ECLI:CZ:NSS:2008:5.AZS.57.2008:72
sp. zn. 5 Azs 57/2008 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D., JUDr. Marie
Turkové a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: V. D., zastoupený JUDr. Vandou
Bieleckou, advokátkou se sídlem Pavlovova 8, Havířov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 25. 2. 2008, č. j. 64 Az 31/2006 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Vandy Bielecké se u r č u je částkou 2856 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 3. 2006, č. j. OAM-204/VL-07-08-2006, neudělil žalobci
azyl podle §12, §13 a §14 zákona č . 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č . 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) . Žalovaný
zároveň rozhodl o tom, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování podle §91 zákona
o azylu, v tehdejším znění.
Hlavní argumenty žalovaného pro neudělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu byly
následující: (1) problémy žalobce v zemi původu byly způsobeny výhradně soukromými subjekty
– věřiteli, kteří po něm vymáhali dluh z podnikání; (2) žalobce nevyčerpal v zemi původu všechny
možnosti dostupné ochrany, tj. zejména se neobrátil u řady útoků na jeho osobu na prokuraturu;
(3) chybí kauzální souvislost mezi jednáním věřitelů a alespoň s jedním z důvodů pronásledování
taxativně vymezených v §12 písm. b) zákona o azylu; (4) nexus s důvody pronásledování
vymezenými v §12 písm. b) zákona o azylu chybí i u žalobcem tvrzených hrozeb ze strany
bývalých policistů, na jejichž korupci žalobce údajně v minulosti upozornil a kteří
se mu za to podle stěžovatele mstí; (5) ústrky ze strany obyvatel ukrajinské národnosti vůči
žadateli (jenž je národnosti ruské) nedosahovaly intenzity pronásledování. Žalovaný
rovněž žalobci neudělil azyl podle §12 písm. a) a §13 zákona o azylu .
Pokud jde o neudělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu, žalovaný vzal
v potaz zhoršenou zdravotní situaci žalobce (na jejímž základě byl žalobci na Ukrajině uznán
III. stupeň invalidity a přiznána dávka ve výši 500 hřiven), nicméně po bližším rozboru stavu
ukrajinského zdravotnictví (jež žalovaný neshledal na úrovni zdravotnictví českého, nicméně
konstatoval, že úroveň péče na Ukrajině není natolik nízká, aby sama o sobě představovala důvod
hodný zvláštního zřetele ve smyslu §14 zákona o azylu) a osob ní a rodinné situace žalobce
po případném návratu na Ukrajinu (zde žalovaný podotkl, že žalovaný má na Ukrajině matku,
dceru i sourozence, a tudíž lze předpokládat, že mu rodinní příslušníci poskytnou nezbytnou
pomoc) dospěl k závěru, že u žalovaného nezjistil důvod hodný zvláštního zřetele, a humanitární
azyl žalobci neudělil.
Pokud jde o překážky vycestování podle §91 zákona o azylu, žalovaný dospěl k závěru,
že na Ukrajině (1) není ohrožen život nebo svoboda žalobce z důvodu jeho rasy, náboženství,
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení, (2) nehrozí
mu nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu, (3) jeho život není
ohrožen v důsledku válečného konfliktu, a (4) Ukrajina nežádá o jeho vydání pro trestný čin,
za který zákon tohoto státu stanoví trest smrti. Stejně tak žalovaný neshledal jako relevantní
ani další důvody pro udělení překážky vycestování.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě,
ve které brojil proti neudělení azylu podle §12 a §14 zákona o azylu i proti nevztažení překážky
vycestování podle §91 téhož zákona. Žalobce zejména namítal, (1) že argument žalovaného,
že se obává jednání výhradně ze strany nestátních subjektů je chybný, neboť ve své žádosti
explicitně namítal, že je ohrožován ze strany zkorumpovaných členů policie, přičemž odkazoval
rovněž na nejasné okolnosti smrti jeho bratra a strýce, a (2) že žalovaný dostatečně neposoudil
možné pronásledování z důvodu jeho ruské národnosti. Ohledně §14 zákona o azylu žalobce
namítá, že jeho zhoršený zdravotní stav je důsledkem traumatu po autonehodě, a nikoliv
schizofrenní poruchy s nasedlým alkoholismem.
Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 25. 2. 2008 zamítl, přičemž se ve všech bodech
ztotožnil s žalovaným.
Žalobce (stěžovatel) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, ve které
namítá důvody dle §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“). Ke své argumentaci v žalobě, jež se týká §12 zákona o azyl u, stěžovatel dodává,
že od počátku tvrdil, že byl pronásledován ze strany státních orgánů, a to kvůli tomu, že svým
příbuzným předal důkazy, které získal v době, kdy pracoval u policie jako kynolog (v roce 1994
nebo 1995), a které svědčily o korupci vysoc e postavených osob u policie. Dále tvrdí, že z tohoto
důvodu mohl být zabit jeho bratranec (kterému předal výše uvedené informace o korupci) i jeho
strýc (jenž rovněž pracoval u policie) a že vzhledem ke skutečnosti, že policie je státním orgánem,
ochrana proti jejímu jednání v zemi původu nebyla dostupná. V této souvislosti stěžovatel
rovněž poukázal na řadu zpráv o Ukrajině, které poukazují na nízkou vymahatelnost práva
a na protizákonné jednání ukrajinské policie. Stejně tak namítal, že žalovaný dostatečně
nezkoumal vztah ukrajinských obyvatel k rusky mluvícím spoluobčanům a opačně. Pokud jde
o §14 zákona o azylu, stěžovatel dodává, že vzhledem k příkoří, kterému byl na Ukrajině
vystaven, by bylo nehumánní mu azyl neudělit a že z rozsudku krajského soudu nelze zjistit,
které skutečnosti soud zvažoval a ze kterých podkladů je zjistil. Námitku opírající se o §91
zákona o azylu v tehdejším znění stěžovatel v kasační stížnosti nevznesl.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkazuje na své rozhodnutí a na prejudikaturu
Nejvyššího správního soudu k §14 zákona o azylu, podle níž na udělení azylu z humanitárních
důvodů nemá žadatel subjektivní právo, neboť žalovaný má při posuzování důvodů hodných
zvláštního zřetele prostor pro správní uvážení (žalovaný odkazuje na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 - 38, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl
účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a stěžovatel je zastoupen
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představu je neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaném pod č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně.
Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího
správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně .
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně -právního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze
navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Nejvyšší správní soud neshledává v kasační stížnosti relevantní argumenty svědčící pro její
přijatelnost.
Pokud jde o námitku směřující proti posouzení §12 písm. b) zákona o azylu, Nejvyšší
správní soud odkazuje na vlastní jednotnou judikaturu, podle níž ustanovení §12 písm. b) zákona
o azylu vymezuje důvody pro udělení azylu taxativně (srov . rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 9. 12. 2003, č. j. 7 Azs 32/2003 - 60; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54, vše dostupné na www.nssoud.cz). Obava z ohrožení života
v zemi původu tudíž není ještě sama o sobě důvodem pro udělení azylu v jiné zemi; musí být
rovněž prokázáno, že jde o obavu z pronásledování proto, že žadatel má určité politické
přesvědčení, vyznává určitou víru, patří k určité národnosti, rase, ur čité sociální skupině či pohlaví
(srov. rozsudek Vrchního soudu ze dne 20. 11. 2001, č. j. 5 A 707/2000 - 23 a rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2006, č. j. 4 Azs 46/2005, www.nssoud.cz; ze dne
2. 3. 2005, č. j. 4 Azs 271/2004 - 58, publ. pod č. 1347/2007 Sb. NSS; ze dne 10. 1. 2007,
č. j. 6 Azs 80/2006 - 64; ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 81/2006 - 85 a rozsudek ze dne
18. 7. 2007, č. j. 9 Azs 33/2007 - 78, www.nssoud.cz). V projednávaném případě však Nejvyšší
správní soud kauzální souvislost mezi tvrzeným jednáním bývalých policistů a azylově
relevantními důvody neshledal. Za těchto okolností nepovažuje Nejvyšší správní soud za nutné
vyjadřovat se k intenzitě útoků ze strany bývalých policistů vůči stěžovateli či povaze těchto
původců pronásledování, neboť absence souvislosti s azylově relevantními důvody automaticky
vede k neudělení azylu. Námitky předložené stěžovatelem ohledně intenzity útoků bývalých členů
policie vůči jeho osobě mohly být relevantní pro posouzení překážek vycestování podle §91
zákona o azylu (neboť tento institut na rozdíl od §12 zákona o azylu nevyžadoval souvislost
s azylově relevantními důvody), nicméně stěžovatel tuto námitku v kasační stížnosti neuplatnil
a Nejvyšší správní soud, jsa vázán výhradně stížními body uvedenými v kasační stížnosti,
se k této otázce nemůže vyjádřit. Pokud jde o stěžovatelem tvrzené pronásledování z důvodu
jeho národnosti, Nejvyšší správní soud odkazuje na svou bohatou prejudikaturu k posouzení
otázky, které jednání dosahuje intenzity pronásledování a které ne (srov. např. rozsudek ze dne
27. 6. 2005, č. j. 4 Azs 377/2004 - 75; rozsudek ze dne 27. 6. 2005, č. j. 4 Azs 395/2004 - 68;
rozsudek ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54; rozsudek ze dne 18 . 12. 2003,
č. j. 2 Azs 51/2003 - 44; rozsudek ze dne 27 . 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54; usnesení ze dne
11. 10. 2007, č. j. 6 Azs 47/2007 - 67, vše www.nssoud.cz; či rozsudek ze dne 5. 10. 2006,
č. j. 2 Azs 66/2006 - 52, publikovaný pod č. 1066/2007 Sb. NSS).
Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel neuvádí žádný specifický důvod,
proč by mu měl být udělen azyl podle §12 písm . a) zákona o azylu. I v tomto případě se navíc
jedná o otázku prejudikovanou (srov. rozsudek ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67,
www.nssoud.cz).
Pokud jde o posouzení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu, Nejvyšší správní
soud odkazuje na svou bohatou prejudikaturu (srov. např. rozsudek ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 5 Azs 47/2003 - 48; rozsudek ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, oba dostupné
na www.nssoud.cz; či rozsudek ze dne 19. 7. 2004, č. j. 5 Azs 105/2004 - 72, publikovaný
pod č. 375/2004 Sb. NSS), ze které vyplývá, že žalovaný má při posuzování důvodů hodných
zvláštního zřetele podle §14 zákona o azylu prostor pro správní uvážení, přičemž meze tohoto
uvážení jsou dány zákazem diskriminace a libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci
z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu . Jedná se tedy o otázku
prejudikovanou, přičemž Nejvyšší správní soud neshledal v rozhodnutích krajského soudu
ani žalovaného takové pochybení při posouzení důvodů dle §14 zákona o azylu, které by mohlo
mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že jeho dosavadní
judikatura poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a krajský soud
se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud tedy neshledal v rozsudku krajského soudu
zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele,
ani žádný jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s.
nepřijatelnou a odmítl ji.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst . 3 ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s., z nichž vyplývá, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti (i pro řízení o žalobě) ustanovena usnesením
krajského soudu ze dne 4. 10. 2007, č. j. 64 Az 31/2006 - 27, zástupkyně z řad advokátů,
JUDr. Vanda Bielecká, advokátka se sídlem Pavlovova 8, Havířov; v takovém případě platí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst . 8 s. ř. s.). Ustanovené zástupkyni
stěžovatele byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové částce 2 856 Kč [jeden
úkon právní služby za 2100 Kč spočívající v pí semném podání soudu týkajícím se věci samé
podle §11 odst. 1 písm. d) ve spojení s §9 odst . 3 písm. f) a §7 bodem 5 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění účinném od 1 . 9. 2006, dále jeden režijní paušál po 300 Kč podle §13
odst. 3 advokátního tarifu a DPH ve výši 19 %, tj . 456 Kč, celkem tedy 2856 Kč].
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. října 2008
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu