ECLI:CZ:NSS:2021:7.AZS.317.2020:41
sp. zn. 7 Azs 317/2020 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: X, zastoupen
Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Hládkov 701/4, Praha, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2020, č. j. 13 Az 23/2019 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna ustanoveného advokáta Mgr. Jindřicha Lechovského se u rču je částkou
4 114 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále též „žalovaný“), rozhodnutím
ze dne 8. 4. 2019, č. j. OAM-282/LE-LE05-K02-2018, zamítlo žádost žalobce o udělení
mezinárodní ochrany podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze (dále též
„městský soud“), který ji zamítl shora označeným rozsudkem. Rozsudek městského soudu (stejně
jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je dostupný
na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), tedy z důvodu nesprávného právního posouzení
a nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Zejména namítal, že správní orgán a městský
soud nesprávně posoudily jím uváděnou hrozbu pronásledování na Ukrajině a situaci v této zemi.
Poukazoval na nemožnost ochrany u orgánů domovského státu. Nesouhlasil ani s další
argumentací městského soudu a správního orgánu. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl,
aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ustanovený zástupce stěžovatele požádal o přiznání náhrady nákladů řízení.
IV.
[4] Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém se ztotožnil s posouzením
provedeným městským soudem. Navrhl kasační stížnost zamítnout, popř. odmítnout
pro nepřijatelnost.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě,
že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře
Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost také
tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského (městského) soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové
pochybení se může jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský (městský) soud ustálenou
judikaturu, a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu,
nebo krajský (městský) soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007,
č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, č. 1143/2007 Sb. NSS, ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 Azs 11/2013 - 18,
ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 30,
č. 933/2006 Sb. NSS.
[7] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského (městského) soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít
dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[8] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Městský soud se nedopustil
ani zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
Městský soud posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal Nejvyšší
správní soud důvod se odchýlit.
[9] Stran stížního důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze poukázat
na konstantní judikaturu zdejšího soudu, srov. např. rozhodnutí ze dne 20. 11. 2003,
č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 48, ze dne 17. 6. 2004,
č. j. 3 Azs 23/2004 - 63, ze dne 25. 10. 2004, č. j. 5 Azs 162/2004 - 42, ze dne 21. 12. 2005,
č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67, ze dne 27. 1. 2009,
č. j. 2 Azs 91/2008 - 66. Žalovaný postupoval v souladu s touto judikaturou. Jeho rozhodnutí
vychází z náležitě zjištěného stavu věci, přičemž reflektuje zcela konkrétní okolnosti dané věci.
Jeho argumentace je plně přezkoumatelná a má oporu ve správním spisu, právní úpravě
a judikatuře Nejvyššího správního soudu (viz např. rozhodnutí ze dne 4. 2. 2009,
č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008 - 71, ze dne 26. 1. 2011,
č. j. 4 Azs 29/2010 - 42 a ze dne 5. 8. 2020, č. j. 5 Azs 369/2019 - 35).
[10] Aktuální situací na Ukrajině se přitom Nejvyšší správní soud rovněž opakovaně zabýval,
viz např. usnesení ze dne 8. 10. 2020, č. j. 4 Azs 127/2020 - 28, ze dne 7. 4. 2020,
č. j. 9 Azs 48/2020 - 20, ze dne 25. 9. 2017, č. j. 5 Azs 134/2017 - 24, ze dne 30. 8. 2017,
č. j. 2 Azs 226/2017 - 31, nebo ze dne 17. 8. 2017, č. j. 10 Azs 112/2017 - 42, ze dne
29. 11. 2017, č. j. 2 Azs 363/2017 - 35, ze dne 7. 3. 2018, č. j. 1 Azs 440/2017 - 27 atp.).
I povahou uskupení Pravý sektor, jehož se stěžovatel obává, se zdejší soud zabýval, např.
v rozsudku ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 Azs 151/2015 - 36, či v usnesení ze dne 7. 4. 2020,
č. j. 9 Azs 48/2020 - 20. Z uvedených rozhodnutí vyplývá, že Pravý sektor je soukromou osobou
(nestátním subjektem), přičemž ochranu proti němu lze vyhledat u policejních složek
a u prokuratury, případně u útvaru vnitřní kontroly konkrétního policejního okrsku.
[11] Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že pronásledování
ze strany soukromých osob nemůže být (až na výjimky) azylovým důvodem (srov. rozhodnutí
ze dne 8. 7. 2020, č. j. 9 Azs 132/2020 - 64, ze dne 3. 6. 2020, č. j. 3 Azs 318/2019 - 107, ze dne
31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008 - 62, ze dne 16. 7. 2015, č. j. 4 Azs 136/2015 - 32, nebo ze dne
31. 7. 2019, č. j. 4 Azs 374/2018 - 57, ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48 atp.). Např.
v posledně označeném rozhodnutí Nejvyšší správní soud uvedl, že „skutečnost, že žadatel o azyl má
v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu
podle ustanovení §12 zákona č. 325/1999, o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., tím spíše v situaci,
kdy politický systém v zemi původu žalobce dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních
orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny.“ Obdobně viz i rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 6. 2007, č. j. 9 Azs 49/2007 - 68. Z další judikatury Nejvyššího
správního soudu pak vyplývá, že „[n]eučinil-li stěžovatel žádné kroky k využití všech prostředků, které
právní řád v zemi jeho původu k ochraně práv a svobod poskytuje, nelze učinit závěr, že by mu taková ochrana
nebyla poskytnuta, případně že by mu sice poskytnuta byla, ale neúčinně“ (rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 6 Azs 8/2003 - 44). V této souvislosti lze odkázat rovněž
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6 Azs 479/2004 - 41, podle
kterého pro to „aby bylo možné shledat absenci ochrany ze strany státu, musel by stěžovatel vyčerpat všechny
reálně dostupné prostředky ochrany.“ V souladu s touto judikaturou nahlíželi na daný případ i žalovaný
a městský soud. Lze přitom souhlasit s městským soudem i v tom, že stěžovatelova argumentace
stran nemožnosti ochrany u státních orgánů byla obecná a nadto si místy odporovala.
Ani v kasační stížnosti stěžovatel nepřednesl konkrétní argumentaci, proč v jeho případě nebylo
lze obrátit se s pomocí na domovské orgány. Zůstal v rovině obecných tvrzení. Zde soud
připomíná, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah a kvalita kasační
stížnosti předurčují obsah rozhodnutí kasačního soudu (srov. rozsudky zdejšího soudu ze dne
14. 7. 2011, č. j. 1 As 67/2011 - 108, nebo ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 - 54).
[12] Nejvyšší správní soud nemohl přehlédnout ani to, že stěžovatel o mezinárodní ochranu
požádal až po udělení správního vyhoštění (a nikoliv bezprostředně po příchodu do České
republiky), což vyvolává pochybnosti o neúčelovosti jeho žádosti (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54, a ze dne 29. 6. 2005,
č. j. 4 Azs 519/2004 - 83, a usnesení téhož soudu ze dne 9. 8. 2017, č. j. 7 Azs 204/2017 - 22).
[13] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[14] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[15] Stěžovateli byl usnesením městského soudu ze dne 5. 6. 2019, č. j. 13 Az 23/2019 - 19,
ustanoven advokát Mgr. Jindřich Lechovský. Podle §35 odst. 10 s. ř. s. zástupce ustanovený
v řízení před krajským (městským) soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení
o kasační stížnosti. Podle věty první téhož ustanovení zástupci stěžovatele, který mu byl soudem
ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
[16] Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za jeden úkon
právní služby - podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů] ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5. advokátního
tarifu], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu).
Vzhledem k tomu, že advokát doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, odměna je dále
zvýšena o částku odpovídající této dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování
a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,
ve znění pozdějších předpisů. Částka daně, vypočtená podle citovaného zákona, činí 714 Kč.
Celkem tedy odměna ustanoveného advokáta činí částku ve výši 4 114 Kč. Tato částka mu bude
vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2021
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu