ECLI:CZ:NSS:2021:2.AS.317.2021:10
sp. zn. 2 As 317/2021 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Krajský soud v Ostravě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 1835/34, Ostrava, o žalobě proti
usnesení žalovaného ze 12. 8. 2021, čj. 25 A 169/2021-7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení žalovaného ze dne 4. 11. 2021, čj. 25 A 227/2021-6,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odm ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti shora označenému usnesení
(dále jen „napadené usnesení“) Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“). Napadeným
usnesením krajský soud odmítl stěžovatelovu žalobu proti jinému rozhodnutí žalovaného
(žalovaným je zde právě krajský soud), konkrétně proti svému usnesení ze dne 12. 8. 2021,
čj. 25 A 169/2021-7.
[2] Krajský soud v napadeném usnesení konstatoval, že stěžovatelova žaloba směřuje proti
rozhodnutí soudu ve správním soudnictví, které nemůže být rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s.
Proto žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) téhož zákona.
[3] Nejvyšší správní soud opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel podává
u soudů návrhy na zahájení řízení, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva
(srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2012,
č. j. 2 As 45/2012 – 11). Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním a nesmyslným
způsobem a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu
(srov. k tomu podobně rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13). Z evidence zdejšího
soudu je patrné, že množství stěžovatelem vedených sporů se v průběhu času rapidně zvyšuje.
Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená,
že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je však sériovost a stereotypnost
stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů.
[4] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti,
protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden
snahou vést „spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné – stěžovatel
napadá u jednoho krajského soudu jiné jeho rozhodnutí, které ani žalobou napadeno být logicky
nemůže, přičemž tyto své úkony obvykle dále řetězí. Kasační stížnost je tak zcela zjevně
bez naděje na úspěch. Nejvyšší správní soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení
nepřistoupil k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k zaplacení
soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Zdejšímu soudu je totiž z úřední činnosti známo
(srov. např. věci vedené pod sp. zn. 7 As 176/2012 či sp. zn. 2 As 245/2015), že shora uvedené
výzvy vůči stěžovateli neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy
naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem, který prodlužuje
řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud však tyto žádosti zamítne, neboť shledá kasační stížnost zjevně bezúspěšnou. Výsledkem
řízení pak obvykle bývá jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz např. usnesení
ze dne 4. 11. 2015, č. j. 2 As 223/2015 - 43 či ze dne 8. 10. 2015, č. j. 3 As 185/2015 - 40,
která byla stěžovateli doručena a jejichž obsah je mu proto znám).
[5] Nejvyšší správní soud nepochybuje, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se opakoval i v nynější věci, podobně jako v jiných obdobných věcech – srov. např. usnesení
č. j. 6 As 262/2015 – 7, ze dne 30. 11. 2015. Proto i tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud
a limine odmítá pro vady podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s., s odkazem
na odůvodnění, jehož se stěžovateli již bezpočtukrát dostalo, např. právě v posledně citovaném
usnesení č. j. 6 As 262/2015 - 7.
[6] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2021
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu