ECLI:CZ:NSS:2016:6.AS.134.2016:6
sp. zn. 6 As 134/2016 - 6
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Krajský soud v O s t r a v ě, Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava, týkající se žaloby proti
usnesení žalovaného ze dne 17. 3. 2016, č. j. 22 A 12/2016 – 31, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2016, č. j. 22 A 57/2016 – 6,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou domáhal zrušení v návětí označeného usnesení Krajského soudu
v Ostravě, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti jinému soudnímu rozhodnutí vydanému
v soudním řízení správním. Krajský soud v Ostravě nyní napadeným usnesením žalobu odmítl
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť nebyly splněny podmínky řízení, tento nedostatek byl
neodstranitelný, a nebylo proto možné v řízení pokračovat. Žalobce totiž nenapadá rozhodnutí
správních orgánů, nýbrž rozhodnutí soudů a domáhá se něčeho, co soudní řád správní,
ale i právní řád jako celek nepřipouští.
[2] Ve stejném duchu žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení Krajského soudu
v Ostravě kasační stížností, resp. „námitkou zmatečnosti“, jak svůj úkon nazval. Tento procesní
návrh předložil Krajský soud v Ostravě Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí,
neboť obsahově se jedná opravný prostředek proti rozhodnutí krajského soudu vydanému
v soudním řízení správním, přičemž právní řád nezná jiný opravný prostředek než kasační
stížnost.
[3] Nejvyšší správní soud opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel podává
u soudů návrhy na zahájení řízení, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva
(srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 45/2012 - 11 ze dne
8. 3. 2012, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel
svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem a výsměšnou formou a nesoudí se veden
snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu (srov. k tomu obdobně
rozsudek ze dne 7. 6. 2012 č. j. 2 As 82/2012 - 13). V evidenci zdejšího soudu je vedeno ke dni
doručení kasační stížnosti celkem 335 spisů, kde žalobce vystupuje v pozici stěžovatele,
resp. navrhovatele. Z evidence zdejšího soudu je dále patrné, že množství žalobcem vedených
sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství sporů,
přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující
je sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním obdobných
či zcela identických argumentů.
[4] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti,
protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden
snahou vést „spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné – stěžovatel
užívá institutu správní žaloby jako náhrady za kasační stížnost, tedy aby napadl u jednoho
krajského soudu rozhodnutí jiného krajského soudu, případně rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu, které ani žalobou napadeno být logicky nemůže, přičemž tyto své úkony dále řetězí –
a kasační stížnost proti odmítavému usnesení Krajského soudu v Ostravě je tak zcela zjevně
bez naděje na úspěch. Nejvyšší správní soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení
nepřistoupil k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k zaplacení
soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Zdejšímu soudu je totiž z úřední činnosti známo
(srov. např. věci vedené pod sp. zn. 7 As 176/2012 či sp. zn. 2 As 245/2015), že shora uvedené
výzvy vůči stěžovateli neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy
naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem, který prodlužuje
řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud však tyto žádosti zamítne, neboť shledá kasační stížnost zjevně bezúspěšnou. Výsledkem
řízení pak obvykle bývá jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz např. usnesení
ze dne 4. 11. 2015 č. j. 2 As 223/2015 - 43 či ze dne 8. 10. 2015 č. j. 3 As 185/2015 - 40,
která byla stěžovateli doručena a jejich obsah je mu proto znám).
[5] Nejvyšší správní soud nepochyboval, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se opakoval i v posuzované věci. Jako v jiných obdobných věcech – srov. např. usnesení
č. j. 6 As 262/2015 - 7 ze dne 30. listopadu 2015 – proto i tuto kasační stížnost Nejvyšší správní
soud a limine odmítá pro vady podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s., s odkazem
na odůvodnění, jehož se stěžovateli bezpočtukrát již dostalo, např. právě v posledně citovaném
usnesení č. j. 6 As 262/2015 - 7. Krom toho má 6. senát pochybnost, zda takto koncipovanou
kasační stížnost vůbec lze obsahově za vážně míněnou kasační stížnosti považovat
a zda by správně podání stěžovatele nemělo být zapsáno do rejstříku Na a vyřízeno neformálně
přípisem, příp. vzhledem k jejich sériovosti a stereotypnosti založeno bez odpovědi.
[6] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. června 2016
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu