ECLI:CZ:NSS:2014:8.AFS.107.2014:28
sp. zn. 8 Afs 107/2014 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: T. G., zastoupeného
JUDr. Michalem Vejlupkem, advokátem se sídlem Hradiště 97/4, Ústí nad Labem, proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí
Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2010, čj. 10851/10-1300-500853, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 5. 2014, čj. 15 Af
6/2011 - 46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Finanční úřad v Ústí nad Labem (správce daně) dodatečnými platebními výměry ze dne
24. 11. 2009, čj. 217110/09/214912500379, čj. 217146/09/214912500379, čj. 217159/09/214912500379
a čj. 217170/09/214912500379, žalobci dodatečně doměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací
období 3. čtvrtletí 2005 ve výši 852 150 Kč, 4. čtvrtletí 2005 ve výši 1 870 930 Kč, leden 2006
ve výši 76 950 Kč a únor 2006 ve výši 514 330 Kč.
[2] Finanční ředitelství v Ústí nad Labem rozhodnutím čj. 10851/10-1300-500853 ze dne
2. 12. 2010, zamítlo odvolání žalobce proti vymezeným dodatečným platebním výměrům.
Nejvyšší správní soud poznamenává, že v souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 456/2011 Sb.,
o Finanční správě České republiky, finanční ředitelství zanikla ke dni 1. 1. 2013. V rámci
nedokončených řízení ve správním soudnictví se dnem 1. 1. 2013 jejich nástupcem stalo Odvolací
finanční ředitelství.
II.
[3] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, kterou zamítl Krajský soud v Ústí
nad Labem rozsudkem ze dne 28. 5. 2014, čj. 15 Af 6/2011 - 46.
[4] Krajský soud nevyslechl žalobcem navržené svědky z důvodu, že správní soudnictví není
další instancí, v jejímž rámci by bylo možné důkazními prostředky dále upřesňovat skutkový stav.
Výslech svědků L. K., J. G., R. Š. a P. H . žalobce navrhl až v rámci soudního řízení, přitom mu
nic nebránilo, aby tak učinil již v daňovém řízení. Navrhovaní svědci J. V., J. W., P. K., A. Š. byli
vyslechnuti v rámci daňového řízení a jejich výpovědi byly daňovými orgány vyhodnoceny. Jejich
opakovaný výslech za účelem upřesnění skutkového stavu není přípustný, jelikož je nutno
vycházet ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
[5] Krajský soud se nemohl zabývat námitkou stran neprovedení výslechů svědků J. Č. a J. Z.
a opětovných výslechů P. K. a V. B., protože ji žalobce neuplatnil v žalobní lhůtě ve smyslu §71
odst. 2 a §72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ale až při jednání soudu dne 28. 5. 2014, tedy opožděně. Skutečnost,
že žalobce tuto námitku uplatnil během daňového řízení, není podstatná.
[6] Žalobou napadené rozhodnutí je podle soudu plně přezkoumatelné, v něm učiněné
závěry jsou dostatečným způsobem odůvodněny a provedené důkazní prostředky zcela
přezkoumatelně zhodnoceny.
[7] Krajský soud dále podrobně zrekapituloval průběh důkazního řízení před daňovými
orgány a shledal, že žalobci se nepodařilo prokázat, že smlouvy se společností Metrostav a. s. byly
skutečně uzavřeny na základě činnosti vyvinuté společností KEY Invest s. r. o. a rovněž,
že společnost KEY Invest s. r. o. pro něj fakticky uskutečnila žalobcem deklarované plnění
spočívající ve stavebních a dozorových pracích.
III.
[8] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností z důvodů podle
§103 odst. 1 písm. a) a b) a d) s. ř. s.
[9] Stěžovatel je přesvědčen, že napadený rozsudek je nezákonný, neboť je založen
na nedostatečném důkazním řízení. Tím, že nebyly akceptovány jeho důkazní návrhy,
nemohl unést své důkazní břemeno a nebyly ani zjištěny všechny okolnosti potřebné pro správné
posouzení věci. Stěžovatel s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 10. 2010, čj. 5 Afs 15/2010 - 71, dovodil, že k prokázání svých tvrzení mohl navrhovat
všechny možné důkazní prostředky a že správce daně mohl tyto návrhy odmítnout, pouze pokud
by byly pro věc nerozhodné či nevýznamné. Takový postup musí správce daně řádně
odůvodnit, což se však v posuzovaném případě nestalo. Stěžovatel poukázal na další judikaturu
Nejvyššího správního soudu (konkrétně na rozsudky ze dne 27. 1. 2010, čj. 1 Afs 119/2009 - 63,
ze dne 26. 6. 2007, čj. 8 Afs 65/2005 - 79, ze dne 14. 7. 2008, čj. 8 Afs 70/2007 - 102, a ze dne
24. 3. 2004, čj. 3 Afs 1/2003 - 101), podle které správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro
správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji. Správce daně může po náležitém
odůvodnění odmítnout provést navrhovanou výpověď svědka, pokud daňový subjekt není
schopen vysvětlit, co podstatného k jeho daňové věci může navržený svědek uvést.
[10] Krajský soud podle stěžovatele nesprávně posoudil včasnost námitky neprovedení
výslechů svědků s tím, že je nepodstatné, že stěžovatel tuto námitku uplatnil již v daňovém řízení.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2010, čj. 2 Afs 35/2009 - 131, přitom
platí, že je třeba trvat na provedení důkazů nově navržených v řízení před krajským soudem
tehdy, pokud soud přesvědčivě neodůvodní nadbytečnost jejich provedení a tyto důkazy přitom
nemohly být navrženy již v řízení odvolacím. Uvedené podle stěžovatele prokazuje procesní
pochybení soudu.
IV.
[11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že námitka nedostatečného dokazování
je velice obecná, neboť stěžovatel nerozvedl, které důkazní prostředky daňové orgány
bez odůvodnění odmítly. Pouze pro úplnost dodal, že neprovedl některé důkazy navržené
v odvolacím řízení, nicméně zdůvodnil, proč tak učinil. Ačkoliv žalovaný v odvolacím řízení
rozsáhle doplňoval dokazování, dospěl ke shodnému závěru jako správce daně, a sice
že stěžovatel neprokázal faktické uskutečnění zdanitelného plnění společností KEY Invest s. r. o.
za podmínek a v rozsahu uvedeném na předložených fakturách.
[12] Žalovaný se neztotožnil ani s námitkou, podle které krajský soud nesprávně posoudil
otázku včasnosti námitky o neprovedení výslechu svědků. Stěžovatel tuto námitku nevnesl
v souladu s §71 odst. 2 a §72 odst. 1 s. ř. s. Není přitom podstatné, že ji uplatnil v daňovém
řízení. Odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs 35/2009 - 131, není příhodný,
jelikož se vztahuje na případy, kdy žalobce v žalobě uvádí nově skutečnost, kterou neuplatnil
v daňovém řízení, například proto, že o ní nevěděl nebo ji neměl k dispozici.
V.
[13] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.)
[14] Kasační stížnost není důvodná.
[15] Stěžovatel v kasační stížnosti vznesl námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského
soudu, a to pouhým odkazem na §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Byť je takto uplatněná námitka
velmi obecná a nikterak z ní nelze vyvodit, v čem konkrétně stěžovatel spatřuje nedostatek
důvodů nebo nesrozumitelnost napadeného rozsudku, Nejvyšší správní soud se jí zabýval
z důvodu, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí jednak vylučuje jeho věcný přezkum a jednak
představuje pochybení krajského soudu, k němuž Nejvyšší správní soud musí přihlížet i z úřední
povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Namítané pochybení nicméně zdejší soud neshledal. Jak vyplývá
i z rekapitulační části tohoto rozsudku, krajský soud se zabýval nejprve procesními otázkami
(tím, zda a které svědky vyslechne, ke kterým žalobním námitkám může přihlédnout)
a přezkoumatelností žalovaného rozhodnutí. Poté podrobně hodnotil, zda stěžovatel unesl
v daňovém řízení důkazní břemeno. Z napadeného rozsudku je zřejmé, jaká hlediska krajský soud
považoval za významná pro rozhodnutí a na základě jakých úvah uzavřel, že jednotlivé námitky
jsou nedůvodné nebo opožděné. Skutečnost, že se stěžovatel s důvody rozsudku neztotožňuje,
neznamená, že tyto důvody nejsou dostatečné pro závěry, k nimž krajský soud dospěl.
[16] Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani námitku, podle které krajský soud
nesprávně rozhodl o opožděnosti žalobní námitky, kterou stěžovatel brojil proti tomu, že v řízení
před žalovaným nebyli vyslechnuti jím navržení svědci.
[17] S ohledem na §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy bylo žalobci
oznámeno rozhodnutí. Podle §71 odst. 2 věty třetí s. ř. s. může žalobce rozšířit žalobu na dosud
nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání
žaloby. Krajský soud je těmito žalobními body zásadně vázán (§75 odst. 2 s. ř. s.). Soudní řád
správní tedy neumožňuje, aby žalobce vznášel nové námitky po uplynutí lhůty pro podání žaloby
(viz také rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2004, čj. 1 Afs 25/2004 - 69, nebo
ze dne 17. 12. 2007, čj. 2 Afs 57/2007 - 92, všechna rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz).
[18] Nejvyšší správní soud z předloženého soudního spisu ověřil, že rozhodnutí žalovaného
bylo žalobci doručeno dne 6. 12. 2010 (pozn. NSS – žalobce přitom v žalobě uvedl, že se tak
stalo již dne 2. 12. 2010). Lhůta pro podání žaloby tudíž uplynula dne 6. 2. 2011. Žalobce napadl
toto rozhodnutí žalobou u krajského soudu dne 28. 1. 2011. V žalobě zpochybnil správnost
skutkových závěrů učiněných žalovaným a vyhodnocení důkazů týkajících se smluvního vztahu
mezi ním a společností KEY Invest s. r. o. Námitku, že správce daně neakceptoval jeho návrh
ze dne 24. 9. 2009 na provedení svědeckých výpovědí J. Č. a J. Z. a dále na opětovné provedení
svědeckých výpovědí P. K. a V. B., čímž mu znemožnil unést jeho důkazní břemeno, stěžovatel
uplatnil až při jednání před krajským soudem dne 28. 5. 2014 (viz protokol o jednání, č. l. 43
spisu krajského soudu). Stěžovatel tedy v žádné žalobní námitce daňovým orgánům nevytýkal, že
neprovedly výslech navrhovaných svědků. Neučinil tak ani ve zbývající lhůtě, v níž mohl uplatnit
další žalobní body. Učinil tak až při jednání před krajským soudem, tedy více než tři roky po
uplynutí lhůty pro podání žaloby.
[19] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že pokud žalobce doplní žalobu po uplynutí
dvouměsíční lhůty pro podání žaloby o další argumenty, je třeba rozlišit, zda tyto argumenty
pouze upřesňují či podrobněji rozvíjejí námitky uplatněné v žalobě, nebo zda nepřípustně
rozšiřují žalobu o další žalobní body (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 7. 2005, čj. 2 Azs 134/2005 - 43, nebo ze dne 27. 11. 2013, čj. 8 Afs 29/2013 - 44). Z obsahu
podané žaloby ovšem nelze dovodit, že by námitku nevyslechnutí navržených svědků v daňovém
řízení, bylo možno považovat za upřesnění či rozvinutí žalobních bodů, uplatněných ve lhůtě
pro podání žaloby.
[20] Na závěr o opožděnosti uplatněné námitky nemůže mít vliv skutečnost, že stěžovatel
vznesl tuto námitku již v daňovém řízení. Správní řízení a řízení před správními soudy jsou dvě
odlišná řízení vedená před odlišnými orgány. Řízení před správními soudy není pokračováním
správního (daňového) řízení, nýbrž soudní kontrolou jeho zákonnosti, vystavěnou na kasačním
principu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2011, čj. 8 As 27/2010 – 75).
Pro možnost věcného přezkumu takové námitky je proto podstatné primárně to, zda ji stěžovatel
řádně uplatnil v žalobní lhůtě ve smyslu §71 odst. 2 a §71 odst. 2 s. ř. s. Uplatnění určité námitky
v daňovém řízení proto nemá vliv na posouzení včasnosti uplatnění téže námitky v řízení před
krajským soudem.
[21] Neobstojí ani odkaz stěžovatele na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
1. 6. 2010, čj. 2 Afs 35/2009 - 131 (pozn. NSS: stěžovatelem citovaná pasáž pochází
z předcházejícího rozsudku ze dne 22. 5. 2009, čj. 2 Afs 35/2009 - 91, který byl zrušen Ústavním
soudem; stěžovatelem odkazovaná část argumentace však nebyla Ústavním soudem
zpochybněna), neboť nedopadá na nyní posuzovanou problematiku. Předmětná část uvedeného
rozsudku se vztahovala k situaci, kdy žalobce navrhl v žalobě provedení důkazů, které neuplatnil
v daňovém řízení. Uvedený rozsudek ale nijak neřešil otázku, zda má soud přihlédnout
k opožděně uplatněné žalobní námitce neprovedení důkazu výslechem svědků v daňovém řízení.
[22] Stěžovatel v kasační stížnosti dále namítl, že „během řízení nedošlo k dostatečnému dokazování“,
přičemž nebyly akceptovány jeho důkazní návrhy, a proto nemohl unést své důkazní břemeno.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že takto uplatněná námitka je velice obecná a nelze
z ní vyvodit, zda k uvedenému pochybení mělo dojít v soudním nebo v daňovém řízení.
Stěžovatel rovněž neupřesnil, které konkrétní důkazy nebyly zohledněny. S ohledem na kontext
uplatněné kasační námitky, kdy stěžovatel následně poukázal na judikaturu vztahující
se k dokazování v daňovém řízení a situacím, za nichž správce daně může odmítnout navrhovaný
důkaz svědeckou výpovědí, má Nejvyšší správní soud za to, že stěžovatelem uplatněná námitka
nedostatečného dokazování se vztahovala k daňovému řízení (ke shodnému závěru dospěl soud
také v souvisejících rozsudcích ze dne 14. 8. 2014, čj. 9 Afs 194/2014 – 63 a ze dne 8. 9. 2014,
čj. 8 Afs 106/2014 - 26, v nichž soud posuzoval kasační stížnost téhož stěžovatele). Jak již bylo
vyloženo výše, tuto námitku krajský soud správně označil za opožděnou. Za této situace
se jí proto Nejvyšší správní soud nemohl věcně zabývat, protože ji nemohl hodnotit ani krajský
soud. Ani v pouhé stěžovatelově citaci judikatury Nejvyššího správního soudu pak nelze shledat
samostatně přezkoumatelný kasační bod.
[23] Nejvyšší správní soud neshledal napadený rozsudek krajského soudu nezákonným
ani nepřezkoumatelným, proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[24] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 8. září 2014
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu