ECLI:CZ:NSS:2020:7.AS.3.2020:95
sp. zn. 7 As 3/2020 - 95
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2019, č. j. 30 A 96/2019 - 47,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojil u Krajského soudu v Brně samostatnými žalobami
proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 4. 4. 2019, č. j. 7 As 93/2019 - 7,
ze dne 29. 5. 2019, č. j. 8 As 158/2019 - 13, ze dne 6. 6. 2019, č. j. 7 As 122/2019 - 6, ze dne
21. 5. 2019, č. j. 4 As 169/2019 - 7, ze dne 20. 5. 2019, č. j. 4 As 170/2019 - 7, ze dne 13. 6. 2019,
č. j. 9 As 182/2019 -8, ze dne 12. 6. 2019, č. j. 6 As 111/2019 - 6, ze dne 12. 6. 2019,
č. j. 10 As 199/2019 - 9, ze dne 12. 6. 2019, č. j. 10 As 200/2019 - 9 a ze dne 12. 6. 2019,
č. j. 10 As 205/2019 - 9. Usnesením ze dne 27. 11. 2019, č. j. 30 A 96/2019 - 47, krajský soud
spojil tyto žaloby vedené pod sp. zn. 30 A 96/2019, sp. zn. 30 A 107/2019,
sp. zn. 30 A 108/2019, sp. zn. 30 A 109/2019, sp. zn. 30 A 110/2019, sp. zn. 30 A 111/2019,
sp. zn. 30 A 113/2019, sp. zn. 30 A 114/2019, sp. zn. 30 A 115/2019 a sp. zn. 30 A 116/2019,
ke společnému projednání a odmítl je pro jejich nepřípustnost.
[2] Žalobce podal obsahově totožné kasační stížnosti směřující proti v záhlaví uvedenému
usnesení a proti neexistujícím usnesením v každé další věci vedené pod výše vyjmenovanými
sp. zn. Nicméně jak již bylo uvedeno, vyjmenované věci krajský soud spojil ke společnému
projednání a rozhodl o nich jedním, v záhlaví uvedeným usnesením. Všechna žalobcova podání
tedy směřují proti tomuto jednomu usnesení a jedná se o jednu kasační stížnost.
[3] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je nepřípustná. Rozhodnutí soudů
vydaná v soudním řízení nejsou rozhodnutími správních orgánů v oblasti veřejné správy,
a proto nemohou být přezkoumávána ve správním soudnictví. Jako takovou je třeba ji odmítnout
podle §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2005 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“) ve spojení s §120 téhož zákona (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 10 As 95/2017 - 10, ze dne 11. 4. 2017,
č. j. 4 As 72/2017 - 10, ze dne 4. 5. 2017, č. j. 10 As 125/2017 - 11, ze dne 9. 11. 2017,
č. j. 4 As 216/2017 - 13, či ze dne 29. 11. 2017, č. j. 7 As 359/2017 - 17). Ostatně stěžovatel
nesplnil ani podmínku povinného zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.), což má rovněž za následek
nutnost odmítnutí kasační stížnosti podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. v návaznosti na §120 téhož
zákona (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2019, č. j. 8 As 22/2019 - 9,
ze dne 12. 2. 2019, č. j. 8 As 23/2019 - 19, ze dne 19. 12. 2018, č. j. 8 As 390/2018 - 9, ze dne
12. 12. 2018, č. j. 8 As 379/2018 - 8). Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než kasační
stížnost odmítnout.
[4] S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat námitkami
obsaženými v kasační stížnosti vč. namítané záměny žalovaného (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 1. 2017, č. j. 8 As 1/2017 - 10, ze dne 26. 1. 2017, č. j. 8 As 7/2017 - 8,
či ze dne 30. 3. 2017, č. j. 1 As 126/2017 - 9). Při určení žalovaného je podstatné, že „v řízení
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 není osoba žalovaného určena tvrzením žalobce,
ale kogentně ji určuje zákon. Je tedy věcí soudu, aby v řízení jako s žalovaným jednal s tím, kdo skutečně
žalovaným má být, a ne s tím, koho chybně označil v žalobě žalobce.“ (srov. usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 - 56,
publ. pod č. 534/2005 Sb. NSS). Krajský soud tedy nepochybil, pokud odhlédl od označení
žalovaného obsaženého v žalobě a toho v napadeném usnesení označil v souladu se zákonem.
[5] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2020
Mgr. David Hipšr
předseda senátu