ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.142.2006
sp. zn. 4 Azs 142/2006 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Milana Kamlacha
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: N V T, zast. Mgr. Petrem Švadlenou,
advokátem, se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 1. 2006, č. j. 30
Az 49/2005 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci žalobce Mgr. Petru Švadlenovi, advokátovi, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 1075 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 1. 2006,
č. j. 30 Az 49/2005 – 24, zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne
26. 4. 2005, č. j. OAM-55/LE-01-15-2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovan ý neudělil žalobci azyl
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), a dále na žalobce nevztáhl překážku vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
a požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Na žádost stěžovatele
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21. 3. 2006, č. j. 30 Az 49/2005 – 44,
ustanovil stěžovateli zástupcem pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Petra Švadlenu, advokáta.
Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval přípustnost podané kasační stížnosti
a shledal, že některé námitky stěžovatel poprvé uvádí až v kasační stížnosti. Podle konstantní
judikatury Nejvyššího správního soudu ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu,
aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takové námitky
jsou nepřípustné … (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004,
č. j. 1 Azs 34/2004 – 49, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 419/2004, www.nssoud.cz).
V kontextu citovaného judikátu považuje Nejvyšší správní soud za nepřípustnou
námitku stěžovatele, že má odůvodněný strach z politického pronásledování,
obává se uvěznění za to, že se do své vlasti legálně nevrátil, a násilného podrobení
komunistické propagandě, neboť tuto námitku stěžovatel neuplatnil v podané žalobě,
ač tak učinit mohl. Uvedenou námitkou se proto Nejvyšší správní soud nemohl dále zabývat.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že stěžovatel i byla soudní ochrana již jednou poskytnuta
individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu, a to v plné jurisdikci.
Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní
ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního byl
zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
publikovaným ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační
stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může
vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační
stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a)
Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze
navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud
v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti
povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení
tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné
rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního
charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost
následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od př ípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého
z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním z ákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.),
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správn í soud vyslovil již dříve
a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu není jenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnos t opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnos ti kasační stížnosti netvrdil
a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítal nedodržení zásady individuálního posouzení
žádosti o udělení azylu, neboť pohovor byl pouhou formalitou, byl veden kapciózními
a sugestivními otázkami a rozhodnutí o žádosti stěžovatele bylo již předem dáno skutečností,
že je V. Rozhodnutí žalovaného je rovněž v rozporu s interpretací definice uprchlíka podle
Ženevské úmluvy, protože strach či obavu je nutno hodnotit jako vnitřní stav jednotlivce a
odůvodněnost strachu musí být hodnocena ve vztahu k určitým událostem, místu a času, což
se nestalo. Stěžovatel vyjádřil nesouhlas s odmítnutím (myšleno zřejmě zamítnutím) jeho
žádosti jako zjevně nedůvodné, jsa přesvědčen, že je mu možno udělit humanitární azyl, a
vyslovil nesouhlas s hodnocením překážek vycestování.
K uvedeným námitkám Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel v průběhu
správního řízení vůbec netvrdil, že byl v zemi svého původu pronásledován. Podobný
nedostatek tvrzení důvodů pro udělení azylu byl již mnohokrát předmětem posuzování
Nejvyššího správního soudu, např. v rozsudku ze dne 16. 5. 2004, č. j. 1 Azs 45/2004 – 47,
www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 26. 2. 2004, č. j. 5 Azs 50/2003 – 47,
www.nssoud.cz, či v rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 – 41, www.nssoud.cz.
S námitkou nedodržení zásady individuálního posouzení žádosti o udělení azylu a rozporu
rozhodnutí žalovaného s interpretací definice uprchlíka podle Ženevské úmluvy se Nejvyšší
správní soud vypořádal např. ve svém rozsudku ze dne 29. 11. 2006, č. j. 4 Azs 59/2006 – 76,
www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 31. 10. 2006, č. j. 4 Azs 39/2006 – 62,
www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud dále zdůrazňuje, že žádost stěžovatele o udělení azylu
nebyla zamítnuta jako zjevně nedůvodná, ale stěžovateli nebyl udělen azyl podle §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu. Účelem humanitárního azylu a přezkumem výroků
rozhodnutí o této formě azylové ochrany se Nejvyšší správní soud zabýval např. ve svém
rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 – 55, www.nssoud.cz, či v rozsudku ze dne
15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 – 38, www.nssoud.cz, a v rozsudku ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 5 Azs 47/2003 – 48, www.nssoud.cz. K otázce ekonomických obtíží jako nedostatečného
důvodu pro udělení humanitárního azylu se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. ve svém
rozsudku ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 – 54, www.nssoud.cz, dále v rozsudku ze dne
31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 – 65, www.nssoud.cz, a v rozsudku ze dne 15. 12. 2003,
č. j. 4 Azs 31/2003 – 64, www.nssoud.cz. K námitce nesprávného hodnocení překážek
vycestování Nejvyšší správní soud odkazuje na svůj rozsudek ze dne 4. 7. 2006,
č. j. 4 Azs 387/2005 – 66, www.nssoud.cz, nebo na rozsudek ze dne 24. 1. 2006,
č. j. 2 Azs 260/2005 – 42, www.nssoud.cz, či na rozsudek ze dne 12. 5. 2006,
č. j. 5 Azs 322/2005 – 77, www.nssoud.cz.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdil, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatel e.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle §107 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru, že o něm není třeba
rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo ze zákona (§32
odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Odměna zástupci stěžovatele Mgr. Petru Švadlenovi, advokátovi, který byl stěžovateli
ustanoven usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 3. 2006,
č. j. 30 Az 49/2005 – 44, byla stanovena za jeden úkon právní služby ve výši 1000 Kč
podle §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění
účinném do 31. 8. 2006 (převzetí a příprava zastoupení podle §11 odst. 1 písm. b)
této vyhlášky) a režijní paušál podle §13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 75 Kč za každý úkon.
Zástupci stěžovatele bude vyplacena částka ve výši 1075 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního
soudu do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu