ECLI:CZ:NSS:2018:6.AS.24.2018:17
sp. zn. 6 As 24/2018 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy, a soudců
Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: A. H.,
proti žalovanému: Krajský soud v Ostravě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 1835/34, Ostrava,
týkající se žaloby proti usnesení žalovaného ze dne 19. 10. 2017, č. j. 22 A 177/2017 - 7, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 1. 2018, č. j. 22 A 219/2017
- 7,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 3. 1. 2018, č. j. 22 A 219/2017 - 7, (dále jen „napadené usnesení“). Napadeným
usnesením byla odmítnuta jeho žaloba proti jinému soudnímu rozhodnutí vydanému v soudním
řízení správním. Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením žalobu odmítl podle §46
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), neboť v posuzované věci je rozhodnutí soudu výkonem soudnictví,
nikoliv výkonem veřejné správy, a pravomoc soudů ve správním soudnictví není dána.
[2] Nejvyšší správní soud opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel podává
u soudů návrhy na zahájení řízení, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva
(srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 45/2012 - 11 ze dne
8. 3. 2012, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel
svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem a výsměšnou formou a nesoudí se veden
snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu (srov. k tomu obdobně
rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13). Z evidence zdejšího soudu je dále patrné,
že množství stěžovatelem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost,
že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená,
že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem
vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů.
[3] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti,
protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden
snahou vést „spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné – stěžovatel
užívá institutu správní žaloby jako náhrady za kasační stížnost, tedy aby napadl u jednoho
krajského soudu rozhodnutí jiného krajského soudu, případně rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu, které ani žalobou napadeno být logicky nemůže, přičemž tyto své úkony dále řetězí
a kasační stížnost proti napadenému usnesení je tak zcela zjevně bez naděje na úspěch. Nejvyšší
správní soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nepřistoupil k provedení standardních
procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační
stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační
stížnosti. Zdejšímu soudu je totiž z úřední činnosti známo (srov. např. věci vedené
pod sp. zn. 7 As 176/2012 či sp. zn. 2 As 245/2015), že shora uvedené výzvy vůči stěžovateli
neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají
písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem, který prodlužuje řízení o kasační
stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud
však tyto žádosti zamítne, neboť shledá kasační stížnost zjevně bezúspěšnou. Výsledkem řízení
pak obvykle bývá jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz např. usnesení ze dne
4. 11. 2015, č. j. 2 As 223/2015 - 43 či ze dne 8. 10. 2015, č. j. 3 As 185/2015 - 40, která byla
stěžovateli doručena a jejich obsah je mu proto znám).
[4] Nejvyšší správní soud nepochyboval, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se opakoval i v posuzované věci. Jako v jiných obdobných věcech – srov. např. usnesení
ze dne 30. 11. 2015, č. j. 6 As 262/2015 – 7, – proto i tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud
a limine odmítá pro vady podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s., s odkazem
na odůvodnění, jehož se stěžovateli bezpočtukrát již dostalo, např. právě v posledně citovaném
usnesení č. j. 6 As 262/2015 - 7.
[5] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. ledna 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu