ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.2942.2023.1
sp. zn. 21 Cdo 2942/2023-311
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce M. Š. , zastoupeného Mgr. Ing. Michalem Diamantem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 288/17, proti žalovaným 1) QI investiční společnosti, a. s. se sídlem v Praze 1, Rybná č. 682/14, IČO 27911497, zastoupené Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Jankovcova č. 1518/2c, 2) REXIM REALITY s. r. o. se sídlem v Praze 5, Radlická č. 1170/61, IČO 49245031, zastoupené Mgr. Lucií Dufkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Legionářská č. 1319/10, 3) JUDr. Marku Pavlovskému, Ph.D. , insolvenčnímu správci žalobce, se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 232/4, zastoupenému JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 232/4, a 4) WOOPE investiční společnosti a. s. se sídlem v Praze 1, V jirchářích č. 1285/12, IČO 09698051, zastoupené Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Jankovcova č. 1518/2c, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 98/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2022, č. j. 72 Co 305/2022-245, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní mocí tohoto usnesení k rukám Mgr. Lucie Dufkové, advokátky se sídlem v Olomouci, Legionářská č. 1319/10.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní mocí tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivany Syrůčkové, advokátky se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 232/4.
IV. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) a žalovanou 4) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 30. 11. 2022, č. j. 72 Co 305/2022-245, Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 5. 2022, č. j. 24 C 98/2021-202, ve výrocích o věci samé a náhradě nákladů řízení mezi účastníky, vyjma výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) – výrok I., změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) – výrok II., a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení – výroky III. – VI.
2. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že žalobce není aktivně věcně legitimován k podání žaloby.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce, a to „do celého jeho rozsahu“
4. K dovolání se vyjádřili žalovaná 2) a žalovaný 3) a shodně navrhli jeho odmítnutí.
5. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“).
7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
8. Dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
9. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nepostačuje, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5461/2016). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč., a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné pod č. 116/2004 v časopise Soudní judikatura, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
10. K založení přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud. Otázku předpokladů přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. shodně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15).
11. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením předpokladu přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013). Způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit, a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
12. Uvedeným požadavkům dovolání v projednávané věci nevyhovuje.
13. Obsahem dovolání je pouze prostý nesouhlas s důvody, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, aniž by dovolatel jakkoliv formuloval, v čem je řešení přijaté odvolacím soudem nesprávné a znamená odklon od rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. v čem řešení představuje otázku novou, doposud v judikaturní praxi neřešenou, či řešenou rozdílně, popř. důvod, proč by již řešená otázka měla být vyřešena jinak. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu k založení přípustnosti dovolání nepostačuje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013).
14. Pro rozhodnutí stěžejní závěr odvolacího soudu, že úpadce není aktivně věcně legitimován k podání žaloby na určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 20/2000 Sb., o veřejných dražbách, je-li navrhovatelem dražby správce konkursní podstaty (insolvenční správce), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 718/2007, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod publikačním číslem 25/2007). Závěry uvedených rozhodnutí byly aprobovány i pro účely posouzení aktivní legitimace dlužníka v případě žaloby na určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, konané na návrh insolvenčního správce, ustanoveného v režimu zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a to např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014, uveřejněném pod číslem 48/2015 Sb. rozh. obč., v němž byl vyjádřen právní názor, že určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby v zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby se může domáhat jen některá z osob uvedených v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách; jiné osoby takové právo nemají a nemohou se postupem podle ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. domáhat ani jiného určení, v němž by otázka (ne)platnosti takové dražby byla posuzována jako otázka předběžná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 718/2007). K žalobě o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby je oprávněn (legitimován) - jak vyplývá z ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách - jen ten, do jehož práv bylo provedením dražby zasaženo podstatným způsobem, a současně, ten, kdo byl účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat. Dále potom v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2384/2019, byl vyjádřen názor, že ,,... k otázce aktivní věcné legitimace k podání žaloby na neplatnost veřejné dobrovolné dražby srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn pod č. 25/2007 v časopise Soudní judikatura, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 21 Cdo 180/2010, a v nich uvedený závěr, že není-li osoba, jejíž majetek správce konkursní podstaty (nyní insolvenční správce) sepsal do konkursní (nyní majetkové) podstaty úpadce (dlužníka) a následně zpeněžil formou veřejné dražby dobrovolné, současně některou z osob vypočtených v ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, není aktivně věcně legitimována k podání žaloby o určení neplatnosti této dražby a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak ...“; ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 12.2019, sp. zn. III ÚS 3776/2019.
15. Z recentních rozhodnutí k problematice aktivní věcné legitimace k podání žaloby na neplatnost veřejné dobrovolné dražby lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2006/2020 (ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. II. ÚS 2790/20), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 21 Cdo 2744/2021 (ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. II.ÚS 3285/21).
16. Není tak pochyb, že judikatura k uvedené problematice je ustálená a byla shledána ústavně konformní; námitky, uvedené v bodě III. obsahu dovolání, tak přípustnost dovolání založit nemohou.
17. Pakliže dovolatel dále poukazuje na „procesní pochybení při dražbě“ a poukazuje na důvody, pro něž by měla být dražba shledána neplatnou, přehlíží, že na těchto důvodech není rozhodnutí odvolacího soudu založeno; námitky, uvedené v bodě IV. obsahu dovolání, tak přípustnost dovolání založit nemohou.
18. Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu výslovně „v celém rozsahu“, tedy i ve výroku, jímž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení; dovolání proti tomuto výroku není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
19. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 1. 2024
JUDr. Marek Cigánek
předseda senátu