ECLI:CZ:NSS:2017:2.AS.52.2017:25
sp. zn. 2 As 52/2017 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudkyň JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: A. H.,
proti žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 16, Brno, proti usnesení
žalovaného ze dne 7. 4. 2016, č. j. 29 A 41/2016 – 22, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2017, č. j. 62 A 80/2016 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností ze dne 19. 2. 2017 se žalobce, jakožto stěžovatel, domáhá zrušení shora
označeného usnesení (dále jen „napadené usnesení“) Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský
soud“). Napadeným usnesením byla odmítnuta stěžovatelova žaloba z důvodu, že směřovala
proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví. Krajský soud zejména konstatoval, že žalobou
napadené rozhodnutí nelze v režimu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumat. Proti žalobou napadenému rozhodnutí
nejsou opravné prostředky přípustné, o čemž byl stěžovatel v rozhodnutí žalovaného poučen.
Jelikož rozhodnutí žalovaného není rozhodnutím správního orgánu, nelze proti němu brojit
správní žalobou dle §65 s. ř. s.
V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že nebyly splněny podmínky řízení před krajským
soudem, ve věci jednal nezákonný úředník, stěžovatel neměl příležitost vyjádřit se k podjatosti
členů příslušného senátu krajského soudu, stejně jako že krajský soud nebyl k vydání napadeného
usnesení příslušný. K tomu stěžovatel dále uvedl, že napadeným usnesením byl nesprávně poučen
o možnosti podat opravný prostředek, neboť proti napadenému usnesení nelze podat kasační
stížnost, nýbrž toliko odvolání.
Stěžovatel dále v rámci kasační stížnosti vznesl námitku podjatosti proti členům
příslušného senátu krajského soudu ve složení JUDr. David Raus, Ph.D., Mgr. Kateřina
Kopečková, Ph.D., a Mgr. Petr Šebek.
Konečně pak stěžovatel požádal Nejvyšší správní soud o nařízení jednání a sdělil,
že kasační stížnost odůvodní nejpozději ve lhůtě do 8. 5. 2018, což zdůvodnil velkým množstvím
soudní korespondence a čerpáním dovolené.
Kasační stížnost je nepřípustná pro nedostatek podmínek řízení dle §46 odst. 1 písm. a)
ve spojitosti s §120 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
a to z dále uvedených důvodů.
Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že nyní projednávaná kasační stížnost je další
z řady věcí, v nichž stěžovatel podává opakované žaloby a další podání, která směřují proti aktům
rozhodovací činnosti soudů. Jak je Nejvyššímu správnímu soudu známo z jeho úřední činnosti,
stěžovatel obdobný postup volil i v mnoha jiných věcech (viz k tomu např. řízení vedené
u zdejšího soudu pod sp. zn. 1 As 5/2015, 6 As 261/2014, 6 As 251/2014, 3 As 179/2014,
2 As 163/2014, 2 As 162/2014, 7 As 134/2014, 2 As 351/2016 a desítky dalších řízení).
Stěžovatel v těchto věcech podává „správní žaloby“ proti rozhodnutím soudů vydaným
(zejména) ve správním soudnictví. Poté, co krajský soud takové žaloby usnesením odmítne,
stěžovatel buď daná usnesení napadne další žalobou, nebo proti nim podá kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud kasační stížnosti stěžovatele v těchto věcech buď odmítne, anebo řízení
o nich zastaví pro nezaplacení soudního poplatku (poté, co žádosti stěžovatele o osvobození
od soudních poplatků zamítne s odůvodněním, že se v daných věcech jedná o „zjevně neúspěšné
návrhy“ ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s.). Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pak stěžovatel
napadá dalšími „správními žalobami“, čímž v konečném důsledku vytváří jakýsi „bludný kruh“,
v němž se již dávno ztratila podstata věci, ve které se původně soudil. Jak Nejvyšší správní soud
uvedl například v usnesení ze dne 29. 10. 2014, č. j. 2 As 162/2014 – 42, „z procesního postupu
stěžovatele, a to nejen v nyní posuzované věci, je zřejmé, že mu jde zejména o generování dalších a dalších soudních
rozhodnutí, o (…) bezobsažné souzení se pro souzení.“ Příhodně charakterizoval tento stav Nejvyšší
správní soud také v usnesení ze dne 18. 2. 2015, č. j. 1 As 5/2015 – 36: „z podání stěžovatele nelze
dovozovat, že by jeho snahou byla ochrana jeho veřejných subjektivních práv, ale pouze zpochybňování jednotlivých
rozhodnutí soudů v nekonečně se řetězícím procesu, jevícím znaky obstrukční hry bez smysluplného významu“.
V nynější věci stěžovatel brojí kasační stížností opět proti usnesení, kterým krajský soud
odmítl jeho „správní žalobu“ proti soudnímu rozhodnutí, konkrétně proti jinému usnesení
krajského soudu. Stěžovatel přitom neuvedl žádné relevantní námitky, které by byly způsobilé
zpochybnit rozhodný závěr krajského soudu, že žaloba je nepřípustná. Kasační námitky
uplatněné stěžovatelem prima facie nemohou být důvodné a kasační stížnost je zcela
zjevně bezúspěšná. I z uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud nerozhodoval o žádosti
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků. Je třeba zdůraznit, že nezaplacení soudního
poplatku za řízení o kasační stížnosti není důvodem odmítnutí kasační stížnosti,
a i v případě, kdy by byl poplatek zaplacen, bylo by nutné jej stěžovateli v souladu s ustanovením
§10 odst. 3 ve spojení s §10 odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
v rozhodném znění, vrátit. Otázka poplatkové povinnosti související s řízením o kasační stížnosti
je tedy zcela bez významu v případě, kdy je zjevné, že kasační stížnost bude odmítnuta.
Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod,
který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva
(a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva
v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva,
které zdejší soud vymezil např. v rozsudku ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 – 48,
č. 869/2006 Sb. NSS. Zneužitím práva se rozumí „situace, kdy někdo vykoná své subjektivní
právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku
nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené“. Dále lze odkázat na vymezení konceptu zneužití práva
obsažené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010,
č. j. 1 As 70/2008 - 74, č. 2099/2010 Sb. NSS (viz také v daném usnesení citovanou judikaturu).
Stěžovatel obecně zneužívá práva na soudní ochranu, jak bylo zmíněno výše, je veden
snahou vést spor pro spor, nikoliv zájmem o řešení reálně existujících problémů. Podstatná
je pak skutečnost, že takové zneužití lze dovodit i v nyní posuzované věci – a toto rozhodnutí
tedy nevede k budoucímu paušálnímu odmítnutí jakéhokoliv podání, jímž by se stěžovatel
obracel na soud. Shora předestřený postup představuje pouze materiální korektiv formálního
pojímání práva na soudní ochranu v souladu s principem ekvity (spravedlnosti) a bude vyhrazen
zcela výjimečným případům, u nichž se běžný procesní postup bude jevit jako úplně neefektivní,
a současně bude zcela zjevné, že kasační stížnost nemůže být úspěšná.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle
§46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. března 2017
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu