ECLI:CZ:NSS:2018:6.AS.179.2018:49
sp. zn. 6 As 179/2018 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy, soudkyně
Mgr. Jany Brothánkové a soudce JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: A. H.,
proti žalovanému: Krajský soud v Br ně, se sídlem Rooseveltova 16, Brno, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2018, č. j. 62 A 156/2017 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) brojil u Krajského soudu v Brně žalobami proti usnesením
Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2017, č. j. 29 A 74/2017 - 37, ze dne 30. 3. 2017,
č. j. 30 A 37/2017 - 37, ze dne 30. 3. 2017, č. j. 30 A 32/2017 - 37, ze dne 10. 5. 5017,
č. j. 30 A 93/2017 - 40, ze dne 24. 5. 2017, č. j. 31 A 134/2017 - 19, ze dne 24. 5. 2017,
č. j. 31 A 133/2017 - 19, ze dne 7. 6. 2017, č. j. 62 A 19/2017 - 34, ze dne 4. 7. 2017,
č. j. 62 A 225/2016 - 35 a ze dne 4. 7. 2017, č. j. 62 A 222/2016 - 36.
[2] Krajský soud usnesením ze dne 25. 4. 2018, č. j. 62 A 156/2017 - 19, spojil
tyto žaloby vedené pod sp. zn. 62 A 165/2017, sp. zn. 62 A 166/2017, sp. zn. 62 A 197/2017,
sp. zn. 62 A 201/2017, sp. zn. 62 A 202/2017, sp. zn. 62 A 203/2017, sp. zn. 62 A 223/2017,
sp. zn. 62 A 224/2017, ke společnému projednání, s tím, že věc bude nadále vedena
pod sp. zn. 62 A 156/2017, a žaloby odmítl.
[3] Stěžovatel podal obsahově totožné kasační stížnosti směřující proti usnesení ve věcech
vyjmenovaných v odstavci 2. Vzhledem k tomu, že krajský soud vyjmenované věci
spojil ke společnému projednání a rozhodl o nich jedním usnesením ze dne 25. 4. 2018,
č. j. 62 A 156/2017 - 19, (dále „napadené usnesení“) všechna podání stěžovatele ve skutečnosti
směřují proti tomuto jednomu usnesení a jedná se o jednu kasační stížnost.
[4] Žaloby v dotčených věcech směřovaly proti jiným soudním rozhodnutím vydaným
v soudním řízení správním. Krajský soud v Brně proto napadeným usnesením žaloby odmítl
pro nepřípustnost podle §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Nejvyšší správní soud opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel podává
u soudů návrhy na zahájení řízení, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva
(srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 45/2012 - 11 ze dne
8. 3. 2012, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel
svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem a výsměšnou formou a nesoudí se veden
snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu (srov. k tomu obdobně
rozsudek ze dne 7. 6. 2012 č. j. 2 As 82/2012 - 13). Z evidence zdejšího soudu je dále patrné,
že množství žalobcem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost,
že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená,
že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem
vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů.
[6] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti,
protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden
snahou vést „spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné – stěžovatel
užívá institutu správní žaloby jako náhrady za kasační stížnost, tedy aby napadl u jednoho
krajského soudu rozhodnutí jiného krajského soudu, případně rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu, které ani žalobou napadeno být logicky nemůže, přičemž tyto své úkony dále řetězí
a kasační stížnost proti odmítavému usnesení Krajského soudu v Brně je tak zcela zjevně
bez naděje na úspěch. Nejvyšší správní soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení
nepřistoupil k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k zaplacení
soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Zdejšímu soudu je totiž z úřední činnosti známo
(srov. např. věci vedené pod sp. zn. 7 As 176/2012 či sp. zn. 2 As 245/2015), že shora uvedené
výzvy vůči stěžovateli neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy
naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem, který prodlužuje
řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud však tyto žádosti zamítne, neboť shledá kasační stížnost zjevně bezúspěšnou. Výsledkem
řízení pak obvykle bývá jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz např. usnesení
ze dne 4. 11. 2015, č. j. 2 As 223/2015 - 43 či ze dne 8. 10. 2015, č. j. 3 As 185/2015 - 40,
která byla stěžovateli doručena a jejich obsah je mu proto znám).
[7] Nejvyšší správní soud nepochybuje, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se opakoval i v posuzované věci. Jako v jiných obdobných věcech – srov. např. usnesení
ze dne 30. 11. 2015, č. j. 6 As 262/2015 – 7, – proto i tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud
a limine odmítá pro vady podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s., s odkazem
na odůvodnění, jehož se stěžovateli bezpočtukrát již dostalo, např. právě v posledně citovaném
usnesení č. j. 6 As 262/2015 - 7.
[8] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. června 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu