ECLI:CZ:NSS:2009:1.AZS.31.2009:92
sp. zn. 1 Azs 31/2009 - 92
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Ing. Bc. Radovana Havelce v právní věci žalobce: nezl. M. V., zastoupeného zákonnou
zástupkyní: T. V. (roz. D.), v řízení zastoupeného Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou,
advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, byt č. 8, proti žalovanému Ministerstvu vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2007,
č. j. OAM-10-498/LE-C09-C09-2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2009, č. j. 4 Az 62/2007 - 53,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové se u r č u je částkou
2400 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle §12,
§13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
[2] Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Městský soud v Praze zamítl
v záhlaví označeným rozsudkem.
[3] Žalobce (dále též stěžovatel) napadl rozsudek kasační stížností, doplněnou podáním
ze dne 26. 3. 2009. Uvedl, že v jeho případě byly splněny podmínky pro udělení mezinárodní
ochrany. Správní orgán i soud hodnotily situaci v zemi původu pouze obecně. Žalovaný
dále vycházel pouze z údajů, které uvedla jeho zákonná zástupkyně v rámci svého řízení o udělení
mezinárodní ochrany, do kterého vstoupila v roce 2004. Žalovaný tedy vůbec nebral v potaz
nové skutečnosti, jež uvedla při podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany za žalobce,
a v odůvodnění pouze konstatoval, že potížemi rodičů se již zabýval v samostatných řízeních.
Žalobcovy obavy vyplývají z problémů, které měl jeho otec s vysoce postaveným ukrajinským
politikem L. P. K. Ten se chce rodině žalobcova otce pomstít, neboť společně s panem N.
pomohli zabránit jeho podvodu. V důsledku toho byl K. trestně stíhán, vzat do vazby a dočasně
též zbaven politické funkce. Z vazby pak žalobcovu otci a jeho rodině vyhrožoval zabitím.
[4] Tyto skutečnosti žalobcovi rodiče uvedli v rámci řízení o jejich žádostech o mezinárodní
ochranu. Poté, co jejich žádosti byly zamítnuty, však nastaly nové okolnosti, které zákonnou
zástupkyni žalobce vedly k podání žádosti o mezinárodní ochranu za žalobce. L. K. je v současné
době poslancem Vrchní rady a prezidentem Asociace podnikatelů Ukrajiny, tudíž má konexe po
celé zemi. Pan N. zemřel na Ukrajině za podivných okolností. Jeho smrt nebyla nešťastnou
náhodou, ale došlo k ní v souvislosti s problémy, jež pan N. a žalobcův otec měli s L. K.
V případě návratu do země původu K. dostojí svým výhrůžkám. S ohledem na jeho konexe a i
v justici rozšířenou korupci je zřejmé, že žalobci nebude státními orgány poskytnuta náležitá
ochrana. Případným následkům by nezabránilo ani přestěhování do jiné části země původu.
[5] Důvody žalobcem uvedené jsou tedy pouze zdánlivě soukromého charakteru.
V souvislosti s nedostatečnou ochranou státními orgány země původu žalobce splňuje
též podmínky pro udělení humanitárního azylu. Naplněny jsou i podmínky pro udělení
doplňkové ochrany. Hrozící vážnou újmou je zde ublížení na zdraví či smrt ze strany vysoce
postaveného ukrajinského politika, přičemž v zemi původu by žalobci nebyla z důvodu korupce
poskytnuta ochrana.
[6] Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[7] Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti Nejvyšší
správní soud nerozhodoval, neboť zákon o azylu spojuje odkladný účinek přímo s podáním
kasační stížnosti.
[8] Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti, popř. její odmítnutí pro nepřijatelnost.
Poznamenal, že žalobcův otec se starším sourozencem žalobce M. V. podali dne 5. 8. 2008
opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, přičemž řízení o této žádosti bylo zastaveno
podle §25 písm. i) zákona o azylu pro nepřípustnost žádosti dle §10a písm. e) téhož zákona.
[9] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele.
[10] K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní
ochrany lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS (všechna
citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[11] V daném případě žalovaný stanovil skutkový stav tak, že důvodem podání žádosti žalobce
o udělení mezinárodní ochrany byly potíže jeho rodičů se soukromými osobami na Ukrajině
(v případě žalobcova otce šlo o čistě osobní zájem muže, byť v současnosti poslance,
jenž právě kvůli žalobcovu otci přišel o peníze a mocenský post; v případě žalobcovy matky
šlo o jejího bývalého manžela, který se jí chtěl pomstít kvůli rozvodu) a dále snaha o legalizaci
pobytu v České republice, a uzavřel tedy, že žalobce neuvedl žádné okolnosti, které by svědčily
jak jeho pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu, tak hrozícímu nebezpečí
vážné újmy ve smyslu §14a zákona o azylu v zemi původu.
[12] Skutkově obdobnými případy, v nichž azylové důvody spočívaly v „pronásledování“
ze strany soukromých osob, se Nejvyšší správní soud již zabýval, namátkou lze uvést například
rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, rozsudek ze dne 2. 3. 2005,
č. j. 4 Azs 271/2004 - 58, rozsudek ze dne 18. 1. 2006, č. j. 1 Azs 92/2004 - 50,
rozsudek ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 81/2006 - 85, či rozsudek ze dne 27. 8. 2003,
č. j. 4 Azs 5/2003 - 51.
[13] V této souvislosti byla předmětem množství rozhodnutí zdejšího soudu (lze uvést
například rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, rozsudek ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 4 Azs 38/2003 - 36, rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 7/2003 - 60, či rozsudek
ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 5/2003 - 51) též otázka možnosti občanů domáhat se ochrany
svých práv u státních orgánů země původu a schopnosti těchto orgánů jim takovou ochranu
poskytnout.
[14] Otázkou intenzity potíží se soukromými osobami ve vztahu k přičitatelnosti jednání
těchto soukromých osob státním orgánům se pak kasační soud již dostatečně zabýval
např. v rozsudku ze dne 5. 10. 2006, č. j. 2 Azs 66/2006 - 52, publ. pod č. 1066/2007 Sb. NSS,
rozsudku ze dne 2. 3. 2005, č. j. 4 Azs 271/2004 - 58, či v rozsudku ze dne 22. 12. 2005,
č. j. 6 Azs 479/2004 - 41.
[15] Předmětem přezkumu před kasačním soudem byly též podmínky pro udělení doplňkové
ochrany; lze uvést např. rozsudek ze dne 16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2008 - 57,
rozsudek ze dne 11. 2. 2009, č. j. 1 Azs 107/2008 - 78, rozsudek ze dne 28. 7. 2009,
č. j. 5 Azs 40/2009 - 74, a zejména rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 5/2003 - 51, vztahující
se sice k překážkám vycestování, ale aplikovatelný i na institut doplňkové ochrany ve smyslu
rozsudku ze dne 26. 7. 2007, č. j. 2 Azs 30/2007 - 69.
[16] Námitky týkající se porušení povinnosti spolehlivého zjištění skutkového stavu
žalovaným a nedostatečného soudního přezkumu postupu správního orgánu při zjišťování
skutkového stavu, pak byly již předmětem množství rozhodnutí zdejšího soudu, lze odkázat
například na rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, publ. pod č. 181/2004 Sb.
NSS, rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41, rozsudek ze dne 16. 5. 2004,
č. j. 1 Azs 45/2004 - 47, nebo rozsudek ze dne 28. 4. 2004, č. j. 1 Azs 22/2004 - 42. V souzené
věci přitom kasační soud shledal, že skutkový stav byl zjištěn řádně a přesně a důkazy,
které si žalovaný opatřil, jsou pro posouzení daného případu dostačující.
[17] Námitku poukazující na splnění podmínek humanitárního azylu žalobce v řízení
před krajským soudem neuplatnil, ač tak učinit mohl, jako taková je proto nepřípustná
podle §104 odst. 4 s. ř. s.
[18] Lze dodat, že kasační soud neshledal ani žádné pochybení městského soudu tak výrazné
intenzity, o němž by bylo možno se důvodně domnívat, že zapříčinilo odlišnost rozhodnutí
ve věci samé, a které by způsobilo přijatelnost kasační stížnosti.
[19] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.
[20] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
[21] Žalobci byla ve věci ustanovena zástupkyní advokátka; v takovém případě platí hotové
výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.).
[22] Výše odměny ve vztahu k řízení o kasační stížnosti byla stanovena podle vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za jeden úkon právní služby spočívající v sepisu
a podání doplnění kasační stížnosti ze dne 26. 3. 2009, a náhrady hotových výdajů,
tedy ve výši 1 x 2100 Kč a 1 x 300 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. d), §13 odst. 3
citované vyhlášky], celkem 2400 Kč.
[23] Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2009
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu