ECLI:CZ:NSS:2009:4.AS.3.2008:66
sp. zn. 4 As 3/2008 - 66
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: Mgr. J. M.,
zast. JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem Senovážné nám. 6, Praha 1, proti
žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2007, č. j. 9 Ca
76/2007 – 21,
takto:
Věc se p o s t u p u je rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojila žalobkyně (dále jen stěžovatelka) proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2007, č. j. 9 Ca 76/2007 – 21 (dále jen „napadené
usnesení“), kterým byla podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 9. 10. 2006, čj. MHMP307233/2006/DOP-01/Rá, jímž bylo zamítnuto
jako nepřípustné její odvolání proti stavebnímu povolení, vydanému Úřadem městské části
Praha 7, odborem výstavby dne 24. 6. 2005 pod č. j. 13562/05/1313/Spec.-ob.66/VF.
Městský soud v Praze v odůvodnění svého usnesení konstatoval, že stěžovatelčina žaloba
nesplňovala náležitosti vyžadované ustanovením §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., protože
neobsahovala žádný žalobní bod, ze kterého by bylo patrno, z jakých skutkových a právních
důvodů považuje žalobkyně napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Vzhledem
k tomu, že stěžovatelka podala tuto žalobu obsahující vadu prostřednictvím držitele poštovní
licence poslední den lhůty, a soudu tak došla až po uplynutí lhůty pro podání žaloby, nevyzýval
soud stěžovatelku k odstranění vad žaloby, protože se již jednalo o nedostatek neodstranitelný.
V této souvislosti městský soud odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu.
Stěžovatelka v kasační stížnosti podané z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), uvedla, že podle jejího názoru vymezila
žalobní body dostatečně určitě, když „lze nad jakoukoliv pochybnost považovat tvrzením žalobě
o povolení stavby konkrétním stavebně právním rozhodnutím proti vůli žalobkyně
na jejím pozemku, označeném podle předpisů katastrálního práva a nesjednání nápravy
ani žalovaným v naříkaném rozhodnutí za natolik zřejmé vymezení skutkových i právních
důvodů nezákonnosti, že ke svému tvrzení postrádá toliko opis napadeného rozhodnutí a důkazy
k prokázání uvedených skutečností.“ Namítla, že žalobce nemusí svá dostatečně
individualizovaná skutková tvrzení podřadit pod konkrétní ustanovení právních předpisů.
Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2007, č. j. 9 Ca 76/2007 – 21, a vrátil věc tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že stěžovatelka podala žalobu
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2006, č. j. MHMP307233/2006/DOP-O1/Rá, kterým
bylo zamítnuto jako nepřípustné její odvolání proti stavebnímu povolení vydané Úřadem městské
části Praha 7, odborem výstavby dne 24. 6. 2005 pod č. j. 13562/05/1313/Spec.-ob.66/VF,
poslední den lhůty. Stěžovatelka přitom v žalobě toliko uvedla, že „výše uvedeným rozhodnutím
byla zkrácena na svých právech, zejména na právu vlastnickém k pozemku p. č. 121 zahrada
v k. ú. Trója, na němž byla povolena stavba: Pražská botanická zahrada – areál západ 1. etapa
a žalobkyně se touto žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, jakož také zrušení
zmíněného stavebního povolení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení“. O šest dní později,
tj. po lhůtě pro podání žaloby, doplnila stěžovatelka svou žalobu prostřednictvím advokáta,
byť jím přiložená plná moc je nesrozumitelná a neurčitá, z něhož již vyplývá, z jakých důvodů
považuje stěžovatelka rozhodnutí žalovaného za nezákonné.
Po provedeném řízení Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl rozsudkem ze dne
21. 5. 2008, č. j. 4 As 3/2008 - 42. V odůvodnění zamítavého rozsudku zejména uvedl,
že se problematikou odmítání vadných podání zabýval opakovaně, např. v rozsudku ze dne
23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 – 40, nebo v rozsudku ze dne 14. 6. 2006,
č. j. 4 Azs 401/2005 - 46, oba dostupné na www.nssoud.cz. Dále připomenul, že otázku
formulace žalobních bodů a nutnosti uvádět konkrétní skutková tvrzení řešil Nejvyšší správní
soud např. ve svém rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, nebo v rozsudku
ze dne 27. 10. 2004, č. j. 4 Azs 149/2004 – 52, či v rozsudku ze dne 19. 2. 2007,
sp. zn. 4 Azs 158/2006, všechny přístupné na www.nssoud.cz. Ve všech těchto případech byl
zaujat názor, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu musí vždy obsahovat alespoň jeden
žalobní bod, z něhož musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce,
příp. žalobkyně napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (§71 odst. 1 písm. d)
a odst. 2 s. ř. s.). Pokud tomu tak není, pak může být tento nedostatek soudem odstraňován
jen ve lhůtě pro podání žaloby. Soud však není povinen vyzývat žalobce k odstranění těchto vad
v případech, kdy lhůta pro podání žaloby již uplynula, neboť takto široce pojímaná povinnost
soudu by zjevně odporovala zásadě dispoziční a zásadě koncentrace řízení, s jejímž souladem
je tento typ řízení koncipován. O takový neodstranitelný nedostatek jde i v případě stěžovatelky,
protože v žalobě podané v zákonné lhůtě pouze uvedla, že byla rozhodnutím žalovaného
zkrácena na vlastnickém právu k pozemku p. č. 121 zahrada v k. ú. Trója, když na něm byla
povolena stavba, což vůbec neodpovídá na otázku, z jakých skutkových a právních důvodů
považuje žalobkyně napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné ve smyslu §71
odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelka se proto mýlí, když uvádí, že v žalobě vymezila dostatečně
určitě důvody, pro které považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka ústavní stížnost, o níž Ústavní soud rozhodl
nálezem ze dne 12. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2170/08 tak, že napadený rozsudek Nejvyššího
správní soudu zrušil, neboť v řízení jež předcházelo jeho vydání bylo porušeno základní právo
stěžovatelky na zákonného soudce garantované čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
V odůvodnění tohoto nálezu Ústavní soud uvedl, že z dokazovávání provedeném ústavním
soudem vyplynulo, že Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí č. j. 2 Azs 54/2007 - 42 vyslovil
právní názor, dle kterého „Za žalobní bod, u něhož je třeba se pokusit o jeho doplnění a upřesnění, je nutno
považovat každé vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech lze dovodit, že tento má napadené
správní rozhodnutí z určitého důvodu za nezákonné.“ Současně Ústavní soud dodal, že z tohoto
právního názoru vycházejí i některá další rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek
ze dne 4. 2. 2009, č. j. 2 As 69/2008 - 148, www.nssoud.cz).
Ústavní soud dále uvedl, že mezi dotčenými senáty Nejvyššího správního soudu (4 As
a 2 As) není sporu o tom, že žaloba ve správním soudnictví musí žalobní bod ve lhůtě pro podání
žaloby obsahovat; rozdílné jsou však požadavky na žalobní bod kladené. Senát 4 As v napadeném
rozhodnutí implicitně odmítl názor senátu 2 Azs.
Ústavní soud uzavřel, že Nejvyšší správní soud se v napadeném rozsudku zřetelně
odchýlil od dřívějšího rozsudku č. j. 2 Azs 54/2007 - 42. Na rozdíl od tohoto rozsudku
požadoval, aby žalobní bod byl dostatečně určitý a konkrétní již ve lhůtě pro podání žaloby. Věc
měla být předložena k rozhodnutí rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu.
Ústavní soud závěrem vyslovil právní názor, že Nejvyšší správní soud má „vydat nové
rozhodnutí nyní již v senátě správně složeném“, jímž je míněn tzv. rozšířený senát Nejvyššího
správního soudu.
Senát 4 As je nadále toho názoru, že žaloba musí ve lhůtě pro podání žaloby obsahovat
alespoň jeden žalobní bod, z něhož musí být patrno, tedy vyplývat odpověď na otázku, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje žalobkyně napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Rozhodující
senát 4 As tak setrvává na právnímu názoru, který je podle odůvodnění nálezu Ústavního soudu
ze dne 12. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2170/08, odlišný od právního názoru již vyjádřeného
v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 54/2007 - 42. Řešení předmětné právní
otázky je přitom nutné pro další postup v řízení o kasační stížnosti.
Za této procesní situace nemůže předkládající senát 4 As, vázán právním názorem
Ústavního soudu, o věci sám rozhodnout, a proto předkládá věc rozšířenému senátu k posouzení
předmětné právní otázky.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Rozšířený senát bude ve věci rozhodovat ve složení: JUDr. Josef Baxa,
JUDr. Miluše Došková, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Ludmila Valentová,
JUDr. Marie Součková, JUDr. Milada Tomková a JUDr. Marie Turková. Účastníci
mohou namítnout podjatost těchto soudců do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděli.
Účastníci řízení mají právo se předmětným právním otázkám vyjádřit ve lhůtě
do 14 dnů od doručení tohoto rozhodnutí.
V Brně dne 8. července 2009
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu