ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.379.2024.1
sp. zn. 25 Cdo 379/2024-850
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci oprávněné: MIRAFRA s.r.o. , IČO 04041054, se sídlem Jeremiášova 2722/2a, Praha 5, proti povinné: P. B. , zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Záhřebská 562/41, Praha 2, o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 1571/2020, o dovolání povinné a spolku „HABEAS CORPUS“, IČO 70108102, se sídlem Ocelkova 643/20, Praha 9, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2023, č. j. 55 Co 203/2023-776, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 16. 2. 2023, č. j. 49 EXE 1571/2020-664, zamítl žalobu na obnovu řízení ze dne 31. 8. 2022 (výrok I) a žalobu pro zmatečnost z téhož dne (výrok II).
2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 9. 2023, č. j. 55 Co 203/2023-776, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Odvolací soud zdůraznil, že dle §254 odst. 2 věty druhé o. s. ř. nelze podat žalobu na obnovu výkonu rozhodnutí; žalobu pro zmatečnost lze podat pouze z důvodu uvedeného v §229 odst. 4 o. s. ř. Z uvedeného ustanovení vyplývá nemožnost podání žaloby na obnovu řízení, a to generálně pro celé vykonávací (exekuční) řízení. V usnesení ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4299/2018, Nejvyšší soud výslovně uvedl, že tatáž nemožnost podání žaloby na obnovu řízení se uplatní i v rámci dílčího řízení o návrhu na zastavení exekuce. Žalobu pro zmatečnost pak povinná nepodala z důvodu dle §229 odst. 4 o. s. ř., neboť jí nenapadla usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, ani usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti povinné, neboť její žádost o odročení jednání neshledal důvodnou, a konstatoval rovněž, že spolek „HABEAS CORPUS“ nevstoupil do řízení ve smyslu §93 odst. 1 věty první o. s. ř, neboť v exekučním řízení je vedlejší účastenství dle ustálené judikatury i komentářové literatury vyloučeno.
3. Proti usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podala povinná (stejně jako spolek „HABEAS CORPUS“) obsáhlé dovolání, v němž zrekapitulovala dosavadní řízení a doslovně citovala svá dřívější podání. Mimo jiné v něm uvedla, že je „jednou z obětí organizované zlodějské skupiny, která sahá jako chobotnice do vysokých pater a vesele krade dál“ , a že česká justice selhala v „debolševizaci“ , z čehož dovodila přípustnost dovolání. Je přesvědčena, že spolek „HABEAS CORPUS“ se stal vedlejším účastníkem řízení a odvolací soud pochybil, jestliže o tom, že jeho účast na řízení nepřipustil, nevydal rozhodnutí, které mělo být tomuto spolku doručeno. Dovolatelka je rovněž přesvědčena, že odvolací soud zatížil řízení vadou, když neodročil jednání s ohledem na její omluvu a nesdělil jí složení rozhodujícího senátu, který považuje za podjatý. Upozornila rovněž, že soudy neprovedly jí navržené důkazy. Odkázala na celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, aniž by specifikovala, jak se jejich závěry dotýkají posuzované věci. Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání dále v tom, že exekuce měla být zastavena, neboť nepodepsala notářský zápis, který je „nesoudním exekučním titulem“ . Předestřela otázku, zda je možný soudní přezkum takového exekučního titulu v rámci řízení o zastavení exekuce či v rámci řízení o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost. Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů.
4. Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, v případě povinné osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř.
6. Spolek „HABEAS CORPUS“ není subjektem, který by byl v této věci oprávněn podat dovolání. Nestal se účastníkem řízení před soudy nižších stupňů, neboť vedlejší účastenství je v exekučním řízení vyloučeno, jak Nejvyšší soud judikoval ve svém usnesení ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 20 Cdo 91/99. I kdyby pak vedlejším účastníkem byl, nebyl by oprávněn podat dovolání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“). S ohledem na to Nejvyšší soud dovolání spolku „HABEAS CORPUS“ podle §243c odst. 3 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
7. Odvolací soud založil své rozhodnutí na tom, že dle §254 odst. 2 věty druhé o. s. ř. nelze podat žalobu na obnovu výkonu rozhodnutí, žalobu pro zmatečnost pak lze v rámci vykonávacího řízení podat pouze z důvodu uvedeného v §229 odst. 4 o. s. ř. Obdobně pak dle §35 odst. 5 věty druhé zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), nelze podat návrh na obnovu exekučního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4128/2014). V usnesení ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4299/2018, Nejvyšší soud vyložil, že nemožnost podání žaloby na obnovu řízení se uplatní i v rámci dílčího řízení o návrhu na zastavení exekuce. O důvod dle §229 odst. 4 o. s. ř. se v posuzované věci nejedná, takže ani žaloba pro zmatečnost zde nepřichází v úvahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1336/2013). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona (viz např. usnesení ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014, či ze dne 31. 1. 2020, sp. zn. 24 Cdo 2484/2019).
8. Dovolatelka brojí povětšinou proti průběhu exekučního řízení, zpochybňuje například platnost exekučního titulu a táže se na možnosti jeho přezkumu v rámci řízení o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost, což však nejsou otázky, kterými by se odvolací soud zabýval. Nelze podrobit dovolacímu přezkumu správnost (neexistujícího) právního názoru odvolacího soudu, na němž odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, a není tak splněna jedna ze základních podmínek přípustnosti dovolání stanovených v §237 o. s. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3500/2019, uveřejněný pod číslem 46/2021 Sb. rozh. obč.). Na celou řadu právních otázek obsažených v dovolání pak Nejvyšší soud v této věci reagoval již v usnesení ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 20 Cdo 2715/2022, které se vztahovalo k samotnému návrhu povinné na zastavení exekuce. Ústavní stížnost proti němu byla Ústavním soudem odmítnuta usnesením ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 3420/22, pro zjevnou neopodstatněnost. Povinná tak nepředložila dovolacímu soudu žádnou otázku, jež by v souladu s ustanovením §237 o. s. ř. mohla založit přípustnost dovolání.
9. Způsobilým dovolacím důvodem není ani poukaz na vady řízení (uplatněné výtkami týkajícími se absence rozhodnutí o nepřipuštění spolku „HABEAS CORPUS“ jako vedlejšího účastníka, neakceptování omluvy povinné z jednání odvolacího soudu, nesdělení složení rozhodujícího senátu, či neprovedení navrhovaných důkazů), neboť k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo), dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Procesní vada může být při posuzování přípustnosti dovolání relevantní jen tehdy, je-li provázána s dovolatelem formulovanou otázkou procesního práva (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 1995/18, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 32 Cdo 1136/2021, ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1429/2020, či ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1750/2022), kterou však v dané věci dovolatelka nevymezuje.
10. Dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení není vzhledem k §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
11. Jelikož dovolání povinné směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání povinné a spolku „HABEAS CORPUS“ bylo odmítnuto a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu