ECLI:CZ:NSS:2017:4.AZS.161.2017:38
sp. zn. 4 Azs 161/2017 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobců: a) T. R., a b) S. R.,
zast. Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutím
žalovaného ze dne 19. 10. 2015, č. j. OAM-620/ZA-ZA05-P06-2015 a č. j. OAM-623/ZA-
ZA05-P06-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 21. 6. 2017, č. j. 4 Az 45/2015 - 72,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobců Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové se p ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 6.365 Kč, která
jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení žalobců nese stát.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví specifikovaným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobcům mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Žalobci proti tomuto rozhodnutí podali žalobu k Městskému soudu v Praze. Namítali,
že žalovaný nesprávně vyhodnotil situaci panující na Ukrajině a nedostatečně posoudil riziko
pronásledování, příp. nebezpečí vážné újmy, které jim v zemi původu hrozí ze strany doněckých
separatistů (z důvodu západoukrajinského původu žalobkyně). Dále uvedli, že ž alovaný vycházel
z neaktuálních informací a nezohlednil, že b ezpečnostní situace na Ukrajině se zhoršuje a Ruská
federace připravuje invazi na východ a jih země. Vnitřní přesídlení by problém žalobců
prý nevyřešilo, o čemž se přesvědčili tím, že se na určitou dobu vrátili na Ukrajinu a zkoušeli
tam žít. Dospěli pak k závěru, že nepříznivá situace na Ukrajině se nezměnila, a to v oblasti
bezpečnosti i pracovního uplatnění. Nakonec uvedli, že v případě návratu do země původu
by byl žalobce nucen nastoupit do vojenské služby.
[3] Městský soud v Praze žalobu zamítl. Konstatoval, že žalovaný řádně zjistil skutkový stav
věci včetně informací o zemi původu žalobců, kam by se tito museli eventuálně přesídlit.
Nesouhlasil ani s jejich tvrzením, že žalovaný při posuzování současné bezpečností situace
na Ukrajině vycházel z neaktuálních informací. Dodal, že pokud žalobci podklady žalovaného
považovali za nedostatečné, měli v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany dostatek
možností navrhnout žalovanému jiné relevantní zdroje informací, tohoto práva ovšem nevyužili.
Dále městský soud uvedl, že Ivanofrankivská oblast na Ukrajině, odkud oba žalobci pochází,
je dostatečně vzdálená od částí, kde dochází k ozbrojeným konfliktům. Nic tedy nebrání
žalobcům, aby se sem přesídlili, a tím se vyhnuli potenciální hrozbě ze strany doněckých
separatistů. Současně soud dodal, že v Gorlovce (oblast Doněcku) se žalobci nezdržovali trvale,
ale pobývali zde pouze kvůli otci žalobce velmi krátkou dobu (v řádu několika měsíců). Nakonec
soud uvedl, že ani potenciální povolání žalobce do armády není relevantní skutečností, která
by svědčila pro udělení mezinárodní ochrany, ale je pouze legitimním požadavkem ze strany státu
na výkon vojenské služby svými občany.
[4] Žalobci (dále též „stěžovatelé“) napadají rozsudek městského soudu kasační stížností.
Prakticky opakují námitky uplatněné již v žalobě; tedy že žalovaný nesprávně posoudil
bezpečnostní situaci na Ukrajině. Informace, ze kterých vycházel, nebyly v době rozhodování
žalovaného o jejich žádosti o mezinárodní ochranu již aktuální, řada z nich totiž byla starší
než rok. Z novějších veřejně dostupných informací (např. zpráv z portálu www.idnes.cz) však
vyplývá, že situace na Ukrajině se zhoršuje. Dále namítali, že žalovaný a městský soud dostatečně
neposoudili potenciální ohrožení stěžovatelů při návratu zpět na Ukrajinu. Připomněli
pak, že Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že přestože se konflikt na Ukrajině
bezprostředně dotýká pouze části území, je třeba při posuzování hrozby vážné újmy dle §14a
odst. 2 písm. c) zákona o azylu zkoumat, zda tento konflikt nemá dopad také do oblasti, odkud
pocházejí stěžovatelé. Nakonec stěžovatelé uvedli, že návrat na Ukrajinu není možný i z důvodu
nedostatku pracovních pozic a povinnosti stěžovatele nastoupit do armády.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl kasační stížnost zamítnout pro nedůvodnost. Trvá
na správnosti a zákonnosti vydaného rozhodnutí a má za to, že soud dostatečně ozřejmil důvody
svého rozhodnutí ve vztahu k žalobním námitkám.
[6] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, proto
se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s.ř.s. zabýval otázkou, zda podaná kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatelů. Není-li tomu tak, soud takovou kasační
stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
[7] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše
citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu (resp. městského soudu)
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatelů.
[8] Stěžovatelé explicitně netvrdí, v čem okolnosti jejich případu splňují tato kritéria
přijatelnosti. Namítají, stejně jako v žalobě, že žalovaný nesprávně posoudil bezpečnostní situaci
na Ukrajině. Dále připomínají, že se stěžovatel obává, že bude v případě návratu na Ukrajinu
nucen nastoupit do vojenské služby. Nakonec svou nevůli vrátit do země původu zdůvodňují
nedostatkem pracovních pozic na Ukrajině.
[9] Nejvyšší správní soud podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatelů ve smyslu
§104a s. ř. s. nezjistil. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.
[10] Otázkou povahy konfliktu na Ukrajině a jeho možnými dopady na situaci žadatelů
o mezinárodní ochranu se Nejvyšší správní soud zabýval ve své judikatuře opakovaně
(např. v usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17, či ze dne 25. 3. 2015,
č. j. 3 Azs 259/2014 - 26) a na těchto závěrech setrvává i dnes, kdy se stav ozbrojeného konfliktu
na Ukrajině spíše uklidňuje, než že by docházelo k jeho eskalaci. Navíc je nutno dodat,
že se jedná o konflikt izolovaný pouze na východní části Ukrajiny, přičemž jeho intenzita
i v dotčených oblastech výrazně kolísá (viz usnesení ze dne 31. 3. 2015, č. j. 4 Azs 15/2015 - 28,
či ze dne 30. 4. 2015, č. j. 9 Azs 13/2015 - 69). Místem pobytu stěžovatelů na území Ukrajiny
přitom byla Ivanofranktivská oblast, která se nachází v jihozápadní části země. Jihozápadní část
Ukrajiny však nebyla vojenskými událostmi nijak významněji zasažena, a je značně vzdálena
od oblastí postižených boji, a nelze tudíž dovozovat, že by zde hrozilo skutečné nebezpečí vážné
újmy ve smyslu dotčených ustanovení zákona o azylu.
[11] To samé platí o problematice odmítání vojenské služby jako azylově relevantním důvodu.
Z ustálené judikatury vyplývá, že samotné odmítání vojenské služby nezakládá odůvodněné
obavy z pronásledování ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu, a to ani tehdy, pokud by výkon
vojenské služby byl spojen s rizikem účasti při bojových akcích ve válečném konfliktu. Může
je zakládat, pokud je odůvodněno reálně projeveným politickým nebo náboženským
předsvědčením (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012 - 44,
nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2015, č. j. 6 Azs 113/2015 - 30,
či ze dne 30. 11. 2016, č. j. 2 Azs 286/2016 - 29). Takové skutečnosti však žalobce netvrdil.
[12] Kasační soud neshledal přijatelnost kasační stížnosti ani v námitce o nedostatku
pracovních pozic na Ukrajině. Setrvale totiž zastává názor, že smyslem mezinárodní ochrany
není poskytnout žadateli ochranu před jakýmkoliv negativním jevem v zemi původu, nýbrž
je na místě ji udělit jen z důvodů vypočtených v §12 a násl. zákona o azylu. Jimi však samy
o sobě nejsou ekonomické důvody, pod něž lze podřadit také nemožnost sehnat práci v zemi
původu (viz např. usnesení ze dne 6. 11. 2009, č. j. 6 Azs 12/2003 - 49, či ze dne 30. 10. 2003,
č. j. 3 Azs 20/2003 – 43).
[13] Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů, a proto není důvod pro její přijetí k věcnému
projednání. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod
pro přistoupení k judikatornímu odklonu. Soud neshledal ani zásadní pochybení městského
soudu, ať už v podobě nerespektování soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení
při výkladu práva. Soud proto kasační stížnost podle §104a s.ř.s. odmítl pro nepřijatelnost.
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá
o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[15] Stěžovatelům byla v řízení před městským soudem jako zástupkyně ustanovena
Mgr. Dagmar Rezková Dřímalová, advokátka se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, která
stěžovatele zastupovala i v řízení o kasační stížnosti. Podle §35 odst. 8 s. ř. s. platí v takovém
případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle §7 a §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky
č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif“), s přihlédnutím k §11 odst. 1 písm. b) a d) citované
vyhlášky, náleží advokátovi odměna za podání kasační stížnosti dvou stěžovatelů. Podle §12
advokátního tarifu jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob,
náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní
odměna snížená o 20 %. Ustanovené zástupkyni tak náleží odměna ve výši 4.960 Kč.
Podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu jí náleží i náhrada hotových výdajů ve výši
300 Kč. Celková částka odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů tak činí 5.260 Kč.
S ohledem na skutečnost, že tato zástupkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, celková částka
odměny za zastupování byla stanovena na 6.365 Kč. Tato částka bude zástupkyni stěžovatelů
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2017
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu