ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.86.2017:9
sp. zn. 8 As 86/2017 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Krajský soud v Br ně, se sídlem Rooseveltova 16, Brno, proti usnesení žalovaného
ze dne 16. 12. 2016, čj. 29 A 246/2016-33, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu Brně ze dne 9. 3. 2017, čj. 31 A 44/2017-36,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Brně domáhal vydání rozsudku,
kterým by uvedený soud zrušil usnesení téhož soudu ze dne 16. 12. 2016, čj. 29 A 246/2016-33.
[2] Krajský soud usnesením ze dne 9. 3. 2017, čj. 31 A 44/2017-36 (dále jen „napadené
usnesení“), žalobu odmítl s poukazem na §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Dovodil, že žaloba
nesměřuje proti rozhodnutí správního orgánu, ale proti rozhodnutí soudu vydanému podle
soudního řádu správního, proti němuž se nelze bránit žalobou podle §65 a násl. s. ř. s.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti napadenému usnesení kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. Domáhal se jeho zrušení a vrácení věci
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že ve věci nebyly splněny podmínky řízení,
že v uvedené věci „jednal nezákonný úředník“, nemohl se vyjádřit k senátu 31 A podle §8 odst. 5
s. ř. s. a napadené usnesení vydal nepříslušný úřad (Krajský soud v Brně). Pochybení stěžovatel
spatřoval též v tom, že v napadeném usnesení došlo „k záměně účastníka řízení a žalované věci“
oproti žalobě a také, že napadené usnesení obsahovalo poučení o možnosti brojit proti němu
kasační stížností, ačkoliv proti němu podle stěžovatele „nelze podat kasační stížnost, ale pouze
odvolání!“. Stěžovatel také vyslovil nesouhlas s projednáním jeho věci bez nařízení jednání
a závěrem namítl podjatost soudců senátu 31 A Krajského soudu v Brně, kteří v jeho věci
rozhodovali.
[5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení, neboť pouze v tom
případě může přistoupit k věcnému přezkumu kasační stížnosti stěžovatele. Přitom dospěl
k závěru, že nyní projednávaná kasační stížnost je další z řady věcí, v nichž stěžovatel podává
opakované žaloby a další podání, která směřují proti aktům rozhodovací činnosti soudů.
Jak je Nejvyššímu správnímu soudu známo z jeho úřední činnosti, stěžovatel obdobný
postup volil i v mnoha jiných věcech (viz např. řízení vedené u soudu pod sp. zn. 1 As 5/2015,
6 As 261/2014, 3 As 179/2014, 2 As 162/2014, 7 As 134/2014, 8 As 193/2016 a desítky
dalších). Stěžovatel v těchto věcech podává „správní žaloby“ proti rozhodnutím soudů vydaným
(zejména) ve správním soudnictví. Poté, co krajský soud takové žaloby usnesením odmítne,
stěžovatel buď daná usnesení napadne další žalobou, nebo proti nim podá kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud kasační stížnosti stěžovatele v těchto věcech buď odmítne, anebo řízení
o nich zastaví pro nezaplacení soudního poplatku (poté, co žádosti stěžovatele o osvobození
od soudních poplatků zamítne s odůvodněním, že se v daných věcech jedná o „zjevně neúspěšné
návrhy“ ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s.). Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu či krajských
soudů pak stěžovatel napadá dalšími „správními žalobami“, čímž v konečném důsledku vytváří
jakýsi „bludný kruh“, v němž se již dávno ztratila podstata věci, ve které se původně soudil.
[6] V nynější věci stěžovatel brojil kasační stížností opět proti usnesení, kterým krajský soud
odmítl jeho „správní žalobu“ proti soudnímu rozhodnutí. Stěžovatel v ní však neuvedl žádné
relevantní námitky, které by byly způsobilé zpochybnit rozhodný závěr krajského soudu
o nepřípustnosti žaloby. Kasační námitky uplatněné stěžovatelem prima facie nemohou
být důvodné a kasační stížnost je zcela zjevně bezúspěšná.
[7] Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že v posuzované věci je stěžovatel opět veden
snahou vést „spor pro spor“, nikoliv snahou o ochranu svých subjektivních veřejných práv.
Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje
právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva (a to zejména právo
na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva v souladu s právním
řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva, které soud vymezil
např. v rozsudku ze dne 10. 11. 2005, čj. 1 Afs 107/2004-48, a to přesto, že mu bylo v desítkách
předchozích rozhodnutí i Nejvyšším správním soudem vysvětleno, že jím volené postupy nelze
akceptovat (srov. např. usnesení ze dne 9. 1. 2017, čj. 8 As 1/2017-10).
[8] V souladu se zásadou hospodárnosti řízení proto Nejvyšší správní soud nepřistoupil
k provedení dalších standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k zaplacení soudního
poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Nejvyššímu správnímu soudu je totiž z úřední činnosti
známo, že v případě stěžovatele tyto výzvy neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě
řízení. Také o možnosti vznést účinně námitku podjatosti proti soudcům krajského soudu
za situace, kdy řízení před krajským soudem již bylo pravomocně skončeno, byl stěžovatel
nesčetněkrát poučen. K neopodstatněnosti takové námitky není třeba ničeho dalšího doplňovat.
[9] Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud pro zneužití práva kasační
stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) za použití §120 s. ř. s., aniž ve smyslu §109 odst. 2
s. ř. s. nařizoval jednání.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 25. dubna 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu