ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.3196.2023.1
sp. zn. 29 Cdo 3196/2023-1041
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce WETCO, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 4, V Podluží 672/4, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 43 46 28 39, zastoupeného Mgr. Petrem Maierem, advokátem, se sídlem v Praze, Karlovo náměstí 288/17, PSČ 120 00, proti žalovanému Petru Hoškovi , bytem v Brně, Veslařská 335/226, PSČ 637 00, zastoupenému JUDr. Kateřinou Martínkovou, LL.M., MBA, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 966/22, PSČ 702 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 6 Cm 27/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. března 2023, č. j. 4 Cmo 120/2022-890, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci směnečným platebním rozkazem ze dne 24. února 2017, č. j. 6 Cm 27/2017-14, uložil žalovanému (Petru Hoškovi), aby zaplatil (původnímu) žalobci (Raiffeisenbank a. s.) částku 3.565.872,64 Kč s 6% úrokem od 22. prosince 2016 do zaplacení, směnečnou odměnu 11.886,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 179.488,- Kč. Rozhodl tak o zaplacení směnky vlastní vystavené společností HOPR TRADE CZ, s. r. o., (dále jen „společnost H“ nebo „výstavce“) dne 11. listopadu 2011 v Šumperku na řad (původního) žalobce na směnečnou sumu 3.565.872,84 Kč splatné 22. prosince 2016 v Šumperku, za jejíž zaplacení převzal žalovaný směnečné rukojemství (dále jen „směnka“).
Usnesením ze dne 2. října 2017, č. j. 6 Cm 27/2017-143, soud prvního stupně připustil, aby na místo (původního) žalobce vstoupila do řízení společnost WETCO, spol. s r. o.; Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 8. ledna 2019, č. j. 4 Cmo 201/2018-328, potvrdil usnesení soudu prvního stupně; přitom uzavřel, že označená společnost se stala (na základě rubopisu a předání) majitelem směnky.
Rozsudkem ze dne 23. března 2022, č. j. 6 Cm 27/2017-715, ve znění usnesení ze dne 22. dubna 2022, č. j. 6 Cm 27/2017-724, soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (výrok II.) a o povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení státu.
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Dne 11. listopadu 2011 uzavřeli (původní) žalobce a společnost H (jednající žalovaným jako jediným jednatelem a společníkem) smlouvu o investičním úvěru reg. č. NDP/01/CINV/01/26869306 (dále jen „smlouva o úvěru“), ve které se (původní) žalobce zavázal poskytnout společnosti H úvěr do výše 10 miliónů Kč; ve smlouvě o úvěru si smluvní strany sjednaly podmínky pro čerpání úvěru, včetně zajištění závazku společnosti H (mimo jiné) „avalovanou blankosměnkou“.
2) Téhož dne uzavřely smluvní strany a žalovaný dohodu o uplatnění vyplňovacího práva směnečného, ve které mimo jiné sjednali předpoklady, za nichž je (původní) žalobce oprávněn blankosměnku vyplnit, jde-li o údaje směnečné sumy a data splatnosti.
3) Na základě dlužnického insolvenčního návrhu podaného společností H dne 27. července 2016 je u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále též jen „insolvenční soud“) vedeno insolvenční řízení na majetek označené společnosti (pod sp. zn. KSOL 10 INS 17564/2016); usnesením ze dne 9. listopadu 2016, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-A-27, zjistil insolvenční soud úpadek společnosti H a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Gabrielu Nejedlíkovou. Do insolvenčního řízení přihlásil (původní) žalobce pohledávku z titulu směnky; podle protokolu o přezkumném jednání ze dne 8. únoru 2017 společnost H (za niž se jednání účastnil žalovaný), ani insolvenční správce pohledávku nepopřeli (pohledávka ve výši 3.565.872,64,- Kč tak byla „uznaná“). Usnesením ze dne 28. srpna 2017, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-P52-5, insolvenční soud rozhodl, že na místo (původního) žalobce vstupuje do řízení společnost WETCO, spol. s r. o.
4) Podle znaleckého posudku zpracovaného PhDr. Jiřím Valeškou, znalcem z oboru písmoznalectví, specializace ruční a strojové písmo dne 5. srpna 2018 (dále jen „znalecký posudek“) a výslechu znalce u jednání před soudem prvního stupně (dne 23. března 2022) je podpis žalovaného (jako směnečného rukojmího) na směnce jeho pravým podpisem. Znalecký posudek zpracoval znalec za použití srovnávacích materiálů, které mu předal (původní) žalobce a na nichž se nacházely „nesporně pravé podpisy“ žalovaného (viz listiny označené v bodu 21. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
Na tomto základě soud prvního stupně ‒ vycházeje z ustanovení §101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni vystavení směnky (dále jen „obč. zák.“), z ustanovení §3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a z ustanovení čl. I. §10, §11 odst. 1, §20 odst. 1, §28 odst. 1 a 2, §30 odst. 1, §47 odst. 1, §48 odst. 1, §75 odst. 1, §77 odst. 1 a §78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) – dospěl k následujícím závěrům:
a) Směnka obsahuje veškeré náležitosti vyžadované směnečným zákonem; jde o platnou směnku, vystavenou společností H, za jejíž zaplacení se zaručil žalovaný (jako směnečný rukojmí). Originál směnky (s doplněnými údaji směnečné sumy a data splatnosti) předložil (původní) žalobce soudu prvního stupně.
b) Žalovaný směnku podepsal jako jednatel výstavce (což nezpochybňoval) a jako směnečný rukojmí; doložka per aval podepsaná žalovaným není oddělená od směnky (vyňata z jejího textu).
c) Žalovaný věděl, že podepisuje směnku nejen za výstavce, ale i jako směnečný rukojmí; vystavení avalované směnky (blankosměnky) bylo sjednáno již ve smlouvě o úvěru. Žalovaný podepsal i dohodu o vyplňovacím právu směnečném, kterou dal (původnímu) žalobci souhlas k vyplnění blankosměnky.
d) Podpis výstavce (společnosti H) kryje (celé) směnečné prohlášení; směnka neobsahuje ani rozpor v údajích platebního místa a domicilu; potud obsahuje jen jeden místopisný údaj (Šumperk).
e) Blankosměnku společnost H vystavila k zajištění k pohledávek ze smlouvy o úvěru; důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek (vyplnění blankosměnky v rozporu s vyplňovacím ujednáním co do směnečné sumy) tíží žalovaného, který byl povinen určitě a konkrétně tvrdit, jaká výše směnečné sumy měla být do blankosměnky vyplněna (a tato tvrzení prokázat); námitka žalovaného (proti směnečnému platebnímu rozkazu) v tomto směru je neurčitá.
f) Směnka obsahuje číselný údaj směnečné sumy; povinnost slovního vyplnění směnečné sumy (nad rámec číselného vyjádření) směnečný zákon (ani ujednání smluvních stran) nestanoví. Na platnost směnky nemají vliv ani další „údaje“ označené žalovaným, včetně směnečné sumy vyčíslené (i) v haléřových částkách.
g) Podáním žaloby na zaplacení směnky vůči žalovanému (jako směnečnému rukojmímu) se (původní) žalobce nedopustil úmyslného jednání ke škodě žalovaného a společnosti H. Skutečnost, že tak učinil v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek společnosti H, je v této souvislosti nevýznamná; ostatně, pohledávka přihlášená (původním) žalobcem do insolvenčního řízení společnosti H byla v celé výši zjištěna.
h) Důkazní břemeno o tom, že směnka nebyla předložena k placení, tíží žalovaného; ani kdyby žalovaný unesl důkazní břemeno, neměla by tato skutečnost vliv na jeho povinnost zaplatit směnku.
i) Právo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje.
Za stavu, kdy se žalovanému prostřednictvím včas uplatněných (a odůvodněných) námitek nepodařilo zpochybnit správnost směnečného platebního rozkazu, ponechal soud prvního stupně směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti.
V této souvislosti dále akcentoval, že věc projednal (viz jednání konané dne 23. března 2022) bez účasti žalovaného, když vyhodnotil jako neopodstatněnou jeho omluvu a žádost o odročení jednání (včetně následné omluvy jeho právní zástupkyně) [viz body 39. až 42. odůvodnění].
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 2. března 2023, č. j. 4 Cmo 120/2022-890, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud v prvé řadě shledal po právu postup soudu prvního stupně, který věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ustanovením §101 odst. 3 o. s. ř. (ve spojení se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007). Jako nedůvodnou vyhodnotil (i) žádost o odročení jednání podanou jeho zástupkyní (odůvodněnou čerpáním dovolené), když tato si již v okamžiku převzetí zastoupení byla vědoma toho, že právní službu spočívající v zastoupení žalovaného u jednání dne 23. března 2022 nebude moci žalovanému poskytnout. Konečně doplnil, že i v případě, kdyby soud prvního stupně odňal žalovanému možnost jednat před soudem (tím, že věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti), byla náprava této procesní vady zjednána v odvolacím řízení (zástupkyně žalovaného se jednání odvolacího soudu zúčastnila).
Dále se odvolací soud ztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně ohledně pravosti podpisu žalovaného na směnce jako směnečného rukojmího, a to včetně hodnocení znaleckého posudku předloženého (původním) žalobcem a jeho dalších závěrů vztahujících se k použitelnosti srovnávacích materiálů znalcem pro účely znaleckého posouzení. V této souvislosti též vysvětlil, proč neprovedl další (žalovaným navržené) důkazy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (podáním ze dne 19. června 2023) dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., k řešení otázek hmotného a procesního práva, které dosud (podle jeho názoru) nebyly Nejvyšší soudem zodpovězeny, a které se vztahují jednak k (ne)použitelnosti srovnávacího materiálu pro účely posouzení pravosti podpisu žalovaného na směnce, jednak k (ne)důvodnosti jeho žádosti o odročení jednání.
Přitom zdůraznil, že v průběhu celého řízení zpochybňoval pravost svého podpisu jako směnečného rukojmího na směnce i pravost podpisů na „srovnávacích listinách“, včetně toho, že znalec použil jako srovnávací materiály pouze listiny předložené žalobcem. Podle dovolatele znalecký posudek nesplňuje požadavky určené ustanovením §127a o. s. ř., když jej znalec nevypracoval k žádosti „strany sporu“, nýbrž (označené) „advokátní kanceláře“.
Nesouhlasil ani se závěrem soudu prvního stupně o možnosti věc projednat a rozhodnout v jeho nepřítomnosti, včetně vyhodnocení jeho žádosti o odročení jednání jako účelové a obstrukční.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Následným podáním (ze dne 26. října 2023) žalovaný doplnil dovolání o argumentaci, podle níž je řízení od počátku vedeno účelově, v rozporu s principy spravedlnosti a v neprospěch žalovaného coby slabší strany, s tím, že jednání žalobce vykazuje znaky účelovosti a šikanózního výkonu práva (viz též průběh insolvenčního řízení vedeného na majetek společnosti H) a žalovanému bylo odňato právo účastnit se soudního jednání. Potud formuluje (další) otázky hmotného nebo procesního práva, které podle jeho názoru nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny.
Dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že v řešení otázky vztahující se ke znaleckému posudku (§127a o. s. ř.), včetně jeho hodnocení soudy nižších stupňů, je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:
1) Splňuje-li znalecký posudek předložený účastníkem řízení předpoklady určené v ustanoveních §127 odst. 2 a §127a o. s. ř., pohlíží se na něj jako na znalecký posudek vyžádaný soudem; to platí i tehdy, jde-li o revizní znalecký posudek.
Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněný pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
2) Při posuzování pravosti podpisu na soukromé listině je pouze na uvážení soudu, které listiny připustí coby srovnávací podklad určený pro znalce, jenž má za úkol na základě příslušných odborných metod posoudit pravost podpisu fyzické osoby na příslušné listině a o posouzení těchto skutečností podat znalecký posudek. Přistoupí-li soud k případné redukci takového srovnávacího podkladu, případně až po vypracování písemného znaleckého posudku požádá, aby znalec uvedený posudek doplnil, je jeho povinností tento svůj postup odpovídajícím způsobem odůvodnit v písemném vyhotovení posléze vydaného rozsudku. Sama okolnost, že po předložení příslušných listin, jež mají obsahovat pravý podpis osoby a mají tudíž tvořit pro znalce podklad pro následné znalecké zkoumání sporného podpisu na listině, protistrana zpochybní pravost podpisů předmětné osoby v listinách tvořících srovnávací podklad, ještě není důvodem, aby soud bez dalšího takové listiny vyloučil ze znalecké verifikace tím, že znalci dá pokyn, aby k těmto listinám nepřihlížel. Není to totiž soudní znalec, kdo rozsuzuje věc, nýbrž soud, jenž musí v každém procesním stadiu důsledně postupovat v souladu s procesními pravidly, a jehož povinností je rozhodnout na základě zjištěného skutkového stavu věci, který je výsledkem úsudku soudce o tom, které z rozhodných a sporných skutečností jsou pravdivé, tj. které z nich bude (na základě hodnocení důkazů ve smyslu §132 o. s. ř.) soudce považovat za prokázané zprávami získanými provedením jednotlivých důkazů.
Samotnými srovnávacími materiály (listinami s podpisy fyzické osoby) soud zpravidla neprovádí dokazování (výjimka může být dána např. tehdy, zpochybňuje-li žalovaný pravost svého podpisu na některé z listin, které mají sloužit znalci jako srovnávací materiál).
Srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2019, sp. zn. 29 Cdo 5273/2017, včetně odkazu na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 5362/2014, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2021, sp. zn. 29 Cdo 62/2021.
3) Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle §132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, ze kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru.
V případě, kdy soud sám o správnosti písemného vyhotovení znaleckého posudku pochybnosti nemá, musí znalce při jednání vyslechnout, pokud některý z účastníků vznáší proti závěrům znalce podstatné (zdůvodněné) výhrady, jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí ve věci samé podstatné; nestačí ale pouhé tvrzení o nesprávnosti znaleckého posudku, účastník musí uvést konkrétně, v čem jeho výhrady spočívají.
Srov. zhodnocení praxe soudů při výkladu a aplikaci ustanovení novely občanského soudního řádu (zákona č. 49/1973 Sb.), schválené usnesením pléna bývalého Nejvyššího soudu ČSSR z 16. prosince 1974, sp. zn. Plsf 2/74, uveřejněné pod číslem 1/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009, ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, nebo ze dne 17. prosince 2019, sp. zn. 24 Cdo 2444/2019 (včetně judikatury tam označené); v rozhodovací praxi Ústavního soudu pak např. usnesení ze dne 19. července 2016, sp. zn. IV. ÚS 3470/15.
K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil (i) v rozsudku ze dne 31. března 2020, sp. zn. 29 Cdo 635/2018.
4) Má-li soud pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku, popřípadě je-li znalecký posudek nejasný nebo neúplný, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalce požádat, aby podal potřebná vysvětlení, zejména aby posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek; kdyby tím nebyla pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku, nejasnost nebo neúplnost znaleckého posudku odstraněna, soud za účelem přezkoumání znaleckého posudku ustanoví jiného znalce, popřípadě, jsou-li splněny podmínky uvedené v ustanovení §127 odst. 3 o. s. ř., státní orgán, vědecký ústav, vysokou škodu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost.
K tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013, uveřejněného pod číslem 109/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Ke shora uvedenému Nejvyšší soud dodává, že polemikou se závěry odvolacího soudu o pravosti podpisu směnky dovolatel zpochybňuje skutkový závěr odvolacího soudu (soudu prvního stupně), podle něhož směnku jako směnečný rukojmí podepsal, a brojí proti hodnocení důkazů provedenému soudy nižších stupňů. Uplatňuje tak jednak „skutkový“ dovolací důvod, který ovšem nemá k dispozici (k tomu srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), jednak zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, které (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16).
Přitom zmíněný skutkový závěr neshledává Nejvyšší soud ani zjevně nepřiměřeným, když nemá pochybnosti o tom, že: a) znalec vypracoval znalecký posudek na základě žádosti žalobce (jeho zástupce), jenž znalecký posudek následně předložil soudu prvního stupně (viz č. l. 295 a násl.), b) srovnávací podklady (viz jejich výčet obsažený ve znaleckém posudku a v bodu 21. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) byly dostatečným podkladem pro splnění znaleckého úkolu znalcem a c) dovolatel se omezil na pouhé (blíže neodůvodněné) popření pravosti svého podpisu na všech srovnávacích materiálech (tj. včetně těch, které i dle vlastního prohlášení podepsal, byť jako jednatel společnosti H).
5) Závěr, podle něhož soud není povinen provést všechny účastníkem řízení navržené důkazy, pak plyne již z ustanovení §120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 1009/98, uveřejněný pod číslem 39/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný
pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i nálezy Ústavního soudu ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, ze dne 8. ledna 1997, sp. zn. II. ÚS 127/96, nebo ze dne 13. září 1999, sp. zn. I. ÚS 236/98, k jejichž závěrům se Nejvyšší soud v poslední době přihlásil např. v usnesení ze dne 27. dubna 2023, sp. zn. 29 Cdo 3212/2022).
6) Námitka, podle níž soud prvního stupně věc nesprávně (v rozporu s ustanovením §101 odst. 3 o. s. ř.) projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, v důsledku čehož mu byla odňata možnost jednat před soudem, nevystihuje způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.); jejím prostřednictvím dovolatel uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., k jejímuž prověření slouží žaloba pro zmatečnost [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Konečně Nejvyšší soud dodává, že nepřihlížel (pro opožděnost) k dalším (nově) vymezeným dovolacím důvodům (a právním otázkám) obsaženým v doplnění dovolání ze dne 26. října 2023, tj. v podání, které dovolatel učinil až po uplynutí lhůty k podání dovolání (§241b odst. 3 a §242 odst. 4 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu