ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.19.2019:52
sp. zn. 5 Azs 19/2019 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: N. P. D., zast.
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské náměstí 5, Praha 1, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 12.
2018, č. j. 57 A 14/2018 - 52,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 12. 2018, č. j. 57 A 14/2018 - 52,
se ruší a věc se mu v rací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalovaný (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku krajského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 8. 3. 2018,
č. j. 102072-3/2018-OPL i rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne
7. 12. 2017, č. j. 3757/2017-HANOI-65/a; tímto byla zamítnuta žádost žalobce o upuštění
od osobního podání žádosti o zaměstnaneckou kartu a zastaveno řízení o této žádosti dle §169d
odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
[2] Krajský soud dospěl k názoru, že rozhodnutí stěžovatele je nepřezkoumatelné z důvodu
nedostatečného vypořádání pro věc podstatných námitek. Uvedl, že stěžejní je přitom námitka
týkající se naplnění podmínek pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o vydání
zaměstnanecké karty; dle žalobce se jednalo o odůvodněný případ ve smyslu §169d odst. 3
zákona o pobytu cizinců, který spočíval v objektivní nemožnosti žalobce sjednat termín
pro osobní podání žádosti. Dle krajského soudu se zastupitelský úřad ani stěžovatel s důvody,
pro které nelze pod odůvodněné případy upuštění od osobního podání žádosti zařadit objektivní
důvody na straně zastupitelského úřadu spočívající v omezení objednávacího systému, nijak
nevypořádali. Krajský soud konstatoval, že povinností zastupitelského úřadu bylo v prvé řadě
neurčitý právní pojem vysvětlit, vymezit, v odůvodnění řádně vyložit a podřadit jej pod zjištěný
skutkový stav; teprve až poté, co správní orgán dospěje k závěru, že danou situaci lze podřadit
pod odůvodněný případ ve smyslu§169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců, může uplatnit správní
uvážení v otázce, zda v daném případě lze od povinnosti osobního podání žádosti upustit.
Krajský soud uvedl, že správní orgány dospěly k závěru, že odůvodněnými případy, kdy lze
od povinnosti podat žádost o vydání pobytového oprávnění osobně upustit, jsou zejména
důvody zdravotní, sociální a nejedná se o případy, kdy žadatel tvrdí, že se mu do systému
Visapoint nepodařilo opakovaně přihlásit. Uvedené závěry však nijak nereagují na zjištěný
skutkový stav, ze kterého vyplývá, že žalobce podal žádost o upuštění od osobního podání
žádosti o pobytové oprávnění v době, kdy byl jakýkoliv objednávací systém nefunkční; správní
orgány se ovšem nezabývaly tím, proč objektivní důvod spočívající v omezeném fungování
objednávacího systému zakládající nemožnost žadatelů realizovat objednávku termínu pro účely
osobního podání žádosti, nelze pod odůvodněný případ upuštění od osobního podání
žádosti zařadit. Rozhodnutí správních orgánů označil krajský soud z tohoto důvodu
za nepřezkoumatelné; současně se též vyslovil k obsahu neurčitého pojmu „odůvodněný případ“,
přitom konstatoval, že jej stěžovatel vyložil nesprávně; zrušil rozhodnutí zastupitelského úřadu
i rozhodnutí stěžovatele bez jednání [§76 odst. 1 písm. a) a §78 odst. 3 s. ř. s. ], a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[3] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; tvrdí,
že krajský soud posoudil nesprávně neurčitý právní pojem „odůvodněný případ“ obsažený
v §169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců, pokud po něj podřadil i situaci, kdy se v důsledku
organizačního opatření přechází na nový objednávací systém.; za nepřípadný označil odkaz
krajského soudu na rozsudek NSS ze dne 9. 8. 2018, č. j. 9 Azs 213/2018 – 22, který však
reflektoval zcela jinou situaci, kdy sídlo zastupitelského úřadu bylo obtížně dostupné z důvodu
velké vzdálenosti od místa, kde se žadatel zdržoval, nikoli tedy z důvodu, že po přechodnou dobu
neexistoval žádný objednávkový systém; poukázal na existenci technických a organizačních
překážek, které je třeba rozlišovat. Stěžovatel odkazuje zejména na rozsudek Městského soudu
v Praze sp. zn. 14 A 27/2017, který reflektoval krátkodobé omezení fungování konzulárního
úseku zastupitelského úřadu Hanoj v průběhu srpna 2017 s tím, že toto omezení nelze
považovat za nepřiměřené; dále uvádí na podporu svého názoru rozsudky Krajského soudu
v Hradci Králové sp. zn. 52 A 11/2018 nebo další rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn.
11 A 120/2018 , jimiž podporuje svůj právní názor, který se s právním názorem krajského soudu
stran posouzení věci rozchází.
[4] Stěžovatel rovněž uplatňuje důvod dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s; namítá
nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku vzhledem k nesrozumitelnosti části jeho odůvodnění.
Krajský soud tvrdí v rozporu s obsahem správního spisu, že stěžovatel nezohlednil v otázce
obsahu neurčitého právního pojmu „odůvodněný případ“ jiné, než zdravotní a sociální důvody;
toto tvrzení nemá oporu ve spise, neboť v rozhodnutí o rozkladu stěžovatel výslovně připustil,
že odůvodněným případem může být i překážka na straně zastupitelského úřadu; v této
souvislosti citoval z bodu 26 rozsudku NSS ze dne 27. 7. 2016, č. j. 10 Azs 219/2015 - 67; rovněž
náležitě zhodnotil všechny okolnosti případu, podrobně se zabýval postupem zastupitelského
úřadu v souvislosti se zrušením systému Visapoint a přechodem na nový objednávací systém.
Dle stěžovatele krajský soud vůbec nepřihlédl k odůvodnění rozhodnutí o rozkladu, kde
stěžovatel vysvětlil, proč výše uvedenou situaci přechodu na nový systém nepovažuje
za odůvodněný případ upuštění od osobního podání žádosti (bod 7 rozhodnutí o rozkladu).
[5] Stěžovatel rovněž namítá, že krajský soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, ačkoli
na jednání stěžovatel výslovně trval. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[6] Ve vyjádření ke kasační stížnosti se žalobce plně ztotožňuje s názorem krajského soudu
a nepovažuje kasační stížnost za důvodnou. Krajský soud došel ke správnému závěru,
že stěžovatel ani prvostupňový správní orgán dostatečně neodůvodnili zamítnutí žádosti žalobce
o upuštění od osobní účasti při podání jeho žádosti, resp. zatížili svá rozhodnutí
nepřezkoumatelností, když řádně nevysvětlili a nevymezili neurčitý právní pojem „odůvodněný
případ“ ve smyslu §169d odst. 3 zák. o pobytu cizinců; uvedený pojem krajský soud dle žalobce
vyložil zcela správně; navrhuje, aby Nevyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
[7] Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti kasační stížnosti, jakož i splnění
ostatních podmínek řízení přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu a z důvodů stěžovatelem
uplatněných (§109 odst. 3 s. ř. s.), současně přihlížel k tomu, zda rozsudek krajského soudu
netrpí vadami, k nimž by byl Nejvyšší správní soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§109
odst. 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Stěžovateli je především třeba přisvědčit v tom, že odůvodnění rozsudku krajského soudu
je nesrozumitelné, resp. vnitřně rozporné. Krajský soud totiž stěžovateli na jednu stranu vytkl,
že se nezabýval tím, zda lze, popřípadě proč nelze, omezení fungování objednávacího systému
považovat za „odůvodněný případ“ pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti
o zaměstnaneckou kartu; poté však za nesprávný označil závěr správních orgánů, že namítané
objektivní okolnosti na straně zastupitelského úřadu v podobě omezení jeho provozu nelze pod
odůvodněné případy podřadit. Pokud má být vadou správního rozhodnutí chybějící výklad
neurčitého pojmu obsaženého v zákoně, nelze mu zároveň vytýkat, že tento pojem interpretuje
nesprávně. Nepřezkoumatelný závěr nelze zároveň věcně přezkoumat (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 6. 2007 č. j. 5 Afs 115/2006 - 91); to však v podstatě krajský soud
zčásti učinil, resp. dle svého názoru chybějící úvahu správního orgánu zcela nahradil vlastní
interpretací neurčitého pojmu.
[10] Nejvyšší správní soud se ani neztotožnil se závěrem krajského soudu, že rozhodnutí
stěžovatele není způsobilé přezkumu, resp. že by z rozhodnutí správních orgánů nevyplývalo
hodnocení skutkových okolností případu. Správní orgány, byť velmi stručně a na samé hraně
přezkoumatelnosti, uvedly, že nemožnost podávat žádosti o pobytová oprávnění po dobu
zavádění nového objednávacího systému nepovažují za odůvodněný případ, pro který by mělo
být upuštěno od povinnosti podat žádost o pobytové oprávnění osobně. Podle Nejvyššího
správního soudu je vzhledem k argumentaci žalobce v řízení o rozkladu a nesporným skutkovým
okolnostem případu zřejmé, že správní orgány se s argumentací žalobce neztotožnily, byť některé
argumenty vypořádaly mimoběžně. Nejvyšší správní soud připouští, že se správní orgány
vysvětlení svých závěrů mohly věnovat podrobněji, nicméně i přesto provedené odůvodnění
nebrání tomu, aby ze strany krajského soudu mohla být přezkoumána zákonnost napadeného
správního rozhodnutí. Ostatně závěru, že rozhodnutí správních orgánů ve skutečnosti
nejsou nepřezkoumatelná, svědčí i postup krajského soudu, který navzdory deklaraci
nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí, je z převážné části věcně posuzoval (ve shodném
případě rozhodoval Nejvyšší správní soud již rozsudkem ze dne 13. 3. 2019, č. j. 6 Azs 30/2019 -
29; dále viz též rozsudky sp. zn. 10 Azs 39/2019, sp. zn. 4 Azs 25/2019, sp. zn. 4 Azs 122/2019,
sp. zn. 4 Azs 121/2019, sp. zn. 4 Azs 86/2019, sp. zn. 4 Azs 84/2019, sp. zn. 4 Azs 25/2019
či sp. zn. 4 Azs 22/2019).
[11] Nejvyšší správní soud za výše popsané situace musí konstatovat, že krajský soud
postupoval nezákonně, pokud dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí stěžovatele,
přitom současně s odkazem na §76 odst. 1 s. ř. s. zdůvodnil i své rozhodování bez jednání;
takový postup nemůže obstát. Nejvyšší správní soud rovněž podotýká, že není nadto zřejmé, jak
má stěžovatel, jemuž byla věc vrácena k dalšímu řízení, postupovat, je-li vázán právním názorem
krajského soudu za situace, kdy je odstraněno rovněž prvostupňové rozhodnutí, aniž
by se důvody pro takový postup z odůvodnění napadeného rozsudku podávaly.
[12] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud označil nesprávně jako
žalovaného ministra zahraničních věcí, který však není samostatným žalovaným správním
orgánem. Směřuje-li žaloba proti rozhodnutí vedoucího ústředního orgánu státní správy,
je žalovaným tento ústřední orgán (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
25. srpna 2006 č. j. 4 As 57/2005 - 64, č. 2800/2006 Sb. NSS, a ze dne 15. ledna 2004
č. j. 6 A 11/2002 - 26, č. 5/2004 Sb. NSS; ve vztahu k řízením s obdobným předmětem jako nyní
posuzované; viz rozsudky ze dne 10. 1. 2019 č. j. 7 Azs 341/2018 - 35, ze dne 19. 12. 2018
č. j. 8 Azs 276/2018 - 47, ze dne 21. 11. 2018 č. j. 9 Azs 372/2018 - 25 a ze dne 25. 10. 2018
č. j. 4 Azs 249/2018 - 49). Toto pochybení však nemohlo mít samo o sobě vliv na zákonnost
rozhodnutí krajského soudu, neboť ministr zahraničních věcí je funkční složkou Ministerstva
zahraničních věcí; fakticky tak bylo jednáno s účastníkem řízení, jemuž pasivní legitimace
svědčila.
[13] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že rozsudek krajského
soudu nemůže z hlediska zákona obstát, proto jej postupem dle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zrušil
a věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; v něm krajský soud přezkoumá napadené správní
rozhodnutí v rozsahu všech uplatněných žalobních námitek; přitom bude respektovat postup
dle §51 odst. 1 s. ř. s.
[14] V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. července 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu