ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.91.2019:30
sp. zn. 10 Azs 91/2019 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň
Michaely Bejčkové a Zuzany Břízové v právní věci žalobce: V. Q. A., zast. Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Velvyslanectví České
republiky v Hanoji, se sídlem 13 Chu Van An, Hanoi, Vietnamská socialistická republika, proti
usnesení žalovaného ze dne 19. 10. 2017, čj. 3484/2017-HANOI, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2019, čj. 30 A 220/2017–42,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný dne 19. 10. 2017 rozhodl, že žalobcova žádost o udělení dlouhodobého pobytu
za účelem zaměstnání (žádost o zaměstnaneckou kartu) je nepřijatelná, neboť žalobce si předem
nesjednal termín k podání žádosti, přestože je tato povinnost zastupitelským úřadem stanovena
[§169h odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky],
a nepodal žádost osobně (§169h odst. 3 téhož zákona).
[2] Žalobce napadl usnesení žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni, který je zrušil
a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud nesouhlasil s žalovaným,
podle kterého si měl žalobce sjednat termín pro podání žádosti pro dotčený druh a účel pobytu
prostřednictvím systému Visapoint. K tomuto postupu se totiž vyjádřil rozšířený senát NSS
v rozsudku ze dne 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016–52, č. 3601/2017 Sb. NSS, jehož závěry
krajský soud rozsáhle citoval. Na žalobcovu žádost bylo podle krajského soudu potřeba nahlížet
jako na účinně podanou a měla být věcně posouzena, přestože byla podána „nouzovým“
způsobem (v rozporu s postupem předpokládaným zákonem). Žalobce byl totiž povinen
se objednat k podání žádosti přes systém Visapoint, tj. způsobem, který podle judikatury
správních soudů neodpovídal požadavkům zákona.
[3] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Stěžovatel nesouhlasil s krajským soudem v tom, že žalobce podal žádost o zaměstnaneckou
kartu „nouzovým způsobem“. NSS opakovaně rozhodl, že postup popsaný v předchozím
odstavci není „nouzovým způsobem“ podání žádosti. Podle rozsudku ze dne 31. 5. 2018,
čj. 7 Azs 75/2018-22, nelze považovat za nezákonný postup, kterým je odmítnuta žádost
o zaměstnaneckou kartu podaná v době vyhrazené pro žádosti o udělení dlouhodobého víza
za účelem studia (srov. též rozsudky ze dne 24. 1. 2018, čj. 6 Azs 324/2017-34,
a ze dne 23. 2. 2018, čj. 5 Azs 312/2017-35). Také podle rozsudku NSS ze dne 21. 11. 2018,
čj. 9 Azs 186/2018-48, není nezákonným postupem, odmítne-li žalovaný převzít žádosti o vydání
zaměstnanecké karty v úředních hodinách pro žadatele o schengenská víza.
[4] Stěžovatel připustil, že závěry krajského soudu v této věci odpovídají závěrům NSS
například v rozsudcích ze dne 15. 8. 2018, čj. 4 Azs 150/2018-35, a ze dne 28. 3. 2019,
čj. 4 Azs 417/2018-37. NSS tyto věci odlišil od situací v rozsudcích citovaných v předchozím
odstavci. Stěžovatel však skutkové odlišnosti těchto případů nevidí. Žalobce byl navíc
o organizaci úředních hodin informován; tato informace byla vyvěšena na úřední desce
stěžovatele a byla zveřejněna také na jeho webových stránkách. Žalobce přesto nerespektoval
rozvržení úředních hodin pro jednotlivé druhy pobytových oprávnění.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] NSS se již prakticky stejnými skutkovými okolnostmi a stejnou právní otázkou
zabýval v řadě svých rozhodnutí, nedávno například v rozsudku ze dne 10. 12. 2019,
čj. 1 Azs 32/2019-42. V něm NSS rovněž reagoval na kasační stížnost Velvyslanectví České
republiky v Hanoji obsahující shodné argumenty jako kasační stížnost v této věci, kasační
stížnosti předcházel rozsudek stejného senátu Krajského soudu v Plzni a odůvodnění tehdejšího
a nynějšího rozsudku krajského soudu byla rovněž srovnatelná. NSS proto níže zopakuje závěry
rozsudku ve věci 1 Azs 32/2019.
[7] NSS souhlasí s krajským soudem, že na tuto věc se vztahují závěry rozsudku rozšířeného
senátu NSS ve věci 10 Azs 153/2016, podle něhož je v situaci dlouhodobě prakticky nefunkčního
systému Visapoint třeba považovat za řádně podané i takové žádosti, které byly u zastupitelského
úřadu podány nestandardním postupem. Podání žádosti „nouzovým“ způsobem je totiž
v podstatě jedinou účinnou obranou žadatele před nezákonným jednáním veřejné správy
spočívající v tom, že žadateli neposkytne v přiměřené lhůtě možnost podat žádost postupem,
který zákon běžně předpokládá.
[8] V nyní posuzované věci se žalobci nepodařilo prostřednictvím systému Visapoint
registrovat termín pro podání žádosti o zaměstnaneckou kartu (žalobce doložil dokumentaci
deseti neúspěšných pokusů o registraci termínu prostřednictvím systému Visapoint v průběhu
října 2017), a proto si sjednal termín pro podání žádosti o krátkodobé schengenské vízum,
v němž předal stěžovateli žádost o zaměstnaneckou kartu. Žalobce tak podal svou žádost
„nouzovým způsobem“. Byť ji podal v rozporu s postupem předpokládaným zákonem,
neboť byla podána v termínu určeném pro podání žádosti o jiný typ pobytového oprávnění,
v souladu se závěry rozsudku rozšířeného senátu ji přesto bylo nutné věcně posoudit.
Žalobce byl totiž povinen objednat se k podání žádosti přes systém Visapoint. Tyto podmínky
podání žádosti však podle četných rozhodnutí správních soudů neodpovídají požadavkům
zákona. Žalobce přitom doložil, že se o registraci termínu pro podání žádosti o vydání
zaměstnanecké karty prostřednictvím systému Visapoint opakovaně neúspěšně pokoušel.
Bylo tak zřejmé, že neměl možnost v přiměřené lhůtě podat žádost způsobem, který zákon
předvídá.
[9] Ke shodnému závěru dospěl NSS např. v rozsudcích ze dne 16. 5. 2019,
čj. 1 Azs 31/2019-63; ze dne 15. 8. 2019, čj. 10 Azs 104/2019-36; ze dne 22. 8. 2019,
čj. 2 Azs 372/2018-28, ze dne 6. 9. 2019, čj. 2 Azs 34/2019-39; ze dne 26. 9. 2019,
čj. 3 Azs 180/2018-40; ze dne 6. 12. 2019, čj. 6 Azs 153/2019-22; nebo ve výše citovaném
rozsudku čj. 4 Azs 150/2018-35. V těchto rozsudcích soud již také vysvětlil, že judikatura,
na kterou stěžovatel odkazuje (viz bod [4]), nebrání závěru, že žalobce v této situaci podal žádost
o zaměstnaneckou kartu účinně.
[10] NSS shledal kasační stížnost nedůvodnou, proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl v řízení úspěšný, neučinil však v kasačním řízení
žádné úkony, za něž by mu náležela náhrada nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu