ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.527.2024.1
sp. zn. 26 Cdo 527/2024-420
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně Zaccario, s. r. o. , se sídlem v Brně – Řečkovicích, Novoměstská 2170/1c, IČO 29297486, zastoupené Mgr. Michaelou Patočkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14, proti žalovanému J. C. , zastoupenému Mgr. Kristýnou Mácovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, o vyklizení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 155/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2023, č. j. 68 Co 323/2023-371, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 15. 12. 2023, č. j. 68 Co 323/2023-379, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 800 Kč k rukám Mgr. Michaely Patočkové, advokátky se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 3. 2023, č. j. 10 C 155/2022-191, uložil žalovanému povinnost vyklidit a odevzdat žalobkyni pozemek parc. č. XY, pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemek parc. č. XY, vše zapsáno na LV č. XY v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště XY, obec XY, katastrální území XY (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 29. 11. 2023,
č. j. 68 Co 323/2023-371, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 15. 12. 2023,
č. j. 68 Co 323/2023-379, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje způsobilé vymezení údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání z hledisek uvedených v ustanovení §237 až 238a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“ (srov. §241a odst. 2 o. s. ř. a k tomu například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné pod číslem 116/2014 v časopise Soudní judikatura; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4807/2015).
4. Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je za dosud neřešené) nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013,
sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř., tak jako učinil dovolatel.
5. Námitkou nesprávného právního posouzení, které dovolatel spatřuje v tom, že odvolací soud postupoval při řešení otázky platnosti právního jednání původního vlastníka vyklizovaných nemovitostí „v přímém rozporu s právním posouzením platnosti právních jednání téhož statutárního orgánu“ v jiném řízení, nevymezuje žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na níž by dovoláním napadené rozhodnutí záviselo; existence právního názoru soudu přijatého v jiném řízení (o jiných nárocích) nemůže sama o sobě založit přípustnost dovolání.
6. Vytýká-li dovolatel soudům obou stupňů, že se nesprávně vypořádaly s otázkou existence nájemního poměru, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., podstatou těchto námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a také skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru dovolatele pro posouzení věci (zda žalovanému svědčí právo nájmu k vyklizovaným nemovitostem) podstatné; tím, že dovolatel na svých vlastních skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení rozhodná.
7. Námitky dovolatele o neprovedení všech navržených důkazů nejsou dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (způsobilým založit přípustnost dovolání), ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat tzv. jinou vadu řízení, ke které však dovolací soud může přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné; uvedený předpoklad však v projednávané věci naplněn není. Přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá, nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3028/2018).
8. Dovolání směřující proti části rozhodnutí týkající se výroků o nákladech řízení, není objektivně přípustné (srov. §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
9. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243b, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný, jehož dovolání soud odmítl, je povinen nahradit náklady žalobkyni, která byla v dovolacím řízení zastoupena advokátkou. Pro účely dovolacího řízení stanovil soud odměnu advokátky podle §6 odst. 1 a §9 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve výši 1 500 Kč (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. III. ÚS 3699/15, ze dne 24. 1. 2002,
sp. zn. IV. ÚS 201/01, ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2384/21), vedle odměny náleží zástupkyni paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu).
11. O návrhu na odklad vykonatelnosti dovolací soud samostatně nerozhodoval, neboť o dovolání bylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16) a rozhodnutím o podaném dovolání se tento návrh stal bezpředmětným.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné usnesení, může žalobkyně podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 26. 3. 2024
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu