jimiž mohly být naplněny jakékoli zákonem stanovené důvody pro zastavení exekuce (a tedy ani žádné jiné důvody, pro které nelze rozhodnutí vykonat). Odkázal na závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že věcná správnost titulu nemůže být v exekučním řízení přezkoumávána ani zpochybněna, jelikož opačný postup by vedl k narušení právní jistoty osob vycházejících v dobré víře z věcné správnosti vykonávaného rozhodnutí. Zásadně platí, že exekuční soud je rozhodnutími nalézacího soudu vázán a není zde dán zákonný prostor pro opětovné přezkoumávání skutečností, jež měly či byly projednávány v nalézacím řízení. Lze sice zastavit exekuci částečně, a to tehdy, byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším než jaký stačí k uspokojení oprávněných, povinná však neprokázala, že by měla jiný majetek, který by postačoval k uspokojení oprávněných. 3. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná blanketní dovolání, které následně doplnil svým podáním ustanovený advokát. Brojí v něm proti rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce a na částečné zastavení exekuce (v rozsahu exekuce prodejem bytu). Vytýká, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a připomíná, že v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18 má dojít k zastavení exekuce také v případech, v nichž by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3542/20 se podává, že byť je postupováno po právu, neznamená to automaticky, že takový postup nemůže být zároveň v rozporu s dobrými mravy a principy spravedlnosti. Pokud by tento rozpor byl dán, požaduje Ústavní soud, aby takovému postupu nebyla poskytnuta právní ochrana spočívající v exekuci takového plnění a exekuce byla zastavena (viz též rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 119/11, III. ÚS 562/12, III. ÚS 4084/12, případně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1857/2019). Povinná v průběhu exekuce poukazovala na situaci, v níž byly exekuční tituly vydány, přičemž z jejích námitek je zjevné, že vnímá vedení exekuce jako nemravné a nespravedlivé. Smysl jejích podání je zřejmý a exekuční soud se měl otázkou mravnosti a spravedlnosti zabývat, což neučinil. K otázce přiměřenosti rozsahu exekuce advokát povinné s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 179/2003, 20 Cdo 3632/2007 a 26 Cdo 53/2015 připomněl, že podle obsahu spisu soudní exekutor postihl pozemek povinné v XY i její byt (viz exekuční příkazy č. j. 164 EX 5501/16-32 a 34). V daném případě jde o vymáhání pohledávky v jistotní výši 152 880 Kč, přičemž cena dotčeného bytu v Praze nepochybně přesahuje 6 milionů Kč. Pokud tedy soud nezastavil exekuci prodejem bytu, odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe. Dovolací soud by proto měl usnesení odvolacího soudu zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení. 4. Oprávnění považují právní posouzení odvolacího soudu za správné. Judikatura označená v dovolání podle jejich názoru není přiléhavá s ohledem na přístup povinné, která se účelovými a obstrukčními podáními jen vyhýbá plnění a ztěžuje uspokojení nároku. Ze spisu se podává, že povinná již v minulosti zmařila výkon ve vztahu k pozemkům postiženým exekučními příkazy. Obstrukční charakter jejího jednání plyne i z toho, že se ani ustanovenému zástupci nedařilo povinnou kontaktovat. Námitku nespravedlnosti a nemravnosti vedené exekuce oprávnění považují za bezpředmětnou a navrhují, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto a povinná zavázána nahradit oprávněným náklady dovolacího řízení. 5. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. 6. Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při posuzování důvodnosti návrhu na zastavení exekuce odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.). Takové se však z obsahu spisu nepodávají. 7. V exekučním řízení se uplatní obecná zásada, podle níž exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost ani zákonnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet. Exekuční řízení je totiž ze své podstaty určeno pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (k tomu srov. z mnoha rozhodnutí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003 , uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV., nebo ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, body 14. a 15.). Judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu však ve zcela výjimečných případech připouští, aby exekuce byla ve smyslu §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavena i v případě, pokud by vedla ke zjevné nespravedlnosti či byla v rozporu se samotnými principy demokratického státu. Přitom je třeba respektovat rozdíly mezi nalézacím a vykonávacím řízením s tím, že prostor pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění podle přisouzeného exekučního titulu je s ohledem na zcela základní okolnosti případu natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17, bod 16., nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1596/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 20 Cdo 2388/2022). 8. V projednávané věci lze s přihlédnutím k obsahu a kontextu argumentace povinné uzavřít, že skutečně implicitně brojí i proti vedení exekuce pro nárok oprávněných z hlediska jeho rozporu s dobrými mravy a principy spravedlnosti, jak vystihl v dovolání ustanovený advokát. Protože odvolací soud ve svém rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce nijak nereflektoval shora zmíněný názor Ústavního soudu i Nejvyššího soudu a neposoudil, zda s ohledem k vyjádřeným námitkám povinné provádění exekuce případně nevede ke zcela zjevné nespravedlnosti kolidující se základními principy demokratického právního řádu, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž nesprávné. 9. Námitku nepřiměřenosti exekuce vedené prodejem bytu povinné v XY k vymožení pohledávky „v jistotní výši 152 880 Kč“ za situace, kdy je exekučně postižen současně i pozemek povinné v XY, dovolatelka uplatnila poprvé prostřednictvím ustanoveného advokáta v dovolacím řízení (sama povinná usilovala o zastavení exekuce v rozsahu, v němž je vedena prodejem všech nemovitých věcí). Dovolací soud se touto námitkou nemohl zabývat, neboť nové skutečnosti v dovolacím řízení nelze uplatnit (§241a odst. 6 o. s. ř.). 10. Protože právní posouzení věci odvolacím soudem je neúplné, a tím nesprávné, Nejvyšší soud jeho rozhodnutí v rozsahu uvedeném ve výroku tohoto usnesení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1, 2 věta první o. s. ř.). 11. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [viz ustanovení §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. 12. Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 20. 2. 2024 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/20/2024
Spisová značka:20 Cdo 3827/2023
ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.3827.2023.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastavení exekuce
Dobré mravy
Dotčené předpisy:§268 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:03/26/2024
Staženo pro jurilogie.cz:2024-03-27