ECLI:CZ:NSS:2018:10.AS.143.2016:121
sp. zn. 10 As 143/2016 - 121
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudkyň
Barbary Pořízkové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobců: a) Ing. V. N., b) Ing. I. H., oba
zast. JUDr. Ivanou Kožíškovou, advokátkou se sídlem Buzulucká 678/6, Praha 6,
proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1,
za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Ing. J. N., II) Ing. Z. H., III) Ing. R. C., IV) Ing. R.
C., osoby zúčastněné na řízení I) – IV) zast. JUDr. Ivanou Kožíškovou, advokátkou se sídlem
Buzulucká 678/6, Praha 6, V) J. B., VI) K. B., VII) L. B., VIII) EKOSPOL, a. s., se sídlem
Dukelských hrdinů 747/19, Praha 7, IX) Spolek „Pohoda bydlení Dubeč“, se sídlem
Kolocova 700/3, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. S-MHMP
940702/2014/SUP/Li, čj. MHMP 215832/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2016, čj. 6 A 78/2015-194,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Úřad městské části Praha 15 rozhodl dne 7. 4. 2015 o umístění stavby „Viladomy Dubeč“.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání žalobci, osoby zúčastněné na řízení I) – V), IX),
Městská část Praha-Dubeč, Ing. P. H. a Bc. M. H.. Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 2. 2015
odvolání zamítl. Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobu kromě žalobců též osoby zúčastněné
na řízení I) – VII).
[2] Městský soud zastavil řízení o žalobě osob zúčastněných na řízení I) – VII),
neboť nezaplatily soudní poplatek. Žalobu žalobců soud zamítl. V rozsudku dospěl k závěru,
že žalovaný se v rozhodnutí dostatečně a přezkoumatelně vypořádal se všemi odvolacími
námitkami a s jeho posouzením se ztotožnil.
[3] Dokumentace k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby podle soudu obsahovala
všechny potřebné náležitosti požadované přílohou č. 4 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější
úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření. Přesná výměra
podlahových ploch jednotlivých bytů v dokumentaci být uvedena nemusí. Z předložené
projektové dokumentace a definice podzemního podlaží podle čl. 3 odst. 1 písm. j) vyhlášky
č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě
Praze (dále jen „OTPP“), vyplývá, že tři z plánovaných objektů (budovy A, B a C)
mají 4 nadzemní podlaží a jedno podlaží podzemní, a jeden objekt (budova D) má tři nadzemní
podlaží. Námitka, že výška objektů nerespektuje vztah k okolní zástavbě, vychází z nesprávného
názoru žalobců, že podzemní podlaží je ve skutečnosti prvním nadzemním podlažím.
Navrhované objekty splňují definici „viladomu“ podle metodického pokynu k Územnímu plánu
sídelního útvaru hl. m. Prahy. Zjišťovací řízení podle §7 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování
vlivů na životní prostředí, mělo podle tehdy platných předpisů doporučující charakter.
Skutečnost, že investor nevyhověl zcela doporučení zjišťovacího orgánu upravit počet podlaží,
není porušením zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.
[4] Neodůvodněný byl i požadavek žalobců na opětovné provedení zjišťovacího řízení
s poukazem na skutečnost, že podklady zjišťovacího řízení nezahrnují vsakovací studny.
Vyjádření relevantních odborných orgánů se totiž vztahují k poslední verzi dokumentace
pro územní rozhodnutí (tj. k verzi obsahující vsakovací studny) a uvádějí, že závěry zjišťovacího
řízení jsou postačující i pro poslední verzi dokumentace. Vsakovacími studnami se orgán
příslušný k provedení zjišťovacího řízení zabýval a podklady k návrhu likvidace dešťových vod
pomocí vsakovacích studní měl k dispozici. Navrhované řešení likvidace srážkových vod
bylo zpracováno na základě odborného hydrogeologického posouzení a k projektu vydal kladné
závazné stanovisko i příslušný vodoprávní úřad. Skutečnost, že stavebník [osoba zúčastněná
na řízení VIII)] nesplnil všechny podmínky doporučené ve stanovisku Povodí Vltavy, s. p.,
nezakládá nezákonnost rozhodnutí, neboť Povodí Vltavy, s. p., není dotčeným orgánem
a jeho stanovisko je pouze podkladem pro vyjádření dotčeného orgánu životního prostředí.
Ve správním spise se nacházejí výpočty koeficientu podlažních ploch provedené žalovaným,
je proto zřejmé, že žalovaný výpočty provedené stavebním úřadem kontroloval.
Správnost kontroly výpočtů potvrdil i odbor stavebního a územního plánu žalovaného
ve vyjádření ze dne 31. 3. 2014, který dospěl k závěru, že projednávaný záměr je v souladu
s funkčním využitím území dle územního plánu hl. m. Prahy. Návrh žalobců, aby výpočet
zkontroloval Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy, je neopodstatněný, neboť se nejedná
o dotčený orgán. Rozhodnutí o terénních úpravách není součástí rozhodnutí o umístění stavby,
proto nebylo potřeba dokládat, jakým způsobem bude řešena úprava terénu. Navrhovanými
stavbami nedochází k hrubému porušení pohody bydlení v přilehlých rodinných domech.
Žalovaný i stavební úřad se touto otázkou podrobně zabývali a posoudili ji správně.
Městský soud v tomto ohledu zároveň odkázal na judikaturu NSS.
[5] Městský soud považoval za dostatečné i posouzení hlukové zátěže. Stavebník má podle
rozhodnutí o umístění stavby povinnost předložit v další fázi stavby aktuální hlukovou studii,
což je v souladu se zákonem. Rozhodnutí o umístění stavby není ani v rozporu s požadavkem
na ochranu krajinného rázu, což výslovně potvrdilo závazné stanovisko odboru životního
prostředí žalovaného i vyjádření Ministerstva životního prostředí jako orgánu státní správy
příslušného k potvrzení či změně závazného stanoviska. Stavebník nemusel doložit kladné
stanovisko provozovatele kanalizační sítě, neboť podle Městských standardů vodovodů
a kanalizací na území hl. m. Prahy měl souhlas udělit nikoliv provozovatel, nýbrž správce sítě.
Ten souhlas s napojením stavby na kanalizační sítě a čističku vod udělil. Napojení stavby
bylo řádně projednáno se správcem sítě včetně napojovacích bodů a všechny potřebné souhlasy
jsou součástí správního spisu. Požadavek, aby příjezdová komunikace požární techniky
měla poloměr 7 m, se vztahuje na nově budované komunikace. V případě komunikace,
u které žalobci nedodržení této podmínky namítají, se však jedná o komunikaci stávající;
požadavek se zde proto neuplatní. Ve správním spise je zároveň založeno souhlasné závazné
stanovisko dotčeného orgánu týkající se požárně bezpečnostního řešení stavby,
ve kterém je posouzena právě i žalobci zpochybňovaná příjezdová komunikace.
[6] Kabelový rozvod napojující stavbu na rozvodnou síť povede přes pozemky stavebníka
a hl. m. Prahy. Rozvod nepovede přes pozemky Městské části Praha-Dubeč, nebylo proto nutné
dokládat její souhlas. Nezákonnost rozhodnutí nezpůsobuje ani skutečnost, že stavbě
byla udělena výjimka povolující umístění 50 parkovacích míst na povrchu místo v garáži
a zároveň příslušné správní orgány souhlasily s umístěním stavby v ochranném pásmu lesa
a venkovního vedení velmi vysokého napětí. Stálo se tak zákonem upraveným a předvídaným
způsobem. Rozpor mezi počtem parkovacích míst v textové a grafické části projektové
dokumentace, které se liší o jedno parkovací místo na povrchu, je pouze drobným pochybením,
které podle městského soudu nemůže mít vliv na zákonnost rozhodnutí o umístění stavby.
Důvodnou neshledal městský soud ani žalobní námitku, ve které žalobci poukazovali na údajnou
mimořádnou podporu stavebníkovi ze strany městského úřadu. Darovací smlouvu,
jejímž předmětem byl finanční dar stavebníka městské části, ani umisťování plakátů na reklamní
ploše v budově úřadu městské části nelze posuzovat v řízení o žalobě proti rozhodnutí o umístění
stavby.
[7] Městský soud se podrobně vyjádřil i k žalobním bodům, které nad rámec společných
námitek uplatnil žalobce a) a které opět kopírovaly jeho námitky odvolací. Soud zopakoval,
že stavba není v rozporu s územním plánem a její umístění a zastavění pozemku odpovídá
urbanistickému a architektonickému charakteru okolí. Městský soud zopakoval i své závěry
k napojení na kanalizaci. K dalším námitkám uvedl, že stavba je sice navržena v ochranném
pásmu venkovního vedení velmi vysokého napětí, nicméně z vyjádření společnosti
PREdistribuce, a. s., vyplývá, že stavbě byl udělen souhlas s umístěním v ochranném pásmu.
Vedení nemusí být umístěno pod zemí, neboť tento požadavek se vztahuje pouze na nově
umisťovaná energetická a telekomunikační vedení. Poukazuje-li žalobce a) na negativní vlivy
vedení velmi vysokého napětí na zdraví obyvatel stavby, které se rozhodnutí týká, je to v rozporu
se závazným stanoviskem hygienika. Navíc se namítaný negativní vliv nedotýká práv
a chráněných zájmů žalobce a). Nejbližší z objektů projektu stavby je od stávajících rodinných
domů 14 m, což je zcela v souladu s požadavky právních předpisů. V souvislosti s namítaným
narušením soukromí stávajících obyvatel novými stavbami odkázal městský soud na judikaturu
NSS, která dospěla k závěru, že v rámci zástavby v intravilánu obce nelze zpravidla dosáhnout
úplného soukromí, pokud jde o možný pohled do oken či na zahrady sousedních nemovitostí.
[8] Městský soud dále uvedl, že v územním rozhodnutí lze stanovit pouze požadavek
na úpravu okolí stavby sadovými úpravami, ale nelze stanovit konkrétní podmínky výsadby.
Pokud jde o původní zeleň, která bude v důsledku stavby vykácena, je k tomu zapotřebí povolení
obecního úřadu. Rozhodnutí o povolení kácení však není podkladem pro územní rozhodnutí
a námitka, že v důsledku stavby budou vykáceny téměř všechny stromy na pozemku,
míří na oblast, kterou stavební úřad při vydávání rozhodnutí nemůže posuzovat.
Skutečnost, že stavební úřad ani žalovaný neměli k dispozici hydrogeologický posudek
společnosti GEOTEST, a. s., nezpůsobuje nezákonnost ani nepřezkoumatelnost rozhodnutí.
Posudek si nechala zpracovat Městská část Praha-Dubeč a žalobci s ním byli seznámeni.
Žalobci nijak neuvedli, v čem se závěry tohoto posudku liší od závěrů závěrečné zprávy RNDr. P.
o vsakovacích poměrech lokality, ze které vycházel vodoprávní úřad. Podklady, které měl
vodoprávní úřad k dispozici, byly dostatečné pro vydání závazného stanoviska. K umístění stavby
se kladně vyjádřily dotčené orgány i ve vztahu k napojení na místní komunikace. Podmínky, které
připojily ke svému souhlasu, přejal stavební úřad do rozhodnutí o umístění stavby. Posouzení
jejich dodržování je plně v kompetenci stavebního úřadu v dalších fázích řízení. V závěru
zjišťovacího řízení v rámci první EIA z roku 2008 se sice objevila zmínka o výskytu pačmeláka
cizopasného, nicméně ze závěrů zjišťovacích řízení zároveň plyne, že v lokalitě nebylo objeveno
hnízdo pačmeláka a záměr neovlivní jeho populaci. Teprve objevení hnízda pačmeláka by bylo
podstatné z hlediska územního řízení.
[9] Závěrem městský soud uvedl, že rozhodnutí o umístění stavby je základním rozhodnutím
o stavbě a stavebním pozemku, kterým se mj. stanoví druh a účel stavby a podmínky napojení
na infrastrukturu. V této souvislosti odkázal soud i na odbornou literaturu a judikaturu NSS.
V posuzovaném případě se podle městského soudu správní orgány zabývaly všemi hledisky
potřebnými pro vyhodnocení přípustnosti záměru a žalobní námitky nebyly důvodné.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků řízení
II.A Kasační stížnost
[10] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) napadli rozsudek městského soudu kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. a navrhli, aby NSS napadený rozsudek zrušil
a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.
[11] Stěžovatelé nesouhlasí se způsobem, jakým se městský soud vypořádal s jejich žalobními
námitkami. Za stěžejní body označili stěžovatelé tři kasační námitky. Postavením stavby
bude hrubě porušena pohoda bydlení v přilehlých domech a soukromí jejich obyvatel.
Městský soud nesprávně posoudil tuto otázku a judikatura, kterou argumentoval, je nepřípadná,
neboť se týká staveb, jež jsou, na rozdíl od dotyčné stavby, v souladu s územním plánem.
Druhou stěžejní námitkou je skutečnost, že posuzovaný komplex staveb svými rozměry
a konstrukcí neodpovídá charakteru území a územnímu plánu, což je v rozporu s §90 písm. c)
zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona [pozn. NSS: z kontextu kasační stížnosti je zřejmé,
že stěžovatelé mají na mysli písm. e) citovaného ustanovení]. Městský soud založil svůj závěr
o této námitce na souborném závazném stanovisku odboru životního prostředí žalovaného
a vyjádření Ministerstva životního prostředí, nicméně podle stěžovatelů je toto stanovisko
i vyjádření zjevně nesmyslné a účelové. Stěžovatelé dále namítají, že stavebník nedoložil kladné
vyjádření a stanovisko k plánované výstavbě od provozovatele kanalizační sítě a čistírny
odpadních vod. Stavebník získal souhlasné stanovisko správce sítě, který k tomu má kompetenci
po novelizaci Městských standardů vodovodů a kanalizací na území hl. m. Prahy.
Novelizaci standardů však provázela řada „náhod“, které byly výhodné pro stavebníka,
jenž je významným developerem. V Dubči a Uhříněvsi je přitom obecně známo,
že kapacita čističky odpadních vod je zcela vyčerpaná, stanovisko správce sítě
je proto přinejmenším podivné. Podle čl. 11 odst. 5 OTPP je nutné, aby souhlas s napojením
stavby na kanalizační síť udělil provozovatel sítě, nikoliv správce. Od tohoto ustanovení se nelze
v městských standardech odchýlit. Souhlas správce byl proto vydán nezákonně.
[12] Nad rámec výše uvedených stěžejních námitek stěžovatelé dále zopakovali
svou argumentaci z odvolání a žaloby. Celá stavba je předimenzovaná a v rozporu s územním
plánem. Pozemek, na kterém je stavba plánována, má podle územního plánu čistě obytné využití
s podlažností 3+. To znamená, že na pozemku může stát stavba s nejvýše 3 nadzemními
podlažími a podkrovím. Projednávaná stavba má však u tří ze čtyř domů 5 nadzemních podlaží.
Soud i žalovaný ve svých rozhodnutích zmiňují 4 podlaží, první podlaží totiž považují za podlaží
podzemní. Soud však přezkoumatelně neodůvodnil, proč první podlaží považuje za podzemní.
Stavebník účelově zvýšil okolní terén, aby první podlaží bylo částečně pod zemí, což je nutné
považovat za obcházení zákona. Zvýšený terén vytváří významné výškové rozdíly oproti stávající
úrovni pozemků a terasy některých objektů jsou více než 2 metry nad úrovní přilehlého
sousedního pozemku. Soud sice v rozsudku uvedl, že se na tuto situaci neaplikuje vyhláška
č. 501/2006 Sb., ale OTPP, nicméně nijak se nezabýval možnou analogickou aplikací čl. 8 odst. 6
OTPP. Pokud toto ustanovení platí pro rodinné domy a vedlejší stavby, vztahuje se i na bytové
domy. Soud navíc pochybil i v tom, že toleruje čtvrté nadzemní podlaží, které ovšem
není podkrovím. Výška domu navíc nerespektuje vztah k okolní zástavbě. Navrhované budovy
zároveň nesplňují parametry pro viladomy a jedná se o klasické činžovní domy.
V závěru zajišťovacího řízení bylo doporučeno, aby stavebník snížil podlažnost navržených
staveb, což neučinil. Nerespektování doporučení je porušením smyslu a účelu zjišťovacího řízení
podle §7 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.
Stejně tak nerespektoval stavebník doporučení Povodí Vltavy, s. p., aby vybavil vsakovací studny
bezpečnostním přepadem do dešťové kanalizace; i tento postup považují stěžovatelé za porušení
smyslu a účelu zákonné úpravy, a to §54 odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách.
[13] Stěžovatelé dále namítli, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné z důvodu
chybějící kontroly správnosti koeficientu podlažních ploch. Soud se neměl spokojit
s tím, že ve správním spise jsou založeny přepočty koeficientu provedené žalovaným.
Napadený rozsudek je též nepřezkoumatelný, neboť soud se nijak nevypořádal s námitkou
stěžovatelů, že stavebník nezajistil aktualizovanou hlukovou studii, která by zohlednila úpravu
garáží uvnitř objektů A a C, a to především nově navržené větrací otvory. Další důvod
nepřezkoumatelnosti spatřovali stěžovatelé v tom, že se městský soud neztotožnil
s jejich argumentací, že stavebník nedoložil souhlasy vlastníků sousedních pozemků
pro vybudování inženýrských sítí, přestože z důkazů předložených stěžovateli vyplývá,
že inženýrské sítě nebyly na pozemek zavedeny a stavebník je proto musel nutně vést
přes vedlejší pozemky.
[14] Městský soud neakceptoval ani argumentaci stěžovatelů týkající se tří výjimek,
které stavebník v rámci svého projektu obdržel. Tímto postupem soud „posvětil obcházení zákona
a naprosté pošlapání jedné ze základních zásad správního řízení, jíž je zásada legality“. Stěžovatelé navrhli
zrušení jedné z výjimek (týkající se počtu parkovacích míst v garážích), nicméně žalovaný
v rozhodnutí uvedl, že udělení výjimky je samostatným správním řízením a rozhodnutí
o ní je již pravomocné, tudíž nepřezkoumatelné. Stěžovatelé jsou přesvědčeni,
že měli být účastníky řízení o výjimce, nicméně městský soud ani této žalobní námitce nevyhověl
a uvedl, že stěžovatelé účastníky řízení být neměli, neboť udělením výjimky nemohli být dotčeni
na svých právech. Takový názor je dle stěžovatelů v rozporu s §27 odst. 2 správního řádu.
Další pochybení soudu stěžovatelé spatřují v tom, že nesoulad textové a grafické části projektové
dokumentace ohledně počtu parkovacích míst posoudil jako drobné pochybení bez vlivu
na nezákonnost.
[15] Stěžovatelé v kasační stížnosti dále uvedli, že žalobní námitky se obsahově shodují
i s námitkami osoby zúčastněné na řízení V), a proto „i na ně lze vztáhnout výše uvedené žalobní body
(resp. zároveň body kasační stížnosti)“. Následně pak stěžovatelé zrekapitulovali odvolací námitky
manželů H. a osob zúčastněných na řízení III) a IV) s tím, že jimi se městský soud vůbec
nezabýval.
[16] V další části kasační stížnosti stěžovatelé zopakovali žalobní námitky, které vznesl
před městským soudem žalobce a), a uvedli, že je městský soud nesprávně posoudil.
Projednávaná stavba svými parametry narušuje urbanismus dané lokality a nerespektuje stávající
dominantu – kostel sv. Petra ze 14. století. Z těchto důvodů je rozhodnutí o umístění stavby
v rozporu s čl. 13 odst. 1 a 2 OTPP. Stavba je umístěna v ochranném pásmu vedení velmi
vysokého napětí. Je vědecky prokázáno, že elektromagnetické pole má zpravidla nežádoucí
účinky na zdraví lidí v něm se zdržujících. Z toho důvodu je rozhodnutí žalovaného v rozporu
s čl. 22 odst. 1 písm. f) OTPP. Odkaz žalovaného a soudu na vyjádření hygienika považují
stěžovatelé za nedostačující, protože je otázkou, „zda hygienik chrání veřejné zdraví a tím i veřejný
zájem, nebo ekonomické zájmy developera“. Dvě z budov navrhované stavby zároveň zasahují
i do ochranného pásma lesa, což je v rozporu s §14 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích,
a čl. 7 odst. 2 OTPP. Porušen je i čl. 7 odst. 4 OTPP, neboť v rámci stavby dochází k likvidaci
téměř veškeré vzrostlé zeleně na pozemku. Umístění staveb na okraj pozemku zasahuje
do pohody bydlení obyvatel sousedních staveb a narušuje jejich soukromí. Městský soud
se zároveň nedostatečně vypořádal s nesrovnalostmi v počtu garážových stání. Počet garážových
stání na povrchu se liší v grafické a textové části projektové dokumentace i v udělené výjimce.
Skutečnost, že stávající čistírna odpadních vod nevyhovuje hygienickým podmínkám, je veřejně
známá. Je proto nepřípustné povolovat novou výstavbu, která by na čističku musela být napojena.
Dotčené orgány neměly k dispozici hydrogeologický posudek společnosti GEOtest, a. s.
Neměly proto kompletní spis, což způsobilo nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného.
Pokud městský soud pro tento důvod rozhodnutí nezrušil, jeho rozhodnutí je nezákonné.
Vzhledem k výskytu pačmeláka cizopasného v místě výstavby měl být záměr posuzován
z hlediska vlivů na životní prostředí a stěžovatelé jsou přesvědčeni, že požadavky zákona
o posuzování vlivů na životní prostředí nejsou v případě stavby splněny. Povolená stavba
je založena na samých výjimkách a nezákonných podmínkách umístění stavby
a na nestandardních rozhodnutích. Jedná se o obcházení práva, které správní orgány a městský
soud neměly tolerovat.
[17] Závěrem kasační stížnosti stěžovatelé uvedli, že účastníci řízení byli zkráceni na svých
právech a městský soud jim neposkytl ochranu. Zároveň správní orgány nedbaly v řízení
ani základních zásad správního řízení, a to zásad legality, správnosti, ochrany veřejného a jiného
obecného zájmu, ochrany práv a zájmů adresátů veřejné správy, zásady přednosti smírného
řešení, materiální pravdy, přesvědčivosti rozhodnutí a rovnosti účastníků řízení.
II.B Vyjádření žalovaného
[18] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že kasační námitky jsou kopiemi
žalobních námitek. Pouze na konci každé námitky je vždy nekonkrétně uvedeno, že městský soud
pochybil. Žalovaný se k žalobním námitkám podrobně vyjádřil v řízení před městským soudem
a na toto své vyjádření odkázal. Žalovaný závěrem vyjádření navrhl, aby NSS kasační stížnost
zamítl.
II.C Vyjádření osob zúčastněných na řízení
[19] Osoby zúčastněné na řízení I), II), II), IV) V), VI) a VII) zaslaly soudu vyjádření,
ve kterém shodně uvedly, že rozsudek porušuje jejich vlastnická práva, což je zřejmé z kasační
stížnosti. Stavební úřad i žalovaný podlehli tlaku stavebníka a vydali svá rozhodnutí, ačkoli stavba
neměla zajištěnou dodávku vody, možnost odkanalizování a napojení na komunikace a přestože
je umístěna zčásti pod vedením velmi vysokého napětí a zčásti v jeho ochranném pásmu.
Je také v ochranném pásmu lesa a svými parametry je v rozporu s územním plánem
a nerespektuje pravidla pražských stavebních předpisů o umístění všech parkovacích míst
pod zem. Územní rozhodnutí bylo vydáno bez toho, že by měl stavebník zajištěno připojení
zařízení staveniště na rozvod elektrické energie.
[20] Osoba zúčastněná na řízení VIII) [dále též jen „OZNŘ VIII)“], která je stavebníkem,
uvedla, že podaná kasační stížnost je neopodstatněná a ryze účelová, a navrhla, aby ji NSS zamítl.
Kasační stížnost je prakticky totožná s textem žaloby a neobsahuje žádné relevantní skutečnosti
a důkazy. Městský soud své závěry dostatečně odůvodnil a vypořádal se se všemi námitkami.
Následně OZNŘ VIII) předložila svoji argumentaci k jednotlivým kasačním námitkám,
která se obsahově shoduje s jejím vyjádřením k žalobě. Stěžovatelé chybně zaměňují termín
podlažnost s počtem pater. Podlaží, které stěžovatelé považují za první nadzemní, je podzemním
podlažím, neboť splňuje definici OTPP. V rámci zajišťovacího řízení bylo rozhodnuto,
že záměr nebude posuzován podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.
Zároveň byl v rámci zajišťovacího řízení posuzován i vliv stavby na krajinný ráz se závěrem,
že stavba má na krajinný ráz jen nepatrný vliv. V rámci územního řízení předložila OZNŘ VIII)
i souhlasné stanovisko správce vodovodní sítě. Stanovisko provozovatele této sítě právní
předpisy nepožadují. Stejně tak právní předpisy nepožadují doložení souhlasů vlastníků
sousedních pozemků pro vybudování inženýrských sítí. Ze zcela dostatečných a správných
podkladů vycházely správní orgány i v případě řešení likvidace dešťových vod. Přijaté řešení
není ani rizikem pro stávající a plánované jímací zdroje v okolí stavby. Důvodná není ani námitka
týkající se nedostatečného poloměru přístupové cesty pro požární techniku. Požadavek,
na který stěžovatelé odkazují, se totiž týká výhradně nově navrhovaných komunikací,
což není případ projednávaného projektu. OZNŘ VIII) respektuje umístění vedení VVN,
a stavební úřad navíc pro zajištění požadavků společnosti PREdistribuce, a. s.,
stanovil v rozhodnutí příslušnou podmínku. Projednávanému záměru byla udělena výjimka
z čl. 10 odst. 3 OTTP, která je stále platná. Navrhovaný záměr je proto z hlediska řešení dopravy
v klidu v souladu s předpisy, což potvrdil kladným vyjádřením i dotčený silniční správní úřad
a hygienická stanice hl. m. Prahy.
[21] Záměr je navržen v souladu se stanovisky dotčených orgánů státní správy a vyjádření
vlastníků technické infrastruktury. Povolení stavby v ochranném pásmu lesa je plně v kompetenci
příslušného orgánu státní správy, který se záměrem souhlasil. Navrhované domy kopírují ulici,
a dotvářejí tak uliční frontu. Stavba respektuje podmínky v území a je v souladu s jeho funkčním
využitím. Řešení ochrany stavby proti hluku odpovídá právním předpisům. Protihluková opatření
projednala příslušná hygienická stanice, která se souhlasně vyjádřila i k poslední verzi
dokumentace, na kterou poukazují stěžovatelé. Všechna stanoviska byla v průběhu řízení
aktualizována a v době vydání rozhodnutí platná. Finanční dar OZNŘ VIII) městské části Praha
15 nezakládá podjatost stavebního úřadu. Dar naopak dokazuje, že OZNŘ VIII) poskytuje
městské části nad rámec svých povinností příspěvek na potřebný rozvoj školství, sportu, kultury
apod. Vzdálenost jednotlivých staveb od stávajících rodinných domů není u žádné ze staveb nižší
než 14,5 m. Požadavky čl. 8 OTTP jsou proto bez problému naplněny. Důvodná
není ani námitka týkající se výskytu pačmeláka cizopasného, neboť v roce 2010 zoologický
průzkum zaznamenal pouze jeho přítomnost (nikoliv existence hnízd), což se promítlo
do doporučení vysít vhodné traviny. K celému záměru se souhlasně vyjádřil i příslušný orgán
státní správy.
[22] Osoba zúčastněná na řízení IX) se nevyjádřila.
II.D Replika stěžovatelů k vyjádření žalovaného a vyjádření OZNŘ VIII)
[23] Stěžovatelé zaslali repliku k vyjádření žalovaného a OZNŘ VIII).
[24] V průběhu trvání soudního sporu OZNŘ VIII) již téměř dokončila stavbu,
která je předmětem sporu. Stěžovatelé však nadále mají naléhavý právní zájem na přezkumu
rozhodnutí o umístění stavby. Stěžovatelé uvedli, že trvají na svých kasačních bodech.
NSS se musí především vyjádřit k tomu, zda je přípustné nebrat žádný ohled na skutečnost,
že pro stavbu není v době vydání napadeného rozhodnutí fakticky zajištěna dodávka pitné vody,
odvádění odpadních vod z ní a že je umisťována bez ohledu na zásah do krajinného rázu
a bez ohledu na přímo brutální zásah do pohody bydlení v okolních rodinných domech.
Stavba byla umístěna i bez ohledu na nesouhlas ze strany městské části Praha-Dubeč,
na jejímž území stavba vzniká a od které nemá OZNŘ VIII) potřebné souhlasy pro napojení
inženýrských sítí. Stěžovatelům jde také o to, aby se NSS vyjádřil k praxi, že „běžní stavebníci
jsou si v jednání se stavebními úřady ‚rovni‘, zatímco velcí developeři jsou si nesrovnatelně ‚rovnější‘,
jako by pro ně platily úplně jiné stavební předpisy“. Stěžovatelé souhlasí s tím, že jejich kasační námitky
jsou do značné míry shodné s jednotlivými žalobními body, ale vzhledem k tomu, že městský
soud žalobě nevyhověl, nezbylo stěžovatelům nic jiného. Pohoda bydlení stěžovatelů se stavbou
viladomů drasticky zhoršila a hodnota jejich nemovitostí klesla přibližně o 20 %.
V době, kdy stěžovatelé kupovali pozemky pro výstavbu rodinných domů, byli stavebním úřadem
ujištěni, že lokalita je určena pro výstavbu rodinných domů. Stěžovatelé nebyli nijak srozuměni
s tím, že zde může a bude stát stavba o rozměrech viladomů. Stěžovatelé k replice připojili
fotografie okolí před stavbou a během stavby viladomů s tím, že ponechávají na úvaze soudu,
zda stavba neúměrně zasahuje do krajinného rázu a narušuje pohodu bydlení v jejich rodinných
domech.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[25] Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná, splňuje zákonné náležitosti podle
§106 odst. 1 s. ř. s., a stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). NSS proto
přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody,
které stěžovatelé uplatnili v kasační stížnosti. Nejprve se zabýval namítanou nepřezkoumatelností.
[26] Stěžovatelé považují napadený rozsudek za nepřezkoumatelný z několika důvodů.
Prvním je skutečnost, že městský soud nevysvětlil, zda podlaží v domech A, B a C,
která vystupují zčásti nad rostlý terén, nad něj vystupují o méně nebo o více než 0,80 m
a zda jde o podlaží podzemní či nadzemní [námitka označená stěžovateli 1a)]. Druhý důvod
spatřují stěžovatelé v tom, že soud nijak adekvátně nereagoval na argument týkající se změny
v umístění větracích otvorů v garáži a tím pádem zvýšení hluku [námitka 1g)]. Třetím důvodem
nepřezkoumatelnosti je podle stěžovatelů pochybení soudu při aplikaci Městských standardů
vodovodů a kanalizací na území hl. m. Prahy. Soud se měl podle stěžovatelů zabývat otázkou
jejich platnosti a rozporem s čl. 11 odst. 5 OTPP, což neučinil [námitka 1ch].
Čtvrtým a posledním důvodem je nepřezkoumatelnost rozsudku spočívající v tom, že nezrušil
pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, který se nezabýval důkazy stěžovatelů
o neexistenci kanalizačních přípojek vedoucích na stavební pozemek [námitka 1i)].
[27] Výtky stěžovatelů nezpůsobují nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Městský soud
se rozsáhlými žalobními námitkami stěžovatelů podrobně zabýval. Z rozsudku je zřejmé,
z jakého skutkového stavu soud vycházel, jak hodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti
a jak je právně posoudil. První námitka stěžovatelů přehlíží, že městský soud na str. 4
napadeného rozsudku srozumitelně vysvětlil, že podmínky podle čl. 3 odst. 1 písm. j) OTPP
považuje za splněné. Právě zde je upraven i požadavek na to, aby podzemní podlaží bylo alespoň
svojí větší částí pod nejvyšším bodem přilehlého terénu v pásmu širokém 3 m po obvodu stavby.
Pokud jde o druhý důvod, i zde stěžovatelé přehlížejí argumentaci soudu na str. 15 napadeného
rozsudku, ve které soud vysvětlil svůj názor na dostatečné posouzení hlukového zatížení záměru
podle nejnovější verze podkladové dokumentace, a to především s ohledem na podmínky,
které převzal stavební úřad ze závazného stanoviska hygienického úřadu. Skutečnost, že městský
soud nereagoval výslovně na jednu z mnoha dílčích námitek stěžovatelů (změnu ve větracích
otvorech), nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozsudku. Městský soud proti argumentaci
stěžovatelů postavil svůj komplexní právní názor, v jehož světle argumentace stěžovatelů
neobstojí (srov. např. rozsudky NSS ze dne 12. 3. 2015, čj. 9 As 221/2014-43,
a ze dne 19. 4. 2017, čj. 7 Afs 30/2017-36, a nález ÚS ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08).
Z obdobných důvodů nemůže způsobit nepřezkoumatelnost ani třetí důvod namítaný stěžovateli.
Městský soud se i v tomto případě námitkou stěžovatelů podrobně zabýval (zejm. str. 18 a 19
napadeného rozsudku) a z jeho argumentace je zřejmé, že Městské standardy vodovodů
a kanalizací na území hl. m. Prahy považuje za platné. Nesouhlas stěžovatelů s odůvodněním
a jednotlivými závěry rozsudku nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost (srov. rozsudky NSS
ze dne 29. 4. 2010, čj. 8 As 11/2010-163, a ze dne 12. 11. 2013, čj. 2 As 47/2013-30).
Námitka týkající se nedoložení aktuální hlukové studie nemíří na nepřezkoumatelnost
napadeného rozsudku, ačkoliv ji tak žalobci výslovně označili, ale na vadu řízení podle
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Proto se touto námitkou zabýval NSS níže.
[28] K ostatním kasačním námitkám považuje NSS za podstatné zdůraznit, že soudní řízení
správní je vázáno dispoziční zásadou a podle §109 odst. 4 s. ř. s. je NSS vázán důvody kasační
stížnosti. Stěžovatel vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozsudku a musí v kasační stížnosti
předestřít polemiku se závěry krajského (městského) soudu. NSS při přezkumu nemůže tuto roli
převzít, jeho úkolem není též nahrazovat činnost krajského (městského) soudu a opětovně
přezkoumávat napadené rozhodnutí správního orgánu, jako kdyby rozhodnutí krajského
(městského) soudu neexistovalo. Z toho důvodu platí, že obsah a kvalita kasační stížnosti
předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Uvedení konkrétních
kasačních námitek nelze zpravidla nahradit zopakováním námitek uplatněných v předchozích
podáních nebo pouhým odkazem na tato podání (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2007,
čj. 8 Afs 55/2005-74). Povinností stěžovatelů je sdělit, z jakých důvodů závěry krajského
(městského) soudu považují za nezákonné či jinak nesprávné, nikoliv pouze vyjádřit obecný
nesouhlas s napadeným rozhodnutím.
[29] Stěžovatelé v kasační stížnosti však pouze doslovně opakují svoji argumentaci
ze správního řízení i žaloby. Na argumentaci a závěry městského soudu nijak konkrétně nereagují
a za jednotlivé námitky zpravidla pouze v obecné rovině doplňují, že městský soud pochybil,
pokud této jejich žalobní námitce nevyhověl. Takto konstruované kasační námitky nejsou
polemikou s právními závěry městského soudu, ale snahou o opakovaný přezkum rozhodnutí
žalovaného.
[30] NSS již na tomto místě předesílá, že se s posouzením městského soudu ztotožňuje,
jeho argumentace neobsahuje nedostatky, které NSS zjišťuje z úřední povinnosti. Za této situace
považuje za dostatečné pouze stručně shrnout, proč nejsou námitky stěžovatelů důvodné,
neboť všechny již byly stěžovatelům opakovaně podrobně vysvětleny správními orgány
i městským soudem.
[31] Nejprve se NSS zabýval námitkou, že stavba není v souladu s územním plánem,
neboť na posouzení této otázky závisí i další námitky, které stěžovatelé sami označili za stěžejní.
Stěžovatelé spatřují nesoulad stavby s územním plánem v počtu nadzemních podlaží budov
A, B a C. Územní plán pro danou lokalitu stanoví podlažnost 3+, což stěžovatelé chápou tak,
že stavby v lokalitě mohou mít nejvýše 3 nadzemní podlaží a podkroví. Budovy A, B a C mají
však podle stěžovatelů podlaží 5, neboť podzemní podlaží vystupuje nad úroveň terénu,
a je tedy ve skutečnosti podlažím nadzemním. Zároveň podle stěžovatelů není poslední nadzemní
podlaží podkrovím – jedná se o plnohodnotné nadzemní podlaží. Definici podzemního podlaží
obsahoval v rozhodné době čl. 3 odst. 1 písm. j) OTPP, který stanovil, že podzemní podlaží
je podlaží, které má úroveň podlahy nebo její větší části níže než 0,80 m pod nejvyšším bodem přilehlého terénu
v pásmu širokém 3,0 m po obvodu stavby; podlaží s vyšší úrovní podlahy, včetně podlaží ustupujícího, je podlažím
nadzemním. Podzemními podlažími mohou proto být i podlaží, která svou menší částí vystupují
nad přilehlý terén. Městský soud se naplněním těchto požadavků podrobně zabýval a stěžovatelé
neuvedli žádný argument, který by naplnění definičních znaků zpochybňoval. NSS proto
neshledal tuto námitku důvodnou. Důvodná není ani námitka týkající se posledního nadzemního
podlaží. Stěžovatelé totiž nesprávně chápou význam termínu „podlažnost“. Ten nestanoví
závazný počet podlaží. Jak totiž plyne z metodického pokynu k územnímu plánu hl. m. Prahy
(usnesení Rady hl. m. Prahy č. 1774 ze dne 22. 10. 2002), je podlažnost pomocným údajem
a sama o sobě nepředstavuje závazný regulativ. Její funkce je informativní a stanovuje průměrný
počet podlaží ve vymezené funkční ploše, který se počítá z podílu hrubých podlažních ploch vůči
ploše zeleně. Stěžovatelé tento údaj však nesprávně zaměňují za závazně stanovený počet podlaží.
Ani tato jejich námitka proto není důvodná. Navržené stavby zároveň splňují i definici viladomů,
kterou územní plán hl. m. Prahy definuje jako samostatnou obytnou stavbu o více než 3 bytových
jednotkách nepřevyšující 4 nadzemní podlaží. NSS proto uzavírá, že stavba není v rozporu
s územním plánem.
[32] S ohledem na soulad stavby s územním plánem se NSS dále zabýval námitkami,
které stěžovatelé označili za stěžejní. První stěžejní námitkou je hrubé porušení pohody bydlení
v přilehlých domech a ztráta soukromí jejich obyvatel umístěním stavby.
[33] Podle čl. 4 odst. 1 OTPP umístění staveb a míra zastavění pozemku musí odpovídat urbanistickému
a architektonickému charakteru prostředí a požadavkům na zachování pohody bydlení a zdravého životního
prostředí. Umístěním stavby a jejím následným provozem nesmí být nad přípustnou míru obtěžováno okolí,
zejména v obytném prostředí a ohrožována bezpečnost a plynulost provozu na přilehlých pozemních komunikacích
a na dráhách. Podle čl. 8 odst. 1 OTPP vzájemné odstupy staveb musí splňovat zejména požadavky
urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod,
ochrany památek, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, požadavky na denní osvětlení a oslunění
a na zachování pohody bydlení.
[34] NSS se k pojmu pohoda bydlení ve své judikatuře již opakovaně vyjádřil a městský soud
na tuto judikaturu správně odkázal. NSS v rozsudku ze dne 2. 2. 2006, čj. 2 As 44/2005-116,
č. 850/2006 Sb. NSS, uvedl, že pohodou bydlení se rozumí „souhrn činitelů a vlivů, které přispívají
k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná
atmosféra klidného bydlení; pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního
prostředí, např. nízkou hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavních podniků, ze stavebních prací aj.),
čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi pachů a prachu, osluněním apod.;
pro zabezpečení pohody bydlení se pak zkoumá intenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky,
tedy objektivně existující souhrn činitelů a vlivů, které se posuzují každý jednotlivě a všechny ve vzájemných
souvislostech“. Ve své další judikatuře pak NSS zdůraznil, že normy o obecných technických
požadavcích na výstavbu odrážejí svým obsahem požadavky na pohodu bydlení; jsou-li dodrženy
a je prokázán soulad s veřejným zájem, nelze namítat, že pohoda bydlení je nedostatečná
(srov. např. rozsudek NSS ze dne 22. 11. 2007, čj. 9 As 5/2007-76). Nachází-li se stavby
v intravilánu obce, je zpravidla vždy v určité míře zasahováno do soukromí obyvatel,
a to možnými pohledy do oken, na dvory či do zahrad. Absolutního soukromí v takových
podmínkách nelze dosáhnout (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2012, čj. 8 As 20/2011-131).
Stěžovatelé nemají žádné subjektivní právo na to, aby poměry území, v nichž se nachází jejich
rodinné domy, byly navždy konzervovány a nemohly se změnit. Stavební aktivity,
zvláště v urbanizovaných oblastech, jsou přirozenou součástí vývoje společnosti. Tomu odpovídá
i územní plán, který výstavbu v určitých částech připouští, a tedy do jisté míry předpokládá
(srov. rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2010, čj. 7 As 13/2010-145). Vzhledem k tomu,
že stavba, jejímž umístění bylo rozhodnuto, je v souladu s územním plánem a stěžovatelé
neuvedli žádné zásadní důvody, které by odůvodňovaly obavu z hrubého narušení pohody
bydlení, je i tato námitka nedůvodná.
[35] Na této skutečnosti pak nemůže nic změnit ani poukaz stěžovatelů na skutečnost,
že stavba převýší kostel sv. Petra, který je od stavby vzdálen 650 metrů. Stěžovatelé nijak
nevysvětlili, proč by zrovna výška kostela měla být referenčním bodem, jehož překročení
znamená rozpor s územním plánem či architektonickým a urbanistickým charakterem prostředí.
[36] S výše uvedeným souvisí i námitka stěžovatelů, že k porušení čl. 4 odst. 1 OTPP dochází
tím, že výška domů nerespektuje vztah k okolní zástavbě. Tato námitka totiž opět stojí
na přesvědčení stěžovatelů, že podzemní patro budov A, B a C je ve skutečnosti patrem
nadzemním. Správní orgány, městský soud i NSS již vysvětlily, že tomu tak není (viz výše).
Není-li pravdivý tento předpoklad, je nutně nesprávný i výpočet stěžovatelů, kteří výšku počítají
od podzemního podlaží. Odkaz stěžovatelů v této souvislosti na čl. 4 odst. 6 OTPP je nepatřičný,
neboť se týká pouze staveb dočasných. Ani tato námitka proto není důvodná.
[37] Za druhou stěžejní námitku stěžovatelé označili skutečnost, že stavba je v rozporu
s §90 písm. e) stavebního zákona, neboť záměr a rozhodnutí o umístění stavby jsou v rozporu
s požadavky zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a to konkrétně s požadavkem
na ochranu krajinného rázu. Městský soud poukázal v této souvislosti na souborné závazné
stanovisko odboru životního prostředí žalovaného a vyjádření Ministerstva životního prostředí,
které posuzovaly soulad záměru se zákonem o ochraně přírody a krajiny a dospěly k závěru,
že nebude narušena estetická ani přírodní hodnota krajinného rázu a umístěním stavby nemůže
být snížen či změněn krajinný ráz. Stěžovatelé s takovým posouzením nesouhlasí, neboť podle
nich musí být každému laikovi na první pohled zřejmé, že stanovisko i vyjádření jsou nesmyslné
a rozpor záměru s krajinným rázem je zřejmý na první pohled. Takovou argumentaci považuje
NSS za povrchní a nedostatečnou. Městský soud v napadeném rozsudku vysvětlil význam
krajinného rázu (§12 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny) a nutnost souhlasu orgánu
ochrany přírody v případě staveb, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz (§12 odst. 2
zákona o ochraně přírody a krajiny). V projednávané věci vydal příslušný orgán ochrany přírody
závazné kladné stanovisko, které potvrdil příslušný nadřízený orgán státní správy (Ministerstvo
životního prostředí). O odbornosti těchto orgánu nemá NSS důvod pochybovat.
Stěžovatelé nenabídli kromě vyjádření svých pocitů a obecných proklamací žádnou relevantní
argumentaci, která by zpochybnila závěry městského soudu.
[38] Z výše uvedených podkladů městský soud správně dovodil i soulad rozhodnutí
o umístění stavby s čl. 13 odst. 1 OTPP. Nesprávný je odkaz stěžovatelů na čl. 13 odst. 2 OTPP,
který stanoví, že při stavebních úpravách budov v urbanisticky exponovaných polohách (např. na nábřežích
Vltavy) musí být respektován stávající charakter střech a fasád. Na území památkových rezervací a zón nesmí
být při stavebních úpravách narušen historický charakter vzhledu budov. Území, na kterém je stavba
plánována, není urbanisticky exponovaným územím ani památkovou rezervací
(ostatně stěžovatelé to ani netvrdí). Není tím pádem naplněna hypotéza výše uvedené normy,
a ta se proto neaplikuje.
[39] Poslední stěžejní námitkou stěžovatelů je skutečnost, že stavebník nedoložil kladné
vyjádření od provozovatele kanalizační sítě a čistírny odpadních vod. Skutečnost, že namísto
provozovatele sítě udělil souhlas správce sítě, je podle stěžovatelů v rozporu s čl. 11 odst. 5
OTPP. Toto ustanovení stanoví, že stavby se připojují na veřejnou kanalizaci samostatnými kanalizačními
přípojkami. Odvodnění dvou nebo více staveb jednou domovní kanalizační přípojkou nebo odvodnění rozsáhlé
stavby více přípojkami je výjimečně možné jen se souhlasem provozovatele veřejné kanalizace. Z ustanovení
plyne, že souhlas provozovatele veřejné kanalizace je potřeba v případě odvodnění více staveb
jednou domovní kanalizační přípojkou. To ale není v posuzovaném případě pravda, jak vysvětlil
městský soud v napadeném rozsudku, kde na str. 18 uvádí, že jednotlivé stavby jsou na veřejnou
kanalizaci připojeny samostatnými přípojkami podle čl. 11 odst. 1 OTPP. Odst. 5 citovaného
ustanovení se proto vůbec neaplikuje. Městský soud zároveň správně poukázal na skutečnost,
že podle přílohy č. 2 odst. 1 Městských standardů vodovodů a kanalizací na území hl. m. Prahy
byl příslušným orgánem pro vydání stanoviska k napojení stavby na kanalizační síť a čističku vod
správce sítě. Ten k stavbě vydal kladné stanovisko. Mezi městskými standardy a čl. 11 odst. 5
OTPP neexistuje žádný rozpor, jak tvrdí stěžovatelé, neboť citované ustanovení OTPP
se aplikuje pouze v případech napojení více staveb jednou domovní kanalizační přípojkou;
jedná se tedy o speciální úpravu k obecnému rozdělení kompetencí v městských standardech.
Námitka proto není důvodná a NSS pouze doplňuje, že její důvodnost nemohly založit
ani spekulace stěžovatelů o „náhodách“ při novelizaci městských standardů ve prospěch
stavebníka a poukaz na to, že v „ Uhříněvsi přitom každý ví, že kapacita ČOV Uhříněves je zcela
vyčerpaná“. Tato svá tvrzení stěžovatelé nijak nedoložili, NSS nejsou z úřední činnosti známy
a nejedná se ani o všeobecně známé skutečnosti, jež by nebylo třeba dokazovat.
[40] NSS se dále zabýval ostatními kasačními námitkami stěžovatelů. I s nimi se podrobně
a správně vypořádal již městský soud.
[41] Stěžovatelé namítali, že žalovaný neprovedl kontrolu správnosti koeficientu podlažních
ploch, neboť k němu neměl ve spise odpovídající podklady. Městský soud v této souvislosti
uvedl, že „ve správním spise jsou založeny přepočty výpočtů koeficientů provedené žalovaným, z čehož vyplývá,
že se jimi žalovaný zabýval“. Správnost kontroly zároveň potvrdil ve svém vyjádření i odbor
stavebního a územního plánu žalovaného. K těmto závěrům městského soudu stěžovatelé pouze
stručně uvedli, že soud pochybil, pokud se s nimi spokojil; neuvádějí však, v čem konkrétně
toto pochybení spočívá, tj. jaké další skutečnosti měl městský soud vzít v úvahu. Ve správním
spise jsou založeny kontrolní přepočty žalovaného, je tedy zřejmé, že se žalovaný kontrolou
výpočtů zabýval. Stěžovatelé tvrdili pouze obecně, že se kontrolou výpočtů nezabýval,
opět bez upřesnění. Námitka stěžovatelů proto není důvodná.
[42] Další námitka stěžovatelů se týkala nedostatečnosti úprav terénu směrem k současným
zahradám přilehlých rodinných domů, neboť terasy budov A a C jsou více než 2 metry
nad úrovní přilehlého sousedního pozemku. Podle stěžovatelů se městský soud touto námitkou
dostatečně nezabýval a měl přitom analogicky aplikovat čl. 8 odst. 6 OTPP. Toto ustanovení
sice jazykově dopadá pouze na rodinné domy, stavby plnící doplňkovou funkci k rodinnému
bydlení a garáž na pozemku rodinného domu, nicméně platí-li toto ustanovení pro tyto (menší)
stavby, mělo by tím spíše platit pro stavby bytových domů, jež mohou sousední nemovitosti
negativně ovlivnit v mnohem větší míře. Čl. 8 OTPP upravuje vzájemné odstupy staveb.
Ustanovení obsahuje jednak obecná pravidla pro posuzování odstupů, jednak speciální úpravu
pro různé typové situace. Některá ustanovení se proto aplikují např. pouze na rodinné domy
a ne na jiné typy staveb (srov. obdobně rozsudek NSS ze dne 1. 11. 2012, čj. 8 As 27/2012-113,
č. 2776/2013 Sb. NSS, bod [48] a násl.) Odst. 6 citovaného ustanovení, jehož aplikace se dožadují
stěžovatelé, stanoví, že v územích, kde je nutno stavbu přizpůsobit charakteru okolní zástavby,
je možné uplatnit urbanistická hlediska a umístit rodinný dům, stavby plnící doplňkovou funkci k rodinnému
bydlení a garáž na pozemku rodinného domu až na hranici pozemku. V takovém případě nesmí být ve stěně
na hranici žádné stavební otvory (např. okna, větrací otvory apod.), musí být zamezeno stékání dešťových vod
nebo spadu sněhu ze stavby na sousední nemovitost, a vnější hrany pochozí plochy rodinného domu (např. terasy,
balkony, lodžie) podlaží ve výšce nejméně 2 m nad terénem přilehlým ke stěně domu a v podkroví musí být
od této hranice vzdáleny nejméně 3 m. Z kasační stížnosti není zřejmé, čeho konkrétně se žalobci
domáhají požadavkem na analogickou aplikaci čl. 8 odst. 6 OTPP. Jednotlivé budovy plánované
stavby sousedí s pozemky stěžovatelů, ale nikoliv přímo s jejich rodinnými domy.
Odstupy jednotlivých budov s rodinnými domy stěžovatelů nejsou nižší než 14,5 m,
což požadavky čl. 8 OTPP naplňuje. Ani skutečnost, že není z rozhodnutí o umístění stavby
zřejmé, jak bude řešen terén směrem k současným zahradám, není podstatné, neboť, jak správně
uvedl městský soud, rozhodnutí o terénních úpravách není součástí rozhodnutí o umístění
stavby. Nebyli-li stěžovatelé schopni tuto svou námitku dostatečně konkretizovat a vyjádřit,
v čem v tomto ohledu spatřují vadu napadeného rozsudku, NSS nemůže tuto argumentaci
domýšlet (srov. obdobně např. rozsudky NSS ze dne 15. 2. 2012, čj. 1 Afs 57/2011-95,
ze dne 22. 4. 2014, čj. 2 Ads 21/2014-20, a usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010,
čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS).
[43] Ačkoliv námitku týkající se nedoložení aktuální hlukové studie spojili stěžovatelé výslovně
s nepřezkoumatelností napadeného rozsudku (viz výše bod [27]), lze tuto námitku obsahově
posoudit i jako námitku nesprávného posouzení právní otázky podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Nicméně ani zde nenalezl NSS žádné pochybení městského soudu. K upravené projektové
dokumentaci totiž vydal dne 2. 5. 2013 závazné souhlasné stanovisko příslušný hygienik
a výslovně uvedl, že podmínky z předchozího souhlasného závazného stanoviska Hygienické
stanice hl. m. Prahy zůstávají i po změně dokumentace v platnosti. Tyto podmínky převzal
do rozhodnutí o umístění stavby i stavební úřad. Ani tato námitka proto není důvodná.
[44] Další námitka stěžovatelů mířila na skutečnost, že se žalovaný nevypořádal s důkazy,
které stěžovatelé předložili a které vyvracely závěr správce kanalizační sítě, že vodovodní řád
je ukončen na pozemku stavebníka, který proto nepotřeboval souhlas vlastníků sousedních
pozemků pro vybudování inženýrských sítí. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že nevypořádání
se s jejich důkazy zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného a městský soud pochybil,
pokud pro tento důvod rozhodnutí nezrušil. V obecné rovině lze stěžovatelům přisvědčit,
že neprovedení důkazů bez řádného odůvodnění způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí
(srov. např. rozsudky NSS ze dne 22. 10. 2009, čj. 6 As 25/2009-193, ze dne 5. 5. 2010,
čj. 6 Ads 178/2009-63, nebo nálezy ÚS ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94,
a ze dne 18. 4. 2001, sp. zn. I. ÚS 549/2000). Stěžovatelé ovšem opět přehlížejí, že žalovaný
se jejich důkazy zabýval, v rozhodnutí je výslovně zmiňuje a také se s nimi vypořádává
(str. 10 a 11 rozhodnutí žalovaného). Z napadeného rozsudku, rozhodnutí i správního spisu
je patrné, že stěžovatelé zaměňují kanalizační přípojky a zaslepené odbočky z vedené kanalizace
pro budoucí využití. Městský soud posoudil i tuto žalobní námitku stěžovatelů správně, a kasační
námitka totožného znění proto není důvodná.
[45] Důvodná není ani námitka stěžovatelů, že nerespektování doporučení Povodí
Vltavy, s. p., jakožto správce povodí, je porušením smyslu a účelu §54 odst. 4 zákona
č. 254/2001 Sb., o vodách, a tím pádem porušením §90 písm. e) stavebního zákona. Jak městský
soud správně vysvětlil, správce povodí nebyl v řízení dotčeným orgánem a jeho doporučení nemá
povahu závazného stanoviska. Kladné závazné stanovisko vydal odbor životního prostředí
žalovaného, který doplnil závazné stanovisko odboru životního prostředí Úřadu městské části
Praha 15.
[46] Stěžovatelé dále tvrdili, že projednávané stavbě byly uděleny tři zásadní výjimky
z právních předpisů, což označili za obcházení zákona a porušení zásady legality. NSS k této
obecné námitce shrnuje, že stavbě byla udělena výjimka z čl. 10 odst. 3 OTPP a dotčené orgány
ve svých stanoviscích povolily stavbu v ochranném pásmu lesního pozemku a v ochranném
pásmu vedení velmi vysokého napětí. Výjimka i stanoviska byly vydány postupem předvídaným
právními předpisy [srov. čl. 63 OTPP ve spojení s §138a stavebního zákona; §14 odst. 2 věta
druhá zákona č. 289/1995 Sb., lesní zákon; §46 odst. 11 písm. b) zákona č. 458/2000 Sb.,
energetický zákon] a v rámci uvážení správních orgánů. Stěžovatelé neuvedli žádné konkrétní
argumenty poukazující např. na libovůli orgánů při vydání výjimky nebo povolení stavby
v ochranném pásmu. Tvrzení stěžovatelů, že jsou vědecky prokázány nežádoucí účinky
elektromagnetického pole velmi vysokého napětí na zdraví lidí, je příliš obecné a ničím
nepodložené. Irelevantní je i snaha o zpochybnění kladného vyjádření hygienika tvrzením,
že si stěžovatelé musí „položit otázku, zda hygienik chrání veřejné zdraví a tím i veřejný zájem,
nebo ekonomické zájmy osoby zúčastněné na řízení VIII) jakožto významného developera“. Jejich námitka
proto není důvodná.
[47] Skutečnost, že stěžovatelé navrhli zrušení výjimky v odvolání proti rozhodnutí o umístění
stavby, není pro řízení nijak podstatná. Jak správně vysvětlil městský soud, řízení o výjimce
z OTPP je samostatným řízením, jehož výsledek je i samostatně přezkoumatelný správním
soudem. Jedná se tedy o odlišné řízení než řízení, jehož výsledkem bylo rozhodnutí o umístění
stavby. NSS nepovažuje za důležité vyjadřovat se k úvahám městského soudu o okruhu účastníků
v řízení o povolení výjimky, neboť z napadeného rozsudku je zřejmé, že tyto úvahy
byly vysloveny pouze obiter dictum a nejsou primárním důvodem, pro který městský soud shledal
žalobní námitku nedůvodnou.
[48] Předmětem územního řízení není ani podrobné dispoziční řešení stavby, jehož doložení
stěžovatelé požadovali. NSS zároveň souhlasí s městským soudem v závěru, že důvodem
pro zrušení rozhodnutí žalovaného nemůže být pouze skutečnost, že se grafická a textová část
dokumentace liší o jedno parkovací místo na povrchu. Čl. 10 odst. 3 OTPP požaduje,
aby v garážích byl umístěn nejméně počet stání rovnajících se počtu bytů, nebo požadovaný
počet stání, je-li menší než počet bytů. Při zohlednění výjimky, která byla stavbě z tohoto
ustanovení udělena, splňuje jak údaj v textové části, tak údaj v grafické části projektové
dokumentace uvedené podmínky. Městský soud taktéž správně upozornil na skutečnost,
že požadavek čl. 10 odst. 3 OTPP se nevztahuje na parkovací místa pro návštěvníky. Ta mohou
být na povrchu umístěna i bez udělení výjimky. Stěžovatelé nijak podrobně neuvedli,
proč mají za to, že soud v tomto ohledu pochybil.
[49] Námitka porušení čl. 7 odst. 2 OTPP z důvodu pokácení dřevin na plochách stavebního
pozemku, které nejsou určeny k zastavění, také není důvodná, neboť v územním rozhodnutí není
tato otázka řešena. Kácení dřevin se realizuje podle §8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny
a je předmětem jiného řízení.
[50] Tvrzení stěžovatelů o obcházení zákona ze strany stavebníka a o jeho snaze o silové
řešení, maximalizaci zisku a nešetrné využití stavebního pozemku jsou natolik obecná
a nekonkrétní, že se jimi NSS nezabýval. Ze stejných důvodů nepovažuje NSS za podstatné
se vyjádřit k úvahám stěžovatelů o nerovnosti mezi běžnými stavebníky a velkými developery.
NSS rozumí tomu, že stěžovatelé preferovali předchozí výhled do volného prostoru. To ovšem
nezakládá nezákonnost rozhodnutí o umístění stavby, ani napadeného rozsudku.
[51] NSS se dále nezabýval ani namítaným porušením čl. 14 odst. 1 OTPP, neboť v kasační
stížnosti stěžovatelé ani náznakem neuvedli, v čem spatřují pochybení ze strany městského soudu
(stěžovatelé pouze uvedli, že správní orgány tuto jejich námitku bagatelizovaly). Městský soud
se navíc této námitce podrobně věnoval na str. 41 a 42 napadeného rozsudku.
Stejně tak stěžovatelé nespojili s žádným pochybením městského soudu svoji námitku týkající
se výskytu pačmeláka cizopasného, se kterou se městský soud také podrobně vypořádal,
a to na str. 42 a 43 napadeného rozsudku.
[52] Poukazují-li stěžovatelé na skutečnost, že se městský soud nezabýval námitkami,
které uplatnili manželé H. ve svém odvolání, je třeba uvést, že takový postup městského soudu
byl správný. Manželé H. totiž nepodali žalobu a ani nebyli účastníky soudního řízení. Soudní
přezkum je vymezen žalobními body (§75 odst. 2 s. ř. s.) a městský soud se proto ani nemohl
zabývat odvolacími námitkami účastníků, kteří žalobu nepodali. Městský soud se dále správně
nezabýval ani žalobními námitkami osob zúčastněných na řízení III) a IV). Ty sice žalobu podaly,
nezaplatily však soudní poplatek, a městský soud proto řízení o jejich žalobě zastavil.
IV. Závěr a náklady řízení
[53] NSS závěrem shrnuje, že městský soud se podrobně zabýval všemi rozsáhlými žalobními
námitkami stěžovatelů a vypořádal je srozumitelně a v souladu se zákonem.
[54] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil, proto kasační stížnost podle
§110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[55] Výroky o náhradě nákladů řízení se opírají o §60 odst. 1 větu první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelé v soudním řízení úspěch neměli, proto dle uvedených ustanovení
nemají právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu
nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho úřední povinnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. června 2018
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu