ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.1173.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 1173/2023-363
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 1. 2024 o dovolání obviněného R. Č, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 8 To 136/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 1 T 112/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 1 T 112/2022 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný R. Č. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že:
„ v přesně nezjištěné době nejméně v období od ledna 2020 do doby svého zadržení dne 7. 6. 2022 zejména v místě svého bydliště v obci XY, okres XY, ale i jinde si pro svou vlastní potřebu a za účelem dalšího prodeje kupoval nebo tzv. do komise opatřoval psychotropní látku metamfetamin - pervitin, aniž by měl zvláštní oprávnění k zacházení s omamnými a psychotropními látkami dle ustanovení §4 a ustanovení §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, v platném znění, když získaný pervitin u sebe na různých místech okresu XY, zejména v místě bydliště v obci XY č.p. XY, okr. XY pro účely distribuce přechovával a soustavně zejména v obci XY poskytoval či v ceně 1 gram za 2.000 Kč za účelem finančního prospěchu prodával jiným osobám, z toho nejméně
1. V. M., v blíže nezjištěné době nejméně v období od listopadu 2021 do 7. 5. 2022 v nejméně sedmdesáti případech poskytnul celkem nejméně 35 gramů pervitinu, z toho nejméně 5 gramů za celkem nejméně 7.000 Kč, 10 až 12 gramů za odvoz autem a zbytek uvedeného množství výměnou za různé věci,
2. M. B., v blíže nezjištěné době nejméně v období od ledna do listopadu 2020 v nejméně jedenácti případech prodal celkem nejméně 11 gramů pervitinu za celkem nejméně 14.700 Kč,
3. P. C., v blíže nezjištěné době od dubna 2022 do června 2022 v pěti případech vždy 0,2 gramu celkem za 2.000 Kč a odvoz autem, celkem nejméně 1 gram pervitinu,
4. J. K., v blíže nezjištěné době nejméně v období od září 2021 do října 2021 zdarma a za poskytnutí rolí odpadkových pytlů ve čtyřech případech poskytnul celkem nejméně 0,4 gramu pervitinu,
5. T. Ch., v blíže nezjištěné době nejméně v období od ledna 2022 do června 2022 v nejméně dvanácti případech prodal celkem nejméně 6 gramů pervitinu za celkem nejméně 12.000 Kč,
6. M. M., v blíže nezjištěné době nejméně v období od ledna 2021 do 30. 5. 2022 v nejméně devíti případech prodal celkem nejméně 1,8 gramu pervitinu za celkem 4.500 Kč,
7. V. H., v blíže nezjištěné době nejméně v období od prosince 2021 do dubna 2022 v nejméně deseti případech prodal celkem nejméně 2 gramy pervitinu za celkem 5.000 Kč a nejméně 0,5 gramu pervitinu mu poskytnul výměnou za měděné kabely,
8. J. F., v blíže nezjištěné době nejméně v období od února 2022 do června 2022 v nejméně čtyřech případech prodal celkem nejméně 1,2 gramu pervitinu za celkem nejméně 2.800 Kč,
9. R. G., v blíže nezjištěné době nejméně v období od května 2022 do června 2022 v nejméně čtyřech případech za výpomoc, že jej vozil autem, poskytnul celkem nejméně 0,4 gramy pervitinu,
10. K. R., v blíže nezjištěné době nejméně v období od ledna 2022 do června 2022 prodal v nejméně čtyřech případech celkem nejméně 2,4 gramu pervitinu za celkem nejméně 4.000 Kč,
11. M. K., a jejímu příteli M. T., v blíže nezjištěné době nejméně v období od ledna 2022 do konce května 2022 v nejméně deseti případech prodal celkem nejméně 4,5 gramu pervitinu za celkem nejméně 10.500 Kč,
12. L. P., v blíže nezjištěné době nejméně v období od března do června 2022 v nejméně třech případech prodal celkem nejméně 1,2 gramu pervitinu za celkem nejméně 3.000 Kč,
13. A. B., v blíže nezjištěné době nejméně v období od března 2022 do dubna 2022 v nejméně čtyřech případech prodal celkem nejméně 1 gram pervitinu za celkem nejméně 1.500 Kč,
14. M. H., v blíže nezjištěné době nejméně v období od ledna 2022 do 6. 6. 2022 v nejméně dvanácti případech poskytnul celkem nejméně 2,4 gramu pervitinu výměnou za různé věci a za dobíjecí kupóny PAYSAFECARD v hodnotě 200 Kč,
15. J. T., v blíže nezjištěné době, naposledy na začátku měsíce ledna 2021 nejméně ve třech případech prodal celkem nejméně 0,6 gramu pervitinu za celkem nejméně 1.500 Kč,
16. M. J., v blíže nezjištěné době, v období již od června 2020 do března 2022 poskytoval pervitin nejméně jednou týdně, kdy za celkovou částku 4.000 Kč a dále za pomoc při rozebírání aut, za odvoz a výměnou za různé věci mu poskytnul celkem 10 gramů pervitinu,
přičemž metamfetamin – pervitin je zařazen jako psychotropní látka v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek “.
2. Za tento trestný čin byl obviněnému podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za užití §60 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku uložen trest domácího vězení ve výměře 2 (dvou) let. Podle §60 odst. 4 tr. zákoníku byla obviněnému dále uložena povinnost zdržovat se v místě svého bydliště, která byla podrobně specifikována ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Dále byla obviněnému podle §60 odst. 6 tr. zákoníku uložena povinnost zdržet se po dobu výkonu trestu držení a užívání omamných a psychotropních látek a rovněž povinnost strpět namátkové kontroly na jejich přítomnost v jeho těle. Podle §61 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen náhradní trest odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku. Současně byl podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 300 Kč, tj. celkem 30.000 Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že bude peněžitý trest zaplacen v měsíčních splátkách po 3.000 Kč pod ztrátou výhody splátek.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala státní zástupkyně odvolání v neprospěch obviněného, které směřovala do výroku o trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 8 To 136/2023 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 1 T 112/2022, ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině tohoto rozsudku znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §283 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně ze dne 11. 7. 2023 [v dovolání nesprávně uvedeno 11. 6. 2023], sp. zn. 8 To 136/2023, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V podaném dovolání obviněný předně rekapituluje dosavadní průběh řízení. Jeho primární námitka, na níž je vystavěno vesměs celé dovolání, pak spočívá v tom, že se odvolací soud dopustil nesprávného právního posouzení, když mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let, čímž založil právě vadu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
5. Zmíněného nesprávného právního posouzení při ukládání trestu se podle obviněného odvolací soud dopustil především proto, že se ve světle nesprávně provedeného posouzení veškerých okolností dané věci uchýlil k uložení nepřiměřeně přísného trestu, který podle obviněného nenaplňuje zásady pro ukládání trestů. Dovolatel je přesvědčen, že naopak soud prvního stupně postupoval při ukládání trestu správně a založil jej na úvahách podrobně popsaných v bodě 10 odůvodnění svého rozsudku. Obviněný konstatuje, že se soud prvního stupně, na rozdíl od odvolacího soudu, velmi podrobně seznámil se všemi okolnostmi jeho předchozích odsouzení, s jeho současným životem a s plněním jeho povinností v průběhu dlouhodobého dohledu Probační a mediační služby ČR (dále jen „PMS“), jejíž stanovisko svědčící ve prospěch uložení trestu domácího vězení soud prvního stupně také zohlednil, a že mu tudíž správně uložil jiný trest než nepodmíněné odnětí svobody. Stejně tak podle něj soud prvního stupně správně dovodil, že je trest ve formě, v níž byl uložen, dostačující, a to právě z hlediska naplnění účelu trestu, který v jeho případě spočívá v jeho nápravě a v ochraně společnosti před jím spáchaným protiprávním jednáním. Zároveň lze podle něj jemu uložený trest považovat také za dostatečnou prevenci před případným opakováním páchání trestné činnosti. Namítá, že naopak výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody zapříčiní přerušení procesu jeho nápravy a „vrátí jej na počátek“. Akcentuje, že soud prvního stupně při ukládání trestu vycházel ze zásady přímosti a bezprostřednosti, když měl osobní možnost seznámit se se všemi skutečnostmi a okolnostmi věci, mohl na ně přímo reagovat a ve věci tak spravedlivě rozhodnout.
6. Obviněný dále namítá, že naplnění účelu trestu lze v jeho případě dosáhnout i uložením jiných, mírnějších opatření a omezení než nepodmíněného odnětí svobody, jehož uložení označuje za „bezduché“. Připomíná, že podle něj soud prvního stupně měl vzhledem k jeho osobnosti za to, že je s ním potřeba spíše pracovat než ho ultimativně trestat, když právě zachování sociálních a pracovních vztahů, jichž je aktivním účastníkem a které by byly trestem odnětí svobody zcela jistě zpřetrhány, je nutno spíše podporovat a utužovat s tím, že právě tyto vazby a vztahy mají a budou mít na něho vesměs jen pozitivní dopad, a to zejména pro jeho další život. Připomíná také, že se ke spáchání posuzovaného jednání doznal, přijal odpovědnost za své jednání a že má sám zájem na tom, aby již vedl řádný život, což dokládá mj. tím, že jej vede už přinejmenším rok.
7. Dovolatel se rovněž neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že lze v trestech jemu dříve uložených jinými soudy shledávat přílišnou benevolenci a také že absentuje jakákoliv jeho sebereflexe. Tato argumentace odvolacího soudu je podle obviněného nesprávná a nereflektuje hmotněprávní posouzení všech rozhodných skutečností a okolností posuzované věci, přičemž rozsudek odvolacího soudu nezohledňuje základní zásady pro ukládání trestů. Obviněný je toho názoru, že bylo prokázáno to, že si vzal ponaučení, a to tím, že již po dobu jednoho roku vede zcela řádný život, kdy jakýkoliv zásah odnětím svobody do současného způsobu života lze považovat za zcela kontraproduktivní, trestající nejen jeho samotného a jeho rodinu, ale v obecném smyslu i celou společnost, která má být rozhodováním soudů chráněna, a nikoliv ohrožována. Vyslovuje přesvědčení, že pokud existuje, byť jen minimální, šance na jeho nápravu bez nutnosti ukládat nepodmíněný trest odnětí svobody, je povinností soudů tuto možnost využít. Odvolací soud tak podle obviněného z velké části rezignoval na dostatečné a správné posouzení všech okolností rozhodných pro uložení trestu a rozhodl spíše mechanicky. Nesprávné právní posouzení odvolacího soudu tak spatřuje zejména v tom, že se tento nedostatečně zabýval naplněním účelu trestu, který uložil, neboť sám více méně na prvním místě zdůraznil, že hlavní účel trestu v dané věci shledává v samotném potrestání pachatele, což je podle obviněného nedostatečné.
8. V závěru podaného dovolání dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 11. 6. 2023 [v dovolání nesprávně uvedeno 11. 6. 2023], sp. zn. 8 To 136/2023, a sám ve věci rozhodl v intencích rozsudku prvního stupně ve výroku o trestu, popřípadě aby věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
9. Obviněný současně navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu, a to vzhledem k jím tvrzenému pochybení odvolacího soudu, v jehož důsledku má vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 2 let, což podle jeho názoru může mít velmi nepříznivé důsledky jak pro něj, tak pro jeho tři děti a přítelkyni, a to s ohledem na jeho vyživovací povinnost ve vztahu k jeho nezletilým dětem.
10. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 9. 10. 2023, sp. zn. 1 NZO 719/2023, nejprve stručně zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a obsah podaného dovolání obviněného. Ve vztahu k námitce obviněného ohledně nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem konstatuje, že plně souhlasí s názorem státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Tachově, jakož i s argumentací odvolacího soudu, že je jednání obviněného nutno považovat za velmi společensky škodlivé a nelze je tolerovat, neboť sebou nese riziko možných závažných následků pro zdraví osob, dopadů do jejich majetkové sféry a v širších souvislostech i nutnost ochrany široké veřejnosti před jednáním drogově závislých pachatelů. Uložení trestu nespojeného s jeho přímým výkonem je pak podle ní nutno považovat s přihlédnutím k osobě obviněného a k okolnostem posuzované věci za významné vybočení při trestání pachatelů odsuzovaných za typově shodnou trestnou činnost. Vyjadřuje se dále v tom smyslu, že by uložení jiného, než nepodmíněného trestu bylo nutno považovat minimálně za špatný signál vysílaný nejen do společnosti, ale zejména mezi potenciální pachatele.
11. Státní zástupkyně také připomíná, že se obviněný distribuce pervitinu dopouštěl po dobu několika let v nezanedbatelném rozsahu, během páchání této trestné činnosti se opakovaně projednávala i jeho jiná protiprávní jednání, přičemž byl v minulosti dokonce již vícekrát odsouzen k celé škále trestů vyjma nepodmíněného odnětí svobody. Právě trestní minulost obviněného, mj. jeho opakované odsouzení pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, je skutečností, která přispívá k závěru, že je obviněný osobou, která nerespektuje stanovená pravidla a zákazy. Státní zástupkyně rovněž podotýká, že se posuzovaného jednání obviněný dopouštěl mj. i ve zkušební době podmíněného odsouzení. Z uvedeného je pak podle státní zástupkyně patrné, že trest uložený soudem prvního stupně byl trestem nepřiměřeně mírným, a že naopak trest uložený odvolacím soudem podle ní odpovídá všem zákonným hlediskům rozhodným pro ukládání trestu.
12. Závěrem vyjádření proto státní zástupkyně shrnuje, že má za to, že meritorní rozhodnutí v posuzované věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, a že deklarovaný dovolací důvod naplněn nebyl.
13. Vzhledem k výše uvedenému proto státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasí i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
14. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice, kterou však do dne rozhodování Nejvyššího soudu neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
16. Protože dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda lze obviněným uplatněnou argumentaci podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
17. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
18. Nejvyšší soud proto připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
19. Z podaného dovolání obviněného je patrné, že v něm uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). Uvedenou formulací tedy zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
20. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
21. Současně je třeba zdůraznit, že pro naplnění zvoleného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz dovolatele na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady spatřované v napadených rozhodnutích. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Obdobný, ryze formální odkaz stejně tak není dostačující pro založení povinnosti přezkumu rozhodnutí dovolacím soudem ani ve vztahu k dalším dovolacím důvodům jmenovaným v §265b odst. 1 tr. ř., nýbrž i ve vztahu k těmto je zapotřebí řádně vymezit právní vady, které obviněný v napadených rozhodnutích spatřuje.
22. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
23. Z textu dovolání obviněného lze dovodit, že jím míří na první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. První alternativa, tj. vada tzv. nesprávného právního posouzení skutku, je podle obviněného dána tím, že se odvolací soud nedostatečně zabýval všemi okolnostmi rozhodnými pro uložení trestu, jakož i účelem jím uloženého trestu a možnostmi jeho naplnění.
24. Předmětnou námitku obviněného, jíž brojí proti výroku o trestu z rozsudku odvolacího soudu, však nelze považovat za relevantně uplatněnou, neboť ji materiálně není možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale ani pod jiný dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 tr. ř. Obviněný zmíněné nesprávné právní posouzení tudíž pouze formálně deklaruje.
25. Nejvyšší soud dále považuje za nutné připomenout, že z jeho ustálené judikatury vyplývá, že proti výroku o trestu lze zásadně podat dovolání jen z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k jeho naplnění, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu (první alternativa), nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu (druhá alternativa). Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenou přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu domácího vězení, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice.
26. Jistou výjimku z pravidla, že lze proti výroku o trestu v dovolacím řízení brojit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., představuje námitka týkající se toho, zda byly či nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení souhrnného trestu, popř. společného trestu, která naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (viz Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, Nakladatelství C. H. Beck, Praha, NS 21/2003-T 501). V takovém případě by bylo možno tuto námitku uplatňovat prostřednictvím obviněným zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. O takový případ se však v posuzované věci zjevně nejedná.
27. Nejvyšší soud proto konstatuje, že obviněným uplatněná námitka ohledně jemu uloženého trestu a jeho přiměřenosti nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který obviněný ani neuplatňuje , jakož ani žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 263/2016, ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 4 Tdo 890/2016, ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1051/2014, a ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 6 Tdo 969/2016).
28. Bez ohledu na shora prezentovaný závěr Nejvyšší soud musí připustit, že by jeho zásah do výroku o uloženém trestu přicházel přesto za jistých předpokladů v úvahu, a to pouze tehdy, pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Výše uvedené ovšem nelze aplikovat na projednávanou věc, když obviněnému byl uložen trest v dolní polovině zákonné sazby, a to přesto, že obviněný distribuoval pervitin celkem sedmnácti osobám, nejméně ve 250 případech a dodal jim nejméně 80 g této látky, přičemž tak činil po dobu téměř dvou a půl roku, tudíž by se ve věci i nabízela přísnější právní kvalifikace, a to podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, která je spojena s trestní sazbou odnětí svobody na dvě léta až deset let, jak již naznačil i odvolací soud (srov. bod 10. rozsudku odvolacího soudu).
29. Přesto považuje Nejvyšší soud za vhodné na námitky obviněného bez ohledu na skutečnost, že tyto nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, reagovat jako obiter dictum . Nejvyšší soud předně musí zdůraznit, že odvolací soud při ukládání trestu dodržel všechna zákonná hlediska uvedená v §39 tr. zákoníku. Především je nezbytné konstatovat, že v dané věci není pochyb o tom, že dovolateli byl uložen trest v rámci zákonné trestní sazby stanovené §283 odst. 1 tr. zákoníku, když za uvedený trestný čin obviněnému hrozil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku až pěti let. Obviněnému byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let, tedy zcela zjevně v rámci zákonné trestní sazby. Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. by tak nepřicházela v úvahu. Stejně tak není možno hovořit ani o tom, že by byl obviněnému uložen trest nepřípustný ve smyslu první alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť trestní zákoník v §283 odst. 1 jednoznačně stanoví, že za tento trestný čin pachateli hrozí trest odnětí svobody, příp. peněžitý trest.
30. Nejvyšší soud v této souvislosti odkazuje na body 11 a 14 rozsudku odvolacího soudu, kde se tento podrobněji zabýval nejen druhem trestu, který je třeba obviněnému uložit, ale i výměrou uloženého trestu, když vzal v úvahu výslovně i ustanovení §39 odst. 4 tr. zákoníku, podle nějž pokud soud neukládá souhrnný trest nebo společný trest za pokračování v trestném činu, přihlédne při stanovení druhu trestu a jeho výměry též k druhu a výměře trestů, které byly pachateli uloženy za jinou jeho trestnou činnost a dosud nebyly vykonány tak, aby vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a osobě pachatele nebyl uložen takový trest, který by spolu s dosud nevykonanými tresty vedl k nepřiměřenému postihu pachatele. Uvedený soud výslovně poukázal na skutečnost, že obviněnému reálně hrozí, že bude muset vykonat podmíněně odložený trest v trvání 14 (čtrnácti) měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 9 To 133/2022, ve věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 1 T 3/2022. Tato skutečnost pak vedla odvolací soud k závěru, že není namístě akcentovat trest navrhovaný státním zástupcem v podaném odvolání.
31. Nad rámec již uvedené argumentace uvádí Nejvyšší soud jako obiter dictum také to, že odvolací soud se účelem jím uloženého trestu zabýval poměrně podrobně, a to, jak již bylo naznačeno, v rámci bodu 11 jeho rozsudku, kde konstatoval, že účelem ukládaných trestů není jen potrestání pachatele, ale především to, aby si z nich vzal ponaučení a vedl již řádný život. To se však v případě obviněného nestalo, neboť se projednávané trestné činnosti dopouštěl mj. i ve zkušební době podmíněného odsouzení, a to i v době, kdy už byly na světě dvě z jeho tří nezletilých dětí, na něž v rámci své argumentace poukazuje a které považuje za hlavní důvod pro neuložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Odvolací soud se zabýval i námitkou obviněného stran trestů, které byly uloženy jiným pachatelům. Navíc je třeba uvést, že uložení trestu je vždy individuální, když soud musí vzít v úvahu nejen pro jaký trestný čin je pachatel odsuzován, ale i rozsah a dobu páchání trestné činnosti, která skutečně může být u dvou pachatelů stejná, a také osobu pachatele, kdy právě osoba pachatele má nepochybně vliv na uložený druh a výměru trestu (např. jeho postoj ke spáchané trestné činnosti, předchozí trestní postihy, jeho rodinné poměry). Nejvyšší soud považuje za nutné poukázat na to, že se obviněný v minulosti dopouštěl primárně trestné činnosti spočívající v páchání úmyslné trestné činnosti (srov. opis z evidence rejstříku trestů na č. l. 304 trestního spisu), když v rejstříku trestů má 8 záznamů. V této souvislosti skutečně nelze pominout, že v případě předchozího rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 5. 2022 ve věci vedené pod sp. zn. 9 To 133/2022 byla obviněnému již tímto soudem dána poslední šance k jeho nápravě, když tímto rozsudkem mu byl změněn nepodmíněný trest na podmíněný, na což byl v této citované trestní věci obviněný výslovně upozorněn, a přes tuto šanci obviněný pokračoval v nyní projednávané trestné činnosti. Lze tudíž přisvědčit argumentaci státní zástupkyně, která poukazuje na to, že se tresty dříve uložené obviněnému míjely účinkem (obviněnému byl uložen i trest domácího vězení) a že se v případě obviněného jedná o osobu, která má výraznou tendenci nerespektovat pravidla ani uložené zákazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně je tudíž zřejmé, že při úvaze o druhu a výši trestu zohlednil všechna kritéria pro přiměřenost trestních sankcí a stanovení druhu a výše trestu, jak požadují §38 a §39 tr. zákoníku (srov. body 10 až 14 rozsudku odvolacího soudu).
32. Nejvyšší soud tudíž shrnuje, že uvedená námitka obviněného stojí mimo důvody dovolání ve smyslu §265b tr. ř. Navíc lze opětovně připomenout i konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), z níž vyplývá, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit primárně v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. „[j]iná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zákona [nyní zejm. §39 tr. zákoníku a násl.] a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.“.
V.
K návrhu na odklad výkonu napadených rozhodnutí
33. Nejvyšší soud nepřehlédl, že obviněný ve svém podání současně navrhl, aby předsedkyně senátu dovolacího soudu odložila výkon rozsudku odvolacího soudu. K uvedenému návrhu Nejvyšší soud uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu (mimo jiné) odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by případně přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předsedkyně senátu však důvody pro odklad či přerušení výkonu rozsudku odvolacího soudu nezjistila, a z tohoto důvodu, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověla a samostatným (negativním) výrokem nerozhodla.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
34. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněnému dovolacímu důvodu, ani žádnému jinému z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 1. 2024
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu