ECLI:CZ:NSS:2021:6.AS.255.2020:40
sp. zn. 6 As 255/2020 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška,
soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobce: O. M., zastoupený Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, sídlem Pod Kaštany 245/10,
Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, sídlem Žižkova 57, Jihlava, týkající se
žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2018, č. j. KUJI 40978/2018, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 7. 2020,
č. j. 32 A 7/2018 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zamít á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil
prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Havlíčkův Brod (dále jen „městský úřad“) ze dne
13. 3. 2018, č. j. MHB_DOP/3009/2017-23, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání
přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), za což mu byla
uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Tohoto
přestupku se žalobce dopustil tím, že jako řidič automobilu tovární značky Mercedes dne
12. 8. 2017 v 15.17 hod. v obci Havlíčkův Brod, ulice Rozkošská, řídil vozidlo nedovolenou
rychlostí, neboť mu v úseku, kde je rychlost stanovena do 50 km/h, silniční laserový rychloměr
ProLaser III PL-DOK I, obsluhovaný hlídkou Městské policie Havlíčkův Brod, naměřil rychlost
jízdy 57 km/h (po odečtení odchylky 3 km/h). Tím žalobce porušil §18 odst. 4 zákona
o silničním provozu.
[2] Žalobu směřující proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Hradci Králové (dále
jen „krajský soud“) jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění rozsudku krajský soud nepřisvědčil
namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného a rovněž nedospěl k závěru, že by byla
porušena zásada bezprostřednosti. K souboru žalobních námitek vztahujících se k provedenému
měření rychlosti krajský soud konstatoval, že o spáchání přestupku překročením nejvyšší
dovolené rychlosti svědčí v nyní projednávané věci celý komplex důkazů. Měření rychlosti
žalobcova vozidla bylo provedeno proškolenou obsluhou v souladu s návodem k obsluze
měřicího zařízení. Krajský soud z obsahu správního spisu nezjistil, že by při měření vozidla byla
na místě přítomna další osoba, žalobce nadto kromě obecné námitky neoznačil ani nepředložil
žádné důkazy, které by tvrzení o přítomnosti další osoby dokládaly. Krajský soud nepřisvědčil ani
námitce nesprávného umístění záměrného kříže na vozidle žalobce, námitky týkající se vzniku
tzv. slip effectu považoval za spekulativní a účelové. V daném případě nebylo vozidlo žalobce
měřeno z boční strany a nevyskytla se ani chyba, pro kterou by zařízení měření přerušilo
a výsledky neuložilo. Za nedůvodnou krajský soud označil rovněž argumentaci týkající se
naplnění materiální stránky přestupku a lhůty k úhradě nákladů řízení, k níž uvedl, že stanovení
konkrétní lhůty splatnosti nákladů řízení je věcí rozhodujícího správního orgánu.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Namítal, že krajský soud aproboval rozhodnutí žalovaného opírající se o nedostatečně zjištěný
skutkový stav věci. Záměrný kříž se sice nacházel na stěžovatelově vozidle, tato skutečnost ovšem
neprokazuje, že bylo měřeno právě jeho vozidlo. Záměrný kříž se během měření neukazuje,
objeví se až po měření na fotografii, a nemusí tak být vždy v souladu se zaměřovacím bodem,
který vidí policista během měření (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 1. 2013, č. j. 3 As 82/2012 - 27). Zároveň nebylo postaveno najisto, kdo v daném případě
obsluhoval rychloměr. Krajský soud dovodil, že rychloměr obsluhoval strážník městské policie.
Ve správním spisu je však obsažena fotografie, na níž stojí strážník vedle vozidla stěžovatele.
Tuto fotografii musel někdo pořídit, a tedy je zřejmé, že se na místě nacházela minimálně jedna
další osoba. Stěžovatelovo tvrzení, že se nejednalo o strážníka městské policie a že právě tato
osoba rychloměr obsluhovala, proto nelze vyloučit. Dle stěžovatele krajský soud nesprávně
posoudil také otázku týkající se splatnosti nákladů řízení. V daném případě bylo nutno analogicky
aplikovat §46 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich,
neboť dává-li právní předpis určitá minimální práva pro splatnost pokuty, není důvod, aby táž
pravidla nebyla aplikována na platbu nákladů řízení.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze stručně uvedl, že se zcela ztotožňuje
se závěry vyslovenými v napadeném rozsudku krajského soudu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[6] Stěžovatel předně v kasační stížnosti namítal, že krajský soud aproboval rozhodnutí
žalovaného opírající se o nedostatečně zjištěný skutkový stav věci.
[7] V této souvislosti Nejvyšší správní soud připomíná, že pro prokázání přestupku
spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti zpravidla postačuje vycházet z oznámení
o přestupku, záznamu o přestupku obsahujícího fotografii měřeného vozidla a údaje
o provedeném měření a ověřovacího listu silničního rychloměru (shodně např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2016, č. j. 6 As 144/2016 - 36, ze dne 14. 5. 2015,
č. j. 7 As 83/2015 - 56, či ze dne 3. 3. 2011, č. j. 7 As 18/2011 - 54). Vyjmenované podklady
rozhodnutí (oznámení přestupku, záznam o přestupku obsahující fotografii měřeného vozidla
s údaji o provedeném měření a ověřovací list silničního laserového rychloměru) tvořily základ
zjištěného skutkového stavu i v nyní posuzované věci. Městský úřad poté s ohledem na obsah
stěžovatelova vyjádření k podkladům rozhodnutí doplnil spisový materiál o originál snímku
č. 8428 ze dne 12. 8. 2017 pořízený v 15.17 hod., na němž je vidět záměrný kříž měřicího zařízení
na pravém předním světlometu stěžovatelova vozidla, vyjádření Policie České republiky k měření
rychlosti motorových vozidel Městskou policií Havlíčkův Brod pro daný rok v souladu s §79a
zákona o silničním provozu - seznam komunikací (včetně ulice Rozkošská v obci Havlíčkův
Brod), sdělení o směru jízdy vozidla na snímku č. 8428 - z Havlíčkova Brodu směrem
do Perknova, návod k obsluze silničního laserového rychloměru ProLaser III PL-DOK I
a potvrzení o absolvování školení operátora tohoto typu laserového rychloměru příslušným
strážníkem Městské policie Havlíčkův Brod. Žádný z těchto podkladů založených ve správním
spisu nevzbuzuje pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu.
[8] K námitkám zpochybňujícím vlastní měření rychlosti krajský soud správně poznamenal,
že z fotodokumentace obsažené ve správním spisu (viz originál snímku č. 8428) je patrné,
že záměrný kříž je zobrazen na pravém předním světlometu vozidla, což dostatečně prokazuje,
že bylo zaměřeno právě vozidlo stěžovatele. K měření rychlosti vozidla, které stěžovatel řídil, byl
použit řádně ověřený a certifikovaný silniční laserový rychloměr ProLaser III PL-DOK I, který
provádí měření tak, aby nebyla výsledná hodnota zkreslena žádnými vnějšími vlivy. Krajský soud
také správně upozornil, že došlo-li by k chybě měření rychlosti, nemělo by to za následek
nepřesný výsledek měření, ale ke změření rychlosti by vůbec nedošlo (na displeji přístroje by
se objevila zpráva o chybě měření).
[9] Se stěžovatelem je možno souhlasit do té míry, že záměrný kříž sám o sobě nepředstavuje
bod, který snímá rychlost vozidla. Označuje však záměrný bod (tj. místo dopadu měřicího
laserového svazku) zobrazený na snímku pořízeném při měření rychlosti. Pokud stěžovatel v této
souvislosti poukazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2013,
č. j. 3 As 82/2012 - 27, jednalo se o případ s nevhodně zvoleným místem měření, neboť sloup
pouličního osvětlení tvořil překážku ve výhledu. Přesto i v tamním případě dospěl soud k závěru,
že tato skutečnost neměla vliv na správnost výsledku měření. Taková situace ovšem v nyní
projednávaném případě zjevně nenastala. Krajský soud nepřehlédl, že kovové překážky viditelné
na fotografii z měření (sloupy veřejného osvětlení) se mezi měřicím zařízením
(resp. v předpokládaném svazku laserového paprsku) a vozidlem stěžovatele nenacházely. Stejně
tak se vozidlo jedoucí před vozidlem stěžovatele nenacházelo v takové pozici, aby mohlo
jakýmkoli způsobem výsledek měření ovlivnit. Technologie měřicího zařízení, použitého v nyní
projednávaném případě, nadto měla schopnost přesného zaměření umožňujícího vybrat jediné
vozidlo z kolony vozidel. Laserový paprsek tak dosáhl přesně měřeného vozidla, konkrétně
vozidla stěžovatele. Uplatněné kasační námitky týkající se nepřesného zaměření záměrného kříže,
následkem kterého došlo k chybně provedenému měření rychlosti, tedy nejsou důvodné.
[10] Nejvyšší správní soud taktéž nemá ve shodě s krajským soudem pochybnosti o tom,
že měření provedl proškolený strážník Městské policie Havlíčkův Brod. Krajský soud
v napadeném rozsudku sice konstatoval, že z obsahu správního spisu nelze zjistit přítomnost
další osoby při měření vozidla, stěžovatel nicméně poukázal na skutečnost, že snímek, na němž
stojí strážník městské policie u stěžovatele vozidla, musel být někým pořízen. Kdo uvedený
snímek pořídil, ovšem není pro závěr o spáchání přestupku stěžovatelem podstatný. Přítomnost
další osoby na místě měření, kterou mohl být další strážník městské policie (neboť fotografie
č. 8428 zachycuje na místě zaparkované vozidlo městské policie), totiž není způsobilá výsledky
provedeného měření zpochybnit. Krajský soud nadto správně poznamenal, že stěžovateli nic
nebránilo, aby na podporu tvrzení, že se na místě měření nacházela ještě jiná osoba v oranžové
vestě, označil a předložil jakýkoli důkaz (např. vlastní pořízenou fotografii), což však neučinil.
Z obsahu správního spisu vyplývá (a tato skutečnost nebyla ničím vyvrácena), že měření bylo
prováděno příslušným strážníkem městské policie řádně proškoleným k obsluze daného
typu rychloměru a že shromážděný spisový materiál podává věrohodný a přesvědčivý obraz
o zjištěném skutkovém stavu věci.
[11] Stran posouzení otázky stanovené patnáctidenní lhůty splatnosti nákladů spojených
s řízením o p rojednávání přestupku se Nejvyšší správní soud rovněž ztotožňuje
se závěrem krajského soudu, že zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ani zákon
č. 500/2004 Sb., správní řád, lhůtu pro zaplacení nákladů řízení neurčují. V podané žalobě
stěžovatel výslovně neuvedl, na základě čeho (a z jakého právního předpisu) dovozuje, že lhůta
splatnosti nákladů řízení má být delší. Pokud stěžovatel až v podané kasační stížnosti poukázal
na analogickou aplikaci §46 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (určující
splatnost uložené pokuty), Nejvyšší správní soud uvádí, že toto ustanovení nelze v případě
ukládání povinnosti obviněnému nahradit náklady řízení paušální částkou (§95 téhož zákona)
analogicky aplikovat. Je věcí správního uvážení, jakou lhůtu správní orgán k náhradě nákladů
řízení stanoví. Navíc, i v případě splatnosti pokuty zákon v §46 odst. 2 připouští její stanovení
jinak, neboť platí, že pokuta je splatná do 30 ode dne, kdy rozhodnutí o přestupku nabylo právní
moci, pokud správní orgán nestanoví lhůtu jinou.
[12] Stěžovatel zároveň netvrdil, jakým způsobem se lhůta splatnosti nákladů řízení stanovená
v délce patnácti dnů konkrétně dotkla jeho právní sféry. Měla-li případné dotčení stěžovatelových
práv představovat samotná délka této lhůty, lze uzavřít, že ji nelze pokládat za excesivní vybočení
z praxe správních orgánů.
[13] K vyjádřenému nesouhlasu stěžovatele, resp. jeho zástupce, se zveřejňováním osobních
údajů na webových stránkách soudu, který ani nelze pokládat za kasační námitku, neboť nemá
žádný vztah k předmětu tohoto řízení, Nejvyšší správní soud nad rámec rozhodovacích důvodů
uvádí, že závěry k této otázce jsou zástupci stěžovatele dostatečně známy již z předchozích řízení,
v nichž vyjádřil stejný nesouhlas. Nejvyšší správní soud proto odkazuje na dřívější judikaturu
(např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2019, č. j. 2 As 383/2017 - 46, ze dne
17. 1. 2019, č. j. 10 As 321/2017 - 38, ze dne 28. 11. 2018, č. j. 8 As 64/2018 - 44, a usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. Nao 118/2017 - 145), v níž soud na totožný
nesouhlas již odpověděl. Zároveň Nejvyšší správní soud judikoval (např. rozsudek ze dne
31. 5. 2012, č. j. 9 Ans 5/2012 - 29), že jméno a příjmení advokáta jsou na základě zvláštního
právního předpisu zapsána ve veřejně přístupném seznamu. Pokud jsou tedy uvedena
v souvislosti s jeho působností, pro kterou byla do veřejně přístupného seznamu zapsána
(zde v souvislosti s výkonem advokacie a zastupováním klienta před soudem), nejedná
se bez dalšího o chráněné údaje, které by bylo nezbytné anonymizovat. Tím spíše takovým
údajem není sídlo advokáta, které je již ze své povahy údajem veřejným.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Nejvyšší správní soud tak neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle §110
odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[15] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1
a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch
a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly, Nejvyšší
správní soud rozhodl tak, že žalobce (stěžovatel) nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti a žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu