ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.106.2013:46
sp. zn. 8 As 106/2013 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: LONDA, spol. s r. o.,
se sídlem Křemencova 4, Praha 1, zastoupeného JUDr. Tomášem Jindrou, advokátem se sídlem
U Prašné brány 3, Praha 1, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem
Škrétova 44/6, Praha 2, za účasti: 1) JUKE BOX, spol. s r. o., se sídlem Karla Svobody 130/95,
Ostrava, zastoupeného JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou se sídlem Dělnická 434/1a,
Havířov, 2) Rádio Pálava, s. r. o., se sídlem Brněnská 3163/38, Hodonín, proti rozhodnutí
žalované ze dne 21. 3. 2013, čj. FOL/1606/2013, o kasační stížn osti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2013, čj. 6 A 135/2013 – 57,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 21. 3. 2013, čj. FOL/1606/2013, udělila osobě zúčastněné
na řízení 1) (dále též „vítězný uchazeč“) licenci k provozování rozhlasového vysílání
prostřednictvím pozemních vysílačů se souborem technických parametrů Ostrava město
99,9 MHz/100 W pro program Radio Čas Rock na dobu 8 let (§18 zákona č. 231/2001 Sb.,
o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů). Žádosti
ostatních žadatelů žalovaná zamítla.
II.
2. Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze,
který ji rozsudkem ze dne 10. 10. 2013, čj. 6 A 135/2013 – 57, zamítl. Rozsudek městského
soudu, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí správních soudů, je dostupný
na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje.
III.1
3. Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
4. Stěžovatel namítl, že městský soud nesprávně vyhodnotil kritérium „ transparentnost
vlastnických vztahů “. Přístup žalované byl diskriminační, pokud stěžovateli přidělil méně bodů
než vítěznému uchazeči pouze proto, že majetková struktura většinového vlastníka stěžovatele
je komplikovanější. Žalovaná i městský soud opomněli vyhodnotit toto kritérium obsažené v §17
odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb. z pohledu teleologického výkladu. Účelem předmětného
ustanovení je zabránit obcházení zákonných limitů stanove ných v §56 téhož zákona,
např. prostřednictvím anonymních akcií. Takový postup je v případě stěžovatele téměř
vyloučený, a to právě i s ohledem na větší počet koncových vlastníků, protož e jakákoliv změna
vlastnické struktury je komplikovanější. Většinový vlastník stěžovatele působí na mediálním trhu
dlouhodobě a jeho majetková struktura je dlouhodobě stabilní. Jakékoliv obavy žalované
o budoucím vývoji jsou zcela nepodložené. Nižší hodnocení stěžovatele bylo nedůvodné
a nezákonné.
5. Žalovaná pochybila také při hodnocení kritéria „podpora původní tvorby“ [§17 odst. 1 písm. e) zákona č. 231/2001 Sb.], zejména při posuzování podkladů doložených vítězným
uchazečem. Již v žalobě stěžovatel upozornil, že některé důkazy předložené vítězným uchazečem
mají původ v nezákonném vysílání programu Čas Rock bez udělené licence. Městský soud
se nesprávně ztotožnil se závěrem žalované, podle kterého je rozhodné, zda žadatel o licenci
podporu původní tvorby a případnou spolupráci se začínajícími umělci „nějak doloží do spisu“.
Soud měl zkoumat činnost a způsob vysílání vítězného uchazeče.
6. Stěžovatel připustil, že za určitých podmínek se dá souhlasit se závěrem, že žalovaná není
povinna zkoumat splnění podmínek předmětného kritéria z úřední povinnosti. Nelze ovšem
přijmout, že žalovaná věděla o nezákonném vysílání vítězného ucha zeče, a přesto jej ignorovala
a vzala za náležitý podklad „cokoliv“, co bylo doloženo do spisu. V žalobě stěžovatel upozornil
na několik řízení, v nichž se bránil proti nezákonnému vysílání vítězného uchazeče
před městským soudem.
7. Postup žalované vzbuzuje dojem, že se dodatečně snažila legalizovat protiprávní vysílání
Radia Čas Rock, namísto toho, aby jej sankcionovala. Tomu nasvědčuje i označení vítězného
uchazeče jako Radio Čas – FM „s více vysílacími okruhy“. Takový pojem zákon č. 231/2001 Sb.
nezná a lze jej považovat za eufemismus pro vysílání více programů bez licence. Žalovaná neměla
vůbec přihlížet k podkladům opírajícím se o nezákonné vysílání, pokud tak učinila, výrazně
překročila meze správního uvážení. Městský soud pochybil, nezkoumal- li takto závažné námitky.
8. Stěžovatel nesouhlasil ani s hodnocením kritéria „podpora menšin“. Městský soud nesprávně
přisvědčil výkladu žalované, že drogově závislá mládež nespadá pod pojem „menšina“ ve smyslu
§17 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb.
9. Základní charakteristikou menšiny je skutečnost, že sama sebe za menšinu považuje. Toto
sebeuvědomění zcela jistě existuje i u drogově závislé mládeže, kterou stěžovatel hodlal
podporovat ve spolupráci s nevládními organizacemi, zabývajícími se drogovou prevencí.
Stěžovatel se neztotožnil se závěrem městského soudu, že „ není zřejmé, v čem žalobce považuje kulturu
drogově ohrožené mládeže za tak odlišnou, aby její rozvoj vyžadoval samostatný přístup “. Důležitost této
problematiky dokládá existence protidrogového výboru na úrovni vlády České republiky.
Bagatelizace přínosu působení na tuto menšinu ze strany žalované i městského soudu
je nepochopitelná a není v souladu s §17 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb.
III.2
10. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III.3
11. Osoba zúčastněná na řízení 1) navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Poukázala na to,
že stěžovatel pouze zopakoval žalobní námitky, aniž by je rozvedl nebo upřesnil konkrétní
pochybení městského soudu. Stěžovateli nelze přisvědčit, že by žalovaná nebo městský soud
opomněli teleologický výklad §17 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb. Předmětné ustanovení
má za cíl zamezit nebezpečí skrytého zneužití médií k prosazování dílčích politických,
ekonomických nebo jiných soukromých zájmů. Proto je třeba klást důraz na otevřenost, obecnou
známost a faktickou zjistitelnost osob vykonávajících vliv na provozovatele vysílání.
12. Ve vztahu k podpoře původní tvorby stěžovatel nevytkl žádné procesní či jiné pochybení,
ani neupřesnil, v čem měla žalovaná vybočit z mezí správního uvážení nebo porušit pravidla
logického usuzování. Žalovaná své hodnocení náležitě odůvodnila. Argumentace týkající
se nelegálního vysílání programu Čas Rock je nepodstatná, nepodložená a neměla by být
v předmětném řízení vůbec posuzována. Jde o účelovou snahu žalobce, jak očernit vítězného
uchazeče.
13. Podle osoby zúčastněné na řízení 1) nelze ani při nejlepší vůli hovořit o kultuře drogově
závislých, a považovat tak kritérium podle §17 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. v případě
stěžovatele za naplněné, jakkoliv je tato činnost obecně záslužná.
III.4
14. Osoba zúčastněná na řízení 2) se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
IV.
15. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
16. Kasační stížnost není důvodná.
17. Úvodem Nejvyšší správní soud připomíná, že na udělení licence k provozování
rozhlasového vysílání prostřednictvím pozemních vysílačů není právní nárok (§12 odst. 4 zákona
č. 231/2001). Žalovaná vydává rozhodnutí o udělení licence a zamítnutí žádo stí případných
dalších uchazečů na základě správního uvážení. Otázka správního uvážení je bohatě
rozpracována v judikatuře i v řadě akademických prací, soud na tomto místě pouze stručně
shrnuje, že v případě správního uvážení zákon poskytuje správnímu orgánu ve stanovených
hranicích volný prostor k úvaze (a rozhodnutí). Správní uv ážení se uplatní tehdy, pokud
s existencí určitého skutkového stavu není v příslušné právní normě jednoznačně spojen jediný
nutný právní následek a zákonodárce dává správnímu orgán u možnost zvolit po zvážení daných
okolností jedno z více řešení předvídaných právní normou [viz např. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 7. 2004, čj. 5 Azs 105/2004 - 72, č. 375/2004 Sb. NSS, ze dne
23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002 – 42, č. 906/2006 Sb. NSS, ze dne 23. 10. 2008,
čj. 8 As 56/2007 - 151, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2001,
sp. zn. I. ÚS 229/2000, ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. I. ÚS 1744/08, nebo ze dne 23. 10. 2009,
sp. zn. IV. ÚS 226/09, příp. srov. např. Mates P., Správní uvážení v judikatuře správních soudů,
26. 8. 2010, pravniradce.ihned.cz (on-line přístup dne 14. 4. 2014), a zejm. seznam literatury
v poznámce pod čarou č. 1 uvedeného článku].
18. Z povahy tohoto rozhodnutí vyplývá také rozsah soudního přezkumu. Skutečnosti
významné pro rozhodování o žádostech o udělení licence jsou stanoveny v §17 zákona
č. 231/2001 Sb. Tato kritéria nejsou exaktně měřitelná a pone chávají žalované prostor,
aby v zákonem stanoveném rámci zhodnotila a porovnala míru jejich naplnění u jednotlivých
uchazečů. Správní soudy v rámci přezkumu rozhodnutí o udělení licence nejsou povolány
k tomu, aby nahradily hodnocení žalované a samy vyhodnotily, který ze žadatelů zákonná kritéria
naplnil v největší míře. Ani v případě, že by soud rozhodné s kutečnosti hodnotil odchylně
od žalované, nemůže nahradit činnost žalované, protože by tím překročil svou pravomoc
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2013, čj. 9 As 48/2012 – 69).
19. Soudům ve správním soudnictví přísluší (k námitkám neúspěš ných uchazečů o licenci)
především posoudit, zda hodnocení žalované nevybočilo ze zákonných mezí a mezí správního
uvážení, případně zda žalovaná toto uvážení nezneužila (viz §78 odst. 1 s. ř. s.). Soudy
tak mohou přezkoumat zejména, zda je rozhodnutí řádně odůvodněno, zda jsou v něm uvedena
kritéria, podle kterých byly žádosti posuzovány, jak tato kritéria naplnil vítězný uchazeč a jeho
srovnání s neúspěšnými žadateli, zda byly na všechny žadatele klad eny stejné požadavky,
příp. zda má hodnocení žalované oporu ve spisu či zda nevybočilo z mezí logického uvažování.
Pokud žalovaná dostála těmto požadavkům, správní soudy nejsou povolány k přehodnocení
jejích závěrů (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2004,
čj. 3 As 24/2004 - 79, č. 739/2006 Sb. NSS, nebo ze dne 8. 2. 2012, čj. 7 As 138/2011 – 251).
20. Obdobně v případě, kdy právní norma obsahuje neurčité právní pojmy, správní soud
posuzuje především, zda úvaha správního orgánu neodporuje zásadám logiky a má dostatečnou
oporu ve zjištěných skutečnostech (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
čj. 8 As 56/2007 – 151).
21. V těchto mantinelech se pohyboval i soudní přezkum v nyní posuzované věci.
22. Nejvyšší správní soud předně nepřisvědčil stěžovateli, že žalovaná překročila správní
uvážení tím, že při hodnocení kritéria „podpora původní tvorby“ podle §17 odst. 1 písm. e) zákona
č. 231/2001 Sb. přihlédla ke skutečnostem, které vítězný uchazeč doložil vysíláním programu
Radio Čas Rock, jenž byl podle stěžovatele vysílán protiprávně. Protiprávnost vysílání
předmětného programu stěžovatel dokládal odkazem na řízení vedená před městským soudem
pod sp. zn. 7 A 24/2012, sp. zn. 8 A 159/2012 a sp. zn. 10 A 140/2012.
23. Tato řízení se týkala kmitočtu Nový Jičín 91,6 MHz (sp. zn. 7 A 24/2012), kmito čtu
Bruntál 88,9 MHz (sp. zn. 8 A 159/2012) a kmitočtu Valašské Meziříčí Štěpánov 87,9 MHz
(sp. zn. 10 A 140/2012), které byly přiděleny osobě zúčastněné na řízení 1) pro vysílání Radia Čas
Rock v rámci řízení o změně skutečností uvedených v žádosti o lice nci. Jakkoliv městský soud
shledal pochybení žalované při vydání předmětných rozhodnutí (rozsudek městského soudu
ve věci sp. zn. 7 A 24/2012 byl potvrzen i rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 3. 2013, čj. 4 As 63/2012 – 52), nemůže mít tato skutečnost vliv na udělení licence osobě
zúčastněné na řízení 1) v nyní posuzované věci. Osoba zúčastněná na řízení 1) totiž svou žádost
neopřela o skutečnosti, které by souvisely s vysíláním Radia Čas Rock na kmitočtech přidělených
ve výše citovaných řízeních. Ze žádosti o licenci osoby zúčastněné na řízení 1) vyplývá,
že podporu původní tvorby dokládala skutečnostmi a písemnými podklady (konkrétní pořady
Radia Čas Rock, vydávání alb hudebních skupin působících v regionu a organizace koncertů),
které souvisely s vysíláním Radia Čas Rock na kmitočtech Godula 89,5 MHz a Opava 89,7 MHz
(srov. s. 3 a 10–11 předmětné žádosti). Stěžovatel nijak nezpochybnil, že vysílání osoby
zúčastněné na řízení 1) na těchto kmitočtech bylo v souladu se zákonem. Předmětná námitka
se proto míjela s předmětem nyní posuzovaného řízení a nemohla být úspěšná.
24. Nejvyšší správní soud neshledal překročení mezí správního uvážení ani v tom,
že žalovaná přidělila při hodnocení kritéria „transparentnost vlastnických vztahů “ větší počet bodů
osobě zúčastněné na řízení 1), která má pouze jednoho vlastníka – fyzickou osobu, oproti
stěžovateli, jehož vlastnická struktura zahrnovala v době vydání rozhodnutí žalované několik
stupňů, které byly doloženy rozsáhlými podklady. Žalovaná vysvětlila dostatečným
a přezkoumatelným způsobem, že považuje za splněné dílčí kritérium doložení koncových
vlastníků v době podání žádosti, ale shledala určité riziko v možném budoucím převodu podílů
ve vlastnické struktuře stěžovatele. Vzhledem ke komplikovanosti této st ruktury by v budoucnu
mohlo být obtížené zjistit koncové vlastníky. Městský sou d nepochybil, pokud uzavřel,
že hodnocení žalované nevybočuje z mezí logické úvahy. V kasační stížnosti stěžovatel tento
závěr nezpochybnil, pouze setrval na svých žalobních námitkách. Ostatně obdobně obecně
formulovanými námitkami stěžovatele se Nejvyšší správní soud za býval již v rozsudku ze dne
27. 1. 2014, čj. 8 As 3/2013 – 50, v němž uzavřel, že žalovaná nebyla povinna přiznat stěžovateli
maximální počet bodů ani shodný počet bodů jako vítěznému uchazeči, pokud nezjistila
ve vlastnické struktuře stěžovatele cokoliv prima facie protizákonného. Stěžovatel nevznesl žádné
argumenty, pro které by se Nejvyšší správní soud musel od svého dříve vysloveného názoru
odchýlit.
25. Obdobný závěr platí také ve vztahu k poslední uplatněné námitce týkající se posouzení
kritéria podpory menšin a otázky, zda lze za menšinu ve smyslu §17 odst. 1 písm. g) zákona
č. 231/2001 Sb. považovat drogově závislou mládež. Také k této otázce se Nejvyšší správní soud
již vyslovil v rozsudku čj. 8 As 3/2013 – 50, na který v plné míře odkazuje. Stěžovatel nenabídl
žádné další argumenty nad rámec těch, které již uplatnil ve věci sp. zn. 8 As 3/2013. Neupřesnil
ani v čem konkrétně mělo spočívat překročení mezí sprá vního uvážení žalované, pokud přidělila
více bodů vítěznému uchazeči, který opřel svou žádost o podporu všech národnostních menšin
(zejm. romské menšiny) formou zařazování informací z jejich kulturního, sportovního
a společenského života a který zaměstnává romského moderátora. Předmětná námitka proto
nebyla důvodná.
26. Nejvyšší správní soud neshledal napadený rozsudek městského soudu nezákonným, proto
kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
27. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší spr ávní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jinak právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože
jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
28. Podle §60 odst. 5 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. mají osoby zúčastněné na řízení právo
na náhradu jen těch nákladů řízení, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinností uložených
soudem. Nejvyšší správní soud neuložil osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti
a zároveň neshledal, že by zde existovaly důvody hodné zvláštního zřetele pro přizná ní nákladů
řízení, proto rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 9. června 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu