ECLI:CZ:NSS:2021:7.AS.188.2021:15
sp. zn. 7 As 188/2021 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š.,
proti žalovanému: Okresní státní zastupitelství ve Z n oj m ě, se sídlem Rudoleckého 14,
Znojmo, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
4. 6. 2021, č. j. 31 A 62/2021 - 6,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se u Krajského soudu v Brně domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného
při poskytování informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Společně
s žalobou podal žalobce také žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení
zástupce. Krajský soud shora označeným usnesením zamítl žalobcovu žádost o osvobození
od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce. Usnesení krajského soudu (stejně jako
všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupné
na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
II.
[2] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností
z důvodu obsahově podřaditelných pod §103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Konkrétně namítal, že postup krajského soudu
brání stěžovateli v přístupu k soudu a porušuje čl. 90 Ústavy ČR. Navrhl zrušení usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2021, č. j. 31 A 62/2021 - 6, a přikázání věci jinému soudu.
III.
[3] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
IV.
[4] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že s ohledem na usnesení rozšířeného senátu ze dne
9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19 (podle něhož v případech, kdy kasační stížnost směřuje
proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jakým je také usnesení o zamítnutí
žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, nemusí být stěžovatel v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem a není povinen hradit soudní poplatek) netrval
na podmínce zastoupení advokátem a úhradě soudního poplatku (srov. rozsudky ze dne
21. 6. 2017, č. j. 3 As 116/2017 - 20, ze dne 28. 6. 2017, č. j. 4 As 114/2017 - 63, ze dne
24. 1. 2019, č. j. 7 As 537/2018 - 14, ze dne 22. 11. 2018, č. j. 7 As 353/2018 - 38 atp.).
[5] Nejvyšší správní soud poté posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto
rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou
žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popř. i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují,
popř. neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“
[8] Krajský soud v napadeném usnesení přiléhavě odkázal na existující judikaturu kasačního
soudu, ze které vyplývá, že i když účastník je nemajetný, pro což by mu zásadně bylo namístě
přiznat osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto
dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O takový případ
se může jednat i tehdy, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících
se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
které často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným
okolnostem účastníkovy životní sféry (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 8. 2011, č. j. 6 Ads 76/2011 - 22, ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 - 66 atp.)
[9] V dané věci krajský soud srozumitelně a přesvědčivě zdůvodnil, proč stěžovateli
osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Přitom poukázal především na množství soudních
řízení, která stěžovatel vede ve věcech souvisejících s žádostmi o poskytování informací s tím,
že ani právě projednávaná žaloba zjevně nemá zásadní dopady do jeho životní sféry. Nejvyšší
správní soud se s tímto posouzení krajského soudu ztotožňuje a nepovažuje jeho postup
za rozporný s čl. 90 Ústavy, resp. za postup nepřípustně bránící stěžovateli v přístupu k soudu.
Stěžovatel má sice nezpochybnitelné politické právo žádat povinné subjekty o informace, avšak
to neznamená, že v takovém množství sporů, které stěžovatel před správními soudy vede, musí
být vždy osvobozen od soudních poplatků. Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho úřední
činnosti známo, že stěžovatel svými žádostmi o informace zahlcuje jak povinné subjekty,
tak správní soudy (jen Nejvyšší správní soud eviduje více než 400 řízení, v nichž stěžovatel
vystupuje jako účastník řízení). Jakkoliv soudy nemohou bránit stěžovateli v tom, aby se domáhal
svého politického práva a z něj tvrzených nároků soudní cestou, s ohledem na popsané
skutečnosti je zcela na místě, aby nesl s tím spojené výdaje na úhradu soudních poplatků (srov.
body 11 a násl. nedávného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2021,
č. j. 1 As 233/2021 - 12). Optikou výše uvedeného nahlížel Nejvyšší správní soud na daný návrh
a ztotožnil se s hodnocením krajského soudu, že v daném konkrétním případě nebyly splněny
podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Ostatně ani v kasační stížnosti
stěžovatel konkrétně neuvádí, z čeho dovozuje nesprávnost závěru krajského soudu o nedotčení
životní sféry stěžovatele. V kasační stížnosti zůstal v rovině obecných tvrzení. Řízení o kasační
stížnosti je přitom ovládáno zásadou dispoziční. Obsah, rozsah a kvalita kasační stížnosti
předurčují obsah, rozsah a kvalitu následného soudního rozhodnutí. Je-li tedy kasační
stížnost kuse zdůvodněna, je tak předurčen nejen rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah
rozsudku soudu. Soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za stěžovatele.
Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli
advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010,
č. j. 4 As 3/2008 - 78 a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012,
č. j. 1 Afs 57/2011 - 95, ze dne 22. 4. 2014, č. j. 2 Ads 21/2014 - 20, ze dne 27. 10. 2010,
č. j. 8 As 22/2009 - 99, ze dne 18. 6. 2008, č. j. 7 Afs 39/2007 - 46, ze dne 17. 12. 2008,
č. j. 7 As 17/2008 - 60, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2020, sp. zn. II. ÚS 875/20).
V této souvislosti Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel relevantně nezpochybnil ani další
argumentaci krajského soudu, kterou podepřel nemožnost přiznání osvobození od soudních
poplatků. Nejvyšší správní soud se přitom i s touto argumentací zcela ztotožňuje, neboť má
oporu v judikatuře Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 26. 10. 2011,
č. j. 7 As 101/2011 - 66, ze dne 31. 8. 2011, č. j. 6 Ads 76/2011 - 22, ze dne 14. 11. 2021,
č. j. 6 Ans 14/2012 - 11 a podpůrně i navazující rozsudky ze dne 17. 5. 2021,
č. j. 3 As 109/2021 - 15, ze dne 30. 5. 2019, č. j. 7 As 119/2019 - 15 atp.). Na danou věc lze
přiměřeně vztáhnout i argumentaci v bodě 13 rozsudku ze dne 10. 8. 2021,
č. j. 1 As 233/2021 - 12, kde Nejvyšší správní soud uvedl, že „nyní projednávaný spor nemá vztah
k podstatným okolnostem stěžovatelovy životní sféry (netýká se účastníkova „majetku, jeho životních podmínek
či jiných podobných záležitostí“), a to i pokud jde o jednu z požadovaných informací, jíž bylo sdělení osobních
údajů, které žalovaný o stěžovateli eviduje v souladu se zákonem č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství.
Se stěžovatelem lze souhlasit v tom, že jeho osobní údaje se nepochybně týkají jeho vlastní životní sféry, avšak
nejedná se o informace, jejichž vědomost by v daný okamžik byla pro jeho životní sféru nezbytná. Jak krajský
soud správně uvedl, stěžovatel těmto informacím zřejmě ani takový význam sám nepřikládal, pokud žádost o ně
zařadil jako poslední bod rozsáhlé žádosti o celou řadu dalších informací o činnosti žalovaného. Přitom
ani v kasační stížnosti nekonkretizoval, že by tyto informace nezbytně potřeboval k uplatňování či ochraně svých
práv. Konečně, pokud by stěžovatel skutečně považoval tyto informace za zcela stěžejní pro svou životní sféru,
nežádal by o jejich zpřístupnění podle „obecného“ zákona o svobodném přístupu k informacím, nýbrž podle §28
zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, který přímo upravuje problematiku ochrany osobních
údajů a specificky i zpřístupňování osobních údajů jejich subjektům.“ I další postup krajského soudu
odpovídal právní úpravě a judikatuře Nejvyššího správního soudu.
[10] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že krajský soud nepostupoval v rozporu s právními
předpisy, pokud učinil závěr, že je namístě stěžovateli výjimečně odepřít osvobození od soudních
poplatků. Obdobně viz též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2021,
č. j. 10 As 371/2021 - 11, ze dne 17. 9. 2021, č. j. 8 As 207/2021 - 15, či ze dne 16. 9. 2021,
č. j. 9 As 199/2021 - 12.
[11] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození
od soudních poplatků, nemohl mu být ani ustanoven zástupce pro řízení o žalobě (§35 odst. 10
s. ř. s.). V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19). Ustanovení zástupce
pak nebylo možné ani proto, že v daném případě to nebylo nezbytně potřeba k ochraně
stěžovatelových práv (viz §35 odst. 10 s. ř. s.). Stěžovatel má totiž právnické vzdělání, které je
vyžadováno pro výkon advokacie (je bývalým advokátem), přičemž z četných žalob a kasačních
stížností je zřejmé, že je schopen se orientovat v právním řádu (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 8. 2021, č. j. 5 As 176/2021 - 15). Nejvyšší správní soud proto shrnuje,
že krajský soud nepochybil ani tím, že stěžovateli neustanovil zástupce z řad advokátů.
[12] Kasační soud proto shledal postup soudu spočívající v neosvobození od soudních
poplatků a neustanovení zástupce za zákonný a souladný s ustálenou rozhodovací praxí.
[13] Z uvedených důvodů neshledal Nejvyšší správní soud případný ani (neodůvodněný)
návrh na přikázání věci jinému soudu (obdobně viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 8. 2021, č. j. 1 As 233/2021 - 12, ze dne 21. 9. 2021, č. j. 5 As 231/2021 - 13 atp.).
[14] Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[15] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
(§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec
jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. října 2021
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu