ECLI:CZ:NSS:2021:7.AS.203.2021:21
sp. zn. 7 As 203/2021 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Mgr. F. Š.,
proti žalovanému: Vrchní státní zastupitelství v Praze, se sídlem nám. Hrdinů 1300, Praha 4,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2021,
č. j. 5 A 65/2021 - 12,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) domáhal ochrany
proti nečinnosti žalovaného při poskytování informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o svobodném přístupu
k informacím“). Společně s žalobou podal žalobce také žádost o osvobození od soudních
poplatků, návrh na ustanovení zástupce a návrh na vydání předběžného opatření. Městský soud
shora označeným usnesením zamítl žalobcovu žádost o osvobození od soudních poplatků i jeho
návrhy na ustanovení zástupce a na vydání předběžného opatření. Usnesení městského soudu
(stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění
dostupné na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
II.
[2] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl usnesení městského soudu kasační stížností
z důvodu obsahově podřaditelných pod §103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Výslovně přitom uvedl, že napadá usnesení
městského soudu v části týkající se soudního poplatku (tj. zamítnutí žádosti o osvobození od jeho
placení) a zástupce (tj. zamítnutí návrhu na jeho ustanovení) a navrhl jeho zrušení. K tomu
pak konkrétně namítal, že se dlouhodobě věnuje legislativě v oblasti veřejné správy, pročež
po žalovaném požadoval informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Své
právo na informace využívá k veřejně prospěšným účelům. Postup městského soudu mu přitom
brání v přístupu k soudní ochraně. Navrhl rovněž, aby Nejvyšší správní soud věc přikázal
„jinému senátu“, neboť argumentace městského soudu o absenci dotčení životní sféry
stěžovatele je titulem pro personální změnu.
III.
[3] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že s ohledem na usnesení rozšířeného senátu ze dne
9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19 (podle něhož v případech, kdy kasační stížnost směřuje
proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jakým je také usnesení o zamítnutí
žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, nemusí být stěžovatel v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem a není povinen hradit soudní poplatek) netrval
na podmínce zastoupení advokátem a úhradě soudního poplatku (srov. rozsudky ze dne
21. 6. 2017, č. j. 3 As 116/2017 - 20, ze dne 28. 6. 2017, č. j. 4 As 114/2017 - 63, ze dne
24. 1. 2019, č. j. 7 As 537/2018 - 14, ze dne 22. 11. 2018, č. j. 7 As 353/2018 - 38 atp.).
[4] Nejvyšší správní soud poté posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto
rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou
žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popř. i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují,
popř. neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[7] Městský soud v napadeném usnesení přiléhavě odkázal na existující judikaturu kasačního
soudu, ze které vyplývá, že i když účastník je nemajetný, pro což by mu zásadně bylo namístě
přiznat osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto
dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O takový případ
se může jednat i tehdy, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících
se poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, které často
pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem
účastníkovy životní sféry (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2021,
č. j. 4 As 114/2021 - 21, ze dne 31. 8. 2011, č. j. 6 Ads 76/2011 - 22, ze dne 26. 10. 2011,
č. j. 7 As 101/2011 - 66 atp.).
[8] V dané věci městský soud srozumitelně a přesvědčivě zdůvodnil, proč stěžovateli
osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Přitom poukázal především na množství soudních
řízení, která stěžovatel vede ve věcech souvisejících s žádostmi o poskytování informací s tím,
že ani právě projednávaná žaloba zjevně nemá zásadní dopady do jeho životní sféry ve smyslu
výše označené judikatury Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel přitom v řízení před městským
soudem nejen neprokázal, ale ani netvrdil žádné skutečnosti nasvědčující závěru o skutečném
dotčení své životní sféry. Stěžovatel v žalobě uváděl, že se „dlouhodobě zabývá legislativou veřejné
správy, proto požádal žalovanou o průběžné údaje zcela v souladu se zák. č. 106/1999 Sb. v platném znění,
což je ústavně zaručené politické právo žalobce.“ Ostatně ani v kasační stížnosti stěžovatel konkrétně
neuváděl a nedokládal dotčení své životní sféry. V kasační stížnosti (podobně jako v žalobě)
neuváděl, v čem konkrétně byla jeho životní sféra dotčena, přičemž ani nepolemizoval
s konkrétní argumentací městského soudu. Řízení o kasační stížnosti je přitom ovládáno zásadou
dispoziční. Obsah, rozsah a kvalita kasační stížnosti předurčují obsah, rozsah a kvalitu
následného soudního rozhodnutí. Je-li tedy kasační stížnost kuse zdůvodněna, je tak předurčen
nejen rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah rozsudku soudu. Soud není povinen
ani oprávněn domýšlet argumenty za stěžovatele. Takovým postupem by přestal být nestranným
rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78 a rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/2011 - 95, ze dne 22. 4. 2014, č. j. 2 Ads 21/2014 - 20,
ze dne 27. 10. 2010, č. j. 8 As 22/2009 - 99, ze dne 18. 6. 2008, č. j. 7 Afs 39/2007 - 46, ze dne
17. 12. 2008, č. j. 7 As 17/2008 - 60, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2020,
sp. zn. II. ÚS 875/20). K obecnému tvrzení stěžovatele o porušení jeho „politického práva“
Nejvyšší správní soud v souladu se svou judikaturou (vztahující se přímo ke stěžovateli) dodává,
že stěžovatel sice má nezpochybnitelné politické právo žádat povinné subjekty o informace, avšak
to neznamená, že v takovém množství sporů, které stěžovatel před správními soudy vede, musí
být vždy osvobozen od soudních poplatků. Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho úřední
činnosti známo, že stěžovatel svými žádostmi o informace zahlcuje jak povinné subjekty,
tak správní soudy (jen Nejvyšší správní soud eviduje několik stovek řízení, v nichž stěžovatel
vystupuje jako účastník řízení). Jakkoliv soudy nemohou bránit stěžovateli v tom, aby se domáhal
svého politického práva a z něj tvrzených nároků soudní cestou, s ohledem na popsané
skutečnosti je zcela na místě, aby nesl s tím spojené výdaje na úhradu soudních poplatků (srov.
body 11 a násl. nedávného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2021,
č. j. 1 As 233/2021 - 12, jakož i navazující rozsudky ze dne 18. 8. 2021, č. j. 3 As 209/2021 - 17,
ze dne 9. 9. 2021, č. j. 3 As 209/2021 - 17, ze dne 21. 9. 2021, č. j. 5 As 231/2021 - 13 atp.).
Optikou výše uvedeného nahlížel Nejvyšší správní soud na daný návrh a ztotožnil
se s hodnocením městského soudu, že v daném konkrétním případě nebyly splněny podmínky
pro přiznání osvobození od soudních poplatků. V této souvislosti Nejvyšší správní soud dodává,
že stěžovatel relevantně nezpochybnil ani další argumentaci městského soudu, kterou podepřel
nemožnost přiznání osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud se přitom i s touto
argumentací zcela ztotožňuje, neboť má oporu v judikatuře Nejvyššího správního soudu
(rozsudky ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 - 66, ze dne 31. 8. 2011,
č. j. 6 Ads 76/2011 - 22, ze dne 14. 11. 2021, č. j. 6 Ans 14/2012 - 11 a podpůrně i navazující
rozsudky ze dne 17. 5. 2021, č. j. 3 As 109/2021 - 15, ze dne 30. 5. 2019, č. j. 7 As 119/2019 - 15
atp.). Na základě stížní argumentace Nejvyšší správní soud neshledal nezákonnost závěru, že je
namístě stěžovateli výjimečně odepřít osvobození od soudních poplatků. Obdobně viz též
rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2021, č. j. 10 As 371/2021 - 11, ze dne
17. 9. 2021, č. j. 8 As 207/2021 - 15, či ze dne 16. 9. 2021, č. j. 9 As 199/2021 - 12.
[9] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození
od soudních poplatků, nemohl mu být ani ustanoven zástupce pro řízení o žalobě (§35 odst. 10
s. ř. s.). V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19). Ustanovení zástupce
pak nebylo možné ani proto, že v daném případě to nebylo nezbytně potřeba k ochraně
stěžovatelových práv (viz §35 odst. 10 s. ř. s.). Stěžovatel má totiž právnické vzdělání, které je
vyžadováno pro výkon advokacie (je bývalým advokátem), přičemž z četných žalob a kasačních
stížností je zřejmé, že je schopen se orientovat v právním řádu (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 8. 2021, č. j. 5 As 176/2021 - 15). Nejvyšší správní soud proto shrnuje,
že městský soud nepochybil ani tím, že stěžovateli neustanovil zástupce z řad advokátů.
[10] Kasační soud proto shledal postup městského soudu spočívající v neosvobození
od soudních poplatků a neustanovení zástupce za zákonný a souladný s ustálenou rozhodovací
praxí.
[11] Pokud se jedná o závěrečný návrh na přikázání věci jinému senátu městského soudu,
soudní řád správní takový postup nezná, neboť umožňuje toliko přikázat věc jinému soudu (viz
§9 s. ř. s.), nikoliv však jinému senátu. S ohledem na argumentaci stěžovatele lze v souladu
s rozsudkem ze dne 21. 9. 2021, č. j. 5 As 231/2021 - 13, dodat pouze to, že důvodem
pro vyloučení soudce nemůže být „postup soudu podle §36 odst. 3 s. ř. s., který vede k zamítnutí žádosti
o osvobození od soudních poplatků s ohledem na povahu vedeného sporu.“
[12] Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[13] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
(§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec
jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. října 2021
Mgr. David Hipšr
předseda senátu