ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.58.2024.1
sp. zn. 26 Cdo 58/2024-244
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného Mgr. Pavlem Matějusem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, proti žalovanému A. S. , zastoupenému JUDr. Michaelou Šubrtovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, o odstranění následků neoprávněného zásahu do společných částí domu uvedením v předešlý stav, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 87/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, č. j. 69 Co 166/2023-217, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám Mgr. Pavla Matějuse, advokáta se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 12. 2022, č. j. 10 C 87/2021-171, uložil žalovanému povinnost „odstranit změny společných částí stavby č. p. XY, stojící na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY, vše v katastrálním území XY, obec XY, spočívající v provedených stavebních úpravách – v průčelí Stavby přiléhající k jednotce č. 141/4, kat. úz. XY, obec XY, a to zrušení levého vstupu do nebytového prostoru (odstranění vstupu do nebytového prostoru v levé krajní ose, dozdění parapetu a osazení proskleného výkladce) a uvnitř jednotky č. 141/4, kat. úz. XY, obec XY, a to rozšíření dělícího otvoru mezi místnostmi prodejny (odbourání dělící nosné zdi v délce 4 metrů) tak, že je uvede do předešlého stavu tím, že: v průčelí Stavby přiléhající k jednotce č. 141/4, kat. úz. XY, obec XY, obnoví levý vstup do nebytového prostoru (obnovení vstupu do nebytového prostoru v levé krajní ose, odstranění dozdění parapetu a vysazení proskleného výkladce a osazení rámu a dveří) a uvnitř jednotky č. 141/4, kat. úz. XY, obec XY dostaví dělící nosnou zeď v délce 4 metrů a o šířce 30 cm“, to vše do 3 měsíců od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu v části, kterou bylo požadováno „uložit žalovanému povinnost vypracovat na vlastní náklady odpovídající stavebněprávní dokumentaci a požádat o nezbytná rozhodnutí správních orgánů k provedení změn specifikovaných ve výroku I“ (výrok II), a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 9. 2023, č. j. 69 Co 166/2023-217, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 12. 2022, č. j. 10 C 87/2021-171, ve vyhovujícím výroku I tak, že lhůta ke splnění povinnosti činí 18 měsíců od právní moci rozsudku, jinak ho „v tomto výroku a ve výroku III. o náhradě nákladů řízení“ potvrdil.
3. Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť není přípustné.
4. Námitka možného „zneužití práva“ žalobcem přípustnost dovolání založit nemůže. Podle ustálené judikatury k §3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 486/2002, uveřejněné pod č. 53/2003 v časopise Soudní judikatura, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1165/2007), kterou lze přiměřeně aplikovat i při výkladu „dobrých mravů“ a „zjevného zneužití práva“ podle §2 odst. 3 o. z. a 8 o. z. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4065/2014, ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2539/2017, nebo ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4106/2017), rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití citovaných ustanovení je třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.
5. Při úvaze, zda výkon práva žalobce nemá zneužívající charakter přihlédl odvolací soud ke všem zjištěným skutečnostem a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená. Z obsahu spisu se nepodávají žádné okolnosti, které by nasvědčovaly postupu žalobce zneužívajícího výkon oprávnění náležejících mu ze zákona a stanov společenství vlastníků bytových jednotek.
6. Dovolání neobsahuje další způsobilé vymezení údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.).
7. Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené) nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
8. Uvedl-li dovolatel ve vztahu k přípustnosti dovolání, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky, která nebyla doposud v rozhodovací praxi řešena, pak žádnou takovou otázku dovolacímu soudu nepředložil.
9. Poukazuje-li na to, že odvolací soud v rozporu s rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nezohlednil zásadu přiměřenosti, přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu je postaveno na závěru, že jednání žalovaného (spočívající mimo jiné v odstranění nosné části domu) má charakter změny společných částí domu, a nikoliv na posouzení výkonu práva ztěžujícího nad míru přiměřenou poměrům užívání společných částí domu; úvaha o přiměřenosti výkonu práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1514/2007, nebo ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 503/2016), se proto v projednávané věci neuplatní.
10. Dovolatel zároveň uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., neboť odvolacímu soudu vytýká „nesprávné právní posouzení věci“, ale ve skutečnosti je podstatou jeho námitek nesouhlas se skutkovými zjištěními, jimiž je dovolací soud vázán. Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje jiný názor na charakter provedených úprav a počet hlasů nutných k udělení souhlasu shromáždění vlastníků k provádění předmětných úprav, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 27. 2. 2024
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu