ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.1155.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 1155/2023-6116
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2024 o dovoláních obviněných 1) Jiřího Zeronika , a 2) Ing. Pavla Krenka , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 6 To 59/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 56 T 1/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Jiřího Zeronika a Ing. Pavla Krenka odmítají .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 56 T 1/2013, byli obvinění Jiří Zeronik a Ing. Pavel Krenk (dále též jen „obvinění“ nebo také „dovolatelé“) pod bodem I. shledáni vinnými trestným činem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a trestným činem zneužívání pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku. Za to byl obviněný Jiří Zeronik podle §329 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Dále byl obviněnému podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 150 denních sazeb s výší jedné denní sazby 2 000 Kč, a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to v peněžité částce 150 000 Kč. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 102/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný Ing. Pavel Krenk byl podle §329 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen i peněžitý trest ve výměře 150 denních sazeb s výší jedné denní sazby 4 000 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně majetkovou škodu poškozeným Statutárnímu městu Liberec ve výši 1 501 537 Kč a Sportovnímu areálu Ještěd, a. s., ve výši 512 093 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli oba poškození se zbytkem svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Pod bodem II. byli obvinění podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 3. 2013, č. j. 4 KZV 45/2011-272, kterou jim bylo kladeno za vinu spáchání dílčích skutků v rozsudku specifikovaných, v nichž státní zástupce spatřoval trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) a trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák., jelikož v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění Jiří Zeronik a Ing. Pavel Krenk společným podáním odvolání, které zaměřili proti výroku o vině (a tím proti všem na něj navazujícím výrokům). Odvolání podal v neprospěch obou obviněných i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, a to pro nesprávnost výroku o vině v odsuzující části napadeného rozsudku a nesprávnost skutkové věty zprošťující části rozsudku. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 6 To 59/2022, z podnětu odvolání obviněných Jiřího Zeronika a Ing. Pavla Krenka a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadený rozsudek ohledně obou obviněných v celém rozsahu zrušil. Podle §259 odst. 3 písm. a), b), odst. 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, že pod bodem I. byl obviněný Jiří Zeronik uznán vinným jednak trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jednak trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. a obviněný Ing. Pavel Krenk byl uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. Za to byl obviněný Jiří Zeronik podle §158 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a §40 odst. 1 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Dále mu byl podle §53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 400 000 Kč a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to peněžité částky ve výši 150 000 Kč. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 5 T 102/2011, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2012, sp. zn. 9 To 302/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný Ing. Pavel Krenk byl podle §158 odst. 2 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 300 000 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému Statutárnímu městu Liberec majetkovou škodu ve výši 1 501 537 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Sportovní areál Ještěd, a. s., se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. V dalším byli pod bodem II. podle §226 písm. b) tr. ř. obvinění zproštěni obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 3. 2013, č. j. 4 KZV 45/2011-272, kterou jim bylo kladeno za vinu jednání v rozsudku specifikované, v němž státní zástupce spatřoval jednotlivé útoky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zák., jelikož v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obvinění označené trestné činnosti dopustili tím, že Ing. Pavel Krenk jako zastupitel Statutárního města Liberec (dále jen SML) nejméně po celé toto období, od 1. 1. 2003 do (zřejmě nesprávně uvedeno „od“) 27. 10. 2005 jako náměstek primátora SML pro vnitřní správu, organizace a společnosti zřízené městem a jako člen Rady města Liberec, od 29. 1. 2003 do 6. 12. 2005 také jako předseda představenstva obchodní společnosti Sportovní areál Ještěd, a. s., IČ: 25437941, se sídlem Liberec 5, Jablonecká 41, do 5. 4. 2005 se sídlem Ještědská 202, Liberec (dále jen SAJ), a Jiří Zeronik jako zastupitel SML a v období od 21. 1. 2003 do 18. 5. 2004 a poté od 15. 6. 2004 do 1. 2. 2007 jako člen dozorčí rady obchodní společnosti SAJ a současně zaměstnanec této společnosti v pozici tajemníka předsedy představenstva (dále společně jen obvinění),
v přesně nezjištěné době nejpozději v polovině října 2005 v rozporu s ustanoveními §38 odst. 1, 2, §39 odst. 2, §69 odst. 2, §83 odst. 1, 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění, zneužívajíce svého postavení a pravomocí, které jim byly svěřeny při výkonu jejich funkcí,
se dohodli společně s K. V., nar. XY, ačkoli věděli o tom, že K. V. získá ke škodě SAJ a SML prospěch, na vyvedení pozemku p. č. XY ul. XY, k. ú. Liberec z majetku SML směnou za pozemek p. č. XY, k. ú. XY, který v té době byl ve vlastnictví J. K., nar. XY, které však za SAJ nabídku na odkoupení pozemku nikdo neučinil, na základě této dohody začal jednat nejpozději koncem října 2005 K. V., kterého zastupoval jeho zeť V. H., nar. XY, s J. K. o zakoupení její parcely, když při jednání jí bylo prezentováno, že pozemek potřebuje klient pro mistrovství světa v lyžování za účelem budování, Ing. Pavel Krenk a Jiří Zeronik pak za společnost SAJ předložili dne 1. 11. 2005 Radě města Liberec a dne 24. 11. 2005 Zastupitelstvu města Liberec žádost o převod parcely p. č. XY ul. XY, k. ú. Liberec, v tržní hodnotě 2 147 637 Kč za sníženou cenu ve výši 646 100 Kč za účelem následné směny za jinou parcelu zasahující do sjezdovky provozované společností SAJ v katastrálním území XY, Ing. Pavel Krenk na zastupitelstvu k tomuto bodu přednesl, že se má jednat o projednávanou trojsměnu, jejímž prostřednictvím mělo být získání pozemku XY prostřednictvím realitní kanceláře, dále k tomu uvedl, že se jednalo o pozemek v horní části XY a že vlastník pozemku nesouhlasí s prodejem, ale pouze se směnou, v rámci jednání Zastupitelstva města Liberec dne 24. 11. 2005 byl převod takto schválen, pro schválení převodu hlasovali v zastupitelstvu také Ing. Pavel Krenk a Jiří Zeronik, přičemž podstatné údaje o tom, že vlastnicí pozemku p. č. XY, k. ú. XY, byla k okamžiku hlasování zastupitelstva J. K., připravená pozemek prodat za 120 000 Kč, aniž by vznesla jakékoli požadavky vůči SML, resp. SAJ ohledně směny pozemků, a o K. V., který žádným vlastníkem pozemku k okamžiku hlasování zastupitelstva nebyl, s nímž byli oba obvinění na budoucí směně předem dohodnuti za předpokladu schválení převodu na SAJ, obvinění ostatním zastupitelům při hlasování zamlčeli, neboť by byly důvodem pro neschválení převodu, po schválení této majetkoprávní operace byl pozemek p. č. XY ul. XY, k. ú. Liberec, na základě kupní smlouvy č. 2508/05/0118 ze dne 6. 12. 2005, podepsané za SML Ing. Evou Kočárkovou a za SAJ Ing. Pavlem Krenkem, který byl poslední den ve funkci předsedy představenstva SAJ, převeden z vlastnictví SML na SAJ za sníženou cenu ve výši 646 100 Kč, ačkoliv jeho tržní hodnota činila 2 147 637 Kč, a teprve po schválení převodu v zastupitelstvu a zahájení řízení o vkladu vlastnického práva k pozemku p. č. XY ul. XY, k. ú. Liberec, pro SAJ, uzavřel dne 19. 12. 2005 K. V. kupní smlouvu s J. K., od které zakoupil pozemek p. č. XY v k. ú. XY za částku 120 000 Kč, kdy předem připravenou směnnou smlouvu uzavřel až Ing. Jiří Kittner po jeho zvolení do funkce předsedy představenstva SAJ dne 9. 2. 2006, podle které nebyl žádný doplatek poskytnut, neboť si účastníci smlouvy, tj. SAJ a K. V. ocenili nemovitosti stejně, ačkoliv tržní hodnota pozemku p. č. XY k. ú. XY získaného SAJ činila k datu směny 134 007 Kč, tržní hodnota pozemku p. č. XY ul. XY, k. ú. Liberec, získaného K. V. činila 2 147 637 Kč a tímto jednáním byl z majetku SML vyveden pozemek v tržní hodnotě 2 147 637 Kč, za který SML získalo pouze částku 646 100 Kč, která nebyla cenou určenou pro obvyklý převod na třetí subjekty, čímž obvinění způsobili SML škodu ve výši 1 501 537 Kč.
4. Pro úplnost je vhodné doplnit, že označené soudy nerozhodovaly ve věci obviněných poprvé. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 56 T 1/2013, byli obvinění Ing. Pavel Krenk, Jiří Zeronik a Ing. Jiří Kittner podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby, kterou bylo obviněným Ing. Pavlu Krenkovi a Jiřímu Zeronikovi kladeno za vinu jednání v rozsudku specifikované pod body I. až V., v němž státní zástupce spatřoval trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák., a obviněnému Ing. Jiřímu Kittnerovi bylo kladeno za vinu jednání v rozsudku specifikované pod body III. až V., v němž státní zástupce spatřoval trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. V dalším byli podle §229 odst. 3 tr. ř. poškození Sportovní areál Ještěd, a. s., a Statutární město Liberec s nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2015, sp. zn. 5 To 61/2014, byl z podnětu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen ohledně obviněných Ing. Pavla Krenka a Jiřího Zeronika a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně, aby ve věci učinil nové rozhodnutí. Po zrušení a přikázání věci rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 56 T 1/2013, tak, že obvinění Ing. Pavel Krenk a Jiří Zeronik byli podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby, kterou jim bylo kladeno za vinu jednání v rozsudku specifikované pod body I. až V., v němž státní zástupce spatřoval trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. V dalším byli podle §229 odst. 3 tr. ř. poškození Sportovní areál Ještěd, a. s., a Statutární město Liberec s nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2018, sp. zn. 6 To 12/2018, byl rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně, aby ve věci učinil nové rozhodnutí (ad I.). Podle §262 tr. ř. bylo Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci nařízeno, aby věc projednal a rozhodl v jiném složení senátu (ad II.). Po zrušení a přikázání věci soudu prvního stupně bylo rozhodováno tak, jak bylo rekapitulováno v úvodu tohoto usnesení.
II. Dovolání a vyjádření k nim
5. Odsuzující část rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 6 To 59/2022, napadli obvinění Jiří Zeronik a Ing. Pavel Krenk prostřednictvím obhájce společným podáním dovoláními. Shodně odkázali na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a namítli, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a to konkrétně v otázce zjištění existence škody a její výše.
6. Dovolatelé nesouhlasili se závěrem soudu, že předmětnou směnnou smlouvou došlo ke směně pozemku, původně ve vlastnictví SML, v tržní hodnotě 2 147 637 Kč proti pozemku, jehož tržní hodnota byla 134 007 Kč, a obvinění tak svým jednáním způsobili škodu 1 501 537 Kč. Zdůraznili, že výhrady obviněných proti závěrům obou soudů o existenci škody a stanovení její výše na základě znaleckého posudku JUDr. Ing. Lukáše Křístka, MBA, byly fakticky řešeny jen v jednom stupni, a to před odvolacím soudem. Byť jednostupňový přezkum této podstatné právní otázky není důvodem podaného dovolání, dovolatelé jej zmínili proto, že je příčinou vady napadeného rozsudku, když odvolací soud pod tíhou neúměrné délky řízení směřoval k ukončení řízení za každou cenu. Za absurdní považovali konstrukci, na níž odvolací soud postavil závěr o způsobené škodě a její výši, tj. že SML vznikla škoda ve výši 1 501 537 Kč, či dokonce 2 147 637 Kč (avšak z důvodu nepodání odvolání státního zástupce do této části rozsudku soudu prvého stupně již nemohl v neprospěch obviněných částku korigovat), neboť na počátku celé trojstranné nemovitostní transakce disponovalo pozemkem „XY“ právě v tržní hodnotě 2 147 637 Kč, coby nejnižší hodnotě intervalového rozpětí podle znaleckého posudku BDO ZNALEX, s. r. o. (dále též jen „BDO ZNALEX“), a na konci transakce již pozemkem nedisponovalo; v mezidobí pouze poskytlo své akciové společnosti účelovou dotaci 646 100 Kč na nákup tohoto pozemku právě od města, následně tedy částku dostalo nazpět jako, slovy rozsudku, „úřední cenu“. Dovolatelé zdůraznili, že jelikož se jedná o závěry skutkové, jimiž je Nejvyšší soud vázán, nebudou proti nim brojit.
7. V další části svého dovolání obvinění podrobně rozvedli konkrétní skutečnosti vyplývající ze samotného posudku a z výslechu znalce JUDr. Ing. Lukáše Křístka, MBA, v hlavním líčení konaném ve dnech 12. a 13. 4. 2022 (např. oceňování podobných pozemků, z nichž vyplývá pravděpodobnost, nikoliv jistota závěru, poukaz na různé metodiky oceňování, existence hodně neznámých, různé názory různých znalců), z nichž dovozovali, že výše škody nebyla před soudy spolehlivě zjištěna v souladu s §2 odst. 5 tr. ř., aby mohla postačovat k závěru o trestnosti jednání obviněných. Dále konstatovali, že znalecký posudek znaleckého ústavu BDO ZNALEX není přezkoumatelný a jeho postupy jsou rozporné s obecnou logikou i znaleckou praxí, jak si může každý zjistit. K tomu poukázali na metodický pokyn pro tržní oceňování nemovitostí (verze 5.0, září 2006, Vzdělávací knižnice odhadce sv. 1, ČKOM), konkrétně jeho stranu 14, týkající se užití porovnávací/srovnávací metody, jejíž východiska podle dovolatelů znalecký ústav porušil, dále poukázali na str. 13, bod 2.4 Speciální metodiky soudního inženýrství I. stavebnictví (VUT - USI Brno, 1988) od autorů doc. Ing. Alberta Bradáče a doc. Ing. Jiřího Ošlejška, CSc., kde se klade důraz na objektivní zkoumání a posuzování reálného problému, oproti čemuž však znalecký posudek v nyní projednávané věci stojí výhradně na subjektivních vjemech a zkušenostech znalce. K doložení přesvědčivosti své argumentace obvinění zmínili i publikaci Oceňování nemovitostí na tržních principech od Zbyňka Zazvonila (CEDUK, 1996) či Oceňování nemovitostí – moderní metody a přístupy autora Petra Orta (Leges, 2013) a nemovitosti – oceňování a právní vztahy, 4. přepracované a doplněné vydání, od prof. Ing. Alberta Bradáče, DrSc. a kol. (Linde Praha, a. s., 2007), dále jeho Teorii oceňování nemovitostí (VIII. přepracované a doplnění vydání, AN CerM, Brno, 2009) nebo také článek JUDr. Františka Púryho, Ph.D., a JUDr. Martina Richtera, Ph.D. (Bulletin advokacie 11/2020), s nimiž je podle jejich názoru znalecký posudek v rozporu.
8. Za skutečnou překážku, která brání zákonnosti napadeného rozsudku, obvinění považovali, že pro výpočty tvrzené škody znaleckým ústavem BDO ZNALEX byly znalcem dohledány srovnávací vzorky, které konstrukci obžaloby nepotvrdily, neboť z nich nebylo možno dovodit vznik škody, natož pak škody značné, když existující srovnávací vzorky pominul, a navíc poté stanovil údajnou násobně vyšší cenu obvyklou ze srovnávacích vzorků neexistujících. Poté, co byla tato problematika naléhavě obhajobou namítána v odvolacím řízení, předložil státní zástupce vzorky dvou dalších, srovnatelných nemovitostí, které měly konstrukci vadného výpočtu znalce potvrdit. Vrchní soud v Praze k těmto dodatečným a na prvý pohled ke srovnání nezpůsobilým podkladům znalce vyslechl, přičemž znalec setrval na svých závěrech a nově dodané podklady státním zástupcem označil za validní, přestože je sám při vymezení podkladů pro vypracování znaleckého posudku vyloučil právě proto, že ke srovnání způsobilé nejsou. Své závěry při dodatečném výslechu u odvolacího soudu znalec odůvodnil fakticky jen argumentací ad autoritae , nikoliv argumentací věcnou. Znaleckému posudku pak obvinění zejména vytkli, že znalecký ústav obstaral z katastru nemovitostí srovnávací vzorky smluv, ze kterých mu ovšem zprůměrováním a indexací vyšla cena 361 Kč za 1 m2, ze které by nebylo možno dovodit škodu, znalec proto uvedl, že cena je příliš nízká, což odůvodnil podle dovolatelů prokazatelně nepravdivými hypotézami o daňových důvodech či převodu mezi spřízněnými osobami, převodech pozemku majiteli na něm stojící budovy apod., přičemž bez dalších podkladů, z nichž by bylo možno se dopočítat škody značné, realizoval alternativní výpočet za pomoci údajných a podle sdělení katastru nemovitostí nedohledaných, tj. neexistujících kupních smluv, které tvrdil znalecký ústav American Appraisal, který je nedoložil do svého posudku, neuvedl dokonce ani spisové značky údajných vkladových řízení, která zjevně nikdy neproběhla. Připomněli, že znalecký ústav American Appraisal je ústavem, který již ani neexistuje a v minulosti se dostatečně zprofanoval kontroverzními a zjevně nesprávnými, nepravdivými a účelovými posudky (ostatně nepoužitelnost tohoto znaleckého posudku konstatoval právně závazným způsobem Vrchní soud v Praze ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí). Za pomoci takto neověřitelných vstupních dat, a navíc za pomoci vstupních dat, která s největší pravděpodobností neexistují a jsou nepravdivá, dospěl znalecký posudek k částce 2 745 Kč za 1 m2, tedy částce téměř osminásobné oproti částce objektivně zjištěné a zjistitelné z existujících porovnávaných vzorků, a v důsledku toho tedy k údajné škodě přesahující částku 2 mil Kč. K porovnávaným pozemkům dovolatelé zopakovali, že se jedná o pozemky určené ke komerční zástavbě vč. bydlení v lokalitě, která se nachází v samém srdci Liberce, 50 metrů od hlavního náměstí s divadlem, radnicí, krajskou knihovnou apod., kdy pozemek prodaný společnosti GENNET CZ, s. r. o., (navíc o 7 měsíců později) měl schválený stavební regulativ, na rozdíl od srovnávaného pozemku XY, který byl zahradou na kraji centra, ale především, v té době podle platného územního plánu, v území určeném pro občanské vybavení veřejné. Stejné platí pro pozemky prodané společnosti Department Store, kdy se jedná o komerční pozemky schválené pro výstavbu supermarketu (Interspar). Uzavřeli, že státním zástupcem „srovnávané“ pozemky jsou si svým charakterem tak vzdálené, že je interval ocenění nepoužitelný. Také vytkli, že znalci setrvávali na svých závěrech autoritativně bez podložení argumenty, navíc znalec JUDr. Ing. Lukáš Křístek, MBA, počal při svém výslechu nově tvrdit, že pozemky, resp. obchody doložené státním zástupcem jsou pro srovnání vhodné, což je v rozporu se samotným znaleckým posudkem, v němž je tvrzeno ohledně podkladů pro vypracování a relevance srovnávacích vzorků zejména to, že se musí jednat o kupní smlouvy z období před realizací prověřovaných obchodů. Podstata problému spočívá v tom, co také sám znalec uváděl původně u hlavního líčení, a sice, že pozdější informace při vypracování znalec zásadně nemá používat proto, že nebyly a nemohly být známy ani obviněnému, a proto je slovy znalce nekorektní (slovy obhajoby rozporné s právem na spravedlivý proces), pokud při posuzování trestní odpovědnosti takové pozdější informace při vypracování znaleckého posudku použity jsou.
9. Obvinění poukázali rovněž na obhajobou obstaraný a k důkazu provedený znalecký posudek Znaleckého ústavu stavebního, s. r. o., který se k této problematice vyjádřil tak, že kromě dvou skutečně realizovaných obchodů (str. 56 posudku BDO Znalex) nejsou k dispozici žádné relevantní srovnávací vzorky v době před rozhodným datem, a protože v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by svědčily mimořádnostem při těchto převodech tak, jak o nich bez dalšího spekuloval JUDr. Ing. Lukáš Křístek, MBA, je nutno tyto realizované kupní ceny považovat za ceny obvyklé a způsobilé pro srovnávací metodu. Navíc tento znalecký ústav již ve svém písemném posudku na str. 232 připomněl, že ve sbírce listin katastru nemovitostí lze dohledat jiné dva realizované převody v době po datu, k němuž měli znalci oceňovat. Konkrétně se jedná o převody v rámci veřejných dražeb konaných shodně dne 28. 3. 2006, kdy byly vydraženy pozemky parc. č. XY a XY, zahrady, o celkové výměře 1187 m2, nacházející se mnohem blíže předmětnému pozemku XY „XY“, a svým umístěním i výměrou se nepochybně jedná o vhodnější vzorky pro případné srovnání než státním zástupcem vyhledané a JUDr. Ing. Lukášem Křístkem, MBA, aprobované pozemky pro obchodní dům a soukromé zdravotnické zařízení. Pozemky parc. č. XY a XY byly vydraženy za částku 429 000 Kč, tedy odpovídající 361 Kč za 1 m2. Dále pak došlo ke dražbě pozemků parc. č. XY a XY, zahrada a ostatní plocha, s celkovou výměrou 1207 m2, za cenu dosaženou vydražením 870 000 Kč, tj. 721 Kč za 1 m2, kdy se opět jedná o pozemky polohově a rozměrově srovnatelné. Za pozornost podle dovolatelů stojí také uvažovaná dražba pozemků parc. č. XY a XY, ostatní plochy, s výměrou 1613 m2, opět polohově a rozměrově srovnatelné s pozemkem parc. č. XY, jejichž cena obvyklá podle znaleckého posudku měla činit 560 Kč za 1 m2, avšak pozemky se za tuto částku nevydražily, zjevně se tedy jedná o částku příliš vysokou a nikoliv trhem akceptovatelnou. Vytkli, že znalec JUDr. Ing. Lukáš Křístek, MBA, ani odvolací soud se k dané problematice nijak nevyjádřili.
10. Obvinění uzavřeli, že soudy nižších stupňů měly na nastalou situaci reagovat tak, že v souladu se zásadami trestního procesu vezmou za jedinou objektivně zjištěnou cenu obvyklou tu, která vychází ze dvou prokazatelně existujících a ke srovnání způsobilých obchodů na str. 56 znaleckého posudku. Konstatovali, že v případě, kdy nelze vznik škody, natož pak její výši, spolehlivě v trestním řízení zjistit, nelze jinak než obžaloby zprostit, jak tomu obdobně bylo v řízení u Okresního soudu v Liberci vedeném pod sp. zn. 3 T 32/2011. Zde soudy dospěly k závěrům, že není v současné době v silách soudu dopátrat se ceny obvyklé předmětných pozemků, přičemž pokud nelze na jisto postavit výši způsobené škody, je tuto skutečnost nutno vykládat ve smyslu zásady in dubio pro reo . Napadený rozsudek v této věci tak podle dovolatelů porušuje princip presumpce neviny, z něhož plyne i pravidlo in dubio pro reo .
11. Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. ve spojení s §265 l odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
12. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovoláním obviněných předně uvedl, že námitky obviněných, které zaměřili proti závěru znaleckého posudku a poukázali na porušení zásady presumpce neviny, uplatněnému důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, neodpovídají.
13. Pouze nad rámec proto uvedl, že škoda způsobená podvodným jednáním pachatele může spočívat nejen ve zmenšení majetku, tedy v úbytku hospodářské hodnoty, ale i v ušlém zisku, tedy v tom, o co by jinak byl majetek oprávněně zvětšen. Přitom značné škodě ve smyslu §250 odst. 3 písm. b) tr. zák. [resp. i ve smyslu §158 odst. 2 písm. c) tr. zák.], kterou obvinění protiprávními činy způsobili, odpovídala podle §89 odst. 11 tr. zák. škoda nejméně ve výši 500 000 Kč. Konstatoval, že pokud jde o stanovení výše škody podle §137 tr. zákoníku (resp. podle §89 odst. 12 tr. zák.), vychází se z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo na uvedení věci v předešlý stav. Toto ustanovení je koncipováno tak, že vyjadřuje celkem tři kritéria pro stanovení výše škody, jimiž jsou: cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo účelně vynaložené náklady na uvedení věci v předešlý stav. Vzájemný vztah těchto kritérií není takový, že by šlo o alternativy, z nichž by si orgány činné v trestním řízení mohly podle volného uvážení zvolit tu, kterou použijí. Mezi uvedenými kritérii je určitá hierarchie, která vyjadřuje, že primárním hlediskem je hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, a že teprve v případě, kdy výši škody není možné zjistit podle tohoto hlediska, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, to znamená hledisko účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko účelně vynaložených nákladů na uvedení věci v předešlý stav.
14. Jak přitom mimo jiné vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 5 Tdo 141/2012, způsob určení tzv. „obvyklé ceny“ nemovité věci musí odpovídat alespoň jedné z metod upravených v zákoně č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů. V případě nesrovnalostí ve znaleckém posudku soud zpravidla vyslechne znalce v hlavním líčení či ve veřejném zasedání a učiní tento důkaz podkladem pro svůj výrok o vině.
15. Státní zástupce konstatoval, že v posuzované věci dospěl odvolací soud k určení obvyklé ceny pozemků na podkladě posudku znalecké kanceláře BDO ZNALEX (nyní obchodní společnost BDO Valuation, s. r. o.), jehož závěry byly založeny na porovnávacím způsobu, který vychází z porovnání předmětu ocenění se stejným nebo obdobným předmětem a cenou sjednanou při jeho prodeji; je jím též ocenění věci odvozením z ceny jiné funkčně související věci [viz §2 odst. 2 písm. c) zákona o oceňování majetku]. K odstranění pochybností spočívajících v použití zmiňovaného způsobu ocenění vyslechl odvolací soud ve veřejném zasedání zpracovatele znaleckého posudku, kdy zpracovatelé vysvětlili, proč použili uvedený způsob oceňování a vyjádřili se i k použitelnosti podkladů předložených obžalobou. Státní zástupce proto uzavřel, že postup odvolacího soudu při stanovení výše škody byl správný a odpovídající zákonu.
16. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle §265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání jsou zjevně neopodstatněná.
IV. Důvodnost dovolání
18. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
19. Obvinění odkázali na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., byť ne explicitním uvedením příslušného ustanovení, nýbrž citací jeho zákonného znění. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
20. Dovolatelé zdůraznili, že nebudou prostřednictvím svého dovolání brojit proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Právě takové námitky, zaměřené proti skutkovým závěrům vycházejícím ze znaleckého posudku znaleckého ústavu BDO ZNALEX a z jeho vyhodnocení jako důkazu, ale tvořily podstatu jejich dovolání, a to dokonce i s poukazem na porušení pravidla in dubio pro reo , pravidel zjištění skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ale i na judikaturu Ústavního soudu zabývající se postavením znaleckého posudku mezi důkazy při jejich hodnocení.
21. Nejvyšší soud však poznamenává, že si je vědom své povinnosti zabývat se v rámci řízení o dovolání věcí i z hlediska respektování práva obviněného na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jak uvedl Ústavní soud ve svém stanovisku pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14: „Dovolací řízení se tak nemůže nacházet mimo ústavní rámec ochrany základních práv a pravidel spravedlivého procesu vymezeného Úmluvou a Listinou. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces. Každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání. Nejvyšší soud je v této fázi řízení povinen při posuzování příslušného dovolacího důvodu toto pravidlo uplatňovat bezvýjimečně a nepřenášet tuto odpovědnost na Ústavní soud“.
22. Obvinění nesouhlasili se závěrem, že jejich jednáním byla způsobena škoda, a především s postupem stanovení její výše. Třebaže dovolatelé nepoukázali na jediné hmotněprávní ustanovení, které mělo být napadeným rozhodnutím porušeno, a striktně posuzováno je třeba na námitky obviněných nazírat především jako na námitky skutkové, nelze jim upřít i dopad hmotněprávní v otázce dodržení hledisek pro stanovení výše škody. V této souvislosti platí, že podle §89 odst. 12 tr. zák. (resp. §137 tr. zákoníku) se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo na uvedení věci v předešlý stav. Jak se podává z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 7 Tz 103/2001, uveřejněného pod č. 39/2002 Sb. rozh. tr., toto ustanovení vyjadřuje celkem tři kritéria pro stanovení výše škody, jimiž jsou: cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo účelně vynaložené náklady na uvedení věci v předešlý stav. Vzájemný vztah těchto kritérií není takový, že by šlo o alternativy, z nichž by si orgány činné v trestním řízení mohly podle volného uvážení zvolit tu, kterou použijí. Primárním hlediskem je hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, a že teprve v případě, kdy výši škody není možné zjistit podle tohoto hlediska, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, to znamená hledisko účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko účelně vynaložených nákladů na uvedení věci v předešlý stav. Byla-li škoda způsobena na jiném majetku, než jsou věci, popřípadě na některých specifických věcech (např. nemovitostech, cenných papírech), vychází se rovněž z ceny majetku v době a místě činu, přičemž tato cena se určí podle zvláštních předpisů, zejména podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). Určení obvyklé ceny a tržní hodnoty a postup při tomto určení musejí být z ocenění zřejmé, jejich použití, včetně použitých údajů, musí být odůvodněno a odpovídat druhu předmětu ocenění, účelu ocenění a dostupnosti objektivních dat využitelných pro ocenění. Podrobnosti k určení obvyklé ceny a tržní hodnoty stanoví vyhláška. V této souvislosti, jak správně připomněl i státní zástupce, nelze pominout ani závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 5 Tdo 141/2012, podle nichž způsob určení tzv. „obvyklé ceny“ nemovité věci musí odpovídat alespoň jedné z metod upravených v zákoně o oceňování majetku (stejná hlediska se uplatní i ve vztahu k tzv. tržní hodnotě). V případě nesrovnalostí ve znaleckém posudku soud zpravidla vyslechne znalce v hlavním líčení či ve veřejném zasedání a učiní tento důkaz podkladem pro svůj výrok o vině. Nejvyšší soud má za to, že tato hlediska byla provedeným dokazováním respektována a odpovídají jim i učiněná skutková zjištění. Značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč (§89 odst. 11 tr. zák.). Pro úplnost lze dodat, že této částky se obdobně užije i pro určení výše prospěchu, v konkrétním případě tedy značného prospěchu.
23. Námitky proti skutkovým zjištěním lze uplatnit toliko s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Byť dovolatelé tento důvod dovolání neuplatnili, dovolací soud se zabýval i otázkou, zda jejich námitky nejsou podřaditelné právě pod něj. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání tedy spočívá na třech alternativách, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. S jistou dávkou benevolence lze pod tento dovolací důvod podřadit právě ty námitky dovolatelů, jimiž zpochybňovali kritéria, na jejichž základě odvolací soud dospěl k závěru o způsobené výši škody, respektive o ceně pozemku, který dovolatelé vyvedli z majetku SML, jako podkladu pro stanovení výše způsobené škody.
24. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však Nejvyšší soud v projednávané věci nezjistil. Neshledal tedy ani případný zjevný rozpor skutkových zjištění majících určující význam pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud po nezbytném doplnění dokazování ve veřejném zasedání k otázce stanovení výše škody v podstatě ztotožnil (zejména str. 55, 56, body 58., 59. rozsudku soudu prvního stupně, str. 18–23, body 18.–24. rozsudku odvolacího soudu), vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je třeba uvést, že námitky, jež obvinění uplatnili v dovolání, jsou opětovným zopakováním jejich obhajoby z předchozích fází řízení, zejména jejich odvolání, s níž se postupně soud prvního stupně a zejména soud odvolací v odůvodněních svých rozhodnutí vypořádaly, proto není třeba jejich opodstatněnost opakovaně v jednotlivostech zevrubně rozebírat. S ohledem na uvedené lze proto v podrobnostech odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který se v dovolání zopakovanými námitkami proti skutkovým zjištěním soudů pečlivě zabýval. K tomu není od věci poznamenat, že takový přístup dovolacího soudu k odůvodnění rozhodnutí není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož i celkem bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“), s níž koresponduje též judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.). Rozsudek odvolacího soudu těmto požadavkům beze zbytku odpovídá.
25. Dovolatelé vytýkali, že stanovení výše škody proběhlo v podstatě jen v jedné instanci, a to před odvolacím soudem, který se vůbec nevěnoval jejich námitkám ani řádnému vyhodnocení otázky výše způsobené škody (směřujícím zejména proti závěru o výši tržní ceny pozemku p. č. XY v k. ú. Liberec) a postupoval s cílem rychlého ukončení řízení. Takové námitce rozhodně nelze přisvědčit. Otázce škody a její výše se věnoval již soud prvního stupně, který v tomto kontextu provedl důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitostí, mj. na pozemky p. č. XY ul. XY, k. ú. Liberec, a p. č. XY, k. ú. XY, vypracovaný znaleckou kanceláří BDO ZNALEX (č. l. 5600, včetně jeho doplnění na č. l. 5601), a v hlavním líčení vyslechl i znalce Ing. Ivanu Markovskou a JUDr. Ing. Lukáše Křístka, MBA, kteří se podíleli na vypracování znaleckého posudku. Právě tuto otázku přezkoumával v druhé instanci odvolací soud, který dospěl k odlišnému závěru, pokud jde o výši způsobené škody, nikoliv však pokud jde o stanovení ceny jednotlivých pozemků, na niž se právě dovolání obviněných zaměřuje. Z protokolu o veřejném zasedání o odvolání obviněných konaném dne 29. 5. 2023 (č. l. 5886–5892) je zjevné, že odvolací soud se přezkumu dané otázky i výtkám dovolatelů, zopakovaným v jejich dovolání, pečlivě věnoval. Dokazování doplnil zejména o opakovaný výslech znalců ze znaleckého ústavu BDO ZNALEX, kterému věnoval náležitou pozornost, sám podal doplňující dotazy a k doplnění dotazů dal prostor také obhajobě, ale také o listinné důkazy, které tvořily podklad pro ocenění pozemku p. č. XY v ulici XY, Liberec, jehož hodnotu obhajoba zpochybňovala. Odvolacímu soudu nelze ničeho vytknout, když své závěry stran výše způsobené škody, ocenění předmětných pozemků založil na výsledcích znaleckého zkoumání. Podrobně se v této souvislosti vypořádal s doplňujícími výpověďmi znalců Ing. Ivany Markovské a JUDr. Ing. Lukáše Křístka, MBA, kteří všechny své závěry, postupy, ale i doplňující dotazy soudu i stran zodpověděli a logicky vysvětlili, jakož i ostatními provedenými důkazy (zejména zápisy z jednání komise a Zastupitelstva města Liberec, kupní smlouvy a smlouvy o smlouvě budoucí na č. l. 5851–5873) v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Pokud jde o odkazy dovolatelů na různé metodické pokyny pro oceňování nemovitostí, pak lze v obecnosti uvést, že všechna dovolateli citovaná literatura obsahuje pouhá doporučení, nikoliv závazné pokyny, kterými se musí znalci při oceňování nemovitostí řídit. Nadto ani podle Nejvyššího soudu není znalecký posudek v rozporu s podstatou těchto doporučení; podstatné totiž je, že znalci zcela zřetelně a logicky vysvětlili i důvod zvolení porovnávací metody a nevhodnost užití jiných metod pro oceňování nemovitostí, stejně tak osvětlili, v jakých případech se užívá např. kombinace více metod, postupovali tak v souladu s východisky vyplývajícími např. z dovolatelem citovaného článku Vliv nového znaleckého práva na zjišťování škody v trestním řízení JUDr. Františka Púryho, Ph.D., a JUDr. Martina Richtera, Ph.D. (Bulletin advokacie č. 11/2020). Z uvedeného postupu odvolacího soudu je zjevné, že tento nevycházel ze znaleckého posudku BDO ZNALEX bez dalšího, ale správně jej podrobil pečlivému kritickému hodnocení, jak je nutno činit u každého důkazu, tedy zcela v souladu s judikaturou Ústavního soudu, na niž dovolatelé poukázali (nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06).
26. Byť lze konstatovat, že prvotní postup znalců při činění závěru o hodnotě pozemku p. č. XY ul. XY, k. ú. Liberec, který vycházel toliko z hodnot a údajů předcházejícího (nepoužitelného) znaleckého posudku jiného ústavu (American Appraisal, s. r. o.), aniž by k těmto údajům znalci měli přístupné příslušné podklady a mohli si tak vstupní data ověřit, nebyl správný a nebylo z něj možno bez dalšího vycházet (jak učinil soud prvního stupně), v rámci odvolacího řízení byly zajištěny materiály (listinné důkazy) ověřující a potvrzující tato vstupní data, z nichž znalci vycházeli. Tyto listinné důkazy pak závěry znalců jednoznačně podpořily a jejich správnost podložily, znalci se s nimi v rámci odvolacího řízení také seznámili a jejich použitelnost i setrvání na svých dosavadních závěrech potvrdili. Jednalo se o podklady týkající se prodejní ceny pozemků p. č. 609, 610 a 611, které byly prodány městem společnosti GENNET CZ, s. r. o., v červnu roku 2006 (kupní smlouva na č. l. 5864), a pozemky č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. Liberec, o jejichž prodeji byla mezi městem a společností Department store 2000, a. s., uzavřena smlouva o budoucí smlouvě o nájmu a koupi najaté věci, a to blíže nezjištěného dne, avšak před 15. 5. 2005 (jak vyplývá z čl. III. bodu 3.1.2. smlouvy o smlouvě budoucí na č. l. 5872, 5873), které byly znalci užity jako srovnávací vzorky k určení prodejní ceny pozemku p. č. XY ul. XY, k. ú. Liberec.
27. Dovolatelé však měli za to, že předmětné pozemky, užité jako srovnávací vzorky, nebyly pro svou charakterní odlišnost ke srovnání s pozemkem p. č. XY k. ú. Liberec vhodné. Zejména poukázali na odlišnost jejich využití, ale také na to, že tyto pozemky byly prodány až poté, co došlo k v tomto řízení projednávané směně pozemku p. č. XY ul. XY, k. ú. Liberec, přičemž znalci sami nejprve uvedli, že kupní smlouvy a ceny z nich vyplývající nelze ke srovnání použít, pokud byly uzavřeny až po dni, k němuž se ocenění pozemku činí, neboť jejich cenu nemohli obvinění znát. Zároveň dovolatelé vytýkali odmítnutí užití dostupných vzorků, a to cen pozemků p. č. 2526/1, 2529/1 k. ú. Liberec s cenou 218 Kč na m2 a p. č. 2531/1 k. ú. Liberec s cenou 494 Kč na m2, ale i cen jiných pozemků, které byly podobnější srovnávanému pozemku a byly vydraženy.
28. K uvedenému lze nejprve poznamenat, že znalci přesvědčivě vyložili, proč k výpočtu ceny pozemku p. č. XY k. ú. Liberec nepoužili k porovnání pozemky p. č. 2526/1, 2529/1 a 2531/1 k. ú. Liberec, jejichž průměrná jednotková cena byla 361 Kč/m2 (viz str. 56 posudku BDO ZNALEX). Ve výpovědi v hlavním líčení konaném dne 12. 4. 2022, ale i výpovědi ve veřejném zasedání o odvolání konaném dne 29. 5. 2023 znalci Ing. Ivana Markovská a JUDr. Ing. Lukáš Křístek, MBA, vysvětlili, že stavební pozemek v daném místě s průměrnou cenou 361 Kč se jeví jako cena mimořádně nízká, z kupních smluv zjistili, že za uvedenou částku se v daném místě nemovitosti obvykle neprodávají a cena je nereálná, proto není ani indexovatelná. Z logiky věci s ohledem na srovnání jiných pozemků v předmětném katastru tedy znalcům vyplynulo, že pozemky byly prodány za extrémně nízkou cenu z blíže nezjištěných důvodů, resp. v jednom případě z důvodu prodeje pozemku vlastníku budovy. Právě pro pravděpodobnou existenci takových faktorů, které měly vliv na výši ceny pozemků výrazným způsobem, dospěli k závěru o nesrovnatelnosti těchto pozemků s oceňovaným pozemkem. Nejvyšší soud má za to, že takový závěr nelze než vyhodnotit jako logický a opodstatněný. Stejně tak znalec JUDr. Ing. Lukáš Křístek, MBA, ve své výpovědi v hlavním líčení vysvětlil, z jakých důvodů je obvykle nevhodné při oceňování pozemků používat jako vzorek pozemky, které byly předmětem veřejné dražby.
29. K výtkám proti využití pozemků p. č. XY, XY a XY a č.XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. Liberec jako srovnávacích vzorků k výpočtu ceny pozemku p. č. XY k. ú. Liberec lze uvést následující. Pokud jde o dovolateli opakovaně vytýkanou odlišnost charakteru pozemku, nutno připomenout, že znalci ve své výpovědi před odvolacím soudem zcela dostatečně vysvětlili, proč považovali předmětné pozemky za srovnatelné a odpověděli na konkrétní dotazy obhajoby, které obvinění znovu předestřeli i v dovolání. Znalkyně Ing. Ivana Markovská k tomu uvedla, že pozemky se nachází v podobné lokalitě nebo velmi blízko, přičemž za jediný rozdíl považovala jiné využití, jak vyplývalo z územního plánu. Rozvedla, že v dané době, kdy na pozemcích ještě nic nestálo, se oceňování stran užití pozemku mohlo činit pouze s ohledem na schválený územní plán a rozhodnutí magistrátu (tedy bez ohledu na to, co tam nakonec bylo postaveno, neboť to nebylo v době, k níž se pozemek oceňuje, známo). Připomněla, že u posuzovaného pozemku p. č. XY bylo využití pro nějaké sociální a zdravotní zařízení, naopak u srovnávaných pozemků se jednalo o obchodní pozemek a o pozemek, na němž měl stát nejprve nějaký polyfunkční objekt, následně tam mělo být provozováno parkování. K dotazu obhajoby, směřující na rozdíl hodnoty pozemku s ohledem na rozdílné využití pozemku, zdůraznila, že lukrativní soukromé zdravotnické zařízení může být stejné, jako když v dnešní době postavíte obchodní dům, a uvedla, že pozemky sice nemají stejnou hodnotu, ale rozdíl je v koeficientu, proto byla o 10 % snížena cena. Z uvedeného je evidentní, že znalci neopomněli zabývat se všemi podstatnými okolnostmi a charakteristikami pozemků a jejich odlišnosti byly ve stanovené ceně oceňovaného pozemku zohledněny, nebylo tedy vycházeno čistě z průměru ceny, za niž byly srovnávané pozemky prodány, ale tento byl značně snížen.
30. Pokud jde o samotnou dobu uzavření smluv, resp. o použití smluv týkajících se srovnávaných pozemků, které byly uzavřeny až poté, co obvinění zařídili směnu pozemku p. č. XY ul. XY, k. ú. Liberec, za pozemek p. č. XY, k. ú. XY, tj. po říjnu roku 2005, přestože znalci konstatovali, že se k oceňování nemají používat smlouvy, které byly uzavřeny až po datu, k němuž je nemovitost oceňována, neboť obvinění nemohli znát tyto ceny, pak je nutno zdůraznit, že v daném případě vedla k prodeji srovnávaných pozemků jednání Zastupitelstva města Liberec, jichž se účastnili i obvinění a na nichž byly již před uzavřením samotných kupních smluv a prodejem předmětných srovnávaných pozemků projednávány a schváleny návrhy na prodej předmětných pozemků, včetně schválení minimální ceny, za niž bude ten který pozemek městem prodán. Cena, za kterou se tedy tyto pozemky prodaly v rámci několika měsíců po datu směny pozemku p. č. XY ul. XY, k. ú. Liberec, za pozemek p. č. XY v k. ú. XY (tj. první polovina října roku 2005), tak nemohly být pro obviněné nepředpokládané, naopak obvinění znali již v době směny uvedených pozemků schválenou cenu těchto jiných srovnatelných pozemků, proto jejich užití nelze s ohledem na pozdější datum uzavření kupních smluv vyloučit. Ve vztahu k pozemkům p. č. 609, 610 a 611 v k. ú. Liberec to vyplývá ze zápisu č. 2 z jednání komise pro investice a výběr investorů ze dne 24. 11. 2004, v jehož bodě 2. bylo doporučeno předložit radě města návrh majetkoprávní operace prodej předmětných pozemkových parcel za kupní cenu 3 500 Kč/m2 (č. l. 5851, 5852), a z návrhu majetkoprávní operace učiněného na zasedání zastupitelstva dne 27. 1. 2005 na prodej pozemku č. XY, XY, XY v k. ú. Liberec za celkovou kupní cenu 3 489 500 Kč, který byl usnesením schválen (č. l. 5854). Za tuto stejnou cenu byly pozemky nakonec prodány společnosti GENNET CZ, s. r. o. (viz zápis ze zasedání zastupitelstva města ze dne 27. 4. 2006 na č. l. 5859–5866, kupní smlouva podepsaná za město Liberec dne 25. 5. 2006 na č. l. 5864). Z uvedených listinných důkazů je zřejmé, že kupní cena ve výši 3 500 Kč za m2 byla stanovena již v červnu roku 2004, kdy nechal odbor rozvojových projektů na doporučení komise zpracovat regulační podmínky pro zástavbu předmětných pozemků a zveřejnil nové výběrové řízení, které obsahovalo i minimální kupní cenu ve výši 3 500 Kč, tedy více než rok před v tomto trestním řízení projednávanou směnou pozemků. Stejné závěry lze učinit ve vztahu k pozemkům p. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. Liberec. To vyplývá zejména ze zápisu z 11. zasedání Zastupitelstva města Liberec konaného dne 14. 12. 2004 (č. l. 5866–5871), v němž byl schválen návrh na budoucí prodej předmětných pozemků za kupní cenu 2 000 Kč za m2, a smlouvy o budoucí smlouvě o nájmu a koupi najaté věci na předmětné pozemky uzavřené přede dnem 15. 5. 2005 s cenou 2 000 Kč/m2 (č. l. 5872, 5873). I v tomto případě tak lze učinit závěr, že obvinění si byli vědomi ceny, za niž měly být předmětné pozemky následně prodány, a to již v době, kdy došlo ke směně pozemku p. č. XY ul. XY, k. ú. Liberec, za pozemek p. č. XY v k. ú. XY.
31. Z výše uvedeného plyne, že znalci nepochybili, pokud při oceňování pozemku p. č. XY ul. XY, k. ú. Liberec, vycházeli ze srovnávacích vzorků výše vyčtených pozemků. Především je pak nutno zdůraznit, že znalci se nesnažili za každou cenu učinit jakékoliv ocenění, které by snad mělo být k tíži obviněných. Naopak zvažovali jakékoliv možné odlišnosti od jiných porovnávaných pozemků, neopomněli, jak mohly být srovnávané pozemky využity, přičemž tyto odchylky našly svůj odraz v procentuálním odečtení při stanovení jejich hodnoty (- 10 % z ceny pozemku). Skutečnost, že se pozemky oceňovaly po téměř 20 letech pak znalci také zrcadlili ve výsledné hodnotě, a to stanovením nikoliv pevných cen oceňovaných pozemků, ale jejich rozmezí, které se pohybovalo v ± 20 % od vypočtených hodnot. Soud pak zcela správně a v souladu s pravidlem in dubio pro reo vycházel z nejnižší možné hodnoty, pokud se jednalo o pozemek, který byl z vlastnictví města vyveden, a z nevyšší možné hodnoty, pokud se jedná o pozemek, který mělo město na oplátku nabýt.
32. V této souvislosti je vhodné zdůraznit, že stanovení výše škody, přestože již nelze zjistit na korunu přesnou hodnotu pozemků, které byly obviněnými směněny, není v rozporu s pravidlem in dubio pro reo, jak tvrdili dovolatelé. Pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS XY/01). Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001). To však v případě jednotlivých okolností neznamená, že nemůže dojít k odsouzení obviněného, ale že v dané otázce, o níž jsou důvodné pochybnosti, se musí vycházet ve prospěch obviněného. V daném případě existuje pochybnost o tom, jaká je přesná hodnota oceňovaných pozemků v rámci stanoveného rozmezí od 2 147 637 Kč do 3 221 455 Kč, pokud jde o pozemek p. č. XY, k. ú. Liberec, a od 89 338 Kč do 134 007 Kč, pokud jde o pozemek p. č. XY v k. ú. XY, proto soud v souladu s pravidlem in dubio pro reo vycházel z těch částek, které obviněným svědčí ku prospěchu. Odečtení 20 % z vypočtené hodnoty pozemku (p. č. XY ul. XY, k. ú. Liberec) a naopak přičtení 20 % z vypočtené hodnoty pozemku, který mělo město nabýt (p. č. XY v k. ú. XY) pak rozhodně nelze považovat za nízký či jakkoliv zanedbatelný rozdíl, naopak je zjevné, že obviněným jde značně ku prospěchu, pravidlo in dubio pro reo tak nebylo postupem odvolacího soudu porušeno. Nejvyšší soud nezjistil ani žádné jiné pochybení, které by vedlo k nesprávnému závěru při stanovení tržní hodnoty oceňovaných pozemků a na ně navazujících závěrů o stanovení výše způsobené škody.
33. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného konstatuje, že skutková zjištění soudů nižších stupňů (zejména odvolacího soudu) jsou správná a odpovídají výsledkům dokazování, které bylo provedeno v souladu se zákonnými ustanoveními. Soudy hodnotily důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu se zásadami uvedenými v §2 odst. 6 tr. ř. a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněných a proč jí neuvěřily. Neporušily ani zásadu presumpce neviny a z ní vyplývající pravidlo in dubio pro reo , na které ve svém dovolání kladli obvinění důraz. Žádné důvodné pochybnosti o vině obviněných v projednávané věci zjištěny nebyly. Souhrn provedených důkazů totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny relevantní okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněné (k tomu srov. př. rozhodnutí uveřejněná pod č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení pravidla in dubio pro reo ani obecně zásad spravedlivého procesu a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
34. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného uzavírá, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná, proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2024
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu