ECLI:CZ:NSS:2020:8.AZS.16.2020:36
sp. zn. 8 Azs 16/2020 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana
Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: A. L., zastoupen Mgr. Ing. Janem
Procházkou, LL.M. eur., advokátem se sídlem Italská 2581/67, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
9. 4. 2018, čj. OAM-53/LE-LE05-LE05-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2020, čj. 13 Az 24/2018-21,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Výše specifikovaným rozhodnutím žalovaného nebyla žalobci (dále „stěžovatel“) udělena
mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění účinném od 15. 8. 2017 (dále jen „zákon o azylu“). Podanou žalobu Městský soud
v Praze (dále jen „městský soud“) záhlaví označeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou podle
§78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Proti danému rozsudku se stěžovatel brání nyní podanou kasační stížnost.
[2] Stěžovatel dne 28. 4. 2016 požádal o udělení mezinárodní ochrany. Je ženatý a má syna.
Manželka i syn mají v České republice trvalý pobyt. Naposledy žil v Kyjevě. Důvodem
pro podání žádosti byla skutečnost, že cítí na Ukrajině diskriminaci, neboť je z Ruska, má ruské
příjmení a mluví rusky. Dva měsíce měl na Ukrajině problém sehnat práci. Domnívá se,
že to bylo kvůli jeho ruskému původu. Před válkou takové problémy neměl.
[3] Městský soud v napadeném rozsudku uvedl, že žalovaný vycházel z dostatečně zjištěného
skutkového stavu. Se stěžovatelem byl veden pohovor, při kterém mu bylo umožněno sdělit
důvody podání žádosti o mezinárodní ochranu a všechny skutečnosti podstatné pro její
posouzení. Žalovaný rovněž shromáždil dostatek podkladů vztahujících se k aktuální situaci
na Ukrajině.
[4] K aktuálnosti podkladů městský soud uvedl, že žádost o mezinárodní ochranu byla
podána dne 28. 4. 2016. Napadené rozhodnutí vydal žalovaný až 9. 4. 2018. Žalovaný proto
shromáždil podklady z roku 2016 i podklady z roku 2017. Stěžovatel se s nimi měl možnost
seznámit a vyjádřit se k nim dne 5. 1. 2018. Dle městského soudu pochází informace z doby
blízké vydání napadeného rozhodnutí. Rozhodný rovněž není jen časový údaj o stáří informací,
ale je nutné přihlížet k tomu, nakolik se situace v zemi původu změnila. Stěžovatel neuvedl žádné
konkrétní skutečnosti, na základě kterých by bylo možné konstatovat, že dokumenty o situaci
na Ukrajině neodpovídají aktuálnímu stavu.
[5] Ve shromážděných podkladech je založena i informace Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky ze dne 20. 9. 2017 „Ukrajina – Národnostní menšiny: demografie,
legislativa, jazyk, diskriminace menšin a cizinců. Z tohoto dokumentu neplyne, že by docházelo
k diskriminaci či pronásledování rusky mluvících obyvatel. Slovní napadání nepředstavují natolik
intenzivní zásah, aby je bylo možné označit za pronásledování dle §12 písm. b) zákona o azylu,
či za vážnou újmu ve smyslu §14a stejného zákona.
[6] K válečnému konfliktu na Ukrajině městský soud uvedl, že probíhá pouze ve 2 z 24
oblastí. Stěžovatel žil v Žytomyrské oblasti a v Kyjevě, které nejsou konfliktem zasaženy.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[7] V kasační stížnosti stěžovatel namítal, že žalovaný dostatečným způsobem nezjistil
informace o zemi původu. Množství hodnotících úvah městského soudu obsažených
v napadeném rozsudku je nezákonné a za nezákonný postup soudu považoval i neprovedení
navrhovaného důkazu.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na obsah správního spisu, odůvodnění
napadeného rozhodnutí, vyjádření k žalobě a rozsudek městského soudu. Doplnil, že stěžovatel
v průběhu správního řízení neuvedl žádné relevantní skutečnosti pro udělení mezinárodní
ochrany.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Soud se nejprve zabývá otázkou přípustnosti kasační stížnosti (§102 a násl. s. ř. s.). Poté
soud zkoumá její přijatelnost ve smyslu §104a s. ř. s. (usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 2. 2006, čj. 8 Azs 5/2006-30), tj. zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační
stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany (azylu) lze pro stručnost odkázat na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS.
[10] Soud v projednávané věci přesah vlastních zájmů stěžovatele neshledal. Podle §104a
odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o nepřijatelnosti odůvodněno. Přesto kasační soud dále stručně
uvede, proč věc stěžovatele nepřesahuje jeho zájmy natolik, aby se jí zdejší soud podrobně věcně
zabýval.
[11] Stěžovatel namítal, že žalovaný dostatečným způsobem nezjistil informace o zemi
původu. K aktuálnosti informací o zemi původu se již kasační soud zabýval mnohokrát
např. v usnesení ze dne 4. 9. 2019 čj. 6 Azs 82/2019-25, rozsudek ze dne 7. 9. 2005,
čj. 3 Azs 390/2004-49, nebo ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS.
Závěry městského soudu jsou s touto judikaturou v souladu. Nad rámec vznesených kasačních
námitek Nejvyšší správní soud poznamenává, že podklady založené ve spise byly dostatečně
aktuální a závěry v nich uvedené stále odpovídají zjištěním týkajícím se válečného stavu
na Ukrajině, ke kterým kasační soud ve své judikatuře dlouhodobě dospívá (viz např. usnesení
ze dne 15. 1. 2015, čj. 7 Azs 265/2014-17, ze dne 31. 3. 2015, čj. 4 Azs 15/2015-28,
ze dne 30.4. 2015, čj. 9 Azs 13/2015-69, ze dne 17. 6. 2015, čj. 6 Azs 86/2015-31, nebo ze dne
21. 2. 2019, čj. 4 Azs 411/2018-26). K bezpečnostní situaci rusky hovořících obyvatel na Ukrajině
srovnej např. usnesení ze dne 30. 9. 2014, čj. 3 Azs 90/2014-20, ze dne 18. 3. 2015,
čj. 3 Azs 237/2014-25, nebo ze dne 6. 12. 2016, čj. 7 Azs 207/2016-32. Ani se závěry tam
vyslovenými není rozsudek městského soudu v rozporu.
[12] K námitce, že množství hodnotících úvah městského soudu obsažených v napadeném
rozsudku je nezákonné, je nutné uvést, že stěžovatel nijak nespecifikuje, jakým nedostatkem
v tomto ohledu rozsudek městského soudu trpí. Dle Nejvyššího správního soudu se městský
soud zabýval všemi námitkami vznesenými v žalobě. Rozsudek je tak odůvodněn dostatečně.
[13] Posledně Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel nespecifikuje, jaký důkaz neměl
městský soud provést. Ze soudního spisu plyne, že stěžovatel nenavrhoval v řízení před
městským soudem žádný důkaz k provedení.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Z výše uvedených důvodů kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[15] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. srpna 2020
Petr Mikeš
předseda senátu