ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.204.2019:6
sp. zn. 2 As 204/2019 - 6
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, se sídlem Studentská 7, Olomouc, proti
usnesení žalovaného ze dne 11. 4. 2019, č. j. 65 A 7/2019 – 35, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 6. 2019, č. j.
65 A 38/2019 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti shora označenému
usnesení (dále jen „napadené usnesení“) Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci
(dále jen „krajský soud“). Napadeným usnesením krajský soud zamítl stěžovatelovu žalobu proti
rozhodnutí žalovaného (žalovaným je zde právě krajský soud), tedy proti svému usnesení ze dne
11. 4. 2019, č. j. 65 A 7/2019 – 35, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí správní žaloby
stěžovatele směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 1. 2019,
č. j. 7 Co 52/2018 – 42. Uvedeným rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci bylo rozhodnuto
o odvolání stěžovatele v občanském soudním řízení.
[2] Krajský soud v napadeném usnesení konstatoval, že stěžovatelova žaloba směřuje proti
rozhodnutí soudu ve správním soudnictví, které nemůže být rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s.
Proto přistoupil k odmítnutí žaloby dle §46 odst. 1 písm. a) téhož zákona.
[3] Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti uvádí, že ve své dosavadní rozhodovací
činnosti opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel podává u soudů návrhy na zahájení
řízení, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva (srov. k tomu obdobně rozsudek
Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 45/2012 – 11, ze dne 8. 3. 2012, všechna citovaná
rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně
šikanózním způsobem a znevažující formou a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu,
nýbrž pro samotné vedení sporu (srov. k tomu obdobně rozsudek ze dne 7. 6. 2012,
č. j. 2 As 82/2012 - 13). Z evidence zdejšího soudu je patrné, že množství stěžovatelem vedených
sporů se v průběhu času rapidně zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství
sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo být vyhověno.
Rozhodující je však sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená
s opakováním obdobných či zcela identických argumentů.
[4] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti,
protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden
snahou vést „spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné – stěžovatel
napadá u jednoho krajského soudu jiné jeho rozhodnutí, případně rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu, které ani žalobou napadeno být logicky nemůže, přičemž tyto své úkony
obvykle dále řetězí – a kasační stížnost proti odmítavému usnesení Krajského soudu v Ostravě
je tak zcela zjevně bez naděje na úspěch. Nejvyšší správní soud v souladu se zásadou
hospodárnosti řízení nepřistoupil k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval
stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné
moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Zdejšímu soudu
je totiž z úřední činnosti známo (srov. např. věci vedené pod sp. zn. 7 As 176/2012
či sp. zn. 2 As 245/2015), že shora uvedené výzvy vůči stěžovateli neplní svůj účel a nevedou
k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi
stěžovatelem a zdejším soudem, který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů
až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud však tyto žádosti zamítne,
neboť shledá kasační stížnost zjevně bezúspěšnou. Výsledkem řízení pak obvykle bývá
jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz např. usnesení ze dne 4. 11. 2015,
č. j. 2 As 223/2015 - 43 či ze dne 8. 10. 2015, č. j. 3 As 185/2015 - 40, která byla stěžovateli
doručena a jejichž obsah je mu proto znám).
[5] Nejvyšší správní soud nepochybuje, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se opakoval i v nynější věci. Jako v jiných obdobných věcech – srov. např. usnesení
č. j. 6 As 262/2015 – 7, ze dne 30. 11. 2015 – proto i tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud
a limine odmítá pro vady podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s., s odkazem
na odůvodnění, jehož se stěžovateli již bezpočtukrát dostalo, např. právě v posledně citovaném
usnesení č. j. 6 As 262/2015 - 7.
[6] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2019
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu