ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.1190.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 1190/2023-649
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2024 o dovoláních, která podali obvinění Jaroslav Heckel , nar. 22. 6. 1968 v Jeseníku, trvale bytem Rejvízská 413, Jeseník-Dětřichov, a AGRO A.R.W., s. r. o. , IČ: 47666145, se sídlem Stará Červená Voda 246, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 5. 2023, č. j. 55 To 79/2023-585, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 6 T 25/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Jaroslava Heckela a AGRO A.R.W., s. r. o., odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 17. 1. 2023, č. j. 6 T 25/2021-522 (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „rozhodnutí soudu prvního stupně“), byli obvinění Jaroslav Heckel (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) a AGRO A.R.W., s. r.o. (dále též jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznáni vinnými přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustili tak, že (převzato z rozsudku soudu prvního stupně)
obviněný Jaroslav Heckel, ačkoliv věděl, že se poškozený J. H., nar. XY, stal ke konci roku 2017 na základě kupní smlouvy ze dne 9. 11. 2016 vlastníkem traktoru TR JCB FASTRAC, žluté barvy, VIN: XY, a tento měl Jaroslav Heckel, resp. společnost AGRO A.R.W., s.r.o., IČ: 47666145, přenechán ode dne 9. 2. 2017 k dočasnému užívání, kdy doba dočasného užívání již uplynula, v blíže nezjištěné době začátkem roku 2019 začal jednat o prodeji traktoru s Nikolou Naumovským, nar. 18. 7. 1974, jednatelem společnosti Štěpka Krnov s.r.o., IČ: 07588224, a předmětný traktor na základě ústní smlouvy této společnosti následně také prodal za kupní cenu 605 000 Kč, přičemž na uvedenou kupní cenu vystavila společnost AGRO A.R.W., s.r.o., dne 3. 6. 2019 fakturu číslo 20196133 se splatností dne 13. 6. 2019, a k úhradě ceny předmětného traktoru ze strany kupující společnosti Štěpka Krnov s.r.o. došlo dne 3. 6. 2019 v hotovosti v částce 250 000 Kč oproti příjmovému pokladnímu dokladu vystavenému obviněnou AGRO A.R.W., s.r.o., a podepsanému obviněným Jaroslavem Heckelem a dne 4. 6. 2019 bankovním převodem částky 355 000 Kč z účtu kupující číslo účtu XY na firemní bankovní účet společnosti AGRO A.R.W., s.r.o., číslo účtu XY, kdy tak s předmětným traktorem naložil způsobem, který mu neumožňoval jeho vrácení vlastníkovi J. H., přestože byl J. H. vyzván k vrácení traktoru nebo k zaplacení částky odpovídající ceně traktoru nejpozději výzvou ze dne 30. 4. 2018, která byla obviněné AGRO A.R.W., s.r.o., doručena dne 2. 5. 2018, traktor nevrátil, jeho cenu poškozenému nezaplatil ani v návaznosti na předžalobní výzvu J. H. ze dne 21. 3. 2019 učiněnou prostřednictvím právního zástupce a upozornění na podání trestního oznámení, a svůj závazek nesplnil a nevypořádal ani jiným způsobem, na který byl poškozený J. H. ochoten přistoupit, zejména dodáním jiného traktoru, a rovněž finanční prostředky utržené z prodeje traktoru poškozeného použil obviněný Jaroslav Heckel blíže nezjištěným způsobem pro vlastní potřebu či potřebu obviněné AGRO A.R.W., s.r.o., čímž poškozenému J. H., nar. XY, způsobil škodu ve výši nejméně 605 000 Kč;
obviněná AGRO A.R.W., s.r.o., prostřednictvím Jaroslava Heckela, nar. 22. 6. 1968, působícího ve společnosti AGRO A.R.W., s.r.o., ode dne 2. 11. 2011 jako statutární orgán společnosti (jednatel), oprávněného jednat a zastupovat obviněnou společnost samostatně v plném rozsahu a jednajícího v zájmu a v rámci činnosti obviněné společnosti AGRO A.R.W., s.r.o., neboť předmětem jejího podnikání byla mimo jiné zemědělská činnost, opravy silničních vozidel, silniční motorová doprava nákladní a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, odpovědného za obchodní vedení společnosti AGRO A.R.W., s.r.o., podle §195 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, v platném znění, a jednajícího s vědomím své zákonné povinnosti vykonávat funkci jednatele s péčí řádného hospodáře, ačkoli věděla, že poškozený J. H., nar. XY, se stal ke konci roku 2017 na základě kupní smlouvy ze dne 9. 11. 2016 vlastníkem traktoru TR JCB FASTRAC, žluté barvy, VIN: XY, který měla společnost AGRO A.R.W., s.r.o., přenechán ode dne 9. 2. 2017 k dočasnému užívání, neboť předmětnou kupní smlouvu i smlouvu o přenechání traktoru k dočasnému užívání s poškozeným J. H. uzavřela společnost AGRO A.R.W., s.r.o., prostřednictvím svého jednatele Jaroslava Heckela, za situace kdy již doba dočasného užívání uplynula a společnost AGRO A.R.W., s.r.o., byla J. H. vyzvána k vrácení traktoru výzvou ze dne 30. 4. 2018 nebo k zaplacení částky odpovídající ceně traktoru, traktor přes výzvu nevrátila, ani poškozenému nezaplatila jeho cenu, a to ani v návaznosti na předžalobní výzvu poškozeného J. H. ze dne 21. 3. 2019 a upozornění na podání trestního oznámení, poté v blíže nezjištěné době začátkem roku 2019 začala společnost AGRO A.R.W., s.r.o., prostřednictvím svého jednatele Jaroslava Heckela jednat o prodeji předmětného traktoru s Nikolou Naumovským, nar. 18. 7. 1974, jednatelem společnosti Štěpka Krnov s.r.o., IČ: 07588224, a předmětný traktor na základě ústní smlouvy této společnosti následně také prodala za kupní cenu 605 000 Kč, přičemž na sjednanou kupní cenu vystavila společnost AGRO A.R.W., s.r.o. dne 3. 6. 2019 fakturu číslo 20196133 se splatností dne 13. 6. 2019, kdy kupující společnost Štěpka Krnov s.r.o. cenu předmětného traktoru uhradila společnosti AGRO A.R.W., s.r.o., dne 3. 6. 2019 v hotovosti v částce 250 000 Kč, přičemž převzetí této části kupní ceny obviněná společnost AGRO A.R.W., s.r.o., potvrdila prostřednictvím Jaroslava Heckela na příjmovém pokladním dokladu, a zbývající část kupní ceny ve výši 355 000 Kč byla poukázána dne 4. 6. 2019 z účtu kupujícího číslo XY na firemní účet společnosti AGRO A.R.W., s.r.o., číslo účtu XY, čímž tak s předmětným traktorem společnost AGRO A.R.W., s.r.o., naložila způsobem, který jí neumožňoval jeho vrácení vlastníkovi J. H., a přestože od společnosti Štěpka Krnov s.r.o., IČ: 07588224 obdržela i kupní cenu 605 000 Kč za neoprávněný prodej traktoru, své závazky s poškozeným přesto nevypořádala ani jiným způsobem, zejména vyplacením ceny traktoru nebo dodáním jiného traktoru, na což byl poškozený J. H. ochoten přistoupit, traktor tak nevrátila a finanční prostředky utržené z prodeje traktoru poškozeného byly obviněným Jaroslavem Heckelem použity pro jeho vlastní potřebu či potřebu společnosti AGRO A.R.W., s.r.o., blíže nezjištěným způsobem, čímž poškozenému J. H., nar. XY, způsobila škodu ve výši nejméně 605 000 Kč.
2. Obviněnému Jaroslavu Heckelovi byl za toto jednání a za sbíhající se přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku, za který byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 4. 5. 2022, č. j. 6 T 60/2021-469, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 10. 2022, č. j. 2 To 106/2022-496, uložen podle §206 odst. 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §82 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodních korporací na dobu tří let. V souladu s ustanovením §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 4. 5. 2022, č. j. 6 T 60/2021-469, který nabyl právní moci dne 4. 10. 2022 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 10. 2022, č. j. 2 To 106/2022-496, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Obviněné AGRO A.R.W., s. r. o., byl podle §206 odst. 3 tr. zákoníku a §20 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „t. o. p. o.“), uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu předmětu podnikání obviněné, a to konkrétně výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona pro obory činnosti zprostředkování obchodu a služeb a velkoobchod a maloobchod na dobu dvou let. Poškozený J. H. byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku (proti výrokům o vině a trestu) podali oba obvinění odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 5. 2023, č. j. 55 To 79/2023-585 (dále též jen „napadený rozsudek“ nebo „napadené rozhodnutí“), byl rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání obviněné AGRO A.R.W., s. r. o., podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to v celém výroku o trestu, který byl uložen této obviněné, a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině byl obviněné podle §206 odst. 3 tr. zákoníku za použití §20 odst. 1 t. o. p. o. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu předmětu podnikání obviněné, a to konkrétně výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona pro obory činnosti zprostředkování obchodu a služeb a velkoobchod a maloobchod na dobu jednoho roku. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Odvolání obviněného Jaroslava Heckela bylo zamítnuto podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podali oba obvinění dovolání, a to obviněný Jaroslav Heckel prostřednictvím obhájce JUDr. Michala Kellnera, LL.M., a obviněná AGRO A.R.W., s. r. o., prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Fraňka. Oba obvinění svá dovolání opřeli o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Obviněný Jaroslav Heckel na úvod uvedl, že napadené rozhodnutí je podle něj založeno na skutkových okolnostech, které nemají oporu v provedeném dokazování. Důkazy, jež jsou podle soudu usvědčující, o jeho vině jednoznačně nesvědčí. Jediným přímým důkazem je tendenční a spekulativní výpověď poškozeného. Tu bylo možné vyvrátit za pomoci důkazů, které navrhl, ale soudy je odmítly provést. Nebyl zde ani žádný okruh nepřímých důkazů, který by umožnil jednoznačný závěr o jeho vině. Soudy tendenčně hodnotily důkazy v jeho neprospěch a nepřihlédly k jeho podstatným tvrzením. Neexistuje žádný důkaz, že by předmětný traktor někdo odmítl poškozenému vydat. Sám poškozený nikdy neurčil, kam traktor žádá doručit, v jaké datum a na jakém místě jej chce přistavit. Žádným svým aktivním jednáním poškozeného nevyloučil z dispozice s traktorem. Poškozený mohl naopak v podstatě kdykoli přijet a traktor si odvézt. Není pravdou, že by poškozený nevěděl, kde se traktor nachází a nemohl s ním nakládat jako s věcí vlastní. To je v rozporu se skutečností i provedenými důkazy. Poškozený se sám svojí výpovědí usvědčil, že o prodeji, a tedy i o tom, kde se traktor v rozhodné době nachází, věděl. Skutkové závěry soudů v tomto směru nemají oporu v provedeném dokazování, což je zásadní vada. Další vadou řízení je to, že k podstatným okolnostem nebyl podrobněji vyslechnut svědek Nikola Naumovský – jednatel kupujícího, tj. společnosti Štěpka Krnov s.r.o. Tento svědek byl s poškozeným v kontaktu, hovořili spolu o předmětném traktoru a poškozený přitom svědka nikdy neupozornil, že by snad prodej traktoru byl učiněn proti jeho vůli, že by peníze měly být uhrazeny jemu a že on je skutečným vlastníkem prodávané věci. Tento rozpor zůstal mimo pozornost soudů. Pokud by poškozený s prodejem nesouhlasil, jistě by proti tomu protestoval a svědkovi Nikolovi Naumovskému by to sdělil. Ve skutečnosti poškozený po prodeji traktoru společnost Štěpka Krnov s.r.o. nežaloval, a to ani o určení vlastnictví, ani o vydání věci. Toto soudy též pominuly.
6. Pro objasnění věci je důležité i vystupování poškozeného, důvody a motivy jeho jednání. Celou dobu se choval zištně, vždy reagoval tak, aby vyvázl ze své dlužnické situace co nejvýhodněji. Proto po celou dobu nechtěl traktor do svého držení a nechtěl ho na sebe napsat. To by pro něj znamenalo ohrožení, což bylo možné ověřit výslechem svědka R. L. Tento důkaz však soud odmítl provést a stejně tak zamítl i jeho další návrh na doplnění dokazování výslechem insolvenční správkyně poškozeného. Dovolatel si je sice vědom zásady iura novit curia , ale insolvenční správkyně mohla objasnit i jiné skutečnosti, než jen to, jak vykládat právní úpravu insolvenčního řízení. Její výpověď mohla přispět k objasnění motivace poškozeného. Insolvenční správkyně si nijak neověřovala, jestli je tvrzení poškozeného o nějakém nevydání věci nebo sporech ohledně ní pravdivé. Je otázkou, proč dovolatel nebyl z její strany kontaktován, aby si tvrzení poškozeného ohledně traktoru prověřila a v případě zjištění prodeje požadovala kupní cenu do insolvenčního řízení pro uspokojení věřitelů.
7. Jako další důležitý důkaz byl navržen doplňující výslech poškozeného J. H., čímž měly být objasněny rozpory v jeho výpovědích, resp. rozpory mezi jeho výpovědí a ostatními provedenými důkazy. Navržený svědek D. J. pak mohl vypovídat k chování poškozeného, k jeho dlužnické a finanční situaci, jakou výrobní techniku poškozený používal, proč nevyužíval předmětný traktor, jaké informace šířil k traktoru novému (směněnému) a mohl tedy odhalit skutečnou motivaci poškozeného. To samé platí o výslechu svědka J. B. Žádný z návrhů na doplnění dokazování nebyl nadbytečný ani duplicitní. Navrženými důkazy mohla být prokázána motivace poškozeného v celé věci a mohlo být zjištěno, proč nyní popírá dohodu o prodeji traktoru a že o tomto prodeji ve skutečnosti věděl.
8. Úvahy soudů byly tendenční, když soudy uvěřily poškozenému a jemu naopak ne a poukazovaly i na to, že on (obviněný) „byl schopen podvodného jednání dokonce za využití svých synů“. Jednak jde o úplně jinou záležitost (pozn: evidentně je zde míněno odsouzení obviněného ve věci Okresního soudu v Jeseníku, sp. zn. 6T 60/2021) a jednak proti tomuto stále brojí. Nemá sklony k jednání, které mu soud přisoudil, včetně snad dokonce zištného motivu založeného na tom, že jeho finanční situace a finanční situace společnosti AGRO A.R.W., s. r. o., nebyla v letech 2017-2020 příliš dobrá, když oba tížily úvěry. Úvěry tíží kdekoho, to samo o sobě nemůže být okolností k prokázání údajného motivu spáchat nějaký trestný čin.
9. Je zřejmé, že poškozený předmětný traktor zatajoval před svými věřiteli, a to přinejmenším do doby podání insolvenčního návrhu. K tomu mohli vypovídat navržení svědci. Do seznamu svého majetku pak sice traktor uvedl, ale to už na něj nemohl dosáhnout největší věřitel poškozeného – společnost NAVO FARM TECHNIC s.r.o. Zamítnutím návrhů na výslech svědků mu soudy znemožnily řádně se obhájit. Úvahy soudů o jeho nevěrohodnosti jsou ve světle všech dostupných důkazů tendenční, zjednodušené a nepodložené. Žádný projev vůle z jeho strany, že by traktor odmítl vydat, doložen nebyl. Za pomoci navržených a soudy neprovedených důkazů mohla být skutková zjištění spolehlivě doplněna. Jeho vina nebyla prokázána beze všech pochybností. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu proto napadá i porušení svého ústavně garantovaného základního práva na spravedlivý proces. V té souvislosti odkazuje na čl. 4 Ústavy, podle něhož základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci, a na čl. 90 Ústavy, který stanoví, že základním posláním soudů je poskytovat ochranu právům (zejména potom základním právům lidským, která jsou tím více zkoušená v trestním řízení). Skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Důkazy nesvědčí o jeho vině, o jednoznačném jednání směřujícím ke zpronevěře. Učiněné skutkové závěry jsou opakem toho, co je skutečností, co bylo obsahem důkazů, na jejichž podkladě byly učiněny. Význam některých důkazů soud úplně otočil a jiné důkazy pominul, přestože byly navrženy a pro řádná skutková zjištění se jasně nabízely.
10. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a to ať už ve vazbě na nesprávné a nepodložené skutkové závěry, tak i samostatně, na základě důkazů provedených. Soudy konstatovaly, že se dopustil zpronevěry tím, že bez souhlasu vlastníka prodal jeho věc. Rozhodným hlediskem pro přečin, za který byl odsouzen, byl údajný nesouhlas poškozeného s prodejem traktoru. To je však v rozporu se skutečností, když poškozený jej o prodej traktoru sám požádal, jelikož jej nedokázal využít, a následně chtěl tento traktor směnit za jiný - lepší, novější a hodnotnější. O prodeji traktoru poškozený věděl, u kupce nic nenamítal a nepožadoval po něm vydání traktoru ani peněz. Za této situace se nemohlo jednat o zpronevěru, o nakládání s věcí v rozporu s vůlí poškozeného. Podstatou dovolací námitky ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je tedy „vadná aplikace hmotného práva, trestního zákona, na skutková zjištění soudu ve vztahu k subjektivní stránce přečinu, za který byl odsouzen“. Ničím nebyly podloženy okolnosti o jeho vůli nepřipustit vlastníka k jeho věci nebo mu věc trvale odebrat z jeho dispozice tak, aby z ní neměl žádný prospěch. Ve skutečnosti byl jediným obohaceným v celé této věci právě poškozený. Vlastní obohacení nebo obohacení spoluobviněné právnické osoby nikdy nebylo úmyslem dovolatele. Postupoval podle původní a reálné dohody s poškozeným. Soudy svým rozhodnutím porušily princip presumpce neviny a z něj vyplývající pravidlo in dubio pro reo .
11. Obviněný navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu, o jehož rozhodnutí jde, k novému projednání a rozhodnutí.
12. Obviněná AGRO A. R. W., s.r.o., rovněž nejprve zdůraznila, že rozhodnutí soudů je podle jejího názoru založeno na okolnostech, které nemají oporu v provedeném dokazování. Se závěrem o vině, právní kvalifikací činu ani uloženém trestu nesouhlasí. Rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů a především mohla být vyvrácena důkazy, které nebyly provedeny, ačkoli je obhajoba navrhovala. Ve vztahu k dovolatelce neexistuje žádný důkaz, že by traktor někdy odmítla poškozenému vydat a měla v úmyslu ho zpronevěřit. Sám poškozený ve své výpovědi některá svá tvrzení opakovaně nevědomky popřel, když uváděl, že nevěděl, kde traktor je a že byl prodán. Sám totiž zároveň vypověděl, že jednal s kupující společností Štěpka Krnov s.r.o. a jejím jednatelem Nikolou Naumovským. Poškozený tedy věděl, že traktor byl prodán a kde se nachází, svědek Nikola Naumovský k tomu ale vyslechnut nebyl. Mohl potvrdit, že poškozený s prodejem souhlasil, že jej nijak nepřekvapilo, že společnost Štěpka Krnov s.r.o. traktor používá. V takovém případě vůbec nelze hovořit o zpronevěře, ale o obchodním ujednání mezi poškozeným a dovolatelkou.
13. Výše uvedený výklad událostí podporuje i to, že druhý z jednatelů – Ing. Miroslav Čučka o žádném údajném problému s vydáním či nevydáním traktoru nevěděl, a to dokonce ani po osobních jednáních s poškozeným. Tomuto druhému jednateli poškozený nic nesdělil, neupozornil jej na možná pochybení jednatele Jaroslava Heckela. Pokud by soud vyslechl svědka Nikolu Naumovského, pak alternativní linii uvažování mohla doplnit výpověď svědka D. J. Mohla tak být objasněna motivace jednání poškozeného a vyvráceno tvrzení o údajném rozporu vůle poškozeného s jednáním obviněného Jaroslava Heckela, potažmo dovolatelky. Obdobné platí i o důkazním prostředku výslechem svědků J. B. a R. L. Ti také mohli vyjevit okolnosti motivu jednání poškozeného, vyjádřit se k jeho dlužnickému postavení, proč pro něj bylo výhodné mít svoji věc u dovolatelky nebo ji potom směnit za věc jinou. Soud bral v potaz pouze jedno možné alternativní vysvětlení příběhu a vše ostatní ignoroval.
14. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tak rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a zejména na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve světle reálného průběhu událostí a provedených důkazů nebyly skutek a související okolnosti správně právně posouzeny. Důkaz o zpronevěře chybí. Pokud by byly provedeny další důkazy, byl by závěr o zpronevěře vyvrácen. Nemohlo se jednat o nakládání s věcí proti skutečné vůli poškozeného, ani o neoprávněné nakládání s cizí věcí.
15. Obviněná dále apelovala na „právní hodnocení přiléhavosti uloženého trestu“. Právní úvahy soudu podle ní vyvolávají údiv, když v dané souvislosti bylo uvedeno, že obviněnému Jaroslavu Heckelovi postačí uložit typicky výchovný podmíněný trest odnětí svobody blíže spodní hranici zákonného rozpětí, zatímco dovolatelce byl uložen trest zákazu činnosti, který se blíží „trestu smrti“ právnické osoby. Odvolací soud správně konstatoval, že uložený trest zákazu činnosti nesmí vést k faktickému zániku právnické osoby. Pokud však ukládá výchovný trest, pak by takový trest neměl vést ani ke „zmrzačení“ právnické osoby. Výše uvedené našlo odraz pouze ve snížení uloženého trestu zákazu činnosti na samou spodní hranici jednoho roku, což podle odvolacího soudu není pro obviněnou likvidační. V tom se však soud hluboce zmýlil, vycházel pouze ze svých pocitů a nikoli z dokazování. Aby věděl, jaké může mít uložený trest na obviněnou dopady, měl si nechat provést alespoň základní ekonomickou analýzu podpořenou důkazy. Zjistil by, že na konci léta obviněná sklidí úrodu, kterou ale nebude moci prodat, bude ji muset nechat shnít ve skladu, protože má fakticky zákaz obchodovat. Zjistil by, že obviněná vedla před odsouzením řádný funkční podnikatelský provoz, zaměstnávala desítky osob, byla vyhledávaným obchodním zástupcem na trhu. Uložený trest povede k přímým škodám a ztrátě na obratu v řádech desítek milionů korun. Dovolatelce by dávalo mnohem větší smysl například prodat letošní úrodu (pozn.: s ohledem na dobu podání dovolání tím bylo míněno zjevně úrodu sklizenou v roce 2023), zaplatit peněžitý trest a pokračovat v činnosti. Úvaha odvolacího soudu, že obviněná má dluhy, a proto je peněžitý trest nevymahatelný, je neodůvodněná a nemá oporu v dokazování.
16. V části odůvodnění rozsudku, která se týká ukládání trestu, obviněná spatřuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Kdyby se soud více zabýval její ekonomickou situací, tak by zjistil, že uložený trest je nejen nepřiměřeně přísný, ale ve svém důsledku i společensky škodlivý, neboť povede k destrukci pracovních míst, majetku, zemědělské produkce apod. Byl-li soud veden úvahou nepoškodit věřitele a zaměstnance obviněné, pak ve skutečnosti dramaticky způsobil pravý opak. Uložením trestu nastala deformace tržního a podnikatelského prostředí v oblasti činnosti obviněné, zpřetrhání jejích dlouhodobých obchodních svazků, obchodních zastoupení atd. Bylo možné zvolit jiný trest, než který byl uložen. Podle §20 odst. 1 t. o. p. o. trest zákazu činnosti uložen být mohl, ale nemusel. Nelze dost dobře pochopit, proč jednomu obviněnému soud uložil výchovný trest a druhému fakticky trest smrti za zcela identický skutek. Trest zákazu činnosti pro obviněnou znamená zánik konkurenceschopnosti, ztrátu obchodních partnerů, ztrátu reputace na dlouhé roky, ztrátu dodavatelů a odběratelů, ztrátu 80 % celkového obratu. Dovolatelka proto žádá o odklad výkonu napadeného rozhodnutí. Tímto odkladem nemůže být negativně zasaženo do práv dalších osob, ba naopak – postavení věřitelů, zaměstnanců, bank i obchodních partnerů to může ovlivnit jedině pozitivně a zároveň budou zmírněny i hospodářské a společenské škody, které jsou napadeným rozhodnutím způsobeny.
17. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu, o jehož rozhodnutí jde, s tím, že ji má v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně dala souhlas s tím, aby o dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.
18. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněných nejprve připomněl, že podle současného vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vznášet jakékoli skutkové námitky a domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení. Vytýkat lze pouze takové vady, které odpovídají některé ze tří kategorií vad důkazního řízení, jak je v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně uvedeno. Zmíněný dovolací důvod nemůže být naplněn pouhou obecnou kritikou a paušálním odmítáním skutkových zjištění, které učinily soudy, obecnými odkazy na porušování zásady in dubio pro reo , ani předkládáním vlastních skutkových tvrzení a důkazních hodnocení dovolatelem. Vytýkané vady se musejí týkat skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, nikoli jakýchkoli skutkových zjištění. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., vzhledem k existenci „skutkového“ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. již není důvodu k tomu, aby s odkazy na judikaturu Ústavního soudu byl tento dovolací důvod vykládán rozšiřujícím způsobem, aby v jeho rámci byl prováděn i skutkový přezkum. Pokud tedy současně není naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je nutno při posuzování důvodnosti hmotněprávních námitek důsledně vycházet ze skutkových zjištění vymezených ve výroku o vině a rozvedených následně v odůvodnění soudních rozhodnutí.
19. Obviněný Jaroslav Heckel v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl údajný zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy a dále vadu tzv. opomenutých důkazů. Skutková zjištění podle něj nemají na provedené důkazy návaznost a jsou dokonce jejich opakem. Z uplatněných námitek však nic takového nevyplývá. Ze strany obviněného jde jen o obecnou kritiku skutkových zjištění, když především zpochybňuje věrohodnost svědecké výpovědi poškozeného J. H. a na základě své polemiky prosazuje vlastní skutkovou verzi, že předmětný traktor prodal s vědomím poškozeného a dokonce na jeho žádost. Ve skutečnosti tedy obviněný nevytýká žádný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, nýbrž požaduje, aby soud výpovědi svědka J. H. neuvěřil a aby z jejího obsahu nevycházel. Domáhá se toho, aby tento důkaz byl hodnocen jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem. Nikoli soud, ale dovolatel interpretuje výpověď poškozeného zkreslujícím způsobem, když tvrdí, že poškozený „usvědčuje sám sebe“, že o prodeji věděl. To z provedených důkazů v žádném případě nevyplývá. Naopak, o prodeji traktoru se poškozený dozvěděl až dodatečně od svého známého a následně od svědka Nikoly Naumovského, a to v době, kdy měl tento svědek traktor již ve svém držení.
20. Důkazní řízení podle státního zástupce netrpí ani vadou tzv. opomenutých důkazů. V té souvislosti státní zástupce odkázal na některá rozhodnutí Ústavního soudu s tím, že o zmíněnou vadu by se mohlo jednat pouze tehdy, pokud by soud některý stranami navržený důkaz neprovedl bez adekvátního zdůvodnění, případně by o takovém důkazním návrhu nerozhodl, nebo by sice důkaz provedl, avšak při hodnocení důkazů by k němu nezaujal žádné stanovisko. Takováto vada by se navíc musela týkat důkazů vztahujících se ke skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Již soud prvního stupně v bodech 17. a 18. odůvodnění svého rozhodnutí velmi podrobně vyložil, proč považoval obviněným navržené výslechy dalších svědků za nadbytečné. S touto argumentací se státní zástupce ztotožňuje. Poškozený J. H. ve věci samozřejmě vyslechnut byl a skutečnost, že nevypovídal podle představ obviněného, nemůže být důvodem pro opakování jeho výslechu. V případě svědka Nikoly Naumovského byl v hlavním líčení podle §211 odst. 6 tr. ř. přečten úřední záznam o jeho vysvětlení, kde se vyjádřil ke všem významným okolnostem – traktor koupil od obviněné právnické osoby zastoupené obviněným Jaroslavem Heckelem, přičemž o předchozím prodeji traktoru poškozenému informován nebyl. Pro posouzení viny dovolatele jsou významné právě tyto skutečnosti, nikoli následná komunikace svědka s poškozeným. Pokud jde o další obviněným navržené svědky, přímo z argumentace v dovolání vyplývá, že jejich výpovědi se neměly týkat dispozice s předmětným traktorem, nýbrž z nich měly být získány negativní poznatky k osobě poškozeného, k jeho majetkové situaci, podnikatelským aktivitám, chování v insolvenčním řízení, tedy měly sloužit ke zpochybnění svědecké výpovědi poškozeného. Neprovedení těchto důkazů nemá žádný vztah k okolnostem zakládajícím skutkovou podstatu stíhaného trestného činu a v žádném případě nemohlo založit vadu důkazního řízení spočívající v tzv. opomenutých důkazech.
21. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel ani náznakem nevznesl jedinou námitku, jíž by vytýkal nesoulad soudy učiněných skutkových zjištění a zákonných znaků přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Pouze opakoval vlastní skutkovou verzi, podle níž traktor prodal se souhlasem a na žádost poškozeného, jehož věrohodnost zpochybnil, a spekuloval o snaze poškozeného poškodit své věřitele. Teprve na základě těchto vlastních skutkových tvrzení odmítl existenci zákonných znaků trestného činu zpronevěry. Námitky dovolatele tedy ve skutečnosti směřují do oblasti skutkových zjištění a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatnil jen zcela formálně a nadbytečně.
22. Námitky obviněné AGRO A.R.W., s.r.o., jsou v podstatě jen zestručněnou parafrází námitek obviněného Jaroslava Heckela. I tato dovolatelka prosazuje skutkovou verzi, podle níž došlo k prodeji traktoru se souhlasem poškozeného a zpochybňuje věrohodnost jeho výpovědi, dále pak soudům vytýká neprovedení výslechů týchž svědků jako druhý obviněný. Nad rámec argumentace obviněného Jaroslava Heckela dovolatelka zmínila pouze vyjádření druhého jednatele společnosti Ing. Miroslava Čučky (který v řízení vystupoval jako osoba oprávněná jednat za obviněnou právnickou osobu). Ten ovšem k okolnostem prodeje traktoru neuvedl nic a s určitostí neřekl ani to, kdy se vlastně o celé záležitosti dozvěděl. Ani obviněná právnická osoba tedy nevznesla jakékoli důvodné námitky týkající se zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy či tzv. opomenutých důkazů.
23. Žádné kvalifikované námitky obviněná neuplatnila ani v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Stejně jako v případě spoluobviněného Jaroslava Heckela, její námitky jsou primárně skutkového charakteru, když tvrdí, že chybí „důkaz o zpronevěře“ a zároveň nelogicky uvádí, že zpronevěra je vyvrácena výpovědí a jednáním poškozeného. Námitka, že šlo o obchodní ujednání mezi poškozeným a dovolatelkou, nikoli o trestný čin zpronevěry, vychází z vlastní skutkové verze dovolatelky, podle níž poškozený s prodejem traktoru souhlasil.
24. Podstatná část dovolacích námitek uplatněných formálně v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. směřovala proti uložení trestu zákazu činnosti. Ani tyto námitky však deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají a neodpovídají ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Námitky proti druhu a výměře uloženého trestu lze vznášet jen v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který však dovolatelka neuplatnila a který se týká situace, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon vůbec nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolatelka přitom soudům nevytýká, že by nebyly splněny podmínky §20 odst. 1 t. o. p. o., tj. že by trestný čin nebyl spáchán v souvislosti s činností, která jí byla zakázána. V podstatě jen pouze poukazuje na tíživé ekonomické dopady uloženého trestu a vytýká jeho údajnou nepřiměřenou přísnost. Námitky týkající se nepřiměřené přísnosti trestu, jehož uložení jinak zákon připouští a byl uložen v rámci zákonné trestní sazby, však nelze vznášet v rámci žádného dovolacího důvodu.
25. S ohledem na shora uvedené argumenty státní zástupce uzavřel, že námitky uplatněné oběma dovolateli zčásti neodpovídají deklarovaným dovolacím důvodům a zčásti jde o námitky nedůvodné. Obě podaná dovolání proto navrhl odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná, a to v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil případně i jiné než navržené rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
26. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda jsou dovolání obviněných v této trestní věci přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na určeném místě a zda je podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obou obviněných jsou přípustná, a to v případě obviněného Jaroslava Heckela podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. [ve vazbě na §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.] a v případě obviněné AGRO A.R.W., s.r.o., podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Oba obvinění jsou osobami oprávněnými k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, která splňují všechny obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., a to včas a na místě, kde lze taková podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
27. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nestačí přitom, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, nýbrž je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto následně hodnotil, zda obviněnými vznesené námitky obsahově vyhovují jimi uplatněným důvodům dovolání.
28. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
IV.
Důvodnost dovolání
29. Nejvyšší soud v první řadě konstatuje, že námitky obou obviněných lze formálně podřadit pod jimi deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v jeho první a třetí alternativě). Obviněný Jaroslav Heckel pochybil, pokud za dané procesní situace při jím zvoleném způsobu argumentace výslovně neoznačil též důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (když jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně zamítnuto podle §256 tr. ř.), avšak toto pochybení nijak nebránilo tomu, aby se Nejvyšší soud jeho dovoláním věcně zabýval. Každopádně žádnou z námitek, které obvinění ve svých dovoláních uplatnili, Nejvyšší soud důvodnou neshledal. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl oběma obviněnými uplatněn nesprávně, když vznesené námitky pod tento důvod subsumovat nelze.
30. Námitky obviněných jsou soustředěny výlučně do oblasti dokazování (skutkové), přičemž se fakticky poukazuje na údajný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními. Až na tuto argumentaci pak navazuje (vychází z ní) tvrzení, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Jinými slovy řečeno, bude-li jinak posouzen skutkový stav (ve prospěch obviněných ve smyslu jejich skutkových námitek – traktor byl prodán, resp. směněn, se souhlasem poškozeného, dokonce na jeho žádost, postupovali přesně podle dohody s ním, poškozeného nevyloučili z dispozice s traktorem, mohl si jej kdykoli odvézt, neměli v úmyslu se na úkor poškozeného obohatit a k žádnému jejich obohacení také nedošlo, byl to naopak poškozený, kdo se v konečném důsledku obohatil, atd.), pak nebude namístě použitá právní kvalifikace (nepůjde o trestný čin, neboť nebudou naplněny všechny jeho zákonné znaky). Takovouto konstrukci samozřejmě nelze přijmout, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. na jejím základě nelze dovodit. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat pouze to, že skutek, jak byl soudem zjištěn , byl chybně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Veškeré námitky obviněných však ve skutečnosti směřují pouze k tomu, že soudy nižších stupňů údajně vadně zjistily skutkový stav (viz výše), tedy se vztahují pouze k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
31. Je třeba zdůraznit, že o tzv. zjevný rozpor ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jde pouze tehdy, když skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, když tato skutková zjištění nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když jsou tato zjištění opakem toho, co je obsahem provedených důkazů apod. Musí se tedy jednat o prakticky svévolné hodnocení důkazů, provedené bez jakéhokoli akceptovatelného racionálního logického základu. Nejvyšší soud je v daném směru povolán korigovat jen skutečně vážné excesy soudů nižších stupňů (k tomu přiměřeně viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, a další). Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy každopádně nemůže být založena jen na tom, že obviněný na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy jinak, s jiným do úvahy přicházejícím výsledkem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Dovolání je určeno především k nápravě vážných procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav v celé jeho šíři.
32. V posuzované věci Nejvyšší soud žádný, natož pak zjevný, rozpor mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, neshledal.
33. Oba dovolatelé se domáhají evidentně především právě toho, aby provedené důkazy byly zhodnoceny jiným (jejich představám lépe vyhovujícím) způsobem. Prosazují přitom vlastní skutková tvrzení, aniž by ovšem zohlednili všechny relevantní důkazy nejen jednotlivě, ale zejména i v jejich logickém souhrnu a všech vzájemných souvislostech. Toto naopak správně učinily soudy nižších stupňů.
34. Jak zdůraznil Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (jehož porušení obvinění též namítají, ať už výslovně nebo jen implicitně) nelze vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení, resp. že mu zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám. Je jím zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. To se ovšem v projednávané trestní věci stalo.
35. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral je, porovnával je s obhajobou obviněných a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že Okresní soud v Jeseníku a Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v odůvodnění svých meritorních rozhodnutí v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., dostatečně podrobně, logicky a přesvědčivě vyložily, na základě jakých důkazů uznaly obviněné vinnými ze spáchání předmětného jednání, jak tyto důkazy hodnotily, na základě čeho mají za vyvrácenou obhajobu obviněných, jakož i to, proč jejich další důkazní návrhy považovaly za nadbytečné a nepotřebné pro rozhodnutí ve věci. I podle názoru Nejvyššího soudu bylo dokazování provedeno v dostatečném rozsahu a učiněná skutková zjištění mají odpovídající obsahové zakotvení v provedených důkazech, na něž soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích zcela konkrétně odkázaly. Při provádění a hodnocení důkazů tyto soudy postupovaly v souladu s ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. ř., veškeré relevantní důkazy hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a na základě toho pak učinily správné skutkové i právní závěry.
36. Soudům nelze nic vytknout, pokud rozhodnutí o vině obviněných založily především na výpovědi poškozeného J. H., vysvětlení svědka Nikoly Naumovského, částečně i na výpovědích dalších svědků, jakož i na celé řadě listinných důkazů (které byly v rozhodnutí obou soudů detailně rozebrány a které budou částečně zmíněny i v tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu). Obhajoba obviněných byla správně označena za nelogickou samu o sobě, vnitřně rozpornou, nevěrohodnou, neakceptovatelnou a bezpečně vyvrácenou vícero důkazy. Soud prvního stupně i soud odvolací si byly vědomy všech zásadních skutečností zmiňovaných obviněnými nyní shodně i v jejich dovoláních. Dovolací námitky jsou v podstatě jen opakováním námitek odvolacích, jimiž se Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci podrobně zabýval a správně na ně reagoval. Ve skutečnosti vůbec nejde o situaci, že by z provedených důkazů vyplývalo něco jiného, než s čím oba soudy nižších stupňů pracovaly a z čeho při svém rozhodování vycházely. Podstata dovolání obviněných spočívá toliko v polemice se způsobem, jakým soudy provedené důkazy zhodnotily. Argumentace obviněných není ničím jiným než pokračováním jejich stále stejné obhajoby, opakováním argumentů vznesených již v dřívějších fázích trestního řízení, s nimiž se ovšem soudy nižších stupňů detailně vypořádaly. Nejvyšší soud mnohokrát ve svých předchozích rozhodnutích zdůraznil, že za této situace jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné (viz např. usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408).
37. Jak už bylo naznačeno, dovolacím námitkám obviněných nebylo možné přisvědčit ani zčásti. Závěr soudů nižších stupňů o tom, že se obvinění dopustili předmětného skutku, je správný a zcela správná je i použitá právní kvalifikace. Skutkový stav byl zjištěn v rozsahu, který byl nezbytný pro rozhodnutí, a to bez jakýchkoli důvodných pochybností. Nejvyšší soud se v podstatném ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů a odkazuje na relevantní pasáže odůvodnění jejich rozhodnutí (viz zejm. str. 9 – 11, odst. 21. – 27. napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a str. 14 – 27, odst. 20. – 29. rozhodnutí soudu prvního stupně).
38. Problematikou potřeby reakce (odpovědí) na stále se opakující argumenty (otázky) obviněných se opakovaně zabýval i Ústavní soud. Například ve svém usnesení ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, zdůraznil, že ve shodě s Evropským soudem pro lidská práva (dále též jen „ESLP“) zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nelze chápat tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument, a odvolací soud se při zamítnutí odvolání může v principu omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně (viz např. věc řešená před ESLP García proti Španělsku). Totožné stanovisko Ústavní soud zaujal i ve svém usnesení ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16 (zde s odkazem na rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997 ve věci Helle proti Finsku) a řadě jiných. Netřeba pochybovat o tom, že pokud uvedené platí pro odvolací řízení, pak to tím spíše platí pro řízení dovolací, je-li zjištěno, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám obviněného věnovaly dostatečnou pozornost.
39. Nad rámec toho, co v odůvodnění svých meritorních rozhodnutí uvedly soudy prvního a druhého stupně, tak považuje Nejvyšší soud za potřebné doplnit už jen následující.
40. V první řadě byl správný závěr soudů v tom směru, že rozsah a výsledky do té doby provedeného dokazování byly dostačující pro vydání meritorního rozhodnutí, tj. že veškeré návrhy obviněných na doplnění dokazování byly nadbytečné. Oba soudy nižších stupňů se touto záležitostí velmi podrobně zaobíraly (viz str. 12 – 13, odst. 17. – 18. rozsudku okresního soudu a str. 8 – 9, odst. 18. – 19. rozsudku soudu krajského) a Nejvyšší soud se s jejich závěry ve všech podstatných bodech ztotožňuje.
41. Dovolatelům je třeba připomenout, že není povinností soudů vyhovět všem důkazním návrhům stran. To by nepochybně vedlo k častým a zcela zbytečným průtahům v řízení. Jak vyjádřil Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 664/11, rozsah dokazování nemůže být při uplatnění tzv. zásady materiální pravdy (§2 odst. 5 tr. ř.) bezbřehý, soud je při určení tohoto rozsahu limitován rozsahem „nezbytným pro rozhodnutí“. V nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95 (publikovaném pod č. 81 ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) bylo dále konstatováno, že z ústavního principu nezávislosti soudů dle čl. 82 Ústavy mimo jiné vyplývá, že jsou to právě obecné soudy, které v každé fázi řízení zvažují, jaké důkazy je třeba provést, zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit, a posuzují důvodnost návrhů stran na doplnění dokazování. Rozhodnutí o rozsahu dokazování v trestním řízení tedy spadá do výlučné pravomoci obecných soudů. Jediným limitem je to, že pokud soud některý navržený důkaz odmítne provést, musí tento svůj postup přesvědčivě odůvodnit. To se však, jak už bylo řečeno, v nyní posuzované věci stalo. Trestní věc obviněných tak není zatížena vadou tzv. opomenutých důkazů ve smyslu třetí alternativy §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
42. Nelze než souhlasit s vyjádřením státního zástupce k dovoláním obviněných, že jejich nespokojenost s obsahem výpovědi poškozeného J. H. samozřejmě nemůže být důvodem k tomu, aby byl poškozený před soudem vyslýchán opakovaně. V té souvislosti je třeba připomenout, že většina důkazů, které jsou obviněnými označovány za opomenuté, ve skutečnosti byla v hlavním líčení řádně provedena - svědci byli osobně vyslechnuti nebo byly za souhlasu stran přečteny úřední záznamy o podání jejich vysvětlení. Opětovný výslech svědků, resp. jejich osobní výslech před soudem, byl navržen až krátce před vyhlášením rozsudku soudem prvního stupně poté, co obviněný Jaroslav Heckel změnil obhájce. Ostatní svědci (mimo poškozeného), jejichž výslechu či opětovného výslechu se obvinění domáhají, by se vesměs ani neměli (nemohli) vyjadřovat k samotnému činu obviněných (k obsahu dohody mezi obviněnými a poškozeným, k jejich následnému jednání, zda obvinění prodali traktor se souhlasem poškozeného či proti jeho vůli, co bylo cílem jednání obviněných, zda se v důsledku tohoto jednání obohatili apod.), nýbrž by měli vypovídat jen k tomu, co se dělo následně (v době, kdy byl trestný čin zpronevěry již dokonán) nebo dokonce v úplně jiné době, to vše v souvislosti se snahou obviněných výpověď poškozeného maximálně znevěrohodnit (že se poškozený údajně snažil obelhat své věřitele i insolvenční správkyni, že si traktor u obviněných de facto schoval, aby se vyhnul plnění svých povinností, jaké měl dluhy, jak se choval v rámci svého podnikání i mimo něj apod.). Nejvyšší soud souhlasí se závěry obou podřízených soudů, že tyto důkazy neměly potenciál zvrátit do té doby učiněná skutková a právní zjištění, že nemohly přivodit jiné rozhodnutí o vině obviněných, resp. o jim uložených trestech.
43. Soudy také naprosto správně uzavřely, že za daného stavu nebylo možné přijmout obhajovací verzi obviněných, a to ani při zohlednění zásady in dubio pro reo (jejíž aplikace se ve svém dovolání domáhá zejména obviněný Jaroslav Heckel). Uplatnění této zásady je totiž namístě pouze tehdy, pokud soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Taková situace zde ovšem nenastala. Naopak, po provedeném dokazování soudy žádné rozumné pochybnosti o vině dovolatelů neměly.
44. Výpověď poškozeného J. H. koresponduje (mimo jiné) s vícero listinnými důkazy – opakovanými výzvami poškozeného na obviněnou AGRO A.R.W., s.r.o., k vydání traktoru, doklady týkajícími se zápisu změny vlastníka předmětného traktoru v registru vozidel těsně před jeho prodejem společnosti Krnovská Štěpka s.r.o., fakturou vystavenou na tuto společnost obviněnou AGRO A.R.W., s.r.o. (fakturace kupní ceny traktoru), doklady prokazujícími inkasování kupní ceny obviněnou atd. Oproti tomu vše, co tvrdí obvinění (že se údajně stalo, tj. čím se v zásadě hájí a co poškozený kategoricky popírá), mělo zůstat poměrně nelogicky jen na bázi ústních dohod (že poškozený přenechal traktor obviněné AGRO A.R.W., s.r.o., k dlouhodobému „uskladnění“, žádal o zprostředkování jeho prodeje, měl možnost kdykoli si pro něj přijít a odvézt si ho, požadoval jeho směnu za jiný traktor atd.). Nic z toho tedy obvinění nejsou schopni objektivně doložit, nevyplývá to z žádného jiného důkazu než z výpovědi obviněného Jaroslava Heckela. Na okraj lze k tomu ještě připomenout, že druhý jednatel dovolatelky – Ing. Miroslav Čučka podobný způsob uzavírání smluv, resp. administrace obchodů (nikoli písemně, nýbrž jen ústně – osobně nebo telefonicky) označil za „nestandardní“, když uvedl, že 90 % všech smluv dovolatelka uzavírala písemně. V tomto případě se přitom jednalo o stroj v hodnotě zhruba 600 000 Kč, který obviněná měla u sebe po dobu více než jeden a půl roku (kdy již byl ve vlastnictví poškozeného), během této doby jej někdy sama užívala, jindy jej půjčovala jiným osobám, pak měla údajně zprostředkovat jeho prodej či směnu, a toto vše se dálo, aniž by byly mezi údajnými smluvními stranami jasně dohodnuty relevantní podmínky a související vzájemné finanční nároky. Netřeba zvlášť zdůrazňovat, že něco takového absolutně neodpovídá běžnému racionálnímu chování podnikatelských subjektů.
45. Bylo objektivně prokázáno, že poškozený prostřednictvím svého právního zástupce dovolatelku (za níž v té souvislosti jednal výlučně druhý dovolatel) opakovaně písemně vyzýval k vydání traktoru formou předžalobních výzev, a to konkrétně v dubnu 2018 a v březnu 2019 (viz č. l. 9 a 11). Ve výzvě ze dne 21. 3. 2019 poškozený výslovně uvedl, že podle jeho aktuálních informací byl traktor již „zcizen“ a v takovém případě se jedná o trestný čin. Po obviněné žádal, aby mu byl traktor ihned vydán a „přihlášen do registru vozidel“ a zdůraznil, že jde o poslední varování před podáním trestního oznámení. Na toto podání obvinění nereagovali a zhruba dva měsíce poté, konkrétně dne 23. 5. 2019, obviněný Jaroslav Heckel nechal předmětný traktor „přepsat“ v registru vozidel na obviněnou AGRO A.R.W., s.r.o., ačkoli samozřejmě věděl (sám to i přiznává), že vlastníkem traktoru je poškozený, a po několika málo dalších dnech traktor prodal společnosti Krnovská Štěpka s.r.o. Faktura na zaplacení kupní ceny ve výši 605 000 Kč byla vystavena dne 3. 6. 2019, přičemž z vyjádření svědka Nikoly Naumovského vyplývá, že traktor měl ve svém držení již nějakou dobu před tímto datem, když mu jej obviněný Jaroslav Heckel předal k vyzkoušení. Dále pak tento svědek uvedl, že o prodeji traktoru začal s obviněným jednat již na začátku roku 2019 a před realizací prodeje rozhodně nebyl z jeho strany informován o tom, že vlastníkem traktoru je poškozený J. H., resp. kdokoli jiný než společnost AGRO A.R.W., s.r.o.
46. Na základě všech těchto skutečností, včetně zmíněných důležitých časových souvislostí, nevznikají o tom, že se obvinění dopustili trestného činu zpronevěry, žádné pochyby. Pokud by skutečně jen chtěli zprostředkovat prodej traktoru, resp. realizovat jeho směnu za traktor jiný, na základě dohody s poškozeným, jak tvrdí, pak by samozřejmě neměli nejmenší důvod postupovat výše popsaným způsobem. Neexistoval žádný rozumný důvod k tomu, aby dovolatelka byla nově (na pár dní) zapsána jako vlastník traktoru v registru vozidel, když v květnu 2019 vlastníkem prokazatelně dávno nebyla, aby obvinění uváděli svědka Nikolu Naumovského v omyl ohledně toho, kdo je vlastníkem traktoru, aby si kupní cenu ve výši 605 000 Kč ponechali místo toho, aby ji ihned poukázali na účet poškozeného, atd.
47. Následné jednání mezi obviněnou a poškozeným ohledně možné „směny“ předmětného traktoru za traktor jiný (který byl původně ve vlastnictví svědka K. E. A. D.), resp. o narovnání jejich vzájemných nároků, nehraje z hlediska právního posouzení činu žádnou roli. V době, kdy tato jednání započala (léto 2019) a pak po dlouhou dobu probíhala (obviněná AGRO A.R.W., s.r.o., onen druhý traktor od svědka K. E. A. D. převzala až na konci září 2019 a poškozenému J. H. byl předán až v následujícím kalendářním roce), byl již trestný čin zpronevěry evidentně dokonán. Obvinění začali s poškozeným o narovnání jednat zjevně kvůli tomu, že si uvědomili hrozící následky svého předchozího jednání, když se poškozený začal bránit soudní cestou (občanskoprávní žalobou) a dne 10. 9. 2019 podal i trestní oznámení. Jestliže poškozený následně v roce 2020 získal do svého vlastnictví zmíněný druhý traktor, pak nešlo již o nic jiného než o náhradu škody (ať už úplnou nebo částečnou), kterou mu obvinění trestným činem zpronevěry způsobili.
48. Z provedeného dokazování rozhodně nevyplynulo to, co se obvinění snaží tvrdit, že by poškozený J. H. předmětný traktor zatajoval před svými věřiteli či insolvenční správkyní, že by jej kvůli tomu ukryl v areálu obviněné, že by mu vyhovovalo, že traktor je fakticky v držení jiné osoby a že on není formálně veden jako jeho vlastník. Dne 15. 5. 2019 při podání návrhu na povolení oddlužení poškozený v seznamu svého majetku předmětný traktor uvedl (s poznámkou, že ohledně této věci probíhá mimosoudní jednání o jejím vydání třetí osobou). Následně při soupisu majetkové podstaty dlužníka dne 12. 7. 2019 bylo doplněno, že se traktor nachází u obviněné AGRO A.R.W., s.r.o., jíž byl zapůjčen a přes výzvy poškozeného nebyl vrácen.
49. K námitce obviněné AGRO A.R.W., s.r.o., že jí byl uložen nepřiměřeně přísný trest, Nejvyšší soud nejprve obecně připomíná, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání relevantně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod a jemu odpovídající tvrzení však dovolatelka neuplatnila (naopak výslovně připustila, že trest zákazu činnosti jí podle zákona uložen být mohl, dokonce byl vyměřen na samé spodní hranici zákonné trestní sazby a toliko polemizovala s vhodností takového potrestání). Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 – §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale ani žádného jiného dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je totiž možné (pokud jde o výrok o trestu) považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nic z toho však v případě obviněné AGRO A.R.W., s. r. o., nepřichází do úvahy.
50. Určitý průlom (úspěšné uplatnění námitky nepřiměřenosti uloženého trestu, nikoli však opřené o některý z taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů) je možný jen ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, které ve svém důsledku zasahují do základních práv a svobod obviněného. Dovolací řízení se totiž, jak opakovaně připomněl Ústavní soud, v žádném svém stadiu nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu vymezeného Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb). Nejvyšší soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal z toho pohledu, zda trest uložený dovolatelce není natolik přísný, nepřiměřený a zjevně nespravedlivý, že by vybočoval z ústavního rámce proporcionality trestní represe. K takovému závěru však nedospěl.
51. Je zcela nadbytečné blíže komentovat obecná a ničím nedoložená tvrzení a úvahy dovolatelky v tom smyslu, že uložený trest zákazu činnosti se v daném případě rovná „trestu smrti právnické osoby“ či „zmrzačení právnické osoby“, stejně tak jako její porovnávání přísnosti sankcí, které byly uloženy oběma obviněným. Krom toho, že výsledek takového porovnání nemůže naplnit žádný ze zákonem vyjmenovaných dovolacích důvodů, je třeba si uvědomit, že jakékoli reálné porovnání je velmi obtížné již z podstaty věci, když na jedné straně stojí obviněná – právnická osoba a na straně druhé obviněný – fyzická osoba.
52. V posuzovaném případě jistě bylo možné uvažovat i o uložení jiného druhu trestu, než je trest zákazu činnosti, např. právě trestu peněžitého, který by dovolatelka zjevně preferovala. To však z hlediska dovolacího řízení (naplnění dovolacích důvodů) opět nehraje roli. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů navíc zřetelně vyplývá, že uložení peněžitého trestu tyto soudy zvažovaly, jakož i to, proč jej nakonec nezvolily. Volbu konkrétního trestu zákazu činnosti soudy dostatečně vysvětlily, přičemž se zabývaly mj. i možnými důsledky jeho uložení na třetí osoby (§14 odst. 3 t. o. p. o.). Na odůvodnění obou soudních rozhodnutí v části týkající se potrestání dovolatelky nelze spatřovat nic nelogického či nesprávného a jistě nelze mít za to, že by provedenou volbou trestu soudy porušily právo dovolatelky na spravedlivý proces.
53. Jestliže dovolatelka obsáhle popisovala všemožné nepříznivé dopady, které může uložení trestu zákazu činnosti mít na její podnikání, včetně např. poklesu obratu až o 80 %, pak je třeba jí připomenout, že na možné negativní následky svého jednání měla myslet podstatně dříve než při sepisu dovolání, a to zejména v době, kdy se trestné činnosti dopouštěla. Podobně lze zareagovat i na její další „dovolací argument“, že uložením trestu zákazu činnosti jí soudy způsobily (mimo jiné) ztrátu reputace u obchodních partnerů na celé dlouhé roky. Ztrátu reputace, pokud k ní skutečně došlo či dochází, si obviněná způsobila jedině sama, a to tím, že se dopustila úmyslné trestné činnosti, rozhodně ji nezpůsobily soudy tím, že obviněnou za spáchanou trestnou činnost odsoudily a po zásluze potrestaly.
54. Jak už bylo řečeno, trest zákazu činnosti byl dovolatelce uložen (a to jako trest samostatný, tj. jediný) na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, když podle §20 odst. 1 t. o. p. o. se tento druh trestu právnické osobě ukládá na 1 rok až 20 let. Uložená sankce se navíc týká jen jednoho z více předmětů podnikání dovolatelky (jež má, resp. v době vydání napadeného rozhodnutí měla, zapsané v příslušném veřejném rejstříku). Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 5 Tdo 1358/2021, přitom vyplývá, že trest zákazu činnosti uložený právnické osobě může být vymezen i tak široce, že se jím zakazuje výkon všech předmětů podnikání, které má právnická osoba zapsané v příslušném veřejném rejstříku, pokud je to odůvodněno souvislostí se spáchanou trestnou činností. Při zohlednění všech výše popsaných rozhodných skutečností nelze uzavřít, že by trest, který byl dovolatelce uložen napadeným rozsudkem, byl nepřiměřeně přísný, natož pak natolik extrémně přísný, že by to bylo v rozporu s ústavně garantovanou zásadou proporcionality trestních sankcí.
55. Všechna výše uvedená konstatování ústí v závěr, že rozsudek soudu prvního ani druhého stupně netrpí vadami, které by naplňovaly obviněnými deklarované dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) resp. h) tr. ř. Z důvodu vzájemné podmíněnosti pak nemohl být u obviněného Jaroslava Heckela naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě (který ostatně ani nebyl tímto obviněným výslovně uplatněn).
V.
Způsob rozhodnutí
56. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl jako zjevně neopodstatněná podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 2. 2024
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Ondřej Círek