ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.60.2024.1
sp. zn. 8 Tdo 60/2024-601
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2024 o dovolání obviněného M. Č. , nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023, sp. zn. 9 To 290/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 61/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Č. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 7. 2023, sp. zn. 30 T 61/2023, byl obviněný M. Č. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil společně s obviněným R. R., nar. XY, tím, že
dne 22. 12. 2022 ve 2:56 hodin v Praze XY, XY, po předchozí domluvě společně v úmyslu se obohatit, vstoupili bočním vchodem do prodejny benzínové čerpací stanice společnosti RoBiN OIL, s. r. o., IČ 498 23 574, kdy si zakrývali obličeje, jeden motorkářskou helmou a druhý kapucí a bundou, a obviněný R. R. namířil na obsluhu čerpací stanice poškozenou M. S., nar. XY, krátkou střelnou zbraň (plynovou pistoli), krátce zbraň namířil též na poškozeného V. D., nar. XY, který seděl u stolku vedle bočních dveří, oba obvinění přistoupili k prodejnímu pultu, na nějž poškozená, která pochopila, že chtějí hotovost, z obavy o svůj život a zdraví, položila celý mincovník a bankovky z pokladny, tj. peněžní hotovost v celkové výši 5.862 Kč, které si vzal obviněný R. R. a se slovy „víc už nemáš?“ si řekl o vydání cigaret, přičemž poškozená na základě tohoto požadavku poskytla 4 kartony cigaret značky Marlboro v prodejní ceně 5.760 Kč, které si vzal obviněný M. Č., čímž provozovateli čerpací stanice poškozenému D. Ž. způsobili škodu ve výši 11.622 Kč, při odchodu z prodejny čerpací stanice vzal obviněný M. Č. ze stolku, u něhož seděl poškozený V. D., jeho mobilní telefon značky Honor, čímž mu způsobili škodu ve výši 1.450 Kč.
2. Obviněný M. Č. (dále „obviněný“ či „dovolatel“) byl za tento zločin a též za přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 3. 2023, sp. zn. 5 T 12/2023, odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 33 měsíců nepodmíněně za současného zrušení výroku o trestu z tohoto trestního příkazu, jakož i všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu spoluobviněného R. R. a o nároku na náhradu škody poškozeného V. D.
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 7. 9. 2023, sp. zn. 9 To 290/2023, odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Z dovolání obviněného
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, jímž soudu prvního stupně vytýkal, že ho odsoudil pouze na základě výpovědi spoluobviněného R. R., jenž za svého spolupachatele označil dovolatele, avšak nebral do úvahy, že spoluobviněný byl v době činu pod vlivem těžkých drog a léku Neurol, který celý den před spácháním trestného činu ve velkém množství užíval. Soud nebral do úvahy, že tyto drogy mohly vyvolávat celkovou nebo částečnou neschopnost pamatovat si, obzvláště, když tento účinek ještě výrazně podpořil pervitin, který spoluobviněný R. R. též užil. Přestože obhájce u soudů obou stupňů navrhoval důkaz znaleckým posudkem nebo alespoň odborným vyjádřením k tomu, jaký mohlo mít uvedené množství takto současně užitých drog a léků vliv na vnímání zásadních skutečností obviněným R. R., žádný ze soudů na tento návrh nereagoval.
5. Obviněný vytýkal také vadné posouzení výpovědi svědkyně M. S., která ho měla poznat podle chůze, avšak ani tuto výpověď soudy dostatečně nehodnotily, a proto jejich závěr o své vině nepovažuje za správný, neboť tato svědkyně nemohla určit styl chůze pachatele a ztotožnit ho s chůzí obviněného jednak proto, že hlavní líčení se konalo značnou dobu po spáchání trestného činu, a jednak je nepravděpodobné, že by byla schopna totožnost srovnávané chůze určit z několika málo kroků jím demonstrovaných u hlavního líčení.
6. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023, sp. zn. 9 To 290/2023, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 7. 2023, sp. zn. 30 T 61/2023, zrušil.
III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jenž se vyjádřil k podanému dovolání (§265h odst. 2 tr. ř.), neshledal v argumentaci obviněného takové výhrady, které by odpovídaly zákonnému vymezení jím uplatněných důvodů. Uvedl, že důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá, jestliže obviněný pouze vyslovuje názor, že výpovědi svědků R. R. a M. S. nejsou způsobilé k prokázání jeho viny, a to z důvodu jejich nespolehlivosti. Podle státního zástupce však tomu tak není, protože uváděné osoby a resp. jejich výpovědi nejsou izolované, nýbrž vzájemně korespondují a současně jsou podporovány i dalšími provedenými důkazy, např. kamerovými záznamy či závěry znaleckého zkoumání. Zároveň nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by jejich vnímání okolností činu bylo nějakým způsobem narušeno. Protože považoval dokazování za dostatečné pro objasnění viny obviněného, nebylo jeho další doplňování nutné. Tvrzení obviněného, že byl uznán vinným jen na podkladě výpovědi spoluobviněného R. R., neodpovídá závěrům soudů. Označeným dovolacím důvodem není nesouhlas obviněného se způsobem hodnocení důkazů, neztotožnění se se skutkovými zjištěními soudů ani nedostatečný rozsah provedeného dokazování. Naplnění předmětného dovolacího důvodu nemůže být založeno jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z tohoto případně jiné skutkové a právní závěry. Takto formulované námitky nejsou žádným dovolacím důvodem, neboť jejich podstatou je toliko zpochybnění některých usvědčujících důkazů, navíc zpochybnění, které nemá oporu ve výsledcích provedeného dokazování.
8. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. rovněž není v dovolání podle státního zástupce naplněn, naopak se s ním zcela míjí, protože v obsahu dovolání nejsou uvedeny jakékoli hmotněprávní námitky. Jeho jedinou obsahovou náplní je totiž zpochybnění některých usvědčujících důkazů.
9. Vzhledem k tomu, že obviněný v dovolání neuvedl žádné výhrady, které by korespondovaly se zákonným vymezením jím označených důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř., státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud toto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že souhlasí, aby toto rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a), případně též písm. c) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
10. Přestože vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájci obviněného, Nejvyšší soud písemnou reakci na ně do konání neveřejného zasedání o dovolání neobdržel.
IV. Přípustnost a formální náležitosti dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
12. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem s přesně zákonem stanovenými formálními podmínkami, za nichž ho lze uplatnit (§265a odst. 1 tr. ř.). Každý označený důvod musí být skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v přezkoumávaném rozhodnutí. Pro naplnění deklarovaných dovolacích důvodů tudíž nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03), ale je třeba uvést konkrétní výhrady, které označený dovolací důvod vyjadřují, protože dovolání lze podat pouze z důvodů konkrétně vyjmenovaných v §265b tr. ř. Jejich vymezení v tomto ustanovení je taxativní, přičemž některé z těchto důvodů jsou určeny k nápravě vad napadeného rozhodnutí, jiné k odstranění vad řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, popřípadě obou těchto druhů vad. Proto Nejvyšší soud nejprve posuzuje, zda argumenty obviněného dopadají na jím označené dovolací důvody, a pouze tehdy může po věcné stránce dovolání přezkoumat. Jen faktická existence některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.). Pro rozsah přezkumné povinnosti v dovolacím řízení je Nejvyšší soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
V. K námitkám obviněného
13. Nejvyšší soud podle obsahu podaného (velmi stručného) dovolání shledal, že obviněný ho opřel o důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a vytýkal vadné hodnocení výpovědi spoluobviněného R. R., zejména poukázal na jeho ovlivnění drogami a léky v době činu, což odvolací soud řádně neověřil, když odmítl jím požadované odborné posouzení tohoto jeho stavu. Dále zpochybňoval schopnost svědkyně M. S. určit podle stylu chůze obviněného coby pachatele. Těmito výhradami brojil proti tomu, že uvedenými důkazy bylo dostatečně objasněno, že on je osobou, která se společně s obviněným R. R. účastnila činu, který je předmětem tohoto řízení.
14. Pokud obviněný tyto námitky podřadil mimo jiné pod důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něho lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 8 Tdo 1377/2021, ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 32/2022, aj.).
15. Na rozdíl od vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyšší soud shledal, že tyto námitky jsou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelné. Je sice pravdou, že uvedeným důvodem nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu, ale na druhou stranu nelze jakékoliv výhrady týkající se námitek proti vadnému hodnocení důkazů odmítat bez konkrétního posouzení a vztahu k projednávané věci a významu takových výhrad pro celkový závěr o vině pachatele. Jinak řečeno, je třeba vždy zjistit důležitost vytýkaných nedostatků pro konečné posouzení viny obviněného, a to se zřetelem na to, zda v nich lze spatřovat hledisko „rozhodného skutkového zjištění“, které je určující pro naplnění znaků trestného činu. V posuzované věci Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného (byť stručné) směřují proti tomu, že on není pachatelem a že soudy, pokud tento závěr opírají pouze o výpovědi jím dvou uváděných svědků, skutečnost, že na místě činu byl on, dostatečně neobjasnily. Tyto námitky směřují proti závěru soudu, že obviněný byl na místě činu a že se ho zúčastnil, tedy zda to, že byl pachatelem, bylo dostatečně objasněno, což je z obecného hlediska stěžejní o skutečnost pro závěr o vině obviněného. S ohledem na tuto obsahovou náplň výhrad obviněného Nejvyšší soud dospěl k závěru, že uvedené námitky naplňují zákonnou podmínku „rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu“, a dotýkají se alternativy důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, případně že ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a proto Nejvyšší soud posuzoval v tomto kontextu jejich důvodnost.
16. Nejvyšší soud shledal, že výhrady obviněného jsou jen velmi zúženým a z kontextu celého dokazování vytrženým pohledem na dva důkazní prostředky, přestože podle odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zjevné, že pro závěr, že obviněný M. Č. je pachatelem projednávaného trestného činu, vycházel z mnoha důkazů, jejichž výčet uvedl v bodě 4. svého rozsudku s tím, že z nich pro skutkové závěry, od nichž se odvíjely i následné právní úvahy, vycházel. V bodech 6. až 22. popsal obsah těchto důkazů, které v hlavním líčení provedl, i způsob, jakým jednotlivě i v jejich souhrnu hodnotil, včetně toho, proč považoval obhajobu obviněného za vyvrácenou. V té souvislosti poukázal zejména na obsahově podrobně popsanou výpověď poškozené M. S. i spoluobviněného R. R., které spolu vzájemně korespondují, a při jejich hodnocení bral na zřetel obsah dalších ve věci zajištěných a provedených důkazů (svědecké výpovědi, kamerové záznamy z místa činu, úřední záznam o vyhodnocení telekomunikačního provozu podle §88a odst. 1 tr. ř., úředních záznamů o operativních poznatcích a o vyhodnocení dat z mobilních telefonů obou obviněných, z protokolu o záznamu telekomunikačního provozu, aj.). Detailně popsal, kterým důkazům a proč uvěřil, zatímco jiným nikoli, i to, k jakým zjištěním na základě tohoto hodnocení dospěl. Neopomenul přitom reagovat ani na důkazní návrh dovolatele na doplnění dokazování o odborné vyjádření z oboru zdravotnictví stran kombinace léku Neurol a pervitinu u spoluobviněného R. R. nevyjímaje (viz bod 24. rozsudku), který zamítl pro jeho nadbytečnost podle §216 odst. 1 tr. ř. Zdůraznil, že se k tomu, co před činem užil a s jakými dopady na jeho chování, vyjádřil ve své výpovědi sám spoluobviněný R. R., a že lékařskou zprávou ze dne 2. 1. 2023 byla doložena léčba a léčebné postupy zvolené u tohoto obviněného. Rovněž vysvětlil i důvody nevyhovění některým důkazním návrhům obžaloby. Odvolací soud k odvolání obviněného obsahujícím obdobné výhrady namítané nedostatky neshledal se závěrem, že průběh provedeného dokazování odpovídá všem zásadám podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. body 8. až 18. napadeného usnesení). Při závěru o věrohodnosti výpovědi spoluobviněného R. R. uvedl, že nebylo možné na základě jím uváděných skutečností učinit žádné poznatky o tom, že by se na úkor obviněného snažil své postavení v řízení jakkoli zlepšit, nebyla u něj zjištěna snaha se mu mstít, škodit mu či pro sebe získat nějakou výhodu (viz bod 16. usnesení). Ztotožnil se s postojem soudu prvního stupně a jeho závěrem o nadbytečnosti obviněným požadovaných důkazů (viz bod 14. téhož usnesení).
17. K tomu, co bylo již soudy obou stupňů zjištěno a v přezkoumávaných rozhodnutích konstatováno, lze shrnout, že uvedené závěry plně korespondují s výsledky provedeného dokazování. Nic nenasvědčuje tomu, že by některé z úvah soudy učiněných byly deformovány nebo že by některé rozhodné skutečnosti opomenuly, v postupech soudů není patrná libovůle, protože informace, jaké vyplynuly z hodnocených důkazů, nesvědčí o dezinformacích nebo jiných nejasnostech v procesu jejich hodnocení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/1997). Zejména je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně pečlivě zvažoval všechny důkazní prostředky a zjištění z nich plynoucí posuzoval obezřetně tak, aby mohl přesvědčivě a bez pochybností učinit závěr, že osobou přítomnou inkriminované noci na benzinové čerpací stanici společně s obviněným R. R. byl právě obviněný, jehož obličej byl viděn jen zcela nepatrně. I přesto však svědkyně M. S. ve své výpovědi tuto osobu popsala a mimo jiné konstatovala, že pokud v osobě obviněného při hlavním líčení poznala obviněného, bylo to nejen podle zvláštního způsobu jeho chůze, jíž viděla na kamerovém záznamu, který si opakovaně promítala, když její styl byl obdobný jako ten, který viděla v jednací síni, kde se obviněný prošel, ale odpovídal muži v záznamu i postavou a úzkým obličejem, kterého si při jeho nedostatečném maskování všimla (srov. body 13, 14. rozsudku). Soud posuzoval i alibi obviněného, které nebylo provedeným dokazováním potvrzeno (viz bod 20. rozsudku), dostatečně se zabýval i vyhodnocením telekomunikačního provozu při ohledání jeho mobilního telefonu (viz body 16., 17. rozsudku). Pečlivému posouzení neušla ani výpověď R. R. Jeho ovlivnění omamnými látkami, když i podle jeho vlastního sdělení připustil, že byl pod vlivem Neurolu a pervitinu, jež užíval každý den, nemělo na obsahovou stránku jeho výpovědi podstatný význam. Vyjádřil, že tyto látky na něj nepůsobily tak, aby nemohl okolnosti činu vnímat a popsat je v souladu s realitou. Ostatně ani obsah jím uváděných skutečností po celé trestní řízení nesvědčí zcela objektivně o tom, že by jeho vnímání bylo zastřeno těmito látkami, protože jeho výpovědi jsou obsažné, chronologicky logické, zaznamenávající události v souladu s tím, jak byly jinými svědky popisovány, nebo případně vyplývají z kamerových záznamů či z dalších provedených důkazů. Všechna tato popsaná zjištění soudů svědčí o tom, že soudy důsledně rozhodné skutečnosti posoudily. Dospěly proto k závěrům, které tvoří spolehlivý a zejména zákonný podklad pro závěr o vině obviněného M. Č., jenž je výrazem lidsky dosažitelné jistoty při dodržení zásady objektivního zjištění skutečného stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a volného hodnocení důkazů (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.).
18. Ze všech těchto důvodů lze shrnout, že nevznikají pochybnosti o tom, že obviněný je pachatelem posuzovaného činu. Podkladem pro závěr o vině obviněného nebyla pouze jím zpochybňovaná výpověď spoluobviněného R. R., ale celý, s ohledem na dobu a místo spáchání trestné činnosti, objektivně dostupný komplex důkazů, jimiž se soud s potřebnou pečlivostí a nezbytnou mírou odpovědnosti co do jejich věrohodnosti zabýval. Dokazování bylo zaměřeno na objasnění všech rozhodných skutkových okolností, avšak zejména na určení osoby druhého spolupachatele. Podle způsobu, jakým soudy postupovaly a jak se v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí s jednotlivými jím popsanými důkazy a výhradami vypořádaly, jakož i z obsahu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, je zjevné, že soud dostál všem svým povinnostem. K námitkám obviněného je rovněž vhodné podotknout, že soud v potřebné míře reagoval i na jeho obhajobu, kterou nepominul, ale rozvedl, proč ji nepovažoval za věrohodnou.
19. Nedůvodnými a nadbytečnými byly ze všech rozvedených důvodů zcela opodstatněně shledány požadavky obviněného na doplnění dokazování, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly. Z tohoto důvodu ani dovolací námitka obviněného o nesprávnosti takového postupu není důvodná, protože soud prvního stupně v bodě 24. přesvědčivě vysvětlil, z jakých důvodů takové požadavky považuje za nadbytečné, a to i ve vztahu k důkazu znaleckým posudkem nebo odborným vyjádřením k posouzení míry a způsobu ovlivnění spoluobviněného R. R. Protože soud prvního stupně důvody, proč návrhu na doplnění dokazování nevyhověl, vyložil, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v přezkoumávané věci nejde o důkaz, který by nebyl nedůvodně proveden, a tedy nebyl v tomto ohledu naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
20. Nejvyšší soud podotýká, že uvedený postup, který byl dovoláním zpochybňován, nesvědčí ani o tom, že by šlo o tzv. opomenutý důkaz, jenž spočívá v tom, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o návrzích na provedení důkazů ve vztahu k jejich zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, a další). Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli, nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. V posuzované věci důvodem odmítnutí byla nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Jestliže soud v této věci vyložil důvody, pro které návrhu obviněného nevyhověl, a jeho argumenty odrážejí stav provedeného dokazování a zajištění dané problematiky jinými důkazy, nezatížil své rozhodnutí vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů a postupoval v souladu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté, především článku 36 odst. 1, článku 38 odst. 2 Listiny (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, aj.).
21. Důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný tudíž uvedenými výhradami nenaplnil.
22. Jestliže obviněný zcela shodné výhrady opíral i o důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., činil tak zcela mimo jeho zákonné vymezení, protože podle něho lze dovolání podat, když napadená rozhodnutí a jim předcházející řízení vykazují vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jeho prostřednictvím lze namítat zásadně vady právní povahy, především, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Tento důvod slouží k přezkoumání správnosti právního posouzení činu, tj. právní kvalifikace skutku, jak byla v původním řízení zjištěna a její souladnosti s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnosti jiného hmotněprávního posouzení. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat rozsah provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., podle tohoto důvodu v zásadě není možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Uvedené zásady je možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (viz čl. 6 Úmluvy a čl. 36 a 38 Listiny), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
23. Takto určená podstata citovaného dovolacího důvodu směřuje výhradně proti právním vadám. Argumentace obviněného v dovolání ani způsob, jakým své námitky uplatnil, s těmito zákonnými podmínkami nekoresponduje, a proto bylo dovolání podáno mimo důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
VI. Závěr
24. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dovolání posuzuje jako celek, tzn. že samostatně nerozhoduje o jednotlivých uplatněných důvodech dovolání, v posuzované věci o dovolání ke všem námitkám obviněného rozhodl souhrnně tak, že jim není možné vyhovět, protože vina obviněného byla objasněna a závěry soudů k tomu rozvedené byly srozumitelně a jasně vyloženy. Z výše rozvedených důvodů nebyly zjištěny obviněným vytýkané nedostatky. Skutek, jenž byl řádně objasněn, jehož pachatelem byl bez vytýkaných pochybností i obviněný M. Č., je dostatečným podkladem pro závěr o tom, že obviněný jako spolupachatel (§23 tr. zákoníku) naplnil znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku.
25. Tento závěr mohl Nejvyšší soud učinit na základě obsahu přezkoumávaných rozhodnutí i připojeného spisového materiálu, z nichž vyplynuly všechny rozhodné okolnosti, a proto po zjištění, že napadená rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 2. 2024
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu