ECLI:CZ:NSS:2018:7.AS.446.2018:18
sp. zn. 7 As 446/2018 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š. proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, Vazební věznice Litoměřice, se sídlem Veitova 1,
Litoměřice, adresa pro doručování: P. O. BOX 79, Litoměřice, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2018, č. j. 15 A 153/2018 - 12,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem domáhal zrušení
rozhodnutí ředitele žalované ze dne 9. 7. 2018, č. j. VS-2409-8/ČJ-2018-801440, kterým byla
odložena žádost žalobce o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu nezaplacení úhrady nákladů
za mimořádně rozsáhlé vyhledávání požadovaných informací. Současně s podáním žaloby
žalobce požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
[2] Krajský soud shora uvedeným usnesením návrh žalobce na ustanovení zástupce zamítl.
Dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů,
a sice proto, že to není nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Shledal, že žaloba zejména obsahuje
veškeré povinné náležitosti, z jejího textu je zřejmé, čeho se žalobce domáhá, jsou srozumitelně
vymezeny projednatelné žalobní body a z celkové kvality žaloby a argumentace je zřejmá
dostatečná erudice žalobce k uplatnění jeho práv.
II.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu včasnou kasační
stížností. Stěžovatel je přesvědčen, že krajský soud měl vyhovět jeho žádosti o ustanovení
zástupce. Své postavení ve výkonu trestu odnětí svobody považuje za diskriminační, neboť,
na rozdíl od žalované, nemá možnost použít při přípravě žaloby aktuální judikaturu a odbornou
literaturu. Stěžovatel uvedl, že má dlouholetou advokátní praxi, ale nevyhovující podmínky
ve výkonu trestu odnětí svobody mu brání užít účinnou procení obranu proti žalované. V kasační
stížnosti stěžovatel rovněž požádal o osvobození od soudních poplatků spojených s podáním
kasační stížnosti a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti. Navrhl,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení.
III.
[4] Žalovaná ve vyjádření navrhla zamítnutí kasační stížnosti i zamítnutí současně podaných
žádostí stěžovatele o osvobození od soudních poplatků i o ustanovení zástupce z řad advokátů
pro řízení o kasační stížnosti. Uvedla, že soudní poplatky plní regulační funkci, a že v nynějším
případě by právě takto měly působit. Doplnila, že stěžovatel disponuje právnickým vzděláním,
a není důvod mu ustanovovat zástupce z řad advokátů. Poukázala i na to, že stěžovatel má
přístup do knihovny, ve které je umístěna i odborná právní literatura, a dále si může objednat
jakoukoliv právnickou publikaci.
IV.
[5] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že s ohledem na usnesení rozšířeného senátu ze dne
9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19 (podle něhož v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti
procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jakým je také usnesení o zamítnutí žádosti
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, nemusí být stěžovatel v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem a není povinen hradit soudní poplatek) netrval
na podmínce zastoupení advokátem a úhradě soudního poplatku (srov. rozsudky ze dne
21. 6. 2017, č. j. 3 As 116/2017 - 20, ze dne 28. 6. 2017, č. j. 4 As 114/2017 - 63 atd.).
[6] Přestože zastoupení není v předmětné věci obligatorní, stěžovatel o ustanovení zástupce
požádal. Pokud by stěžovatel splňoval zákonné podmínky, Nejvyšší správní soud by mu zástupce
ustanovil. Proto o tomto návrhu kasační soud rozhodl. Podle §35 odst. 9 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) se pro rozhodnutí o ustanovení zástupce
vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek, a to jednak splnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků, jednak též nezbytná potřeba takového zastoupení k ochraně práv
účastníka řízení. Nejvyšší správní soud neshledal především splnění druhé nutné podmínky
pro ustanovení zástupce, tedy jeho nezbytnost k ochraně práv stěžovatele. Kasační stížnost má
požadované základní náležitosti, je zřejmé, čeho se jí stěžovatel domáhá; přitom v předmětné věci
se jedná o posouzení nikterak komplikované otázky, o které soud může rozhodnout na základě
podané kasační stížnosti a podkladů obsažených ve spise, aniž by bylo třeba za tímto účelem
stěžovateli ustanovovat zástupce. Za této situace tedy Nejvyšší správní soud návrh na ustanovení
zástupce výrokem I zamítl (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018,
č. j. 5 As 79/2018 - 11).
[7] Nejvyšší správní soud následně posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Kasační soud předesílá, že v řízení o žalobě není zastoupení advokátem povinné.
Dle soudního řádu správního je však možné, aby byl účastníku řízení zástupce ustanoven,
a to za současného splnění čtyř předpokladů (§35 odst. 9 s. ř. s. ve spojení s §36 odst. 3 téhož
zákona): 1) je podán návrh na ustanovení zástupce, 2) podaný návrh (na zahájení řízení)
není zjevně neúspěšný, 3) žadatel doložil nedostatek prostředků pro vedení řízení a 4) ustanovení
zástupce je nezbytně třeba k ochraně navrhovatelových práv (srov. rozsudek NSS ze dne
17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19).
[10] Spornou v posuzované věci je otázka, zda byla v případě stěžovatele v řízení
před krajským soudem naplněna čtvrtá z výše uvedených podmínek, tedy zda bylo ustanovení
zástupce nezbytně třeba k ochraně stěžovatelových práv.
[11] Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že ustanovení
zástupce nebylo nezbytně potřebné pro ochranu práv stěžovatele v řízení o žalobě. Stěžovatel byl
schopen zformulovat správní žalobu splňující všechny nezbytné náležitosti po formální
i obsahové stránce a svou schopnost orientovat se v právním řádu (jakožto bývalý advokát)
prokázal kromě sepsání řádné žaloby rovněž tím, že se sám obrátil na Nejvyšší správní soud
včasnou a bezvadnou kasační stížností. Schopnost stěžovatele vystupovat v řízení před krajským
soudem samostatně potvrzuje i skutečnost, že stěžovatel v současnosti vede několik soudních
a správních řízení obdobného charakteru jako v dané věci, v jejichž rámci své schopnosti řádně
hájit svá práva a formulovat žalobní nároky konzistentně osvědčuje. K danému závěru
ve skutkově podobných věcech srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 11. 10. 2018, č. j. 4 As 274/2018 - 18, ze dne 27. 9. 2018, č. j. 4 As 275/2018 - 14,
ze dne 11. 10. 2018, č. j. 4 As 268/2018 - 18, či nedávný rozsudek ze dne 17. 10. 2018,
č. j. 6 As 320/2018 - 30, ve kterém se soud zabýval obdobnou kasační stížností stěžovatele.
V této souvislosti nelze přehlédnout ani vyjádření žalované. Z hlediska potřeby ochrany práv
účastníka řízení je nadto klíčová obsahová a formální úroveň návrhu (žaloby), neboť právě
formulace návrhu (žaloby) klade na účastníka řízení po odborné stránce největší nároky (srov.
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 - 64 a ze dne
27. 9. 2017, č. j. 1 As 312/2017 - 12).
[12] Krajský soud tedy nepochybil, zamítl-li napadeným usnesením návrh stěžovatele
na ustanovení zástupce.
[13] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud výrokem II zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[14] Ve věci Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.
[15] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí v řízení o kasační stížnosti
nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu