ECLI:CZ:NSS:2009:NAO.16.2009:140
sp. zn. Nao 16/2009 - 140
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce Z. V.,
zastoupeného obecnou zmocněnkyní Z. V., proti žalovaným: 1) Česká republika - Obvodní
soud pro Prahu 4, se sídlem 28. pluku 1533/29b, Praha 10, 2) Česká republika - Městský
soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným
zásahem a proti nečinnosti žalovaných, o námitce podjatosti uplatněné žalobcem,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslav Hubáček není v y l o u č e n
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. Nao 9/2009.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 vede pod sp. zn. 7 C 8/93 řízení o žalobcově soukromoprávní
žalobě (o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, nároku na náhradu mzdy
a souvisejících nárocích). Usnesením ze dne 7. 6. 2007, č. j. 7 C 8/93 - 1798, obvodní soud
ustanovil žalobci opatrovníkem pro uvedené řízení Statutární město Kladno, se sídlem
nám. Starosty Pavla 44, Kladno. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, Městský soud
v Praze však usnesením ze dne 19. 9. 2007 č. j. 68 Co 353/2007 - 1825, napadené usnesení
obvodního soudu potvrdil. Žalobcovu ústavní stížnost proti oběma uvedeným rozhodnutím
Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. III. ÚS 2951/07. (Řízení o obdobné
žalobcově žalobě je u téhož obvodního soudu vedeno i pod sp. zn. 7 C 155/89).
Dne 22. 7. 2008 podal žalobce u Městského soudu v Praze opakovaně doplňovanou
a rozšiřovanou žalobu na ochranu před nezákonnými zásahy a na ochranu proti nečinnosti .
Předmětem této žaloby byla zejména otázka vyznačení doložky právní moci na výše uvedené
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 6. 2007, č. j. 7 C 8/93 - 1798, dále postup
a přípisy žalovaného ad 1) ve věci vedené jím pod č. j. [40] Spr 2297/2002, a postup a přípisy
žalovaného ad 2) ve věci vedené jím pod č. j. Spr 2239/2008.
Městský soud, jenž řízení o této žalobě vedl pod sp. zn. 6 Ca 253/2008, navrhl z důvodu
objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů městského soudu
přikázání věci jinému soudu. Tomuto návrhu Nejvyšší správní soud vyhověl a usnesením ze dne
26. 11. 2008, č. j. Nad 31/2008 - 80, věc podle §9 odst. 1 s. ř. s. přikázal Krajskému soudu
v Praze.
Krajským soudem je věc vedena pod sp. zn. 44 Ca 150/2008. V jejím rámci žalobce
podáním ze dne 4. 2. 2009 vznesl námitku podjatosti soudkyně krajského soudu JUDr. Evy
Havlové.
V průběhu řízení o této námitce před Nejvyšším správním soudem (sp. zn. Nao 9/2009)
žalobce podáními ze dne 19. 2., 23. 2., 2. 3., 9. 3. a 23. 3. 2009 namítal podjatost soudce
JUDr. Jaroslava Hubáčka, člena sedmého senátu, jenž měl o námitce podjatosti JUDr. Havlové
rozhodovat. Uvedl zejména, že JUDr. Hubáček v jeho věci vedené Obvodním soudem
pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 8/93 nesprávně označoval žalovaného zaměstnavatele a způsobil
zbytečné průtahy. Ke svým podáním žalobce předložil kopie usnesení obvodního soudu ze dne
6. 10. 1999, č. j. 7 C 8/93 - 237, blíže neurčeného referátu ze dne 9. 2. 1995, podepsaného
JUDr. Hubáčkem, přípisu místopředsedy obvodního soudu ze dne 26. 5. 1995, č. j. Spr 2030/89,
první strany protokolu o jednání ze dne 20. 10. 1995 ve věci vedené obvodním soudem
pod sp. zn. 7 C 155/89, přípisu místopředsedy obvodního soudu ze dne 14. 2. 1996,
č. j. Spr 1338/95, přípisu obvodního soudu ze dne 9. 2. 1996, sp. zn. 7 C 8/93, a okamžitého
zrušení žalobcova pracovního poměru ze dne 4. 3. 1992.
Ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti dotčený soudce uvedl, že žalobce brojí
proti jeho postupu a rozhodování v letech 1995 a 1996 ve vztahu vůči němu, a to právě
v pracovněprávních sporech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 155/89
a 7 C 8/93. V těchto věcech JUDr. Hubáček zpočátku toliko zastupoval nepřítomného předsedu
senátu 7 C, on sám byl předsedou senátu 19 C. Tyto skutečnosti ale nelze podřadit pod okolnosti
odůvodňující jeho vyloučení z projednávání a rozhodování věci a ani jinak mu nejsou známy
žádné okolnosti, pro které by byl vyloučen. N emá žádný vztah k věci ani k účastníkům, nepodílel
se na projednávání a rozhodování věci v předchozím řízení, podjatý se necítí. Žalobce zná pouze
z úřední činnosti u jmenovaného obvodního soudu. Překážku pak nespatřuje ani ve stížnostech,
které vůči němu žalobce uplatňoval u vedení soudu v letech 1995 a 1996.
Věc byla v souladu s §8 odst. 5 s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 7. 2003, č. j. Nao 28/2003 - 5, publ. pod č. 49/2004 Sb. NSS; všechna citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), předložena k rozhodnutí jinému
senátu Nejvyššího správního soudu, který shledal námitku podjatosti nedůvodnou.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování
soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce
z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být
odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně
dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci
jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které
mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16).
Žalobce opírá námitku podjatosti zejména o tvrzení, že JUDr. Hubáček projednával
v letech 1995 a 1996 u Obvodního soudu pro Prahu 4 jeho soukromoprávní spor
(sp. zn. 7 C 8/93).
Právní úprava §8 odst. 1 věta druhá a třetí s. ř. s. vyjadřuje princip instanční oddělenosti
řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy, a to jako záruku vnitřní nezávislosti soudní
soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. V judikatuře Nejvyššího správního soudu
zabývající se institutem vyloučení soudců (např. usnesení ze dne 2. 9. 2004, č. j. Nao 13/2004 - 54,
publ. pod č. 433/2005 Sb. NSS, či usnesení ze dne 31. 5. 2006, č. j. Nao 7/2006 - 121) je patrný
konzistentní přístup v tom směru, že soudce má čerpat poznatky potřebné pro projednávání
a rozhodování věci z těch pramenů a tím způsobem, jež jsou vlastní té fázi řízení, k níž
je podle pravidel funkční příslušnosti povolán. Z toho plyne, že není kladen důraz na absolutní
neznalost projednávaného případu soudcem, překážkou pro projednání a rozhodnutí věci není
jakékoliv dřívější poznání o dané věci. Ve správním soudnictví tak například v případě žaloby
podané proti „novému“ rozhodnutí správního orgánu (v důsledku zrušujícího soudního výroku)
zpravidla rozhoduje tentýž senát, který nepochybně poznatky o věci již má.
V daném případě tedy bylo nutno zjistit, jestli k seznámení se dotčeného soudce
s podstatou věci nedošlo způsobem, se kterým zákon spojuje jeho vyloučení, a tedy s ohledem
na obsah žalobcovy námitky určit, zda se JUDr. Hubáček svou dřívější účastí na projednávání
a rozhodování věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 8/93, v níž je žalobce
stále účastníkem řízení, nepodílel na projednávání a rozhodování věci v „předchozím soudním
řízení“. Interpretací tohoto pojmu se přitom již Nejvyšší správní soud zabýval (srov. zejména
usnesení ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publ. pod č. 53/2004, a usnesení ze dne
6. 1. 2005, č. j. Nao 56/2004 - 54, publ. pod č. 545/2005 Sb. NSS) a uzavřel, že překážkou,
která je důvodem podjatosti soudce z důvodu podílu na předchozím soudním řízení může být
pouze skutečnost, že by soudce na jiném stupni soudní hierarchie rozhodoval o totožné věci
(totožnost věci je dána totožností účastníků a předmětu řízení), na které se podílel na odlišném
stupni. Jinými slovy kupř. tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté v řízení opravném
u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce.
Tak tomu však v souzené věci nebylo. Z kopií listin předložených žalobcem,
jakož i z tvrzení samotného JUDr. Hubáčka je zřejmé, že tento soudce se v letech 1995 a 1996
u Obvodního soudu pro Prahu 4 účastnil projednávání žalobcovy abnormálně dlouho
(a stále ještě) trvající soukromoprávní věci (sp. zn. 7 C 8/93), jejímž předmětem jsou otázky
neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, nároku na náhradu mzdy a souvisejících
nároků. V následném průběhu tohoto řízení (tedy již bez účasti dotčeného soudce) obvodní soud
usnesením ze dne 7. 6. 2007, č. j. 7 C 8/93 - 1798, ustanovil žalobci opatrovníka. Otázky
související s vyznačením doložky právní moci předmětného usnesení a další postup žalovaných
pak žalobce učinil předmětem správní žaloby na ochranu proti nečinnosti a na ochranu
před nezákonným zásahem správního orgánu, vedené Krajským soudem v Praze
pod sp. zn. 44 Ca 150/2008. A právě v rámci řízení o této žalobě má dotčený soudce rozhodovat
o podjatosti soudkyně krajského soudu JUDr. Evy Havlové.
Z uvedeného, jakož i z oddělenosti rozhodování věcí civilního a správního soudnictví,
nutno dovodit, že předmětné věci, vedené Obvodním soudem pro Prahu 4 a Krajským soudem
v Praze, nevykazují přes jejich určitou souvislost žádné znaky totožnosti vyjma osoby žalobce.
Tyto soudy nejsou v těchto konkrétních věcech v instančním vztahu.
S ohledem na zřejmou odlišnost uvedených věcí pak lze i ve vztahu k již časově poměrně
vzdálené účasti JUDr. Hubáčka na projednávání věci sp. zn. 7 C 8/93 před obvodním soudem
uzavřít, že tento soudce nebude k projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. Nao 9/2009 užívat žádné poznatky, jež by mohly vzbudit pochybnosti
o vnitřní nezávislosti soudních institucí či instancí. Samotná skutečnost, že na Obvodním soudu
pro Prahu 4 projednával a rozhodoval jinou věc téhož účastníka, proto není důvodem
k jeho vyloučení.
Poukázal-li žalobce na skutečnost, že v předmětné soukromoprávní věci JUDr. Hubáček
nesprávně označoval žalovaného (žalobcova zaměstnavatele) a způsobil průtahy, je nutno uvést,
že okolnosti spočívající v postupu soudce či jeho rozhodování v konkrétní věci, zásadně nejsou
samy o sobě, tedy aniž by ukazovaly na důvod jiný (např. na poměr k věci či účastníkům), důvody
relevantními pro vyloučení soudce, neboť v postupu (i nesprávném) soudce při projednávání
konkrétní věci se projevuje samotný výkon soudnictví.
Žádnými dalšími konkrétními skutečnostmi, které by nasvědčovaly důvodům podjatosti
pro poměr uvedeného soudce k věci nebo k účastníkům řízení, námitka odůvodněna nebyla,
stejně tak z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud žádné skutečnosti nasvědčující
podjatosti nezjistil. Okolnosti, ze kterých žalobce dovozuje podjatost, tak nelze bez přistoupení
dalších faktů považovat za skutečnosti, jež by svědčily o existenci zvláštn ího poměru uvedeného
soudce k žalobci, žalovaným či k věci samé, pro nějž by měl mít Nejvyšší správní soud
pochybnosti o jeho nepodjatosti. Za situace, kdy rovněž dotčený soudce vyloučil existenci
skutečností, jež by mohly být důvodem k jeho podjatosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak,
jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Pokud jde o označení žalovaných, podává se, že v řízeních o ochraně proti nečinnosti
správního orgánu a o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního
orgánu je žalovaný určen tvrzením žalobce (§79 odst. 2, §83 s. ř. s.; k tomu srov. blíže
např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2003, č. j. Na 249/2003 - 9,
publ. pod č. 19/2003 Sb. NSS, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2004,
č. j. 3 Ans 2/2004 - 60), a proto Nejvyšší správní soud respektoval žalobcem mnohokráte
zdůrazňované označení žalovaných „Česká republika – Obvodní soud pro Prahu 4“ a „Česká
republika – Městský soud v Praze“.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2009
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu