ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.134.2012:9
sp. zn. 2 As 134/2012 - 9
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 118/16, Praha 1, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2012, č. j. 5 A 126/2012 -
23,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2012, č. j. 5 A 126/2012 - 23,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal dne 6. 3. 2012 Krajskému soudu v Brně žalobu, kterou
se domáhal přezkoumání osmi blíže specifikovaných rozhodnutí žalované.
[2] Usnesením ze dne 3. 8. 2012, č. j. 5 A 126/2012 - 20, vyzval Městský soud v Praze
stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za žalobu v celkové výši 24.000 Kč (8 napadených
správních rozhodnutí při soudním poplatku 3.000 Kč). Protože stěžovatel tento poplatek
nezaplatil, městský soud usnesením napadeným nyní projednávanou kasační stížností řízení
zastavil.
[3] Stěžovatel napadl toto usnesení městského soudu kasační stížností, v níž brojí zejména
proti nepřiměřeně krátké lhůtě sedmi dnů k zaplacení soudního poplatku, požadované navíc
od osoby v hmotné nouzi. Svým postupem tak stěžovateli znemožnil přístup k soudu.
[4] V rámci přezkumu naplnění podmínek řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
v tomto případě netrval, s ohledem na specifický charakter napadeného usnesení městského
soudu, na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení
stěžovatele advokátem. Opačný postup by totiž znamenal jen další řetězení téhož problému
a nebyl by v souladu se zásadou hospodárnosti řízení (viz též rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, publ. pod č. 486/2005 Sb. NSS, či rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, rozhodnutí NSS
dostupná na www.nssoud.cz).
[5] Kasační stížnost je tak podle §102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů („ s. ř. s. “) přípustná, byť nebyl zaplacen soudní
poplatek a stěžovatel není ani zastoupen advokátem. Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal
kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.) a dospěl
k závěru, že je důvodná.
[6] Důvodnost kasační stížnosti je dána s ohledem na prejudikaturu Ústavního soudu a také
Nejvyššího správního soudu k otázce soudních poplatků ve správním soudnictví. Kupř. v nálezu
ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 43/07 (judikatura Ústavního soudu je dostupná
na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud připomenul, že „úprava poplatkové povinnosti či osvobození
od ní, provedená zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, představuje
jeden ze základních momentů podmiňujících právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 Listiny" (viz např. nález
sp. zn. IV. ÚS 162/99, nebo nález sp. zn. I. ÚS 664/03). Z toho plyne, že exces obecného soudu při
rozhodování o výši poplatku podle zákona č. 549/1991 Sb. může dosáhnout takové míry, že zasáhne
i do základního práva podle čl. 36 odst. 2 Listiny, který stanoví zásadu, podle níž, kdo tvrdí, že byl na svých
právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost
takového rozhodnutí. V nálezu sp. zn. I. ÚS 664/03 Ústavní soud konstatoval, že "je na obecných i správních
soudech, aby při interpretaci podústavního práva dosahovaly ústavně konformních výsledků. Ústavně konformním
výsledkem interpretace zákona č. 549/1991 Sb. však nemůže být taková interpretace, podle níž je účastník
řízení povinen platit soudní poplatek za každé správní rozhodnutí, pokud jde o rozhodnutí, která jsou skutkově
a právně zcela identická, týkají se týchž účastníků a jsou vydána týž den, stejným správním orgánem. V tomto
smyslu považuje Ústavní soud interpretaci zákona č. 549/1991 Sb. za protiústavní“ (k tomu obdobně viz
nález sp. zn. II. ÚS 745/06).
[7] Z obsahu spisu je patrno, že podstata nyní projednávané věci je srovnatelná s případy,
řešenými Ústavním soudem v citovaných nálezech. Rovněž v této věci se totiž ve všech osmi
případech jedná o stejné účastníky řízení, napadená správní rozhodnutí jsou vydána stejným
správním orgánem a jsou datována ke stejnému dni. Městský soud se ani nikterak nezabýval jejich
právní podstatou a velmi mechanicky požadoval zaplacení soudního poplatku za každé napadené
rozhodnutí. Tím se dopustil nezákonnosti (potažmo protiústavnosti) ve shora popsaném smyslu.
[8] Jak totiž uvedl Nejvyšší správní soud kupř. i v rozsudku ze dne 24. 3. 2010,
č. j. 1 Afs 113/2009 - 69, založeném na obdobných skutkových okolnostech, městský soud měl
ve stěžovatelově případě povinnost ověřit, zda svou žalobou nenapadá rozhodnutí správního
orgánu, která naplňují podmínky popsané v citovaných nálezech. V případě, že se jedná
o skutkově a právně plně srovnatelné věci, totiž stěžovatele nestíhá povinnost platit soudní
poplatek za žalobu podanou proti každému jednotlivému rozhodnutí. Plně by postačovalo
zaplacení soudního poplatku v jedné věci, v ostatních věcech by pak již městský soud nebyl
oprávněn po stěžovateli jeho zaplacení požadovat. Uvedení důvodů, pro něž městský soud
považoval za případné požadovat po stěžovateli zaplacení soudních poplatků za všechna
napadená rozhodnutí, však v odůvodnění předmětného usnesení absentuje. Rozhodnutí
městského soudu je tak zatíženo vadou ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů).
[9] Proto Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu podle ustanovení §110
odst. 1 věty prvé s. ř. s. zrušil a věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení, v němž je městský soud
podle §110 odst. 4 s. ř. s. vázán právním názorem v tomto rozsudku vysloveným.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. října 2012
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu