ECLI:CZ:NSS:2014:6.AS.222.2014:16
sp. zn. 6 As 222/2014 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Okresní soud Strakonice, Smetanova 455, Strakonice, týkající se řízení o
podání proti postupu Okresního soudu ve Strakonicích při vyřizování žádosti žalobce o
informace ze dne 24. 2. 2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 18. 8. 2014, č. j. 10 Na 39/2014 - 7,
takto:
I. Žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků se zamítá .
II. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
III. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností napadá žalobce shora označené usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým bylo odmítnuto jeho podání
dle §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Důvodem odmítavého rozhodnutí byla skutečnost, že podání trpělo vadami,
které bránily jakémukoli věcnému projednání, a žalobce ani na výzvu soudu vady neodstranil.
[2] V kasační stížnosti doručené zdejšímu soudu dne 1. 9. 2014 vznesl žalobce
(dále jen „stěžovatel“) celou řadu námitek proti postupu krajského soudu. Vzhledem k tomu,
že současně s podáním kasační stížnosti nebyl zaplacen soudní poplatek za řízení a stěžovatel
nepředložil plnou moc udělenou advokátu k zastupování před Nejvyšším správním soudem,
vyzval jej zdejší soud usnesením ze dne 6. 11. 2014, č. j. 6 As 222/2014 – 5 ke splnění těchto
povinností. Stěžovatel reagoval přípisem ze dne 1. 12. 2014, v němž požádal o ustanovení
zástupce a osvobození od soudních poplatků. Přiložil rovněž vlastní prohlášení o majetkových
poměrech a potvrzení Úřadu práce ČR o tom, že je osobou v hmotné nouzi. V daném přípisu
rovněž zdůraznil, že nebude vyplňovat standardní formulář týkající se majetkových poměrů
žadatelů o osvobození od soudních poplatků, jehož vyplnění Nejvyšší správní soud běžně
vyžaduje. Z důvodu takto jasně proklamovaného záměru stěžovatele pokládal Nejvyšší správní
soud za neúčelné a nehospodárné, aby zmiňovaný formulář stěžovateli zasílal.
[3] Z hlediska systematického se zdejší soud nejprve zabýval žádostí o osvobození
od soudních poplatků, neboť na její oprávněnosti je do jisté míry závislé i posouzení návrhu
na ustanovení právního zástupce.
[4] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. „ Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě
neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“.
[5] V daném případě Nejvyšší správní soud nezpochybňuje stěžovatelovu nemajetnost,
která vyplývá ze stěžovatelovy žádosti o osvobození od soudních poplatků a především
z potvrzení Úřadu práce, podle něhož je stěžovatel osobou v hmotné nouzi podle zákona
č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Shledal však,
že s ohledem na charakter sporu, je na místě žádost stěžovatele osvobození od soudních poplatků
zamítnout.
[6] Stěžovatel v žádosti o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků mimo jiné
uvedl, že nebude bez zástupce vysvětlovat , že prohlášení podává v podobě, kterou judikatura zdejšího
soudu považuje za dostatečnou a dále, že „se bez zástupce nebude podepisovat pod listinu , která svým
obsahem není potvrzením, natož na tiskopis nepřijatý vůlí zákonodárného sboru, zaslaný v jediném výtisku a bez
pasáže o udělení souhlasu s poskytováním údajů. Taktéž oznamuje soudu, že nebude sdělovat ryze soukromé
údaje a vzhledem k přiznaným poměrům nerozhodné údaje: např. jaké nosí šaty, v čem bydlí a kolik utrácí“.
[7] Takto formulovaná žádost je podle názoru soudu v daném případě zjevně šikanózní
a není míněna vážně. Jediným jejím smyslem je dosáhnout samostatného rozhodnutí soudu
o žádosti, nikoliv samotné vyhovění žádosti. Jakkoliv dříve zdejší soud i o těchto bizarně
znějících žádostech stěžovatele rozhodoval, jeho judikatura se v tomto ohledu výrazně posunula
a to s ohledem na skutečnost, že stěžovatel svá práva uplatňuje zneužívajícím způsobem a zjevně
vede pouze „spor pro spor“. Soudy včetně soudů správních jsou však povolány k ochraně práv,
nikoliv k tvorbě zcela zbytečných rozhodnutí, která již zjevně nikoho ochránit nemohou,
neboť zde o žádnou ochranu práv nejde.
[8] V této souvislosti Nejvyšší správní soud odkazuje na své dřívější rozhodnutí ze dne
9. 10. 2014, č. j. 4 As 178/2014 - 19, kde zdejší soud uvedl následující. „V případě kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu, jímž bylo podle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnuto podání stěžovatele jako žalobce,
které nesplňovalo zákonné náležitosti, přičemž na výzvu krajského soudu k odstranění vad podání nebylo
reagováno, popř. toto doplnění bylo stěžovatelem výslovně odmítnuto, se jedná o zjevně neúspěšný návrh, za účelem
jehož projednání stěžovateli nelze přiznat osvobození od soudních poplatků.“
[9] V projednávané věci, stejně jako v celé řadě dalších řízení vyvolaných stěžovatelem,
jak je Nejvyššímu správnímu soudu z jeho úřední činnosti známo, se jedná o spor vyplývající
ze stěžovatelova zájmu o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí. Takové spory
má stěžovatel plné právo vést, dává-li mu objektivní právo procesní možnosti tak činit,
a musí v nich mít možnost účinně hájit svá práva. Není však důvod, aby náklady na vedení zcela
neúčelných sporů, které se nikterak nedotýkají právní sféry žalobce (v původním sporu
se žalobce domáhal po žalovaném mimo jiné poskytnutí informací o počtu obálek se zeleným
pruhem na skladě soudu nebo množství statických zařízení pro záznam zvuku v jednacích síních
soudu), a které je zásadně povinen hradit každý žalobce, za stěžovatele pravidelně nesl stát
formou osvobozování od soudních poplatků. Neúčelnost sporu přitom jasně dokládá i znění
kasační stížnosti. Vyplývají z ní totiž pouze bezobsažné invektivy proti práci krajského soudu
obecně a v žádném případě se nejedná o polemiku se závěrem krajského soudu o odmítnutí
podání.
[10] Nejvyšší správní soud se dále zabýval posouzením návrhu na ustanovení zástupce.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může předseda senátu účastníku, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv,
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
[11] Z citace ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. vyplývá, že účastníku řízení lze ustanovit zástupce
tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) je to nezbytně třeba k ochraně jeho
zájmů. Z výše uvedeného je však patrné, že stěžovatel nesplňuje hned první podmínku,
jelikož žádost o osvobození od soudních poplatků byla zamítnuta. Další podmínkou se proto
zdejší soud již zabývat nemusel a návrh na ustanovení zástupce zamítl také.
[12] Nejvyšší správní soud připomíná, že opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel
uplatňuje u soudu svá práva, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva
(viz např. rozsudek ze dne 8. 3. 2012, č. j. 2 As 45/2012 - 11, všechna citovaná rozhodnutí
jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá práva uplatňuje převážně zjevně šikanózním
způsobem a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu
(viz rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13).
[13] V evidenci zdejšího soudu je vedeno ke dni 10. 12. 2014 celkem 1240 spisů, kde žalobce
vystupuje v pozici stěžovatele, resp. navrhovatele. Z evidence zdejšího soudu je dále patrné,
že množství žalobcem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost,
že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená,
že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je však sériovost a stereotypnost
stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů.
[14] Nejvyšší správní soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení již dále nevyzval
stěžovatele k zaplacení soudního poplatku ani předložení plné moci udělené jím advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Ze způsobu, jakým stěžovatel se soudem jedná a jakým
požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta je zřejmé, že další procesní
úkony by jen rozehrály obvyklý písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem,
který naprosto bezúčelně prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců.
Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta
pro řízení o kasační stížnosti a následně o prodloužení lhůty k předložení plné moci udělené
advokátovi, resp. o povolení splátek soudního poplatku. Nejvyšší správní soud však tyto žádosti
zamítne z důvodu svévolného uplatňování práva stěžovatelem a jeho obstrukčního přístupu
k vedení řízení (viz např. usnesení ze dne 8. 8. 2012, č. j. 8 As 71/2012 - 13 a ze dne 4. 10. 2012,
č. j. 8 As 71/2012 - 22, která byla stěžovateli doručena a jejich obsah je mu proto znám).
Výsledkem řízení pak obvykle bývá jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku, nebo,
v případě, kdy jde o řízení od soudních poplatků osvobozené ze zákona, k odmítnutí kasační
stížnosti, pro nesplnění podmínek pro ustanovení zástupce soudem.
[15] Nejvyšší správní soud nepochybuje, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se opakoval i v posuzované věci.
[16] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud usnesením řízení podle §47 písm. c)
za použití §120 s. ř. s. zastavil.
[17] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2014
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu