ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.221.2024.1
sp. zn. 7 Tdo 221/2024-673
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 27. 3. 2024 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného R. D. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 8 To 274/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 126/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 10. 2023, č. j. 5 T 126/2023-598, byla podle §314r odst. 4 tr. ř. schválena dohoda o vině a trestu, uzavřená mezi státním zástupcem a obviněným R. D., který byl uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku v souběhu se zločinem opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl obviněný podle §360 odst. 1, §43 odst. 1 a §58 odst. 3 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo dále rozhodnuto o trestu propadnutí věci.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal státní zástupce odvolání, které směřoval proti absenci výroku o náhradě škody. Městský soud v Praze jeho odvolání usnesením ze dne 30. 11. 2023, č. j. 8 To 274/2023-631, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl, jako odvolání podané osobou neoprávněnou.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. m) a l) tr. ř. Na rozdíl od závěru odvolacího soudu má státní zástupce za to, že s ohledem na právní úpravu v ustanoveních §245 odst. 1, §246 odst. 2, §247 odst. 1 a §314r odst. 4 tr. ř. bylo státní zastupitelství oprávněno podat odvolání proti chybějícímu výroku o náhradě škody, a to i v případě rozsudku, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby odvolacímu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
4. Obviněný se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil k dovolání nejvyššího státního zástupce a uvedl, že před nalézacím soudem neproběhlo dostatečné dokazování stran nároku poškozené a tento nárok nebyl ani řešen v rámci dohody o vině a trestu. Podle soudu prvního stupně se měla poškozená a obviněný vyrovnat mimo trestní řízení, pouze tento svůj závěr v důsledku toliko administrativního pochybení soud neuvedl ve svém rozsudku. S odkazem na judikaturu konstatoval, že mu ani nelze uložit povinnost k náhradě škody, pokud tato nebyla součástí dohody o vině a trestu a nebyla v rámci trestního řízení dokazována a řešena. Vzhledem k průběhu tohoto řízení není státní zástupce oprávněn podávat opravné prostředky proti chybějícímu výroku o náhradě škody, neboť toto právo náleží pouze poškozenému. Ke svému vyjádření připojil jako důkaz dokumenty, které mají potvrzovat, že s poškozenou uzavřel dohodu o úhradě škody formou splátek a tuto dohodu řádně plní. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce zamítl jako nedůvodné, popř. odmítl jako nepřípustné či neopodstatněné. Pokud by bylo dovolání shledáno přípustným a opodstatněným, pak navrhl, aby Nejvyšší soud přikázal soudu prvního stupně doplnit do rozsudku výrok podle §229 odst. 1 tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je vůbec v posuzované věci dovolání přípustné a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Po přezkoumání dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
6. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Odstavec druhý uvedeného ustanovení pak obsahuje taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti kterým je dovolání přípustné, přičemž se podle uvedeného ustanovení jedná o: a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání; b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn; c) usnesení o zastavení trestního stíhání; d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu; e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření; f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání; g) usnesení o schválení narovnání nebo h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g). Vzhledem k tomu, že jde o výčet taxativní, dovolání nelze podat proti jinému než výše uvedenému rozhodnutí.
7. V nyní projednávané věci směřovalo dovolání nejvyššího státního zástupce proti usnesení odvolacího soudu, který podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce směřující výhradně proti absenci výroku o náhradě škody v rozsudku nalézacího soudu. Výroky o vině a trestu tak nabyly právní moci již v řízení před soudem prvního stupně a odvolací soud proto mohl rozhodovat právě jen o výroku o náhradě škody. Z uvedeného je zřejmé, že usnesení odvolacího soudu nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé podle ustanovení §265a odst. 1 tr. ř., neboť nejde o žádné rozhodnutí uvedené v již citovaném §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ani o rozhodnutí podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) (obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 4 Tdo 193/2020 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 7 Tdo 637/2022, jehož závěry potvrdil Ústavní soud v usnesení ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. I. ÚS 2924/22).
8. Dále lze pro úplnost analogicky poukázat i na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu v případech, kdy odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podá toliko poškozený proti výroku o náhradě škody, výrok o vině a trestu z rozhodnutí soudu prvního stupně tak nabude právní moci a následné dovolání obviněného proti rozhodnutí odvolacího soudu, který již rozhodoval pouze o náhradě škody, je posouzeno jako nepřípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1310/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 5 Tdo 266/2012; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1070/2017; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 8 Tdo 1365/2020 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. 4 Tdo 759/2023). Tyto závěry ostatně v rámci své rozhodovací praxe opakovaně podpořil i Ústavní soud, který v uvedeném náhledu na procesní přípustnost dovolání neshledal žádný rozpor s ústavním pořádkem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1435/11; usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 1901/12 či usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2015, sp. zn. I. ÚS 2418/15).
9. Obiter dictum pak Nejvyšší soud doplňuje, že na výše rozvedených závěrech nemůže nic změnit ani pochybení odvolacího soudu, který v rámci poučení nesprávně uvedl, že je proti jeho usnesení dovolání přípustné. K tomu je namístě zdůraznit, že posuzování přípustnosti dovolání je ve výlučné kompetenci dovolacího soudu. Směřuje-li podané dovolání proti jinému rozhodnutí, než je uvedeno v §265a odst. 2 tr. ř., jde o dovolání nepřípustné i přes nesprávné poučení ze strany odvolacího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 8 Tdo 1365/2020).
10. S ohledem na taxativní povahu výčtu rozhodnutí, proti nimž zákon v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. připouští dovolání, Nejvyšší soud učinil závěr, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé a zákon tak proti tomuto rozhodnutí dovolání nepřipouští.
IV. Závěrečné zhodnocení
11. Nejvyšší soud proto bez věcného přezkoumání rozhodnutí dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, neboť proti napadenému rozhodnutí není dovolání přípustné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu