ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.210.2018:46
sp. zn. 4 As 210/2018 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Lesy České republiky, s.p.,
se sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo životního
prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2015,
č. j. 1803/580/14, 82047/ENV, sp. zn. 000375/A-10, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2018, č. j. 9 A 55/2015 - 70,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Ostrava (dále jen „správní
orgán prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 18. 6. 2014, č. j.
ČIŽP/49/OOL/SR01/1304496.014/14/VSJ (dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně“), rozhodl, že si žalobce jako osoba, na kterou se vztahují práva a povinnosti vlastníka lesa
a která prodala stojící lesní porost v k. ú. Heřmanice na pozemcích určených k plnění funkcí lesa
p. č. 534 a 535 a na ostatních plochách p. č. 604 a 610 ve vlastnictví České republiky a ve správě
žalobce, nepočínal ke dni 10. 4. 2012 tak, aby byly zachovány funkce lesa, aby nedocházelo
k nepřiměřenému poškozování lesa a ostatních pozemků a k ohrožování lesů.
Žalobce podle rozhodnutí správního orgánu prvního stupně poskytl společnosti JEWA
EXPORT - IMPORT s. r. o. (dále též jen „JEWA“) výlučné právo vytěžit stromy v lesním
porostu a nabýt k vytěženým stromům vlastnické právo, přičemž při mýtní úmyslné těžbě
a přibližování vytěženého dříví došlo použitím nevhodné technologie k nepřiměřenému
narušení půdního krytu a poškození stromů rostoucích u přibližovacích linek. Žalobce
se tudíž podle správního orgánu prvního stupně dopustil správního deliktu podle §4 písm. c)
zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa
(dále jen „zákon č. 282/1991 Sb.“), jelikož ohrozil životní prostředí v lesích vytvořením
podmínek pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů. Za spáchaný delikt
byla žalobci uložena sankce ve formě pokuty ve výši 60.000 Kč a povinnost uhradit náklady
správního řízení ve výši 1.000 Kč.
[2] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) změnil část
I. výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, a to větu první až třetí skutkové věty,
tak, že „[ú]častník řízení -jako osoba, na kterou se vztahují práva a povinnosti vlastníka lesa, a která prodala
stojící lesní porost 613 E17, si na pozemcích určených k plnění funkcí lesa (dále jen „PUPFL“) p.č. 534 a 535
a na přilehlých nelesních pozemcích p.č. 604 a 610 (dále jen „předmětná lokalita“, všechny zde uvedené pozemky
se naházejí v k. ú. Heřmanice, okres Ostrava-město) ve vlastnictví České republiky a ve správě účastníka řízení,
ke dni 10.4.2012 nepočínal tak, aby funkce lesa byly zachovány (plněny rovnoměrně a trvale), aby nedocházelo
k nepřiměřenému poškozování lesa a ohrožování lesů jako složky životního prostředí, neboť poskytnul právnické
osobě JEWA EXPORT - IMPORT s.r.o., IČ 63323958, se sídlem Dobrá 582, 739 51 Dobrá, okres
Frýdek-Místek (dále jen „JEWA“), výlučné právo vytěžit stromy v lesním porostu 613 E17 (PUPFL p.č. 534)
a nabýt vlastnické právo k vytěženým stromům (dříví), přičemž při realizaci mýtní úmyslné těžby a přibližování
vytěženého dříví došlo použitím nevhodné technologie k nepřiměřenému narušení půdního krytu a poškození
stromů rostoucích v blízkosti přibližovacích linek na PUPFL p.č. 534 a 535. Narušení půdního
krytu do hloubky větší než 25 cm bylo zjištěno v délce nejméně 30 % délky přibližovacích linek nacházejících
se na PUPFL p.č. 534 a 535. Byly vytvořeny hluboké rýhy na přibližovacích linkách a také přímo v lesních
porostech mimo tyto linky v celkové délce cca 177 m na pomístně podmáčených PUPFL p.č. 534 a 535
(započítána byla jen délka rýh vzniklých pojezdem lesního kolového traktoru hlubších více než 25 cm,
přičemž na nejzávažněji poškozených místech byla hloubka rýh až 70 cm) a cca 50 m na přibližovací lince
nacházející se na nelesních pozemcích p.č. 604 a 610 (druh pozemku ostatní plocha). Vzhledem k tomu,
že tato přibližovací linka vedla v těsné blízkosti okrajových stromů rostoucích na PUPFL p.č. 535 (por. skup.
613 E8), došlo v důsledku přibližování dříví za vzniku rýh k poškození kořenových systému a kmenů oděrem
kůry těchto stromů.“ Zbylou část skutkové věty [„Výše popsaným jednáním účastník řízení narušil humózní
vrstvy půdy a půdotvorné procesy převrstvením půdy a vystavil okolní lesní porosty ve zvýšené míře škodlivému
působení houbových patogenů (biotický činitel). Následkem působení houbových patogenů, narušení humózní vrstvy
a půdotvorných procesů účastník řízení vytvořil podmínky pro snížení stability stromů (a působení bořivých větrů)
u přibližovacích linek a vytvořil podmínky pro ztížení výživy stromů u přibližovacích linek a obnovy podél těchto
linek. Před provedením asanace škodlivě působila voda (stagnace vody ve vytlačených rýhách) jako abiotický činitel.
Přibližování dříví bylo provedeno lesním kolovým traktorem, přičemž o tom účastník řízení věděl
a přesto probíhající práce nezastavil, ani ostatním osobám, které se na přibližování dříví podílely, neurčil, že mají
přibližování provádět jinou technologií. Účastník řízení v průběhu přibližovacích prací věděl, za jakých místních
a klimatických podmínek přibližování probíhá a přesto práce nezastavil do doby, než místní a klimatické
podmínky dovolí přibližování dříví bez nepřiměřeného narušení půdního krytu. Výše popsaným jednáním
účastníka řízení, jeho vlastním zaviněním, došlo k zákonem předvídatelnému následku: životní prostředí
v lesích bylo ohroženo vytvořením podmínek pro působení škodlivých biotických
a abiotických činitelů.“], jakož i zbývající části rozhodnutí správního orgánu prvního stupně
žalovaný potvrdil.
II.
[3] Žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobce domáhal
zrušení napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Městský soud
žalobu zamítl jako nedůvodnou rozsudkem ze dne 6. 6. 2018, č. j. 9 A 55/2015 - 70 (dále
jen „napadený rozsudek“).
[4] Městský soud předně neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Měl
za to, že z napadeného rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně
bez pochyby vyplývá, že žalobci byla uložena pokuta za ohrožení životního prostředí ve smyslu
§4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb. K použití slova „poškození“ na několika místech výroku
napadeného rozhodnutí městský soud uvedl, že za pomoci tohoto slova byl popsán stav dané
lokality po těžebních a přibližovacích pracích a nekvalifikoval se jím následek jednání z hlediska
znaků skutkové podstaty uvedeného správního deliktu.
[5] Nedůvodnou shledal městský soud také námitku žalobce, podle níž údajný následek
ohrožení životního prostředí nevznikl v příčinné souvislosti s opomenutím žalobce zastavit práce
prováděné společností JEWA. Městský soud shledal, že v případě správního deliktu ve smyslu §4
písm. c) zákona č. 282/1991 Sb. je odpovědnost sankcionovaného subjektu primárně
odvozována od činnosti, nikoli od jeho právního poměru k nemovitosti, což však neznamená,
že by byla odpovědnost vlastníka lesa, tedy žalobce, vyloučena. Podle městského soudu
je pro vyvození žalobcovy odpovědnosti podstatné, že se právě on podílel na určení způsobu
a průběhu těžby, prováděl také přímý dohled nad průběhem prací a byl v souladu se smlouvou,
kterou uzavřel se společností JEWA, oprávněn v případě hrozby vzniku škod zastavit či omezit
prováděné práce. To neučinil ani přes znalost místa a klimatických podmínek. Opomenutí
žalobce mělo přímý vliv na vznik škodlivého následku, tedy na vytvoření podmínek pro působení
škodlivých biotických a abiotických činitelů. Žalobce tím ohrozil životní prostředí v lesích.
Objektivní stránka deliktu (příčina, následek a kauzální nexus) tudíž byla naplněna.
[6] Městský soud neshledal ani tvrzené pochybení žalovaného při posouzení, zda došlo
k „nepřiměřenému poškození lesa“ a v otázce použití nevhodné technologie při těžbě
a přibližování dřeva. Zdůraznil, že správní orgán prvního stupně, Česká inspekce životního
prostředí, je specializovaným orgánem státní správy, který musí být z povahy věci odborně
vybaven k plnění svých úkolů. Z uvedeného důvodu nebylo v dané věci k posouzení uvedených
odborných otázek potřebné vypracování znaleckého posudku. Městský soud shrnul,
že v posuzovaném případě došlo k překročení přiměřené míry poškození lesa, a to vzhledem
k jeho stavu po realizaci těžby dřeva.
[7] Za důvodnou městský soud nepovažoval ani žalobní námitku, podle níž správní orgány
při přezkoumávání poškození nezohlednily místní podmínky lesní půdy. Žalovaný
se problematikou místních podmínek, konkrétně navážkou odpadu a podmáčením lesní půdy,
zabýval a při posouzení výše pokuty uložené žalobci vzal v úvahu i následnou asanaci půdy
z jeho strany.
[8] Městský soud dovodil, že ač vypořádání námitky týkající se použité technologie při těžbě
dřeva není v napadeném rozhodnutí vyčerpávající, tato skutečnost není důvodem pro zrušení
uvedeného rozhodnutí. Pro posuzovanou věc je totiž zásadní, že těžbu dřeva bylo možno provést
za příznivějších klimatických podmínek, k čemuž správně dospěly správní orgány obou stupňů.
Žalobce tudíž nevyužil všech možností k předejití nepřiměřenému narušení půdního krytu
a tím i k ohrožení životního prostředí. S ohledem na skutečnost, že žalobce jako vlastník lesa
je povinen pečovat o les průběžně, přiléhavou shledal městský soud i připomínku žalovaného,
že k obnově lesního porostu mohl žalobce přistoupit již před dvaceti lety či dříve, v době,
kdy hmotnost stromů byla nižší.
[9] Na závěr městský soud zopakoval, že k naplnění skutkové podstaty správního deliktu
podle §4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb. není nutné poškození životního prostředí, postačí
jeho zaviněné ohrožení. Správní orgány ve svých rozhodnutích dospěly k závěru o ohrožení
životního prostředí, tudíž se jedná o delikt tzv. ohrožovací. Jeho znakem není nastoupení
škodlivého následku, naopak postačí, pokud takovýto následek pouze reálně hrozí. V daném
případě byly opomenutím žalobce vytvořeny podmínky pro působení škodlivých biotických
a abiotických činitelů, které ohrožují životní prostředí. Žalobcova odpovědnost za správní delikt
proto byla dána.
III.
[10] Proti napadenému rozsudku se žalobce (dále jen „stěžovatel“) brání kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Navrhuje zrušit rozhodnutí správních orgánů
obou stupňů nebo zrušit napadený rozsudek a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.
[11] V kasační stížnosti, a to shodně se žalobou, stěžovatel prvořadě namítá, že výrok
napadeného rozhodnutí (i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně) je nejednoznačný, tedy
nesrozumitelný. Ve výrokové části rozhodnutí žalovaný opakovaně používá pojem „poškození“,
ačkoliv uložená sankce se má vztahovat k „ohrožení“ životního prostředí. Výroková část
napadeného rozhodnutí tak nekoresponduje s jeho odůvodněním a obdobnou vadu vykazuje
i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
[12] Stěžovatel má dále to, že dokazování v otázce použití vhodné těžebně-dopravní
technologie bylo stiženo vadou. Tuto skutečnost nepřímo potvrdil i městský soud, který shledal,
že se žalovaný vyčerpávajícím způsobem nevypořádal s obdobnou námitkou a argumentací
stěžovatele uplatněnou již ve správním řízení. Přitom sporné otázky mají být vyjasněny
s co největší mírou objektivity, zejména je-li na jejich základě ukládána pokuta. Takto v uvedené
věci správní orgány nepostupovaly.
[13] Návazně na uvedené se stěžovatel nesouhlasně vyjadřuje i k závěrům městského soudu
o míře odbornosti správních orgánů při posuzování poškození lesa v nepřiměřené míře
a vhodnosti použité technologie. Správní orgány nedostatečně zhodnotily podklady a nepřihlédly
s pečlivostí ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. K posouzení ohrožení životního prostředí
měl být vypracován znalecký posudek, zvláště pokud i v jiných jednodušších případech správní
orgán prvního stupně znalecké posudky ke zpracování zadává (např. k rozlišení základních druhů
kůrovce).
[14] Stěžovatel taktéž opakuje námitky o chybějící příčinné souvislosti mezi tím, že nepožádal
společnost JEWA, která měla výlučné právo těžby dříví, o zastavení prací a vytvořením podmínek
pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů. Podle stěžovatele musí být příčiny
a následky ve vztahu ke vzniku škody propojeny natolik, že již z působení prvotní příčiny
lze dovodit souvislost se vznikem škodlivého následku. Absence pokynu k zastavení prací
nemohla být součástí řetězce vzájemně závislých událostí, které vedly k vytvoření podmínek
pro působení uvedených škodlivých činitelů.
[15] Nesprávně městský soud posoudil též argumenty o možnosti obnovení lesního porostu.
Žalovaný v napadeném rozhodnutí vyslovil, že k obnově stěžovatel mohl přistoupit
již před dvaceti lety, čímž by zabránil vzniku nastalé situace a městský soud mu přisvědčil. S jejich
závěry stěžovatel nesouhlasí. Stěžovatel naopak má za to, že pozdním obmýtím došlo ke zvýšení
biodiverzity, a životní prostředí tedy ohroženo nebylo; naopak stěžovatel přispěl k obohacení
a zlepšení stavu biodiverzity.
[16] Závěrem se stěžovatel nesouhlasně vyjadřuje k závěrům o ohrožení lesa jako složky
životního prostředí. To nebylo prokázáno, stěžovatelovy námitky nebyly vyvráceny a závěry
správních orgánů se neopřely o znalecké zkoumání, nýbrž pouze o tvrzení o „kvantifikaci
‚hlubokých rýh‘“. Za pochybení považuje stěžovatel i to, že závěry správních orgánů i městského
soudu o ohrožení životního prostředí v lesích jsou pouze obecné bez vztahu ke konkrétní
lokalitě.
[17] Stěžovatel shrnuje, že jeho odpovědnost za daný správní delikt nelze dovozovat
pouze z jeho odpovědnosti za stav jím spravovaného majetku a za způsob hospodaření
s ním, či z vlastnictví majetku samotného, jak dovodily správní orgány i městský soud.
IV.
[18] Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou. Trvá
na zákonnosti a věcné správnosti napadeného rozhodnutí a v podrobnostech odkazuje
na své vyjádření k žalobě.
[19] Nesouhlasí s výtkou o nejednoznačnosti výroku napadeného rozhodnutí (i rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně). Je z něj zřejmé, že stěžovateli je vytýkáno ohrožení životního
prostředí.
[20] K otázce posouzení poškození lesa v nepřiměřeném rozsahu a použití vhodné těžební
technologie žalovaný upozorňuje, že i podle obsahu smlouvy, kterou stěžovatel uzavřel ohledně
těžby dřeva se společností JEWA, je zřejmé, že si byl vědom možných problémů, které v dané
lokalitě mohou při těžbě dřeva nastat. Současně žalovaný upozorňuje na to, že v daném případě
bylo hlavním problémem období, v němž byly práce vykonávány (v jarních měsících). S ohledem
na stav lesního porostu měly být těžební práce prováděny v zimě, nikoliv v jarních dnech.
Stěžovatel měl podle žalovaného tyto skutečnosti zakotvit do smlouvy uzavřené s JEWA, která
těžbu dřeva prováděla. Zcela se pak žalovaný přiklonil k závěrům městského soudu ohledně
nadbytečnosti zpravování znaleckého posudku v souzené věci.
[21] K námitce nesprávného posouzení možností obnovy lesního porostu ze strany městského
soudu žalovaný poukazuje na hospodářskou knihu, z níž vyplývá doporučení pro obnovu daného
lesního porostu ve věku 120 let, avšak lesní porost, který těžila společnost JEWA, byl starý
již 167 let. Stěžovatel tak měl podle žalovaného coby vlastník lesa a řádný hospodář usilovat
o co největší hodnotovou produkci lesního porostu a uvedeným doporučením se řídit, tím spíše,
že převažující dřevinou byl buk, který je obecně náchylný ke vzniku nepravého jádra s možným
výskytem hniloby. Žalovaný sice nezpochybňuje, že stěžovatel zlepšil biodiverzitu v dané oblasti,
zároveň však ohrozil životní prostředí vytvořením podmínek pro působení škodlivých biotických
a abiotických činitelů, což je se zmíněným zlepšením biodiverzity nesouměřitelné.
[22] Nesouhlasný postoj žalovaný zaujímá i k výtkám o nezohlednění konkrétních podmínek
v dané lokalitě při posouzení ohrožení životního prostředí. Žalovaný opakovaně poukazuje
na podstatné části výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, v nichž byly popsány
konkrétní důsledky nečinnosti stěžovatele, jež umožnila přibližování dříví v nevhodných
klimatických podmínkách. Žalovaný rekapituluje, že mimo jiné došlo k poškození a oslabení
kořenových systémů části okrajových stromů, mechanickému poškození kůry oděrem,
čímž byly vytvořeny podmínky pro působení houbových patogenů a k jejich možnému šíření
i do okolních lesních porostů, dále došlo k převrstvení půdních horizontů, které bude ovlivňovat
následně i nově založený lesní porost. Přesto s ohledem na možnost postupné obnovy
poškozeného půdního profilu správní orgány uzavřely, že v daném případě nejde o poškození,
nýbrž o ohrožení životního prostředí. Nebylo tudíž třeba ani prokazovat, zda k působení
zmíněných biotických a abiotických činitelů již skutečně došlo.
[23] Závěrem žalovaný dodává, že stěžovatel nemůže svou odpovědnost za daný správní
delikt vyloučit negací odpovědnosti vyplývající z vlastnického práva a s ním souvisejícího
hospodaření s pozemky určenými k plnění funkcí lesa či poukazem na smluvní ujednání
mezi účastníky soukromoprávního vztahu, nebo i poukazem na porušení povinnosti ze strany
jiného subjektu.
V.
[24] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[25] Kasační stížnost není důvodná.
[26] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou uplatněnou s poukazem na §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. Ta spočívala v tvrzení, že výrok napadeného rozhodnutí je nesrozumitelný.
Stěžovatel má za to, že ve výrokové části má být nade vší pochybnost a jednoznačně určeno,
za jaké jednání je sankce ukládána. Výrok také má korespondovat s odůvodněním rozhodnutí,
což v tomto případě nebylo splněno.
[27] Nejvyšší správní soud považuje v otázce přezkoumatelnosti správních rozhodnutí obou
stupňů co do srozumitelnosti jejich výroků za podstatné, jaký účel mělo užití slov „poškození“
a „ohrožení“ ze strany správních orgánů. V této otázce se beze zbytku ztotožňuje s posouzením
městského soudu, který neshledal výrokovou část napadeného rozhodnutí (ve spojení
s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně) nesrozumitelným. K tomu městský soud
poté, co v napadeném rozsudku citoval z výroku napadeného rozhodnutí, vysvětlil,
že „z citovaných podstatných částí výroku bez pochyby vyplývá, že žalobci byla uložena pokuta za ohrožení
životního prostředí v lesích ve smyslu §4 písm. c) zákona o ČIŽP. Je sice pravdou, že ve výroku rozhodnutí
se na několika místech objevuje slovo „poškození“, ovšem správní orgány tento pojem neužily za účelem vymezení
následku jakožto části skutkové podstaty správního deliktu (jeho objektivní stránky); pomocí tohoto slova
toliko popsaly stav dané lokality po těžebních a přibližovacích pracích, aniž kvalifikovaly následek jednání
z hlediska §4 písm. c) zákona o ČIŽP. Žalovaný ostatně na str. 2 napadeného rozhodnutí zdůvodnil,
že správní orgán I. stupně vyhodnotil žalobcovo jednání pouze jako ohrožení životního prostředí (tedy mírnější
formu možného následku protiprávního jednání) (…).“ K uvedeným závěrům nemá kasační soud žádné
další doplnění. Je zjevné, že výrok napadeného rozhodnutí (jenž zčásti modifikoval výrok
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně - srov. odst. [2]) není nesrozumitelný. Vyplývá
z něj, že správní delikt se týká a stěžovateli je vytýkáno „ohrožení“ životního prostředí v lesích
a skutková věta výroku napadeného rozhodnutí obsahuje zcela jednoznačné vymezení,
v čem toto ohrožení spočívalo. Tento výrok je pak ve stejném smyslu podpořen i závěry, jež tvoří
součást odůvodnění napadeného rozhodnutí. Výrok a odůvodnění napadeného rozhodnutí
jsou v souladu. Nakonec nebylo-li by napadené rozhodnutí srozumitelné, nemohl by proti němu
stěžovatel vůbec brojit věcnými námitkami, jak přesto činil již v žalobě a činí tak i nyní v kasační
stížnosti. Kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. není naplněn.
[28] Stěžovatel také tvrdí, že správní orgány nedostatečně odůvodnily svůj závěr týkající
se použití vhodné technologie při těžbě a přibližování dřeva. Uvedenou námitku kasační soud
hodnotí jako námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů.
[29] Nejvyšší správní soud již dříve dovodil, že přezkoumá-li správní soud nepřezkoumatelné
správní rozhodnutí, zatíží vadou nepřezkoumatelnosti též svůj rozsudek (viz např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006 - 91, ze dne 28. 1. 2009,
č. j. 1 As 110/2008 - 99 nebo ze dne 14. 2. 2018, č. j. 1 Afs 367/2017 - 35). Nepřezkoumatelnost
rozsudku podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je vadou tak závažnou, že se jí kasační soud
musí v souladu s §109 odst. 4 s. ř. s. zabývat z úřední povinnosti, tedy i tehdy, pokud ji stěžovatel
nenamítá.
[30] Ani právě uvedené stížnostní námitce však kasační soud nemůže přitakat.
Ačkoliv městský soud v napadeném rozsudku shledal vypořádání námitky týkající se posouzení
použití těžební technologie co do její vhodnosti za nikoliv vyčerpávající, současně uzavřel,
že tato skutečnost sama o sobě nemůže být důvodem pro zrušení žalobou napadeného
rozhodnutí (srov. druhý odstavec na str. 11 napadeného rozsudku).
[31] Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že ve své dosavadní judikatuře již vyslovil,
že„institut nepřezkoumatelnosti nelze rozšiřovat na rozhodnutí, kdy se správní orgán vypořádal s podstatou
námitek a vysvětlil, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí
nereaguje na všechny myslitelné aspekty vnesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění“
(viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017 - 38
a ze dne 23. 4. 2020, č. j. 8 As 142/2019 - 41). Tak je tomu i v souzené věci.
[32] Správní orgán prvního stupně se k otázce použití vhodné technologie věnoval na stranách
13 až 14 svého rozhodnutí (v souvislosti se stěžovatelovou argumentací o potřebě vypracovat
znalecký posudek k prokázání narušení půdního krytu), v němž mimo vysvětlil, že „přibližování
dříví bylo provedeno lesním kolovým traktorem, přičemž o tom účastník řízení věděl a přesto probíhající práce
nezastavil, ani ostatním osobám, které se na přibližování dříví podílely, neurčil, že vzhledem k momentálnímu
stavu předmětné lokality mají přibližování provádět jinou technologií. Účastník v průběhu přibližovacích prací
věděl, za jakých místních a klimatický podmínek přibližování probíhá a přesto práce nezastavil, než místní
a klimatické podmínky dovolí přibližování dříví bez nepřiměřeného narušení půdního krytu (…).“ Správní
orgán prvního stupně též na straně 25 svého rozhodnutí připomněl, že „přibližovací práce
v předmětné lokalitě proběhly zjevně v nevhodném období i přesto, že nebylo nutné tento porost tak akutně těžit
a přibližovat (v rámci jednoho kalendářního roku).“ a dále dodal, že „i přes vědomost o podmáčené půdě
přibližovací práce (stěžovatel) nezastavil, ani neurčil jinou technologii anebo jiné období přibližování dříví.“
[33] Na správní orgán prvního stupně v reakci na konkrétní stěžovatelovu námitku
navázal v otázce použití těžební technologie žalovaný. Poukázal na obsah listin, jež byly součástí
správního spisu (zadávací list ze dne 24. 2. 2012, protokol o vyhodnocení aukce
ze dne 29. 11. 2011, předávací protokol ze dne 25. 6. 2012, dílčí protokol ze dne 26. 4. 2012
či ze dne 24. 5. 2012) a vytkl, že to byl stěžovatel, který jednak doporučil určitou technologii
těžby dřeva a práce také kontroloval a přesto v průběhu jejich provádění neučinil ničeho,
aby doporučil společnosti JEWA jinou technologii a nedal najevo, že se způsobem přibližování
dřeva a způsobem provádění těžby nesouhlasí a práce nepozastavil či jinak nezasáhl
(blíže viz strany 5 až 7 napadeného rozhodnutí). Tyto úvahy považoval městský soud
za dostatečné (byť nikoliv vyčerpávající), podstatu věci správní orgány výše uvedenými závěry
vystihly.
[34] Nejvyšší správní soud nadto nepřehlédl ani úvahy správního orgánu prvního stupně,
jež k této problematice vyjádřil na straně 20 svého rozhodnutí. Vysvětlil, že nevhodná je použitá
technologie i tehdy, jde-li sice o technologii obecně použitelnou, ale použitou v nevhodném
období. Právě tak tomu bylo i v souzené věci. Správní orgány tedy uvedenou otázku posoudily
dostatečně a jejich rozhodnutí nepřezkoumatelná nejsou.
[35] Namítal-li stěžovatel v kasační stížnosti též skutečnost, že dokazování v otázce vhodnosti
použité těžebně-dopravní technologie je stiženo vadou, blíže neuvedl, v čem tato vada
má spočívat. Nejvyšší správní soud žádné pochybení týkající se případného dokazování
(opomenuté důkazy apod.) neshledal, uvedenou ryze obecnou námitku tak hodnotí
jako nedůvodnou. K otázce neprovedení znaleckého posudku v souzené věci se kasační soud
vyjádří dále.
[36] Nejvyšší správní soud tudíž shrnuje, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů
nejsou nepřezkoumatelná. Městský soud nepochybil, pokud je přezkoumal. Napadený rozsudek
vadou nepřezkoumatelnosti také netrpí a kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
není naplněn.
[37] Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu zbylých kasačních
námitek, jež jsou podřaditelné pod kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[38] Podle §4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb., inspekce uloží pokutu až do výše 5 000 000 Kč
právnickým nebo fyzickým osobám, které svým jednáním nebo opomenutím ohrozí nebo poškodí životní prostředí
v lesích tím, že vlastním zaviněním vytvoří podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů.
[39] Nejprve se tedy kasační soud zabýval námitkou nesprávného posouzení stěžovatelovy
odpovědnosti za uvedený správní delikt. Jak sám stěžovatel dovodil, skutečnost, že je subjektem
hospodařícím s lesy (nebo i vlastníkem lesa), sama o sobě nezakládá jeho deliktní odpovědnost.
K tomuto závěru však podle kasačního soudu nedospěly ve svém rozhodnutí ani správní orgány
ani posléze městský soud. V daném případě došlo k sankcionování stěžovatele na základě jeho
opomenutí, jež spočívalo v chybějícím usměrnění způsobu i průběhu těžby dřeva,
resp. jejím pozastavení a také ve stanovení nevhodného období, v němž má společnost JEWA
těžbu dřeva a jeho přibližování provádět. Právě toto opomenutí mělo bezprostřední vliv na vznik
škodlivého následku, který je v daném případě představován ohrožením životního prostředí
v lesích. I když je nepochybné, že uvedené možnosti regulace či zastavení těžebních prací
byly na straně stěžovatele dány mimo jiné i proto, že byl vlastníkem lesa a měl právo hospodaření
k lesním pozemkům, na nichž provádění prací probíhalo, samotná tato skutečnost,
tedy vlastnické právo či právo hospodaření nebylo onou příčinou vzniku škodlivého následku,
jak se stěžovatel mylně snaží soudům opakovaně předestřít.
[40] Naopak z výše uvedeného vyplývá, že právě zmíněné stěžovatelovo opomenutí
bylo příčinou onoho následku (ohrožení lesa jako složky životního prostředí v podobě umožnění
působení škodlivých biotických a abiotických činitelů). Stěžovatel se této odpovědnosti nemůže
zbavit nejen tvrzením, že ji správní orgány a městský soud dovodily pouze z jeho postavení
jako vlastníka lesa či hospodáře s lesními pozemky (jak již kasační soud vysvětlil v odst. [36]),
ale ani odkazem na závadné jednání svého smluvního partnera, zde společnosti JEWA. Stěžovatel
má totiž stále (i tehdy, prodal-li lesní porost k vytěžení třetímu subjektu) povinnosti vyplývající
ze zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen „zákon
o lesích“), jako je mimo jiné povinnost počínat si tak, by byly zachovány (plněny rovnoměrně
a trvale) funkce lesa (§11 odst. 2 zákona o lesích), či aby nedocházelo k nepřiměřenému
poškozování lesa a ostatních pozemků či ohrožování anebo poškozování lesů (§34 a §11 odst. 1
zákona o lesích). Těchto povinností si ostatně stěžovatel byl dobře vědom,
neboť právě proto zakotvil do smlouvy uzavřené se společností JEWA nejen doporučení
k použití těžební technologie, ale i ohledně možnosti ovlivňovat průběh těžby a těžebních prací
(viz články V a VI smlouvy ze dne 22. 2. 2012, resp. i přílohy č. 1 a č. 2 této smlouvy).
Nepostupoval-li však nakonec, v rozporu se zákonnými povinnostmi i s možnostmi danými
uvedenou smlouvou, tak, aby k ohrožení životního prostředí v lesích nedošlo, jeho odpovědnost
je dána. Nemůže se jí proto vyhnout prostým tvrzením, že vlastní těžební činnosti,
jež se negativně odrazily na životním prostředí, uskutečnil jiný subjekt, jeho smluvní partner.
Činnost uvedené společnosti stěžovatel měl a mohl kontrolovat, usměrňovat, popřípadě i její
práce pozastavit a určit použití vhodnějších technologií a provedení prací za vhodnějších
klimatických podmínek. Nic z toho však neučinil. Došlo-li tedy při těžbě dřeva k poškození lesa,
narušení půdního krytu, poškození stromů rostoucích v blízkosti přibližovacích linek způsobem
a v rozsahu vymezeném podrobně ve výroku napadeného rozhodnutí, byl to právě stěžovatel,
který svým opomenutím přivodil výše již uvedený následek, tedy ohrozil životní prostředí
v lesích, neboť vlastním zaviněním vytvořil podmínky pro působení škodlivých biotických
a abiotických činitelů (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2011,
č. j. 3 As 11/2011 - 69).
[41] V tomto smyslu ostatně již městský soud správně vyložil, že „žalobce poskytl společnosti
JEWA výlučné právo vytěžit stromy v příslušném lesním porostu, stanovil jeho termín, vymezil trasy přibližování
dříví a doporučil vhodnou technologii. Žalobce rovněž věděl, za jakých místních a klimatických podmínek
přibližování probíhá, a přesto práce nepřerušil do doby, než tyto podmínky dovolí přibližování dříví
bez přiměřeného narušení půdního krytu, případně neurčil, že přibližování má být provedeno jinou technologií.“
I z uvedeného zjevně vyplývá jednání stěžovatele (resp. jeho opomenutí), které sice nespočívalo
v samotné těžbě lesního porostu, ale mělo za následek ohrožení životního prostředí v lesích.
Stěžovatel měl povinnost tomuto ohrožení předejít, což neučinil. Přitom v případě, pokud
by stěžovatel do realizované těžby dřeva zasáhl, nenastalo by ohrožení životního prostředí
v lese vůbec nebo alespoň ne takovým způsobem a v takovém rozsahu, jaký nastal.
Právě to je postačující pro závěr, že jednání (zde opomenutí) bylo příčinou následku
(srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2009, č. j. 9 As 50/2008 - 64).
Objektivní stránka uvedeného správního deliktu (jednání, následek a příčinná souvislosti
mezi nimi) tak byla naplněna. Opomenutí stěžovatele zasáhnout do realizované těžby dřeva
mělo přímý vliv na vznik škodlivého následku, tedy vytvoření podmínek pro působení škodlivých
biotických a abiotických činitelů. Opačná stížnostní námitka o chybějící příčinné souvislosti
není důvodná.
[42] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou stěžovatele, že důvody, které
dokládají tvrzení o ohrožení životního prostředí, nebyly prokázány. Obecně
se k problematice ohrožovacích deliktů kasační soud vyjádřil v rozsudku ze dne 13. 10. 2015,
č. j. 8 As 50/2015 - 39, v němž vyslovil, že „delikt, za který byl stěžovatel sankcionován,
je svým charakterem deliktem ohrožovacím, tedy takovým, pro jehož spáchání nemusí dojít ke vzniku škody.
Jak již dovodila judikatura správních soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
c ˇ. j. 6 A 109/2000 - 73), je nutno rozlišovat mezi účinkem a následkem správního deliktu. Součástí skutkové
podstaty správního deliktu spočívajícího v ohrožení životního prostředí v lesích přitom není účinek, tj. způsobení
škody. Znakem skutkové podstaty tohoto deliktu je toliko následek spočívající v ohrožení zájmu na ochraně
životního prostředí v lesích (…). Ohrožovací následek znamená vyvolání stavu, který představuje pro objekt
přestupku (tedy pro určitý zájem společnosti chráněný zákonem) hrozbu jeho poruchy neboli stav nebezpečí.“
[43] Kasační soud se i s ohledem na právě uvedené ztotožňuje se závěry městského soudu,
který odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2008,
č. j. 1 As 15/2007 - 141, v němž rozšířený senát dospěl k závěru, že „správní orgán musí v řízení
o správním deliktu následek jako znak objektivní stránky deliktu také řádně prokázat, jednak proto,
aby odpověděl na otázku, zda se vůbec o delikt jedná, jednak proto, aby mohl posoudit druh, výměru, případně
způsob ukládané sankce.“ Jak správně městský soud uvedl, „ve výroku odůvodnění rozhodnutí prvního
stupně správní orgán (viz str. 26 a 27) popsal, jakým následkem žalobcovo jednání ohrožuje životní prostředí
v lesích. Zejména zdůraznil, že byly narušeny humózní vrstvy a půdotvorné procesy v důsledku převrstvení půd,
ve vyjetých kolejích negativně působila stojící voda. Poškození hlouběji rostoucích částí kořenových systémů stromů
rostoucích u přibližovacích linek mělo vliv na výživu stromů a mohlo způsobit až destrukci symbiotických
mykorhiz. Uvedené rovněž mohlo značně narušit stabilitu stromů. Vytlačení půdy a její nahrnutí na části
kořenové zóny a spodní části kmene stromů stojící v blízkosti přibližovacích linek mohlo způsobit kořenovou
hypoxii a následně změny fyziologického a zdravotního stavu stromů.“ Zbývá tak dodat, že správní orgány
obou stupňů věc posuzovaly právě s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti případu a zjištění
v místě, což se prolíná obsahem jejich rozhodnutí. Nelze tudíž ani souhlasit se stěžovatelem,
že se správní orgány omezily pouze na „kvantifikaci rýh“ a otázku ohrožení životního prostředí
posoudily pouze obecně.
[44] Následky jednání stěžovatele tedy byly správními orgány dostatečně posouzeny
a z nich vyvozené závěry o možném ohrožení životního prostředí považuje shodně s městským
soudem za správné a přiléhavé i kasační soud. I tato stěžovatelova námitka je tedy nedůvodná.
[45] Za neopodstatněnou považuje Nejvyšší správní soud i námitku o nezbytnosti vypracovat
znalecký posudek za účelem posouzení toho, zda došlo k nepřiměřenému poškození lesa
a použití vhodné technologie. Již dříve kasační soud v rozsudku ze dne 27. 1. 2015,
č. j. 6 As 229/2014 – 82, vysvětlil, že „Česká inspekce životního prostředí je specializovaným orgánem státní
správy, který musí být z povahy věci odborně vybaven k plnění svých úkolů. V opačném případě by inspekce
nemohla plnit zákonem uložené povinnosti, zejména zjišťovat porušení právních předpisů na úseku ochrany
životního prostředí (včetně ochrany lesa), ukládat sankce a opatření k nápravě apod. Není samozřejmě vyloučeno,
aby účastník řízení odborný úsudek ČIŽP v jednotlivém případě zpochybnil, musel by tak však učinit
kvalifikovaným způsobem, ať již s pomocí přizvaného znalce, nebo s využitím svého vlastního odborného vzdělání
v dané oblasti, případně poukazem na vadu dokazování postihující závěry ČIŽP.“ Na to přiléhavě poukázal
i městský soud. Vypracování znaleckého posudku tak není nezbytnou náležitostí při posuzování
odborných otázek. Vždy záleží na skutkových okolnostech toho kterého konkrétního případu.
[46] V souzené věci správní orgány věc posoudily dostatečně a s potřebnou odbornou erudicí,
a jejich závěrům tudíž nelze ničeho vytknout. Znalecké zkoumání nebylo v souzené věci
potřebné. V tom se kasační soud s městským soudem shoduje. Pro přehlednost i stručnost,
jelikož není účelné opakovat již vyřčené závěry, Nejvyšší správní soud poukazuje na úvahy, které
k námitce o potřebě vypracovat znalecký posudek za účelem posouzení rozsahu poškození lesa
a použití nevhodné technologie velmi podrobně a precizně rozvedl městský soud na stranách
10 až 12 napadeného rozsudku. Nejvyšší správní soud k nim nemá žádné další doplnění.
Ani uvedená kasační námitka není důvodná.
[47] Nakonec zbývá posoudit stěžovatelovu výtku, podle níž žalovaný a shodně i městský
soud nesprávně dovodili, že by k poškození lesa v takovém rozsahu, jako nyní, nedošlo, pokud
by stěžovatel využil možnosti obnovení lesního porostu již před dvaceti lety či dříve.
K této námitce kasační soud upozorňuje, že ani ze strany žalovaného ani ze strany městského
soudu nešlo o stěžejní argumentaci, na níž byly vystavěny závěry o stěžovatelově odpovědnosti.
Naopak je zřejmé (srov. zejména 3 odstavec na straně 11 napadeného rozsudku), že uvedená
úvaha o možnosti provedení dřívější obnovy lesního porostu s ohledem na doporučení obsažená
v hospodářské knize nebyla v souzené věci rozhodnou pro závěr o naplnění znaků skutkové
podstaty správního deliktu podle §4 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb. a opak nevyslovil
ani žalovaný v napadeném rozhodnutí. Uvedená otázka možnosti zahájit obnovu lesa dříve,
než k ní došlo, tak netvořila rozhodovací důvody. Stížnostní námitka směřující k uvedeným
doplňujícím úvahám je již jen pro uvedené nedůvodná. Nadto ani případné, stěžovatelem
tvrzené, zlepšení biodiverzity nemohlo ničeho změnit na závěru o stěžovatelově odpovědnosti
za správní delikt, jestliže správní orgány a poté i městský soud shledaly naplnění všech znaků
skutkové podstaty daného správního deliktu.
[48] Městský soud při posouzení věci nepochybil, Nejvyšší správní soud tudíž uzavírá,
že ani kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nebyl naplněn.
VI.
[49] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného nepovažuje kasační stížnost
za důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[50] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona. Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému, který byl v řízení účastníkem úspěšným, žádné náklady nad rámec jeho běžné
úřední činnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků
nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu