ECLI:CZ:NS:2024:3.TDO.138.2024.1
sp. zn. 3 Tdo 138/2024-351
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2024 o dovolání, které podal obviněný J. U. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ÚPVZD Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2023, sp. zn. 8 To 273/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 68/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. U. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2023, sp. zn. 5 T 68/2023, byl obviněný J. U. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že
nejprve jako soused se s poškozenou M. H. seznámil a získal její důvěru, následně v blíže nezjištěné době kolem dne 30. 10. 2022 se souhlasem uvedené poškozené vyměnil vložku zámku FAB na vstupních dveřích do bytu č. 12 umístěného v bytovém domě ve druhém patře v Brně na ulici XY č. XY a poté v přesně nezjištěné době od 30. 10. 2022 do 02:30 hodin dne 14. 12. 2022 postupně za pomoci shodného klíče od bytu, který si při výměně zámku ponechal bez vědomí a souhlasu poškozené, bez užití zjevného násilí neoprávněně vstupoval do bytu poškozené, kde v obývacím pokoji po vypáčení skříňky sekretáře odcizil různé šperky, které byly uloženy v krabičkách, a to: plastovou krabičku se dvěma kusy snubních prstenů, hladkých, půlkulatých ze žlutého zlata v hodnotě 7.000 Kč a dva kusy snubních prstenů hladkých, půlkulatých ze žlutého zlata v hodnotě 7.000 Kč, dva kusy snubních prstenů ze žlutého zlata, ve tvaru kroužku, u kterých v prostřední části bylo červené zlato a po stranách prstenů se nacházely ryté lístky vždy po třech lístcích vedle sebe v hodnotě 11.000 Kč, dále zásnubní prsten ve tvaru kroužku ze žlutého zlata se zasazeným diamantem bílé barvy v hodnotě 10.000 Kč, dále odcizil papírovou krabičku žluto-bílé barvy, ve které se nacházely zlaté dámské náušnice čtvercového tvaru, kombinace bílého a červeného zlata s rytinou rostliny, uprostřed každé náušnice byl zasazen bílý diamant v hodnotě 32.000 Kč, dále odcizil z krabiček, které zanechal na místě zlatý dámský prsten ze žlutého zlata s růžovou perlou, kolem byly ozdoby ve tvaru měsíčků v hodnotě 11.000 Kč, zlatou soupravu: prstýnek a řetízek s přívěškem, konkrétně zlatý dámský prsten čtvercového tvaru, kolem ozdobný motiv, přívěsek stejného tvaru jako prsten, řetízek v hodnotě 10.000 Kč, zlatá souprava - náušnice, přívěsek a dva řetízky, konkrétně zlaté dámské náušnice ve tvaru dlouhého listu se dvěma kameny, o hmotnosti 7,9 g v hodnotě 13.500 Kč, zlatý přívěsek ve tvaru dlouhého listu se dvěma kameny, o hmotnosti 2,2 g v hodnotě 3.700 Kč, zlatý řetízek - 2 kusy tenčí a silnější, o hmotnosti 5 g, v hodnotě 7.500 Kč, dále řetízek ze žlutého zlata s přívěskem ze žlutého zlata se zasazeným červeným kamenem, okolo ryté zlato v hodnotě 10.000 Kč, dále roztrhl jantarový náhrdelník, kdy část náhrdelníku na místě zůstala a část náhrdelníku odcizil v hodnotě 1.000 Kč, celkem tak odcizil šperky v hodnotě 123.700 Kč, dále v sekretáři po vypáčení uzamčené zásuvky z této odcizil finanční hotovost ve výši 168.360 Kč, která byla uložena v různých obálkách, dále v obývacím pokoji odcizil klíč od sekretáře v hodnotě 90 Kč, přičemž byl při krádeži věcí dne 14. 12. 2022 vyrušen poškozenou a z bytu utekl, čímž způsobil poškozené M. H., nar. 26. 2. 1940, škodu odcizením ve výši 292.150 Kč a škodu poškozením dvířek sekretáře a zásuvky ve výši 800 Kč;
a uvedeného jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 4 T 84/2021 ze dne 20. 6. 2021, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odstavec 2 trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a tento trest vykonal dne 5. 5. 2022 .
2. Za to byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo dále obviněnému uloženo zaplatit na náhradě škody poškozené M. H. částku ve výši 292 950 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. pak byla tato poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 10. 2023, sp. zn. 8 To 273/2023 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy, a to jak soudem prvního stupně, tak soudem druhého stupně. Nad rámec vymezeného dovolacího důvodu obviněný poukázal i na porušení jeho práva na spravedlivý proces ve spojení s porušením zásady in dubio pro reo .
5. Obviněný soudům nižších stupňů předně vytkl, že zamítly jeho návrh na vypracování psychiatrického, popř. psychologického znaleckého posudku na poškozenou H., neboť podle něj panují pochybnosti o jejím duševním stavu, schopnosti si vybavit, zapamatovat a správně reprodukovat zažité skutečnosti, včetně posouzení možného ovlivnění poškozené třetí osobou. S výjimkou její výpovědi, která byla, s ohledem na její zdravotní stav, nekonzistentní a poškozená si pletla osoby, časy a běh událostí, kdy pokaždé je líčila s výraznými rozdíly, nebyl proveden žádný důkaz, který by svědčil o skutečnosti, že se skutek vůbec stal a že jej spáchal právě obviněný. Obviněný rovněž navrhl i dodatečný výslech svědků P. a Ch., kteří se mohli a měli vyjádřit ke skutečnostem, které jim nebyly známé v době jejich výpovědi při hlavním líčení. Odvolací soud pak zamítl navržený nový důkaz, jenž byl zajištěn až po skončení řízení před soudem prvního stupně, a to hlasovou nahrávkou, kterou se podařilo obviněnému zajistit při náhodném setkání s poškozenou, ve které poškozená opětovně uvádí jiný průběh celého incidentu, hovoří o nových osobách, které se měly na místě incidentu vyskytovat, a o ženě, o které se nikdy nezmínila. Pokud soudy tyto důkazní návrhy zamítly, porušily tím právo obviněného na obhajobu a na spravedlivý proces.
6. Soudy obou stupňů podle obviněného zcela rezignovaly na řádné zjištění skutkového stavu a porušily právo obviněného na spravedlivý proces a zásadu in dubio pro reo tím, že zcela ignorovaly důkazy svědčící ve prospěch obviněného a provedené důkazy hodnotily toliko v jeho neprospěch. Obviněnému kladly k tíži, že nejprve využil svého práva nevypovídat a vypovídal až za přítomnosti obhájce. Obviněný poukazuje rovněž na rozpory ve výpovědích poškozené H., se kterými se soudy nevypořádaly, na to, že poškozená byla policií tlačena k tomu, aby jako pachatele označila obviněného coby „zájmovou osobu“, na to, že poškozená si při výpovědi v hlavním líčení spletla obhájkyni obviněného se svědkyní Z. a svědka Ch. s obviněným, jakož i na údajnou spekulaci nalézacího soudu ohledně rohožky před bytem obviněného. Upozornil i na výpověď matky obviněného, která potvrdila, že syn u ní byl a později od ní odjel, a na výpověď svědkyně P., která uvedla, že s obviněným měla intimní poměr a že u ní v inkriminovanou dobu byl. Tyto skutečnosti soud prvního stupně ignoroval. V neprospěch obviněného bylo hodnoceno i zjištění o použití taxislužby Bolt. Soudy rezignovaly i na zjištění, co, jestli vůbec, se z bytu poškozené ztratilo, kdy stran zjištění výše škody bylo provedeno odborné vyjádření, které je nepoužitelné, neboť pro jeho zpracování nebyly zajištěny řádné podklady. Skutková zjištění jsou proto ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
7. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů nižších stupňů zrušil (neuvádí však, jak by měl v takovém případě dále postupovat).
8. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
9. Státní zástupkyně uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Je podle ní třeba odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam jí připisovat z hlediska skutkového děje.
10. Státní zástupkyně vyjádřila souhlas se závěrem soudu druhého stupně, že obviněný je ze spáchání trestné činnosti usvědčován nejen výpovědí poškozené H., která i přes pokročilý věk a zdravotní stav vypovídala konstantně, ale také řadou nepřímých důkazů, přičemž již prvoinstanční soud neopomenul vyhodnotit důkazy, které částečně podporují uplatněnou obhajobu obviněného. Výpověď poškozené H. koresponduje s dalšími provedenými důkazy, a to zejména s okolnostmi, stran kterých proběhlo vyměňování vložky zámku FAB u vstupních dveří do bytu číslo 12, způsobem jakým se obviněný v podstatě vloudil do přízně poškozené a vyvolal v ní důvěru, protokolem o prohlídce obviněného, na kterém byl zaznamenán šrám, který zcela reálně mohl být způsoben právě úderem berlí v oblasti zad, který popisovala ve své výpovědi poškozená, znalostí pohybu obviněného v předmětném domě, zcela jasně nepravdivé výpovědi svědků Z., U. i Ch. a P., objektivně zjištěnými skutečnostmi stran fungování služby taxi Bolt a snahou ovlivňování poškozené prostřednictvím dalších osob a dopisů a v neposlední řadě i trestní minulostí obviněného. Těmito důkazy bylo jednání obviněného prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá.
11. Jelikož deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl, státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. U. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
13. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
15. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
17. Na podkladě obviněným uplatněného důvodu dovolání a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
18. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný J. U. jím brojí proti výroku o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, resp. proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Namítá přitom jednak to, že nebyly provedeny všechny jím navrhované důkazy, a jednak poukazuje na některé okolnosti, které podle jeho názoru vylučují závěr o jeho vině. V důsledku toho měla být porušena zásada in dubio pro reo a právo obviněného na spravedlivý proces. Okrajově též napadá způsob stanovení výše škody.
19. Předtím, než se Nejvyšší soud mohl zabývat posouzením samotné důvodnosti a opodstatněnosti dovolání, je podanému dovolání nejprve nucen vytknout, že ačkoliv obviněný v něm uplatnil toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř., je tento nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest a povinnost k náhradě škody. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) .
20. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
21. Pokud jde o samotnou dovolací argumentaci obviněného, je tuto nutno označit za ryze skutkové, resp. částečně i procesní povahy, neboť obviněný jednak namítá, že nebyl v bytě poškozené a žádné šperky ani hotovost jí neodcizil, přičemž poukazuje na důkazy, které podle něj závěr o jeho vině vyvracejí, a jednak poukazuje na neprovedené důkazy.
22. K té části dovolací argumentace, v rámci níž obviněný poukazuje na některé okolnosti, které mají vylučovat závěr o jeho vině, je však nutno konstatovat, že tuto nebylo možno podřadit pod uplatněný ani pod žádný jiný ze zákonem stanovených důvodů dovolání. Je tomu tak proto, že zakotvením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo ani po 1. 1. 2022 k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestal jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). O takovou situaci se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
23. Pokud obviněný v nyní projednávaném dovolání s poukazem na některé z provedených důkazů, resp. na údajné rozpory v těchto důkazech, zpochybňuje správnost skutkových zjištění o tom, že to byl právě on, kdo se vloupal do bytu poškozené a odcizil šperky a hotovost, je nutno konstatovat, že takové námitky není možné podřadit pod první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů . Dovolání obviněného totiž neobsahuje žádnou kvalifikovanou argumentaci týkající se zjevného (extrémního) rozporu učiněných skutkových zjištění s provedenými důkazy (obviněný takový rozpor nepopisuje), ale jde pouze o prostou polemiku se způsobem hodnocení důkazů, která se z výše uvedených důvodů předmětem dovolacího přezkumu stát nemůže.
24. Pouze nad rámec tohoto konstatování Nejvyšší soud uvádí, že skutkové námitky obviněného by na závěru o jeho vině nemohly ničeho změnit ani tehdy, jestliže by je bylo možno přezkoumat v rámci první alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je totiž skutečností, že obviněný v rámci své argumentace vyzdvihuje pouze některé z provedených důkazů, resp. některé ze zjištěných okolností, přičemž však pomíjí, že je usvědčován celou řadou důkazů, ať už jde o přímý důkaz věrohodnou výpovědí poškozené H., nebo o celý řetězec nepřímých důkazů (srov. bod 17. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nebo bod 7. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Provedené důkazy, které je v trestním řízení podle §2 odst. 6 tr. ř. oprávněn hodnotit pouze soud, a to podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, tak poskytují spolehlivý podklad pro výrok o vině obviněného předmětným skutkem. Pokud obviněný vyzdvihuje význam některých aspektů dokazování, které podle jeho názoru svědčí v jeho prospěch, činí tak jednak v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů soudem vyjádřenou v §2 odst. 6 tr. ř., a jednak jsou jeho námitky i věcně nedůvodné. Ze spisového materiálu je totiž zřejmé, že soud prvního stupně se důkazní situací v nyní projednávané trestní věci pečlivě zabýval, přičemž provedl poměrně rozsáhlé dokazování. Soustředil se zejména na kvalitu výpovědi poškozené H., přičemž učinil závěr, že se jedná o výpověď věrohodnou a konzistentní, která v podstatných bodech obviněného jednoznačně usvědčuje. Dále se zabýval i v dovolání zdůrazňovanými výpověďmi svědkyň P. a U., které hodnotil jako nevěrohodné (v případě svědkyně U. byla dokonce zjištěna snaha obviněného tuto svědkyni ovlivňovat). Pochybnosti pak nepanují ani o tom, že to byl obviněný, kdo po činu využil taxislužbu Bolt, pomocí které se dostal do bydliště své matky. Za situace, kdy v podstatě veškeré provedené důkazy svědčí o vině obviněného, přičemž obviněným vyzdvihované důkazy jeho vinu v žádném případě nevylučují (ba spíše naopak), popř. nejsou vůbec způsobilé tak učinit (tvrzení o rohožce před dveřmi bytu obviněného), nelze hovořit o tom, že by o skutkovém stavu panovaly jakékoliv pochybnosti. Jelikož zásada in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) se uplatní pouze v případě přetrvávajících důvodných pochybností, nebylo o její aplikaci v nyní projednávané trestní věci možno uvažovat.
25. K námitce týkající se způsobu zjištění výše škody je pak nutno uvést, že tato je značně kusá a blíže neodůvodněná, kdy obviněný v zásadě pouze namítá, že provedené odborné vyjádření je nepoužitelné, neboť pro jeho zpracování nebyly zajištěny řádné podklady. Vzhledem k tomu, že obviněný žádným způsobem blíže nespecifikoval, v čem by problematičnost předmětného odborného vyjádření měla konkrétně spočívat, přičemž není úkolem Nejvyššího soudu za něj dovolací argumentaci domýšlet, neboť toto je primárně odpovědností jeho a obhájce, nemohl Nejvyšší soud tuto námitku přezkoumat.
26. Pokud jde o neprovedené důkazy, je možno připomenout, že obviněný v průběhu trestního řízení opakovaně navrhoval znalecké zkoumání duševního stavu poškozené, jakož i doplňující výslech svědka P. a svědka Ch., a v řízení před soudem odvolacím pak i provedení důkazu soukromou zvukovou nahrávkou, na níž má být zachycen rozhovor s poškozenou. Takto koncipovanou námitku bylo možno podřadit pod rozsah dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétně pod její třetí alternativu, která spočívá v tom, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy .
27. Po věcné stránce však námitce obviněného přisvědčit nelze. Je navíc skutečností, že obviněný (nejen) stran neprovedených důkazů toliko opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v řízení nalézacím a odvolacím, přičemž soudy obou stupňů se s ní dostatečně a správně vypořádaly. Již tato okolnost přitom zpravidla značí zjevnou neopodstatněnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
28. V souvislosti s neprovedením navrhovaných důkazů je pak možno i připomenout, že není povinností soudu provést všechny navrhované důkazy; podstatné však je, aby se soud uplatněným důkazním návrhem zabýval a v případě, kdy navrhovaný důkaz neprovedl, tento postup náležitě odůvodnil v rámci svého rozhodnutí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 542/2000, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05, a ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 972/09).
29. Z předloženého spisového materiálu, jakož i z rozhodnutí soudů nižších stupňů, Nejvyšší soud zjistil, že oba soudy uvedené povinnosti dostály, neboť se důkazními návrhy obviněného řádně zabývaly a jejich neprovedení náležitě odůvodnily (srov. bod 15. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 5. odůvodnění napadeného rozhodnutí soudu odvolacího). V případě poškozené H. nebyla shledána potřeba jejího psychologického, resp. psychiatrického zkoumání s tím, že ačkoliv se jedná o osobu staršího věku a s pohybovými a sluchovými problémy, působila tato při výslechu orientovaně a její výpověď byla přesvědčivá a konzistentní. Pokud jde o doplňující výslech svědků P. a Ch., bylo konstatováno, že tito jsou jednak nevěrohodní, a jednak nemají k věci žádný vztah, což vyplynulo již z jejich první výpovědi. Konečně soukromý zvukový záznam ze setkání s poškozenou nebyl proveden z toho důvodu, že jde o výsledek zjevné snahy obviněného poškozenou coby starší osobu znevěrohodnit v rámci manipulativních rozhovorů; takové počínání odvolací soud zcela správně neakceptoval. Lze shrnout, že všemi důkazními návrhy obviněného se soudy nižších stupňů řádně zabývaly, přičemž se zdůvodněním jejich neprovedení se Nejvyšší soud plně ztotožňuje. Jakkoliv tedy bylo možno příslušnou námitku obviněného projednat v rámci třetí alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebylo jí možno věcně přisvědčit. Obviněný na svých ústavně zaručených ani jiných právech zkrácen nebyl.
30. Vzhledem k tomu, že dovolací námitky obviněného bylo možno pod jím uplatněný důvod dovolání podřadit toliko částečně, přičemž v rozsahu, ve kterém tak bylo možno učinit, šlo o námitky neopodstatněné, nemohlo dojít k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani souvisejícího a pouze implicitně uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
31. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného J. U. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
32. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 2. 2024
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu