ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.1305.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 1305/2023-210
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce V. L. , zastoupeného Mgr. Jiřím Slováčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 704/36, proti žalovaným 1) A. B., 2) R. S., 3) V. S., 4) neznámým dědicům po 1. žalovaném a 5) neznámým dědicům po 2. žalovaném , o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 180/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 12. 2022, č. j. 69 Co 378/2022-70, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 26. 9. 2022, č. j. 11 C 180/2022-32, odmítl žalobu ve vztahu k žalovaným 1), 2), 4) a 5) (výrok I), řízení ve vztahu k 3. žalovanému zastavil (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se domáhá zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemkům v katastrálním území XY. Žalované 1) a 2) označil v žalobě jménem, příjmením a bydlištěm určeným dle §80 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Pro případ, že tito žalovaní nežijí, navrhl, aby bylo jednáno s jejich neznámými dědici zastoupenými opatrovníkem [označeni jako žalovaní 4) a 5)]. Žalovaný 3) byl označen jménem, příjmením, datem narození, rodným číslem a posledním známým bydlištěm. Žalované 1) a 2) se nepodařilo dostatečně ztotožnit ani po vyžádání informací z katastrálního úřadu, žalobce je dostatečně neoznačil ani po výzvě a poučení ze strany soudu. Žalovaný 3) je označen dostatečně, „neprochází“ však informačním systémem základních registrů, není proto pochyb, že nemá způsobilost být účastníkem.
2. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. 12. 2022, č. j. 69 Co 378/2022-70, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že označení žalovaných jménem, příjmením a tím, že jsou zapsáni jako spoluvlastníci předmětných pozemků v katastru nemovitostí, nepředstavuje dostatečné ztotožnění těchto osob, není ani zřejmé, s kým má být v řízení vůbec jednáno a zda mají tyto osoby způsobilost být účastníkem. Není-li tato vada žaloby přes výzvu a poučení odstraněna, je namístě odmítnutí žaloby. Shodně se soudem prvního stupně shledal odvolací soud nedostatek podmínek řízení na straně žalovaného 3), který „neprochází“ informačním systémem základních registrů.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, kterým napadá usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu.
4. Dovolání považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud se shodně jako soud prvního stupně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení otázky nezaměnitelného označení účastníků řízení, možnosti žalovat neznámé dědice zemřelého, pasivní věcné legitimace a možnosti ustanovení opatrovníka neznámým spoluvlastníkům uvedeným v katastru nemovitostí.
5. V odůvodnění dovolání uvádí, že nalézací soudy nesprávně posoudily, kdo je v dané věci žalovaným. Žalobce označil za žalované primárně státem evidované spoluvlastníky nemovité věci, které identifikuje rovněž samo spoluvlastnictví pozemků. Náležitosti žaloby ohledně označení účastníků nemohou být formální překážkou, kterou je omezován přístup k soudu. Pokud je možné z rozhodnutí soudu bez pochybností dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost, není na újmu vykonatelnosti rozhodnutí, nejsou-li účastníci označeni v souladu s §79 o. s. ř. (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2101/98 a na „R 25/02 a SoJ 62/99“). Odvolacímu soudu dále vytýká, že své rozhodnutí v části týkající se nedostatečného označení řádně nezdůvodnil. Nalézací soudy dále nerespektovaly judikaturu dovolacího soudu, podle které nezná-li dovolatel jména a adresy dědiců zemřelého, nic mu nebrání, aby podal žalobu proti neznámým dědicům zemřelého, a to i tehdy, jde-li o dosud v dědickém řízení nezjištěný okruh osob (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 751/2006).
6. Dodává, že soudy musí respektovat princip materiální publicity vyjádřený v §980 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a pokud není vyvráceno, že žalovaný je vlastníkem předmětných nemovitých věcí, musí tuto skutečnost respektovat. Dle dovolatele jde o otázku zásadního právního významu, kterou soudy obou stupňů posoudily nesprávně a která „má být dovolacím soudem posouzena jinak. Tato otázka nebyla Nejvyšším soudem dosud vyřešena.“ Může-li žalovaný vlastnit nemovité věci a stát jej takto může ve veřejném seznamu evidovat (způsobem závazným i pro soud, není-li prokázáno něco jiného), má bezpochyby i pasivní věcnou legitimaci ve vztahu k těmto nemovitým věcem. Žádný právní předpis neobsahuje výjimku v pasivní věcné legitimaci pro osoby neevidované v základních registrech. Žalovaní jsou evidováni v katastru nemovitostí, není vadou žaloby, že se informační systémy neudržují ve „stavu úplné synchronizace“. Soudy běžné projednávají žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví proti obdobně identifikovaným žalovaným, neprojednání žaloby by bylo výrazem libovůle a „ denegatio iustitiae “. Žalovanému ve sporu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o kterém nemá žalobce žádnou povědomost a jehož jméno zná jen z katastru nemovitostí, může být ustanoven opatrovník dle §29 odst. 2 o. s. ř. (odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 155/99 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 149/2005).
7. Dovolatel nemá poznatky o tom, že žalovaní 1) – 3) nejsou žijícími osobami, pro případ, že by zemřeli ještě před podáním žaloby, podal žalobu i proti jejich neznámým dědicům, a to pouze pro případ, že by primárně označení žalovaní ztratili způsobilost být účastníkem řízení ještě před podáním žaloby.
8. Za dovolací důvod označuje žalobce i nutnost sjednocení judikatury odvolacích soudů.
9. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
10. Žalovaným nebylo dovolání doručováno.
11. Dovolání není přípustné.
12. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
14. Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady přípustnosti vymezené v §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je tak nepřípustné jako celek [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1170/2015, či ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4811/2014 (všechna dostupná, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz )].
15. Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně v části týkající se odmítnutí žaloby, neboť shodně jako soud prvního stupně shledal, že žalovaní 1), 2), 4) a 5) nejsou nezaměnitelně označeni, a dále proto, že není ani zřejmé, s kým má být v řízení vůbec jednáno, tedy zda s žalovanými 1) a 2) nebo s jejich neznámými dědici. Dovolatel ve svém dovolání brojí jen proti jednomu z uvedených důvodů, nepolemizuje ani se závěrem o nedostatku podmínek řízení, které odvolací soud shledal u žalovaného 3).
16. Přípustnost dovolání nemůže založit ani otázka pasivní věcné legitimace žalovaných a materiální publicity zápisů v katastru nemovitostí, neboť na řešení těchto otázek odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, jeho rozhodnutí nezávisí ani na možnosti ustanovení opatrovníka podle §29 o. s. ř.
17. Námitka dovolatele, že odůvodnění usnesení odvolacího soudu není dostatečné, představuje námitku neúplnosti (nepřezkoumatelnosti) rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatel však neformuluje žádnou konkrétní právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., k této námitce by proto dovolací soud mohl přihlédnout, jen pokud by dovolání shledal přípustné z jiného důvodu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, dostupný na nalus.usoud.cz).
18. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
19. Dovolání žalobce není přípustné, dovolací soud ho proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
20. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 2. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu