ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.36.2024.1
sp. zn. 4 Tdo 36/2024-780
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2024 o dovoláních obviněného 1) M. K., 2) P. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 3 To 147/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 104 T 130 /2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 104 T 130/2022, byli obvinění M. K. a P. V. uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„v přesně nezjištěné době od 01:00 do 03:34 hodin dne 6. 11. 2021 v XY, okres XY, na ulici XY, v bytě 4, kam přivedli silně podnapilého nezletilého AAAAA (pseudonym), který vzhledem ke své podnapilosti nebyl schopen projevit svou vůli, na požadavky obžalovaných adekvátně reagovat a jakkoli se bránit, vedeni záměrem uspokojit svůj sexuální pud, M. K. nezletilého AAAAA uložil na postel do polohy na zádech, kde mu stáhl kalhoty a spodní prádlo ke kolenům, líbal ho, načež oba obžalovaní se dotýkali nezletilého AAAAA na těle a na genitáliích, poté mu střídavě prováděli felaci a po blíže nezjištěných sexuálních aktivitách na jeho tělo ejakulovali, přičemž po odchodu P. V. z bytu, kdy se nezletilý AAAAA částečně probral, M. K. se ho snažil dotýkat a líbat, osahávat na genitáliích, načež nezletilý AAAAA v důsledku přetrvávajícího stavu opilosti a současně ze strachu vzal do ruky penis M. K. a krátce ho takto uspokojoval, poté z bytu v doprovodu M. K. odešel“ .
2. Za shora uvedený zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a sbíhající se přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 13. 6. 2022, č. j. 102 T 78/2022-225, který byl obviněnému doručen dne 16. 6. 2022 a nabyl právní moci dne 25. 6. 2022, byl obviněný M. K. odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to plastové dózy s uzávěrem, která je uložena u Policie ČR, KŘP MSK, OKTE Frýdek-Místek. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 13. 6. 2022, č. j. 102 T 78/2022-225, který byl obviněnému doručen dne 16. 6. 2022 a nabyl právní moci dne 25. 6. 2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Za uvedené jednání byl obviněný P. V. odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
4. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému AAAAA, zastoupenému zmocněncem Mgr. Jiřím Kaniou, nemajetkovou újmu v penězích ve výši 200 000 Kč.
5. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený AAAAA odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.
6. Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 104 T 130/2022, podali obviněný M. K., obviněný P. V. a poškozený AAAAA odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 3 To 147/2023, tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
7. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 3 To 147/2023, podal následně obviněný M. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V úvodu dovolání konstatuje, že v daném trestním řízení proti sobě stojí na straně jedné skutková tvrzení obviněného a spoluobviněného P. V. a na straně druhé skutková tvrzení poškozeného, který děj popisoval jinak a současně tvrdil, že si nic nepamatuje, neboť byl pod vlivem alkoholu. Porovnáním výpovědí obou spoluobviněných na straně jedné a poškozeného na straně druhé je nepochybné, že mezi těmito panují zásadní rozpory. Obviněný namítá, že dosavadním dokazováním nebyla vyvrácena jeho obhajoba spočívající v tom, že mezi ním a rovněž tak spoluobviněným V. na straně jedné a poškozeným na straně druhé došlo k intimním aktivitám, které ovšem byly na straně poškozeného vědomé a chtěné. Za tohoto stavu věci navrhoval doplnění dokazování v podobě specializovaného psychiatrického (sexuologického) zkoumání poškozeného, což nalézací soud i odvolací soud zamítly jako nadbytečné, ačkoliv se jedná o důkaz, který je za dané situace naprosto adekvátní a namístě. Současně obviněný vyjádřil pochybnosti o správnosti, pravdivosti některých dalších důkazů, na jejichž podkladě soudy vystavěly skutková zjištění a závěr o vině. Naproti tomu poukazuje na pravdivost výpovědi své a výpovědi spoluobviněného P. V., přičemž skutková zjištění soudů opírající se pouze o (z jeho pohledu nepravdivou) výpověď poškozeného a některé důkazy tuto podporující, označil za zjevně nesouladné s provedenými důkazy. Na základě výše uvedených argumentů dospěl k závěru, že v projednávané věci došlo k nedostatečnému zjištění skutkového stavu, který jako jediný může sloužit jako podklad pro zákonné rozhodnutí ve věci. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil jak usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 8. 2023, č. j. 3 To 147/2023-647, tak i rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 27. 2. 2023, č. j. 104 T 130/2022-569 a věc vrátil zpět nalézacímu soudu k opětovnému projednání a rozhodnutí.
8. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 3 To 147/2023, podal také obviněný P. V. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Má za to, že soudem prvního stupně provedené důkazy jsou nedostatečné pro učinění závěru o jeho vině. Soudy uznaly obviněného vinným jen na základě výpovědi poškozeného AAAAA. Pokud ale soud rozhoduje o vině u takového skutku, kde je zpravidla jediným stěžejním důkazem výpověď poškozeného, je nezbytné, aby věnoval pozornost této výpovědi a náležitě zkoumal její pravdivost a zabýval se otázkou, zda je konstantní a věrohodná. V tomto případě však poškozený v průběhu celého trestního řízení nevypovídal konstantně a zjevně si výpověď upravoval s ohledem na vývoj věci. Dále má za to, že soudy nesprávně právně posoudily i povinnost obviněného V. k náhradě nemajetkové újmy poškozenému. Nebylo totiž prokázáno, že duševní stav poškozeného byl způsoben tvrzeným znásilněním. Byl vyvolán spíše tím, že mu rodiče a přítelkyně důvěřovali a on je opět zklamal. Nadto, pokud by měla mít na duševní stav poškozeného vliv i nějaká sexuální aktivita s mužem, nutno dodat, že si poškozený žádnou sexuální aktivitu s obviněným nevybavuje, proto je vyloučeno, aby jakékoliv jednání obviněného bylo v příčinné souvislosti s nemajetkovou újmou poškozeného. Závěrem uvádí, že soud prvního stupně a v důsledku toho i soud odvolací náležitě nezjistily skutkový stav věci a všechny okolnosti rozhodné pro posouzení viny, pro což nesprávně posoudily jednání obviněného i jeho povinnost k náhradě nemajetkové újmy. Bez důvodných pochybností proto nelze učinit závěr o naplnění znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu znásilnění obviněným. Z tohoto důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 3 To 147/2023, tak i rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 104 T 130/2022 a věc vrátil zpět nalézacímu soudu k opětovnému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o přerušení výkonu rozhodnutí.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že oba dovolatelé v rámci vytýkaných dovolacích důvodů označili ten, který je vymezen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání obviněných jsou přitom po obsahové stránce vystavěna na první a třetí z uvedených vad. V této souvislosti je však zapotřebí akcentovat, že Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů, jež také ve svém odsuzujícím rozsudku přesvědčivě odůvodnil. Svým povinnostem současně dostál taktéž Krajský soud v Ostravě, který podaná odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal. K problematice oběma dovolateli zpochybňované úplnosti dokazování státní zástupce poznamenal, že dokazování není bezbřehé a jeho rozsah není určován přáními a požadavky obviněného či státního zástupce v tom smyslu, že by snad byl soud povinen provést každý důkaz, který některá ze stran trestního řízení navrhla. Rozsah dokazování je vymezen výlučně potřebou objasnit skutkový stav v míře nezbytné a postačující k náležitému a spravedlivému rozhodnutí věci. V aktuálně řešené trestní věci je přitom zjevné, že pokud již některá ze stran v průběhu trestního řízení vznesla požadavek na provedení nového důkazu, soudy takový návrh nepominuly, vyhodnotily ho z hlediska důležitosti a faktické nezbytnosti pro objasnění skutkového stavu věci, přičemž jeho neprovedení rovněž zdůvodnily, a to jeho zjevnou nadbytečností s tím, že potřebné skutkové okolnosti jsou prokazovány důkazy jinými. Za zjevně neopodstatněné pak považuje státní zástupce i takové námitky, v jejichž rámci obvinění M. K. a P. V. s odkazem na obsah vlastních výpovědí vytkli nesoulad podstatných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů. K tomu je zapotřebí doplnit, že naznačovaný nedostatek je možno dovodit výlučně v případech svévolného hodnocení důkazů, tedy v situacích, kdy odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektují obsah provedeného dokazování. Tento stav nicméně může být shledán jen tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahový podklad v provedených důkazech, případně pokud jsou dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud nevyplývají z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Takovou vadou přitom odsuzující rozhodnutí zatíženo není, neboť skutková zjištění, ke kterým Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově dospěl, z provedených důkazů, po jejich vyhodnocení souladném s principy elementární logiky, nepochybně dovodit lze. Na podkladě provedených a řádně vyhodnocených důkazů bylo nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, které se také staly dostatečným podkladem pro soudy vyslovený závěr o vině a pro přisouzenou právní kvalifikaci. Dovolatelé zjevně přehlížejí, že provedené důkazy hodnotí a skutková zjištění formuje výlučně soud. Vytýkaný zjevný nesoulad přitom nemůže být založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů v návaznosti na vyhodnocení provedených důkazů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě. To platí samozřejmě tehdy, pokud svůj postup soudy přesvědčivě zdůvodnily, což však jak Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově, tak i Krajský soud v Ostravě v dané věci beze zbytku respektovaly. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce dodává, že samotná dovolací argumentace dovolatelů je vystavěna výlučně na zpochybnění skutkových závěrů soudů, a tedy na popření toho jejich podstatného zjištění, že poškozený byl s ohledem na svůj stav fakticky bezbranný a že sexuální aktivity z jeho strany dobrovolné nebyly.
10. Uvedené přitom platí rovněž pro takovou námitku obviněného P. V., v jejímž rámci zpochybnil výrok o náhradě nemajetkové újmy. Ta by sice za jistých okolností mohla naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve variantě jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, nikoli však v případě konkrétních námitek tohoto dovolatele v této trestní věci. Tvrdí totiž, že nebylo prokázáno, že by byla duševní újma poškozeného způsobena tvrzeným znásilněním. To je ale v příkrém rozporu se závěry, ke kterým ve vazbě na všechny provedené důkazy – výpověď poškozeného a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie nevyjímaje – dospěly oba soudy. Ty totiž přiléhavě uzavřely, že duševní újmu utrpěl poškozený právě v příčinné souvislosti se znásilněním, kterého se vůči jeho osobě dopustili oba na místě činu přítomní pachatelé. Výroku o náhradě nemajetkové újmy tudíž podle názoru státního zástupce nelze nic vytknout. Na závěr svého vyjádření dodává, že zjevně neopodstatněnou je i námitka, kterou obviněný P. V. vtělil pod druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. S ohledem na shora uvedené státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podaná dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Navržený způsob rozhodnutí pak činí zcela bezpředmětnou také žádost obviněného P. V. o přerušení výkonu trestu, neboť pro takový postup neexistují žádné důvody. Současně státní zástupce souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud o podaných dovoláních rozhodoval ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
13. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
14. Obvinění M. K. a P. V. ve svém dovolání uplatnili dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Uvedený nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto třeba vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. I nadále tak lze pod uvedený dovolací důvod podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). I nadále však na podkladě uvedeného dovolacího důvodu není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou tedy takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám obviněného. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o uvedenou kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu.
15. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněnými v dovoláních byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvoláních, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněných M. K. a P. V.
16. Oba obvinění v podstatě namítají, že skutková zjištění soudů jsou v rozporu s jimi akcentovanými důkazy, totiž jejich výpověďmi. Tuto námitku lze s jistou dávkou benevolence podřadit pod první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze ji však považovat za námitku opodstatněnou.
17. Nejvyšší soud uvádí, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o obviněnými namítaný rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněných. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněných po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, zejména z výpovědí poškozeného AAAAA, který potvrdil, že silné ovlivnění alkoholem zásadním způsobem ovlivnilo jeho vnímání a schopnost reagovat a bránit se jednání obviněných a současně vyloučil, že by z jeho strany šlo o sexuální aktivity dobrovolné. Tato výpověď nezůstala osamocena, nýbrž ji potvrdilo také vyjádření jeho matky E. K. a jeho kamarádů BBBBB (pseudonym), CCCCC (pseudonym), DDDDD (pseudonym) a EEEEE. Tito sice nebyli svědky jednání obviněných, velmi přesně však popsali rozpoložení poškozeného poté, co s ním nedlouho po činu hovořili. Uvedli tedy, že byl plačtivý, ubrečený, doma se schoulil do klubíčka a popisoval, že byl znásilněn. Za významný důkaz je třeba považovat také znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, do značné míry i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie a výslechy jeho zpracovatelů, znalců MUDr. Milana Karase a Mgr. Moniky Novotné .
18. Na podkladě provedených a nalézacím soudem řádně vyhodnocených důkazů bylo v souladu se zásadami formální logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě a v odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Nejvyšší soud dodává, že dokazování před nalézacím soudem bylo naprosto vyčerpávající, úplné, objektivní a zákonné s tím, že tyto důkazy, které byly provedeny, byly nalézacím soudem řádně pregnantně vysvětleny a zdůvodněny. Pokud tedy obvinění M. K. a P. V. do jisté míry dovozovali absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy, a to případně v podobě zjevného (extrémního) nesouladu mezi nimi, není možné jim přisvědčit, neboť tato zjištění soudů z provedených důkazů nepochybně vyplývají.
19. Pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dále podřadit námitku M. K., že soudy obou stupňů zamítly doplnění dokazování v podobě specializovaného psychiatrického (sexuologického) zkoumání poškozeného. Nejvyšší soud k této námitce však ve stručnosti uvádí, že v posuzované věci se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově se v bodě 39 odůvodnění svého rozhodnutí navrhovaným důkazem zabýval a zhodnotil důkazní situaci jako jednoznačnou a nevzbuzující žádné pochybnosti. Taktéž odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí zabývá právě otázkou, proč neshledal návrh na doplnění dokazování důvodným a shledal ho ve shodě se soudem prvního stupně za nadbytečný.
20. Obviněný P. V. ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
21. Nejvyšší soud shledal, že obviněný V. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v části dovolání však pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (zejména výpovědi poškozeného) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Obviněný pouze zpochybňuje způsob a výsledky hodnocení důkazů soudy, předestírá vlastní pohled na hodnocení důkazů a prosazuje svá vlastní, pro něj příznivější skutková zjištění. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud dodává, že žádný ze soudů nepřehlédl odlišný charakter výpovědí obviněných na straně jedné a poškozeného na straně druhé, přičemž ve vazbě na vyhodnocení všech ve věci provedených důkazů soudy přesvědčivě rozvedly důvody, pro které shledaly věrohodným a pravdivým popis děje podaný poškozeným a nikoli účelové a lživé výpovědi obviněných M. K. a P. V. Taktéž lze zmínit znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie a výslechy jeho zpracovatelů, znalců MUDr. Milana Karase a Mgr. Moniky Novotné, kteří považují výpověď poškozeného za reprodukci skutečně prožitých událostí. Znalci dále zdůraznili, že poškozený nemá sklony k patologické lhavosti nebo zkreslování skutečností, přičemž u něj nebyly zjištěny ani motivy pro uvádění nepravdy, lhaní či vymýšlení. Znalci také shodně akcentovali, že poškozený s ohledem na svůj stav a intoxikaci alkoholem nemohl nebezpečnost jednání obviněných rozpoznat a dostatečně účelně mu čelit.
22. Ač obviněný P. V. tvrdí, že znaky zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku naplněny nebyly, toto přesvědčení buduje pouze na skutkových zjištěních diametrálně odlišných od těch, ke kterým dospěl nalézací soud. Takto koncipované námitky se však s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. věcně rozcházejí, a tedy pod zmíněný dovolací důvod je podřadit nelze. Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na závěry okresního soudu, který se v bodech 41-49 odůvodnění rozsudku podrobně zabýval všemi znaky příslušné skutkové podstaty, včetně zavinění obviněných. S těmito závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje a uzavírá, že jednáním obviněných byly jednoznačně naplněny všechny zákonné znaky uvedené skutková podstaty.
23. Obviněný P. V. dále v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vyjádřil svůj nesouhlas s výrokem o náhradě nemajetkové újmy, který buduje na rozporování skutkových zjištění soudů. Tvrdí totiž, že nebylo prokázáno, že by duševní újma zjištěná u poškozeného AAAAA byla způsobena tvrzeným znásilněním, přičemž poškozený si navíc v podstatě nevybavil žádnou sexuální aktivitu, spojenou konkrétně s obviněným.
24. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani této námitce a taktéž i u výroku ohledně náhrady nemajetkové újmy odkazuje na výstižné odůvodnění soudu prvního stupně, který se v bodech 23–24 a 55–59 touto otázkou podrobně zabýval. Námitka obviněného V., že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním obviněných a následným psychickým stavem poškozeného, zcela pomíjí, že příčinou, bez které by k následku v podobě negativního psychického stavu poškozeného, který se musel a do budoucna se dále bude muset vyrovnávat se zásahem do své osobnosti, soukromí a důstojnosti v sexuální oblasti, je právě a jen jednání obviněných. Obvinění se dopustili zvlášť závažného zločinu znásilnění, tedy trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, čímž došlo právě k zásahu do osobnostních práv poškozeného, a tedy ke vzniku nemajetkové újmy. U poškozeného došlo k rozvoji duševní poruchy, a proto je uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy zcela namístě.
25. Posledně obviněný P. V. uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Lze jen dodat, že odsuzující rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově žádným z nedostatků, jimiž by byl naplněn některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., zatížen není. Logicky tak nemůže být vadné ani rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
26. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obvinění M. K. a P. V. svým předmětným jednáním naplnili všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
27. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněných M. K. P. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná odmítl. O dovoláních rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
28. Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody pro postup podle §265o tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 1. 2024
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu